Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Efrém Syrský

Efrém Syrský

cca 306-373 / jáhen, mnich, učitel, básník, spisovatel / svatý, Učitel Církve

  

Život

Narodil se v Nisibis (Mezopotámie) kolem roku 306 v křesťanské rodině. Zůstával pod vlivem biskupa Jakuba (303-338), který se účastnil Nicejského koncilu (r. 325). Spolu s biskupem Jakubem založil teologickou školu v Nisibis. Přijal jáhenské svěcení. Stal se mnichem a učitelem v nisibiské škole. Byl přítelem a rádcem nástupců biskupa Jakuba: Baba (od r. 338), Vologesa (346-349) a Abrahama (od r. 361). Po obsazení města Peršany se odebral r. 363 do Edessy a přijal podobnou funkci u biskupa Barsese a také vyučoval v katechetické škole. Praktikoval přísnou askezi. Zemřel v Edesse r. 373. Pozdější životopisy podávají řadu legendárních událostí, podle kterých měl Efrém doprovázet biskupa Jakuba na Nicejský koncil, navštívit egyptské mnichy a ke konci života se setkat s Basilem Velikým v Cesareji Kappadocké.

Palladios: Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi

 

Dílo

efrem-syrsky-003-upr-men.jpgDíla sv. Efréma se zachovala částečně v syrském jazyce a některá v překladech (převážně řeckých, arménských a latinských); většina z nich byla psána ve formě poesie. Z hlediska tématu Efrémovy spisy dělíme na čtyři skupiny:

1. polemicko-dogmatické

2. liturgické a asketické

3. exegetické

4. historické

 

1. Polemicko-dogmatické spisy:

87 hymnů O víře, obsahujících kritiku arianismu; 56 hymnů Proti herezím, v nichž polemizuje s bludy Manese, Markiona a Bardesana; 4 hymny Proti Julianovi (Apostatovi); 15 hymnů O ráji; 6 promluv O víře, 1 promluva O našem Pánu, 77 Písní nisibijských, z nichž 35-77 pojednávají o Kristu, satanu, smrti a zmrtvýchvstání.

 

2. Liturgické a asketické spisy:

52 hymnů O Církvi, pojednávajících o svobodě, dobru, spravedlnosti, pokání, modlitbě, Adamovi, Evě a Marii, o deskách Zákona a také o Církvi; 51 hymnů O panenství, z nichž 1-3 se týká panenství a zbývající oleje, symbolu Krista, postav Jana Křtitele, apoštola Jana, Samaritánky a Jonáše, jakož i měst Nazareta, Sidónu, Efraimu a Ninive; důležité jsou hymny: O chlebech nekvašených, O ukřižování, O narození, O blahoslavené Panně, O vyznavačích, O půstu, a také promluvy: O Jonášovi a Ninive, O bázni Boží a konci světa, Marnost nad marnostmi, Závěť sv. Efréma.

 

3. Exegetické spisy:

Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus, Komentář k Diatessaronu (tj. textů 4 evangelií, sestavených Taciánem do jednoho harmonizovaného celku), Komentář k listům apoštola Pavla, Komentář ke Skutkům apoštolů a fragmenty komentářů k některým knihám Starého zákona.

 

4. Historické spisy:

77 Písní nisibijských (k poctě Nisibis), 1-34 se týkají dějin Nisibis a Edessy.

 

Nauka

Efrém coby básník používal obrazný jazyk a opisná vyjádření. Jeho učení je pravověrné, a to i v otázkách do té doby nevyjasněných skrze kontroverze; nejdůsledněji zpracoval mariologické otázky, což mu získalo titul Učitele Církve (udělený mu roku 1920 papežem Benediktem XV.). Efrém je nazýván „Mariánský Učitel" (Doctorus Marianus).

 

1. Maria

Efrém byl prvním starokřesťanským spisovatelem, který přisoudil Marii naprosté osvobození od veškeré poskvrny a hříchu používajíc výrazy, které nepřímo vyloučily také prvotní hřích. Hájil rovněž učení o Mariině panenství a reprodukoval klasickou paralelu mezi Evou a Marií, matkou smrti a matkou života: „Maria přinesla ženám svobodu a navrátila nevinnost", „skrze Marii vzešlo světlo", „Maria, která zrodila vítěze nad hadem," je „příčinou dobra". Přestože Efrém líčil pravdu o Božím mateřství Marie („Syn tvůj, Panno, žije odedávna, ode dnů věčnosti"), neužil žádného termínu blízkého řeckému Theotokos („Bohorodička").

Píseň o Nejsvětější Panně

 

2. Kristus

Krista nazýval opravdovým Synem Božím, vykládaje, že Slovo přijalo skutečné lidství, ač stále zůstalo božskou osobou; v ní, tj. v božské osobě se rovněž božství a lidství skutečně sjednotily se sebou. Nauku o dvou vůlích v Kristu vyjádřil ne příliš precizně a neučinil jasného rozlišení mezi pojmy přirozenost (kyana) a osoba (quoma).

 

3. Duch svatý

Ducha svatého považoval za Boží osobu (nikde ho však nenazývá Bohem), pocházející od Otce, popisovanou jako „oheň a duch".

 

4. Církev

Církev nazýval Mystickým Tělem Krista a tvrdil, že je jedna, neomylná, svatá a věčná. Kromě výslovného vyjádření nauky o primátu Petra se nezmiňoval, že je spjat s biskupem Říma.

 

5. Písmo svaté

Písmo svaté má být čteno a rozjímáno; jeho bohatství je nevyčerpatelné a nevystižitelné.

Hojnost Božího slova přesahuje tvé touhy

 

efrem-syrsky-004-men.jpg

 

Efrém je považován za největšího syrského básníka. Svědčí o tom rané překlady jeho děl do řečtiny, arménštiny a arabštiny. Sv. Jeroným dosvědčuje (De viris illustribus, 115), že Efrémova díla byla čtena v chrámu, po čtení Písma svatého: „Efrém, jáhen Církve v Edesse, napsal velmi mnoho v syrštině a těšil se takové slávě, že v některých chrámech po veřejném čtení Písma svatého jsou čteny jeho spisy." Všechny východní církve mu prokazují mimořádnou úctu nazývaje ho „citerou Ducha svatého". Metričnost Efrémových hymnů se stala vzorem byzantské a arménské hymnografii.

 

[Z knihy Franciszek Drączkowski, Patrologia, Lublin 1999, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Sv. Efrém Syrský na internetu:

Benedikt XVI.: Sv. Efrém Syrský  

 

Z díla: 

 

O Panně Marii 

„Pán k ní přišel, aby se stal sluhou.

Slovo k ní přišlo, aby v jejím lůně mlčelo.

Blesk vstoupil do ní, aby nevyvolal hřmění.

Pastýř k ní přišel, a hle, narodil se Beránek, jenž tlumeně pláče.

Mariino lůno totiž obrátilo role:

Ten, který stvořil všechny věci, vstoupil do něj chudý.

Nejvyšší přišel k ní (Marii), ale vešel s pokorou.

Záře vešla do ní, ale v šatech skromných.

Ten, který štědře rozdává, poznal hlad.

Ten, který napájí, zakusil žízeň.

Nahý a svlečený z ní vyšel ten, který odívá všechny věci krásou."

 

(Hymnus De Nativitate, XI,6-8. Převzato ze stránek Rádia Vaticana.)

 

Kristus - Eucharistie 

„Zavřena mečem cherubína, zavřena byla cesta ke stromu života.

Pán toho stromu však národům dal se obětí eucharistie za pokrm.

Stromy Edenu za pokrm byly dány prvnímu Adamovi.

Pro nás, zahradník Zahrady osobně stal se jídlem našich duší.

Spolu s Adamem, který jej opustil, všichni jsme z ráje odešli.

Nyní, kdy meč je odňat kopím, dole na kříži, můžeme se vrátit."

 

(Hymnus, 49,9-11. Převzato ze stránek Rádia Vaticana.)

 

O Eucharistii 

„V tvém chlebu skrývá se Duch, který nemůže být pozřen;

v tvém vínu je oheň, který nelze pít.

Duch v tvém chlebu, oheň v tvém vínu, hle, div našimi ústy přijatý.

Serafín nemohl do svých prstů vzít uhlík, který se dotknul jen úst Izaiášových;

Ani prsty jej nevzaly, ani ústa nespolkla, ale obojí nechal nás učinit Pán.

Oheň sestoupil s hněvem, aby zničil hříšníky,

avšak oheň milosti sestoupil na chléb a tam zůstává.

Namísto ohně, který člověka ničí,

požili jsme oheň v chlebu a byli oživeni."

 

(Hymnus De fide, X,8-10. Převzato ze stránek Rádia Vaticana.)

 

O víře

„Položte, bratři, perlu na mou dlaň,

abych ji mohl prozkoumat.

Jal jsem se ji pozorovat z jedné i druhé strany,

avšak z obou měla vzhled jediný.

Takové je hledání Syna, nezbadatelného,

neboť je světlo samo.

V jeho záři uviděl jsem Jas, který nestane se matným;

svou ryzostí coby velký symbol těla našeho Pána je čistým.

V jeho nedílnosti viděl jsem pravdu, jež nerozdělitelná je."

 

(Hymnus O Perle, I,2-3. Převzato ze stránek Rádia Vaticana.) 

 

Další texty:

Bděte: znovu přijde!

Hojnost Božího slova přesahuje tvé touhy

Kristův kříž, záchrana lidského pokolení 

Píseň o Nejsvětější Panně

Řeč o Svatém týdnu

Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria 

Vyzdob, Pane, v našich myslích příbytek dni, který nezná konce 

 

Související články:

Palladios: Historia Lausiaca 40 - O Efraimovi

 

Franciszek Drączkowski, 18.2. 2012

Přečteno 602x

další křesťanské osobnosti