Frederick William Faber

Frederick William Faber se narodil do kalvínské šlechtické rodiny, která se za hugenotských bouří vystěhovala z Francie do Anglie. Otec byl sekretářem anglikánského biskupa v Durhamu, dědeček pastorem v Calverley. Frederick William se narodil v Calverley 28. června 1814. Chlapec byl neobyčejně nadaný a jeho prostředí se snažilo, aby se tyto schopnosti rozvíjely. Velmi mladý přišel na studia do Oxfordu a bohaté příležitosti ke vzdělání, jaké se mu v tomto staroslavném univerzitním místě naskytovaly, využil tak, že již v r. 1836, tedy ve 22 letech, byl univerzitním fellow, kterážto hodnost znamenala v Anglii více než u nás hodnost doktorská. Pozornost na sebe upoutal nejen svými vědomostmi, nýbrž především básnickým nadáním. Slavný Wordsworth[1] v něm viděl velikého budoucího básníka. Byl pravověrným anglikánem a ostře vystupoval proti katolické církvi.

V r. 1839 se stal anglikánským knězem a po kratším působení v Ambleside žil jako farář v Eltonu. V těch dobách podnikl větší cesty po Evropě a poprvé se důkladněji setkal s katolicismem a katolíky. Byl ohromen tím, co viděl. Katolicismus se mu ukázal ve zcela jiném světle, než jak mu byl líčen dosud. V Římě se dostal i k slyšení u stařičkého, úctyhodného tehdejšího papeže Řehoře XVI. Z cest se vrátil zviklán v dosavadní víře v pravověrnost anglikánské církve. Po návratu z Říma po dva roky trval vnitřní boj. V r. 1845 padlo rozhodnutí: opustil anglikánskou církev a zřekl se své bohaté fary v Eltonu. Byl si dobře vědom, že opouští blahobyt a vstupuje do neznámé budoucnosti, kde jeho průvodcem bude chudoba. Krátce poté složil podle svého přesvědčení vyznání katolické víry a byl přijat do církve. V r. 1847 byl vysvěcen na katolického kněze a příštího roku odešel podruhé do Říma a vstoupil tam do klášterní společnosti oratoriánů, založené kdysi sv. Filipem Neri. Po návratu do Anglie založil oratorium v Birminghamu a později v Londýně na Bromptonském předměstí. Tam potom žil v klášterní chudobě jako slavný, ale pokorný kazatel, jako vyhledávaný zpovědník, jako mistrný duchovní vůdce nesčíslných duší, jako náboženský spisovatel světového věhlasu. Mnoho vytrpěl. Po léta jej trápívalo bolení hlavy a revma, několik roků před smrtí jej mučila cukrovka. Právě to mu umožnilo, že v sobě tak procítil problém utrpení a vžil se do záhad smrti, že dovedl o těchto věcech kázat a napsat tak hluboké a vroucí myšlenky jako málokdo jiný.

Zemřel poměrně mlád, 49letý, 26. září 1863 v Londýně.

Mniši kláštera, stojícího vysoko v horách, žijí v létě i v zimě v těchto vysokých polohách. Zrovna tak Frederick William Faber žije od svého návratu do katolické církve cele, veškerou svou duší, v atmosféře nadpřirozeného života, a když sestupuje, je to jen proto, aby na tyto výšiny nadpřirozeného života pozvedal duše. Je výtečným teologem a bohovědné problémy chce vždy proniknout až do největších dostupných hloubek. Usiluje také vyzkoumat, co ono tajemství víry znamená pro náboženský život duší. I taková tajemství, která věřícím již zevšedněla a nechávají jejich duše netečnými a chladnými, dovede podat z takových hledisek, že člověk v pokoře kleká a opojená duše patří do propastí nebeských krás. Je výtečným znalcem duší; dovede jemně vycítit jejich náboženské potřeby a vést je na cestu k Bohu. Je básníkem vzácné inspirace. Mnohé z jeho hymnů - jsou jich celkem dva svazky - byly pro svou hloubku a krásu převzaty do anglikánských církevních zpěvníků a trvale tam zůstaly. Básnická mistrnost Faberovi umožňuje, že dovede pomocí obrazů z přírody předvést mnohá hluboká tajemství v Bohu a v životě duší tak živě a v takovém neodolatelném půvabu, jak to dovedou jenom duše zvlášť k tomu omilostněné.

Přitom byl Faber mužem veliké píle. Velmi často kázával podle stanov oratoria v Londýně, v některých obdobích denně; a byl nejenom skvělým řečníkem, nýbrž na svá kázání se vždycky velmi pečlivě připravoval, jak dokazuje část takových náčrtků, uveřejněných ve dvousvazkových Notes on Doctrinal and Spiritual Subjects. Též mnoho studoval. Co napsal, je vše důkladné jak co do obsahu, tak co do formy. Jeho sebrané anglické spisy tvoří 13 svazků, a ne malých. Mnoho vzácného náboženského materiálu je nashromážděno i ve sbírce Lives of Modern Saints, kterou vydával od r. 1847, celkem tedy 47 svazků.

A všechna tato bohatá kněžská, kazatelská, zpovědnická a spisovatelská činnost směřuje k jedinému cíli: získat duše pro vyšší život.

Z Faberových spisů je překrásný již ten první: Všechno pro Ježíše (1853). Nejhlubší je asi Stvořitel a tvor (1856). Nesmírné půvaby jsou však i v ostatních knihách: Velebná Svátost (1855), U paty kříže o bolestech Panny Marie (1858), Nejsvětější Krev (1860), Betlém (1860), Pokrok ve svatosti (1854), Duchovní přednášky (1859) aj.

[Převzato z knihy F. W. Faber: Vyšší život, Brno 1948, a upraveno redakcí Revue Theofil.]

Z díla:

Církev  

Církev je dílo Nejsvětější Krve 

Těm, kdo se bojí, že láska k Panně Marii uškodí zájmům Pána Ježíše 

Poznámky:

[1] William Wordsworth (1770-1850) - anglický romantický básník. Pozn. RTh.