Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Anna Maria Taigi

Anna Maria Taigi

1769-1837 / manželka, matka, mystička, terciářka - trinitářka / blahoslavená

Celým jménem: Anna Maria Giannetti Taigi.

 

taigi-anna-maria-002.jpg

 

„Nejen že v Boha věřím, ale já Ho i vidím. Vidím Ho každého dne téměř půl století."

bl. Anna Maria Taigi

 

Narodila se 29. 5. 1769 jako první dítě sienskému lékárníkovi Luigimu Gianettimu a jeho ženě Santě Marii Masi. Při křtu dostalo děvčátko jméno Anna Maria. V jejích šesti letech přišla rodina o majetek a upadla do bídy. Rodina opustila Sienu a usadila se v Římě. Pokud byli rodiče v práci, o malou Annu pečovaly řeholnice a vzdělávaly ji. Odtud děvče získávalo první plaménky zbožnosti a její rodiče náboženskou výchovu podporovali také svým slovem a příkladem.

V období dospívání pracovala nejprve jako svíječka hedvábí a později byla komornou v paláci Maccarani, kde také sloužil její otec. Ve dvaceti letech se provdala za Dominika Taigiho, který pracoval v knížecí rodině Chigi. V tomto období Anna Maria podléhala vnějšímu lesku a ráda se ukazovala v nových šatech. Oddávala se světským radostem, ale brzy ji tento život unavoval a nenaplňoval. Jednoho dne, sklíčena, přišla do chrámu sv. Marcela ke zpovědi k otci Angelusovi z řádu servitů, který ji přivítal slovy: „Konečně jste přišla!" Kdysi ji totiž potkal na náměstí a uslyšel vnitřní hlas: „Věnuj pozornost této ženě, svěřím ti ji. Přispěješ k jejímu obrácení a ona se posvětí, neboť já jsem ji vyvolil! Volám ji ke svatosti." Anna odešla od zpovědi plná milosti a od této chvíle se odevzdala Bohu. taigi-anna-maria-003-vyr-upr-men.jpgZačala se oblékat jednoduše, pilně pracovala a starala se o domácnost. Chtěla se veřejně věnovat Boží službě a rozhodla se, že vstoupí do Třetího řádu Nejsvětější Trojice (Řádu trinitářů). Zpovědník její úmysl schválil pod podmínkou, že bude souhlasit její manžel. Anna byla přijata v chrámě Otců Nejsvětější Trojice na Kvirinálu. Anna se zcela obrátila, odstranila své poslední špatné návyky, upevnila nový řád ve svém vnitřním životě a byla velmi střídmá. Ráno pila jen šálek kávy a krajíček chleba, k obědu si vzala několik lžic polévky a kousek masa a večer pojedla jen zcela nepatrně. V postní dny jen ráno vypila trochu kávy a snědla v poledne polévku. Omezovala se i v pití a časem i celé týdny nepila a toto své sebezapření obětovala za lidské hříchy. Říkala: „Kdo chce Bohu dokázat svou lásku, musí se umět pro Něj umrtvovat ve všech věcech a čím tvrdošíjnější je naše tělo, tím mocněji je třeba ho krotit." Anna Maria měla vrozenou chuť k jídlu, hodně milovala pečivo a zmrzlinu, ale nyní si vše odpírala, jedla i zkažená jídla. Bojovala se svou chutí tak, že ji postupně téměř ztratila. Čím víc krotila svou smyslnost, tím byla spokojenější a šťastnější. Celé noci probděla na modlitbách, spala průměrně dvě hodiny denně. Bičovala své tělo, nosila žíněné košile, řetízky a trnové koruny. Modlitba se stala dechem její duše, jí získala onu vyšší moc, která člověka přenáší do jiného světa.

Po jejím obrácení se pro ni domácnost stala svatyní. Hluboce chápala posvátnost manželského stavu a rodiny. Porodila sedm dětí, čtyři chlapce a tři děvčátka. Dvě děti brzy zemřely. Skromné poměry a další životní těžkosti při péči o rodinu byly pro ni jen pobídkou k projevům a skutkům víry, naděje a lásky.

Každou práci začínala vzýváním Nejsvětější Trojice. V tomto jménu také žehnala nemocným, kdykoliv byla požádaná, a její víra byla často odměněna překvapujícím uzdravením. Když poklekla před oltářem, ztrácela vládu nad svými smysly. Žádný zvuk k ní nepronikal, byla nehybná jako socha anděla. Jen volně stékající slzy a přerývavé vzdechy dokazovaly svědkům jejího vytržení, že žije. Kdo ji viděl v extázi, pociťoval velkou úctu před tímto živým příkladem víry. Její zpovědník jí povolil přijímat denně Eucharistii. Kardinál Pedicini vzpomínal: „Nelze ani přibližně spočítat počet extází, které měla téměř při každém svatém přijímání. Pro ni bylo vytržení tak snadné, jako pro nás ústní modlitba. Často jsem viděl, jak po přijímání náhle, jako bleskem zasažena klesla a zůstala delší dobu ležet."

Když byla těžce nemocná, zjevil se jí Pán v královském plášti, kterým zahalil její lůžko. Sklonil se k ní, vzal ji za ruku, uzdravil ji a dal Anně moc, aby dotekem ruky, kterou jí stiskl, uzdravovala nemocné.

Milovala Nejsvětější Trojici, vládl v ní živý Kristus, ona dala své srdce Jemu a On jí dal své. Kristus byl pro ni Bůh a Pán, Mistr a Přítel. Krev stékající z kříže ji mučila více než všechny bolesti, kterými léta strádala. Předbíhala Mistra a zastupovala mu cestu, aby si vzala jeho kříž a mohla jej nést a zemřít pro Jeho vítězství. S úžasem uvažovala o ctnostech Panny Marie, jejíž pokora neměla dna. Viděla celý její život ve stínu kříže, cítila její bolest od chvíle obětování až k hrobu pod Kalvárií. Anna Maria věnovala svoji lásku i duším v očistci. Její dcera vzpomínala, že matka měla ve zvyku chodit na hřbitov, aby se modlila za zemřelé. Chodila vždy čtyřicet dnů za sebou za každého počasí. Na každém ze tří set hrobů se třikrát pomodlila „Odpočinutí věčné". Také církevní nařízení jí byla svatá a plnila je doslova.

Ve výroční den jejího přijetí do Třetího řádu Nejsvětější Trojice po přijetí svatého přijímání uslyšela Spasitelova slova: „Má milovaná dcero, volám Tě, abys obracela hříšníky a těšila osoby všech stavů. Budeš bojovat proti duším naplněným vášněmi. Najdeš mnoho falešných duší; čeká tě pohrdání, potupy a pomluvy, ale všechno sneseš z lásky ke mně."

taigi-anna-maria-telo-006-upr-men.jpgAnna Maria tělesně mnoho trpěla. Bývala takřka ustavičně týraná bolestmi hlavy, bolestmi uší. V ústech pociťovala nesnesitelnou hořkost a čichem vnímala jakýsi morový zápach, pocházející z hříchů lidstva. Ruce a nohy, především ruka, kterou uzdravovala, byly jako v neustálém ohni. Často byla připoutána na lůžko střevními nemocemi a dnou. Měla období duchovní vyprahlosti, nenacházela klid v modlitbách. Její duši trýznily satanské námitky a pochybnosti proti víře a mívala děsivé vidiny. V noci se jí zjevovali ďáblové, kteří se radili, jak ji zbavit života. Potom ji obvykle napadli, bili ji, škrtili a jinými způsoby mučili. Spasitel ji v jejím boji občas ulevil vnitřním hlasem, který ji dodával sílu, povzbuzení a oživoval její nesmírnou touhu po Bohu.

Anna Maria byla těšitelkou nemocných a zarmoucených. Poskytovala účinnou duchovní pomoc a v případech hmotného nedostatku bližních využívala Anna známostí se zámožnými lidmi a tak dokázala nasytit chudé a nestyděla se pro ně jít i žebrat. Navštěvovala nemocnice a poskytovala útěchu. Brávala s sebou i své dcery a pěstovala tak ve svých dětech ušlechtilé lidské city. V domě pro nevyléčitelné se Anna stala nepostradatelnou v projevech lásky a něhy. Jedna nemocná, zvláště nešťastná, měla tak znetvořenou a rozjizvenou tvář plnou hnisu, že jí sotva zůstal otvor, kterým mohla požívat potravu. Anna Maria sedávala u jejího lůžka, hladila ji a těšila s takovou upřímností, že srdce nešťastné ženy znovu zažehlo nadějí a vírou.

Jednou se skryla před lijákem v domě, kde byla umírající. Požádala, aby ji k ní dovedli. Položila ženě ruku na hlavu a po krátké modlitbě řekla: „Buďte klidní, milost je již udělena." Nemocná se po spánku probudila svěží a s velkou chutí k jídlu. Uzdravila se.

Etrurská královna Marie Luisa trpěla silnými záchvaty epilepsie. Marně se ji pokoušeli léčit. Královna se doslechla o Marii Taigi a zavolala ji. Anna se dotkla královny obrázkem Panny Marie a nemoc se už nikdy neobjevila.

Pověst Anny Marie se úžasně šířila. Ustavičnými návštěvami bývala zcela vyčerpána. Ke konci života, kdy jí vlastní nemoci bránily v dostatečném pohybu, vlekla se z posledních sil, ale chodila všude. Chudí u ní měli vždy přednost.

Její časté extáze a mdloby nebyly příčinou obdivu a úcty k ní. Právě naopak. Nejbližší si mysleli, že je nemocná, a ostatní ji obviňovali z přetvářky a pokrytectví.

K nadpřirozeným darům, kterými Bůh Annu ozdobil, patřilo tajemné slunce, které se stále vznášelo nad její hlavou. K tomu jí bylo řečeno: „Je to zrcadlo, ve kterém budeš vidět dobré i zlé, jak se ve světě děje." Díky tomuto zrcadlu doporučovala správnou léčbu a poskytovala životní rady. taigi-a-m-slunce-001-upr-men.jpgViděla však i války a neštěstí lidí, které pro ni byly nesmírným utrpením. V létě 1825 se v Římě šířila pověst, že zemřel car Alexandr. Generál Michand se snažil zprávu ověřit, ale nikdo neměl přesvědčivé důkazy. Obrátil se na Annu Marii a ta mu řekla, že car je mrtev a zítra o tom obdrží ruský vyslanec zprávu. Druhý den úřední zpráva její slova potvrdila.

Anna Maria v jasnozřivém slunci viděla i všechny Napoleonovy války, včetně požáru Moskvy, návrat poraženého vojska z Ruska i konečnou císařovu porážku. Maria velmi trpěla celou dobu, kdy hynuly statisíce mužů na povel člověka, pro kterého byla životním cílem absolutní vláda nad světem. Anna prosila o smilování, ještě více se tělesně umrtvovala, konala modlitby a pouti, aby podle svých možností zmírnila proudy lidské krve, které císař pro pochybnou slávu svého jména proléval. Ve vidění jí bylo řečeno: „Tvé utrpení je nutné pro mé záměry, které ty znáš. Je nutné i pro duše, které máš učinit šťastnými, aniž bys je a ony tebe poznaly. Tvůj život bude stálým mučednictvím." Anna Maria přijala tato smírná utrpení s odevzdaností a pokorou, aby tak naplnila Boží vůli.

V osmašedesáti letech končila stavbu své dokonalosti. Její duše vysychala touhou po nebi. Vědomě vykonala poslední pouť do baziliky sv. Pavla a přijala Tělo Páně. Dostalo se jí vyzvání: „Pokoj tobě, má dcero! Nedej se ničím vnějším rozptylovat. Nemluv zbytečně! S Bohem, má dcero! Na shledanou v ráji! S Bohem! Brzy budeš se mnou v mém Království. Pospěš tam, kde je tvé srdce! První věci již pominuly!" Vrátila se domů a začalo pozvolné umírání provázené tělesnými i duševními mukami. Sedm měsíců byla stižena nemocí, přesto zůstala zdrojem klidu všem. V pondělí 3. června upadla do bezvědomí. Příbuzní se domnívali, že zemřela. Byla to však jen extáze, kdy jí Pán oznámil den smrti. Radostně oznámila všem zprávu, že její pozemský život se skončí v pátek. Poděkovala a rozloučila se se svým manželem a se svými dětmi. Zachvěla se úzkostí: „Co s nimi bude, Pane? Vždyť už dnes nemají co do úst. Zahynou v bídě tělesné i duševní?" Bůh ji uklidnil: „Beru je všechny pod svou ochranu. Neboj se je opustit. Neboj se z lásky ke mně! Přivedu jim dobrodince a bohatě je odměním." V pátek 9. června 1837 po hlubokém a klidném vzdechu vzlétla duše Anny Marie k branám ráje.

Brzy po smrti byla hlasem lidu prohlášena patronkou Říma. Papež Pius IX. dal přenést její pozůstatky ze hřbitova do baziliky sv. Chrysogona. V roce 1868 byla rakev otevřena a tělo bylo shledáno neporušené[1].

Úcta k Anně Marii Taigi rok od roku rostla a množily se zázraky. Proto Pius IX. zahájil v roce 1906 proces blahořečení a Benedikt XV. ji v roce 1920 zařadil mezi blahoslavené jako vzor křesťanské matky.

Mezi přítelkyně bl. Anny Marie Taigi náleží další trinitářská terciářka, mystička a prorokyně bl. Alžběta Canori Mora .

 

taigi-anna-maria-telo-005-upr-men.jpg
 

 

[Zpracováno dle Bratr Theophil: Blahoslavená Anna Marie Taigi, vzor křesťanské matky, edice Vítězové, roč. 5, sv. 7, Olomouc 1938.]

 

Česká a slovenská bibliografie k bl. A. M. Taigi:

 

Poznámky:


[1] Tělo bl. A. M. Taigi je zcela neporušeným až do současnosti a je možné je spatřit v Bazilice sv. Chrysogona v Trastevere, kousek od Vatikánu. Pozn. RTh.

 

Luboš Bližňák, 12.8. 2014

Přečteno 638x

další křesťanské osobnosti