Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Orosie (Eurosie, Dobroslava)

Orosie (Eurosie, Dobroslava)

cca 695-714 nebo 864-říjen 880? / panna, mučednice / svatá

 

3015298055-a60872e016.jpg

Zapomenutá česká světice - je to možné?

Nedávno jsem se při identifikaci sošky světice dozvěděla o tom, že v dávných dobách žila dívka Dobroslava (Orosie, Eurosie), která je  i v současnosti velmi uctívanou světicí především ve Španělsku (a Itálii) a je patronkou města Jaca. Protože je velmi pravděpodobné, že je původu českého, okamžitě mě zaujala.Zdálo se mi zvláštní, že jsem o ní nikdy neslyšela, že je u nás prakticky neznámá. Rozhodla jsem se zjistit o ní co nejvíce informací, které vám tímto předkládám. Snažila jsem se vyjmout  podstatné, zdaleka není toto krátké pojednání vyčerpávající.

 

Na internetu lze v českém jazyce nalézt zpracování života sv. Orosie na stránce "Společnosti pro kulturu, historii a umění" Moravia Magna a dále ještě několik různých kusých zmínek.

Španělské stránky nabízí podstatně větší množství textů, informací a obrázků.

Ve městech Jaca a Yebra, ve kterých se nacházejí ostatky světice,  se každoročně na její počest konají oslavy.

V Jace se tato pouť koná 25. června a je velkolepou slavností se zachovanými starobylými prvky. Ukázka z popisu slavnosti: "Z katedrály vychází průvod ve velkém románském sloupoví a naskýtá se impozantní podívaná. Průvod v dobových kostýmech pokračuje za monotónního rytmu trubek a tympán a je nesena stříbrná rakev s ostatky světice. Před ní taneční průvod s kastanětami, na sobě bílé zdobené kalhoty, obleky v modré barvě a klobouky s barevnými stuhami. Zatímco předvádějí dobové staré tance, mají v ústech po celou dobu průvodu karafiát. Procesí je zakončeno na Plaza de Bisco, kde biskup vystavuje k úctě pravé šaty a relikvie svaté Orosie. Koná se představení nejstarších pyrenejských tanců, hraje se na starobylé nástroje, jako je třeba primitivní flétna se třemi otvory, a smyčcový žaltář." (tzv. psalterium )

A kdo je tedy ona "tajemná" dívka, snad naše krajanka, ke které dodnes Španělé chovají živou úctu? Tajemná píši právě proto, že odpověď není lehká ani jednoznačná.

Podle zápisu v Ottově naučném slovníku můžeme s jistotou říci, že je to skutečná historická postava a její ostatky jsou uctívány v chrámech měst Jaca a Yebra. Dále, že její smrt je nutno datovat buď do 8. století, do souvislosti s takzvanou conquistou čili vstupem Maurů na území Pyrenejského poloostrova (roku 711), anebo na konec století 9., do zcela nejasné souvislosti s knížetem Bořivojem a jeho manželkou sv. Ludmilou. 

Jisté je také to, že sv. Orosie byla v naší zemi v 15. století alespoň na některých místech ctěna a Češi putovali do Jacy a Yebry a vyhledávali tam pomoc své krajanky. Svědčí o tom především návštěva bratra Jana z Hory Olivetské v Litomyšli, v breviářích uváděný případ Čecha a jeho zázračně oživené dcerky a konečně i dotaz císařovny Marie po hrobě jejích domnělých rodičů, knížete Bořivoje a sv. Ludmily. 

Prameny k objasnění života sv. Orosie a její úcty existují v podstatě čtyři: dvě verze legendy (jacská a tarragonská), zápis v Kronice města Jaca a zpráva o zasvěcení jednotlivých kaplí v katedrále města Jacy.

Životním příběhem svaté Orosie se v minulosti zabývalo několik historiků, v našem písemnictví od 16. století. Z nedávné doby uveďme např. Františka Odvalila a Dr. Jana Svobodu, z jehož knihy „Přes propasti věků“ jsem čerpala uvedené skutečnosti a dále cituji v plném znění: 

 

 

1. Jacská legenda 

Obraťme se nejprve k textu jacské legendy. Ta, čítávaná od 13. století a v 15. století vydaná tiskem (tarragonská verze až roku 1550), zní takto:

Slavná panna a mučednice Orosia, dcera přejasného krále Čech, cestujíc za účelem uzavření sňatku s králem Španělska, poslaná otcem svým s ctihodnou družinou - dospěla s ní do Aragonu. Uslyševši však o pronásledování křesťanů a o pustošení celého Španělska až po hory pyrenejské Saracény, skryla se v jeskyni jednoho kopce na území městečka Yebra. Ale ďábelskou lstí byl úkryt objeven a ona vznešená křesťanská rodina byla nevěřícími pobita, blažená Orosie byla však pro svou zvláštní krásu zachována. Když však se nechtěla zříci Krista, ani se provdat za krále Saracénů, dosáhla po utětí rukou a nohou setnutím hlavy koruny mučednické a byla Kristu, králi králů, trvale zasnoubena.

Když však očekávala smrtelnou ránu, pravil z výšin přicházející sladký, povzbuzující hlas: „Pojď, vyvolená nevěsto Kristova, a přijmi korunu, kterou ti Pán připravil. Mimo to uděluje ti tento dar: Kolikrátkoliv budeš věřícími zbožně vzývána o déšť nebo o ochranu v bouři, bude jejich prosba tvým jménem vyslyšena."

Její slavné tělo bylo tehdy (roku 714) pohřbeno na témže místě, kde pak Bůh učinil jejím jménem mnoho zázraků, leč při vzrůstající zuřivosti nevěřících tajila potměšilá a lstivá vychytralost starého nepřítele věřícím po dlouhou dobu ono místo, pozdějším však zjevením nebeským, jistému pastýři učiněným, bylo svaté tělo nalezeno (roku 1072) a s největší slávou přeneseno do posvátného chrámu v Jace a tam na čestném místě uloženo.

Při tom zjevení a slavném přenesení těla světice staly se další zázraky, mezi jinými, které milosrdenství Boží tehdy učinilo, stalo se, že dlouhým suchem vyprahlá půda okolí jacského byla napojena hojným deštěm. Tímto dobrodiním zotavení obyvatelé kraje měli toho roku bohatou úrodu a pak vždy, kdykoliv Orosii zbožně vzývali, milostivý Bůh vyhověl na její přímluvu jejich prosbám.

Než nejen proti vyprahlosti půdy nebo neúrodě a proti pustošivým bouřkám byli jí často chráněni, ale také mnozí slepci nabyli skrze ni zraku, jiní řeči a konečně četní lidé, postižení různými nezhojitelnými chorobami a mající duši na jazyku, získali své dřívější zdraví a dokonce byli také někteří vzkříšeni z mrtvých. (Vypráví se tak o jednom českém děvčátku, které se svým otcem připutovalo do Jaky, tam spadlo z okna a zabilo se. Na přímluvu sv. Orosie bylo pak vzkříšeno z mrtvých!)

Nebylo jí tedy jméno Orosia, jež se vykládá jako dobrá růže (Eurosia), dáno nadarmo: Máme totiž růži radosti a půvabu, růži posílení a uzdravení, růži dokonalosti a trpělivosti a růži čistoty a nevinnosti. Ostatně protože se euro přirovnává k dešťovému větru, zavlažujíc vysýchající půdu zúrodňujícími dešti a poskytujíc všem nemocným prosebníkům zdraví duše i těla, získala z nebe jméno Eurosia - Orosia, tj. jméno prospěchu a dobrého zdraví.

Tyto a jiné zázraky tedy, které Bůh učinil a nepřestává činit prostřednictvím své panny, oslavují a vyvyšují ji a nás poučují, byla úradkem nebes vzata ze země a ze své rodiny, vyšla z lůna Abrahámova, aby zde podstoupila drahocenné mučednictví, kde jí bez podpory příbuzných nebude v přítomnosti nejvyššího odměňovatele chybět plné nasycení blažeností, pro niž, dokud žila, vytrpěla krutá muka mučidel ke chvále Boha a Pána našeho Ježíše Krista, jemuž buď čest a chvála po nekonečné veky věků.

 

 

2. Legenda ve znění tarragonském

Přeblažená Orosia, ozdobená lilií panenství a prolitou růžovou krví, zasloužila si být ozdobena dvojí svatozáří jak pro neporušenost panenství, tak i pro vytrpěné bolestné mučednictví.

Orosia (Eurosia), co do významu slova dobrá růže sladkosti a vůně, růže čistoty a nevinnosti, růže statečnosti a trpělivosti: růže a sladkost mají svou příčinu v rozšíření její pověsti, trpělivost a statečnost ve vytrpění mučednictví. Také se jméno Orosia-Eurosia odvozuje od rosy a nasycování: dvojí rosou nasytila totiž potřebné, duchovně totiž a časně, duchovně léčením nemocí, časně pak vskutku napájením vyprahlé půdy deštěm.

Orosii, přeslavné dceři přejasného krále Českého, zdařilo se tedy, jak víme z důvěryhodné starobylé zprávy, dospět s předeslanou na její cestu ctihodnou družinou se zmíněnou rodinou do Aragonu. Uslyševši o pronásledování křesťanů a o pustošení Španělska Saracény až po hory Pyrenejské v důsledku zrady neblahého hraběte Juliána, ustoupila zpět a prchla do hor a tam se skryla i se svým lidem v jeskyni jednoho kopce na území městečka obecně zvaného Yebra. Ta jeskyně nebo skrýše byla ďábelskou lstí objevena a po převeliké tu a tam podniknuté bitce byla křesťanská rodina, když Saracéni svým množstvím nabyli převahy, v bitvě té zahubena a zničena.

Avšak blažená Orosia, Saracény zajata a pro svůj vznešený původ velmi důkladně vyslýchána, byla poznána a proto vyzvána, aby opustila víru křesťanskou a provdala se za jejich nevěřícího krále. Odepřela vyhovět jejich šalebným radám a byla proto i se zbylými členy její rodiny saracénskými sluhy zavražděna. Mezitím však co blažená Orosia očekávala trpělivě meč divocha, hlas z nebe přicházející a ji slastnými slovy povzbuzující zazněl: ,Pojď, vyvolená nevěsto Kristova přijmi korunu, kterou ti Pán připravil. A navíc přiznává ti dar tento. Kolikrátkoliv budeš Kristovými věřícími vzývána o déšť nebo o ochranu proti ničivé bouři, jejich prosba bude pro tvé jméno vyslyšena.' Ihned jí byly useknuty paže i nohy a tím byla sama i se všemi u ní přítomnými korunována mučednictvím a putovala k Pánu. Na tom místě učinil pak Bůh mnoho zázraků.

Leč lstivá a podvodná vychytralost starého nepřítele chtějíc ono místo udržet před věřícími v tajnosti, vydala je na pospas zapomenutí lidí, takže bylo po dlouhou dobu opuštěno. Nějakému pastýři bylo pak z nebe ukázáno a Božím milosrdenstvím zjeveno, aby tělo blažené Orosie, uložené v nějaké schránce, přenesl uctivě do nově osídleného města Jacy (Jaca byla r. 1064 králem Aragonu D. Sanciem Ramirezem ozdobena titulem města - pozn. aut.), aby tak svaté tělo bylo v tomto ctihodném katedrálním chrámě Kristově věřícími uctíváno."

 

3. Zápis v knize Statut a výsad města Jacy

Třetím pramenem k poznání příběhu sv. Orosie a jejího případného původu z našich zemí je zápis v městské knize Statuta a výsady města (Jaca) - Estatuta y privilegios de la ciudad (Jaca). Ten v překladu zní takto:

„Dne 20. února 1493 přišel do města Jaca navštívit tělo bl. Eurosie bratr Jan z Hory Olivetské v království Českém a řekl: Jméno otce bl. Eurosie bylo Jan Lodici, král Čech, Slavonie a Albánie, a jméno matky její Eulalie, jméno jejího bratra Carmioni Lodici, jméno její tety Maritiana Lodici, jméno města Laspici; a pokřtěni byli v přesvatém kostele, zasvěceném sv. Eusebiovi, a jejich těla odpočívají v přesvatém klášteře Benedikta, ke cti svatých Fabiána a Sebastiána, vzdáleném města Laspici devět mil."

Vzhledem k významu tohoto zápisu pro původ sv. Orosie uveřejňuji také jeho latinský originál:

Die XX Februarii, Anno MCCCCLXXXXIII. F. Joannes de Monte Qjjveti Regni Bohemiae venit ad civitatem Jaccae ad visitandum corpus g Eurosiae et dixit: Quod nomen patris B. Eurosiae erat Ioannes Lodici, Rex Bohemiae, Sclavoniae et Albaniae; et nomen matris eius Eulalia; nomen fratris sui Carmioni Lodici; nomen suae avunculae Maritiana; nomen civitatis Laspici; et baptizati fuerunt in una sanctissima Ecclesia intitulata in honorem S. Eusebii; et sanctissima corpora ipsorum requies- cunt in uno sanctissimo Monasterio S. Benedicti, in honorem Sanctorum Fabiáni et Sebastiani, iuxta civitatem Laspici ad IX milliaria." (José Castan: "El devoto de santa Orosia", Madrid 1903)

 

 

4. Zpráva ctihodné sestry z řádu bosých trinitářek Marie Cristiny

Sestra Marie Cristina byla Češka, která donedávna žila ve Valencii. Autorovi poslala zprávu, podle níž jsou v jacské katedrále tři kaple: sv. Heleny s nápisem: „Tato Helena není matka Konstantinova, nýbrž sestra Orosie, pokřtěná před svým příchodem sem." Druhá kaple je zasvěcena sv. Korneliovi a je opatřena nápisem: „Není to Kornel z evangelia, nýbrž bratr Orosie." A konečně třetí kaple zasvěcená sv. Aciselovi s nápisem: „Biskup - mučedník, strýc sv. Orosie. Všichni čtyři přišli z Čech."

Bohužel chybí údaj, ze které doby zmíněné nápisy pocházejí. Nemohou však v žádném případě být starší než katedrála. 

Máme-li shrnout všechno, co jsme v souvislosti se sv. Orosií zjistili, musíme se především vrátit ke skutečnosti, že tradice o jejím „českém", řekněme spíše slovanském původu, je tradice španělská, vzniklá ve Španělsku, a že je tedy úkolem především španělských odborníků, aby se s tímto historickým faktem tím či oním způsobem vyrovnávali. Avšak z naší strany lze říci, že pokud jde o obě tradovaná historická období, v nichž - v jednom či druhém - měla Orosie najít svou smrt, můžeme dnes nalézt podklady, které obě varianty činí historicky možnými.

Pokud jde o období první, tedy o počátek 8. století, mohla být „dcerou krále českého", protože dnes už víme, že „Morava, země slovanská, byla křesťanská už od dob blaženého učitele Augustina", tedy od 5. století. Je tedy naprosto možné, aby dcera nějakého tehdejšího velmože byla rovněž křesťankou. Samozřejmě, otázka tehdejších vztahů s Pyrenejským poloostrovem zůstává zatím zahalena v temno. Avšak byl-li jejím snoubencem sám proslulý Roderigo (Roderich), pak mohl časový průběh vypadat například takto: v roce 710 se Roderigo zmocnil státním převratem vlády, kterou vytrhl z rukou vládnoucího vizigótského královského rodu, během své krátké vlády si mohl pro podporu své vlády naplánovat sňatek s nějakou vznešenou princeznou, avšak dříve než se tento plán mohl uskutečnit, byl v roce 711 u Gaudalete (Jérez de la frontera) poražen a zřejmě i zabit, protože jeho jméno z dějin mizí.

Pokud by byl její osud spjat s koncem 9. století a s postavami knížete Bořivoje a jeho manželky sv. Ludmily, pak by se i zde daly nalézt historické spoje, i když nevíme, kde je Bořivoj pochován. Víme totiž, že měl nejenom tři syny, ale i tři dcery, jejichž jména ovšem neznáme. 

3666250260-35036befa8-z.jpgJméno sv. Orosie Orosia (Orositelka, Orosička) je původu spíše českého než španělského. V češtině máme jak podstatné jméno „rosa", tak sloveso „orosit" a přídávné jméno „orosený", kdežto španělština má sice podstatné jméno stejného významu „rocio", ale sloveso „rociar" (rosit, kropit) a jméno přídavné „rociado" (orosený, pokropený) má bez předpony „o". Tento význam jména Orosia vysvětluje důvod, proč byla světice prohlášena za přímluvkyni v dobách sucha v prosbách o déšť, ale i za pomocnici v opačných případech sucha: v bouřích a krupobití. 

Kdyby byla sv. Orosie Španělka, nikdo by v latině neměnil její jméno na Eurosie, protože by toho prostě nebylo třeba. Stejně tak se nepřekládá jméno španělského světce sv. Orosia (Orosius), ale u sv. Orosie se tak děje soustavně. (Euros je řecky východní vítr.) Sv. Orosius (oros = ruský) je podle jména také možná Slovan, třebas narozený někde v Tarragoně.

Základ celé tradice o původu sv. Orosie tvoří věty: „Eurosia igitur, ilustrissima clarissimi Regis Bohemiae filia" (Eurosia tedy převznešená dcera přeslavného krále Čech) nebo „Inclita virgo et martir Eurosia serenissimi Bohemiae regis filia" (Slavná panna a mučednice Eurosia, dcera nejjasnějšího krále Čech). Všechno, co je nad to, je třeba považovat za pozdější výklady, dohady a legendistické příkrasy, pochybné ještě víc o to, že se zakládají na mylných předpokladech nebo na omluvitelných neznalostech dějin slovanských, zvláště českých.

Pokud jde o sv. Orosii samu a úctu k ní, soudím, že vzhledem ke starobylé španělské tradici, která její původ směřuje do našich zemí - ať už je tato tradice správná či nikoliv - můžeme ji s klidným svědomím přiřadit k počtu našich svatých přímluvců v nebi.

Tolik výběr z knihy „Přes propasti věků“. 

Zajímavý je také text pana Jana Galatíka, ve kterém doufá v oživení úcty ke sv. Orosii u nás v Česku, a to v souvislosti s příští zimní olympiádou, která se má konat v roce 2014. I když už v době vzniku článku (2008) byla možnost, že by se hry mohly konat právě ve městě Jaca ztracena, neboť  Mezinárodní olympijský výbor zvolil pro tuto událost ruské město Soči.

Fotografie ze slavnosti, která se každoročně na počest sv. Orosie koná, můžete najít na internetu mnoho, např. zde.

Svatá Orosie je patronkou města Jaca a diecéze, ochránkyní v bouřích proti bleskům a krupobitím, přírodním katastrofám, je vzývána pro dobrou úrodu proti suchu, škůdcům a nemocem. Také je z nejasných důvodů uváděna jako patronka posedlých - proti zlým duchům a démonům.

Zobrazována bývá s královskou korunou na hlavě, žezlem, křížem, palmovou ratolestí. 

Sancta Orosia, ora pro nobis!

 

Jana B. Šumpíková, 23.2. 2011

Přečteno 536x

další křesťanské osobnosti