Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Evagrius Pontský

Evagrius Pontský

cca 345-399 / arcijáhen, mnich, spisovatel, mystik

 

- řec. Euagrios Pontikos (Ευαγριος ο Ποντικος), lat. Evagrius Ponticus

 

- jedna z nejvlivnějších a nejznámějších osobností starověkého mnišského života, velmi plodný autor mnišské asketické a teologické literatury, je považován za prvního systematizátora tehdejší mnišské zkušenosti[1]

 

Život

evagrius-pontikus-upr-men.jpgInformace o Evagriově životě máme zejména od Evagriova žáka Palladia († cca 430) v jeho slavném díle o mnišských osobnostech Historia Lausiaca (viz zejména kap. 38) a od církevních historiků Socrata Scholastica (†440) a Sozomena († cca 450), z jejich Církevních dějin (od prvního z nich zejména v kap. IV, 23 jeho dějin, v díle druhého historiografa pak v kap. VI, 30)

Evagrius Pontský, který se narodil kolem r. 345 v pontském městě Ibora (v dnešním severním Turecku) jako syn chórepiskopa, dosáhl filosofického a rétorického vzdělání a byl žákem svatých Basila Velikého a Řehoře Naziánského, pod jejichž vlivem byl formován Origenovou platonizující naukou. Nejdříve byl Basilem Velikým vysvěcen za lektora, posléze Řehořem Naziánským za jáhna a následně v Konstantinopoli, kde důrazně vystupoval proti dobovým herezím (zejména v obraně nicejského vyznání víry proti ariánům), ustanoven za arcijáhna. Poté však odchází do samoty: nejdříve do kláštera v Jeruzalémě, vedeného Rufinem a Melánií, a poté do Egypta, kde se stal žákem Makaria Alexandrijského (nazývaného též Makarius Mladší) a žil tam mnišským životem. Evagriovi bylo alexandrijským arcibiskupem Theofilem dokonce nabídnuto ustanovení za biskupa, to však Evagrius odmítá a zůstává až do své smrti mnichem. Umírá roku 399.

 

Dílo a nauka

Evagrius byl velmi plodným duchovním autorem - připisuje se mu více než třicet traktátů, z nichž jen některé se zachovaly až dodnes v řeckém originále, jiné jen v překladech (syrských, arménských, koptských, latinských), a to z důvodu jeho odsouzení r. 553 na Druhém konstantinopolském sněmu kvůli jeho připočtení k tzv. origenistům, kdy následně byly jeho spisy ničeny a některé z nich se dodnes zachovaly pod jiným jménem (např. Nila z Ankyry).

Evagriovy spisy mají zejména asketicko-mnišskou povahu, některé spekulativnější se však věnují i dogmatickým otázkám a tyto jsou podle Evagriova úmyslu určené pokročilým, tzv. „gnostikům" - dnes bychom onu první skupinu Evagriových spisů mohli podle tradičnějšího rozdělení nazvat jako „asketické", druhou pak jako „mystické" spisy[2]. Do první skupiny jeho spisů se řadí např. Antirrhetikos, Praktikos, Traktát Eulogiovi, O modlitbě, O osmeru špatných duchů, Rady mnichům, Napomenutí panně, do druhé skupiny pak spisy jako Kefalaia gnostika, Gnostikos, List Melánii. Prolínání obou zaměření Evagriova učení pak lze vidět v jeho dochovaných Listech (jeden z nich, týkající se Trojice, se zachoval dokonce pod jménem Basila Velikého v Basilově korpusu dopisů - List 8. neboli List o víře), mimo to se zachovalo ještě i několik souborů jeho výroků, např. v Apofthegmatech ad. Mnoho Evagriových děl však bylo ztraceno, zejména jeho výkladové poznámky k biblickým knihám, u nichž uplatňoval alegorickou exegezi.

 

evagrius-pontsky-002-upr-men.jpg

 

Jak již bylo řečeno, některé Evagriovy teze, obsažené v jeho dogmatických spisech, byly odsouzeny na Druhém konstantinopolském koncilu r. 553, neboť Evagrius zašel ve svém origenismu a ve svých platonizujících spekulacích o stvoření světa, o prvním pádu, o člověku či o posledních věcech dále než samotný Origenes (†253).

Naopak jeho učení týkající se praktického duchovního života dodnes dochází obecnějšího uznání a neutuchajícího vlivu, byť v některých bodech s výhradami[3]. Má se za to, že tato jeho asketická, mnišská nauka odráží mnišskou tradici, již Evagrius přejal od svých předchůdců (např. od jeho učitelů Makaria Egyptského a Makaria Alexandrijského) a rozvíjel a předával ji dále - Evagrius patřil ke třetí generaci egyptských mnichů.[4] Proslaveným a velmi vlivným Evagriovým učením je nauka o osmi logismoi neboli zlých myšlenkách a o zápase s nimi, což mělo zprostředkovaně vliv i na křesťanské učení o sedmi smrtelných hříších. Cílem mnišského úsilí je podle Evagria dosažení gnósis, tj. poznání Trojice, s níž je spjata apatheia, tj. osvobození ode všech pozemských vášní, a s ní související hésychia, tj. vnější a vnitřní klid. Láska je dcerou apatheie a „branou k poznání přirozenosti, po kterém následuje theologia a poslední blaženost."[5] Láska je ale především „první a hlavní přikázání", neboť „jen tak mysl uvidí první lásku, totiž Boha."[6] Mnich také musí bojovat s akédií, tj. s jakousi nechutí vůči duchovnímu pravidelnému řádu a povinnostem mnišského duchovního života, proti čemuž Evagrius doporučuje pravidelnou manuální práci, slzy lítosti a rozjímání. V modlitbě, kterou v základu chápe jako „společenství mysli s Bohem"[7] nebo jako „vystupování mysli k Bohu"[8], Evagrius vede k tzv. „čisté modlitbě", tj. k ode všech forem oproštěnému nazírání Nejsvětější Trojice, jak uvádí na mnoha místech napříč svými díly:

„Modlitba je stavem mysli, ve kterém je hubena jakékoliv pozemská myšlenka."[9]

„V době modlitby, když toužíš spatřit tvář Otce, který je v nebesích, žádným způsobem nehledej nějakou formu nebo podobu."[10]

„Dokonalé víry se dosahuje vzdáním se všech myšlenek o tělesných věcech. A mysli se zjevuje Nejsvětější Trojice, [aby ji mysl byla schopna nazírat][11], když se oprostí od vášní a svého ‚starého člověka, který hyne klamnými žádostmi‘ (Ef 4,22)."[12]

A samozřejmě, že nejvyššího stavu mysli v modlitebním úsilí nelze dosáhnout pouze vlastními lidskými silami, ale jen za pomoci milosti Boží, neboť v podstatě „modlitba je stavem mysli, způsobeným jedině světlem Nejsvětější Trojice."[13] A tak se mysl stává „svatyní Nejsvětější Trojice"[14].

 

Z dobových pramenů o Evagriovi Pontském:

Palladios: Historia Lausiaca 38 - O Euagriovi

 

Použité zdroje:

  • AaVv.: Slovník křesťanských mystiků, Kostelní Vydří 2012
  • Aumann, J.: Křesťanská spiritualita vkatolické tradici, Praha 2000
  • Drobner, H. R.: Patrologie. Úvod do studia starokřesťanské literatury, Praha 2011
  • Evagrius (anglicko-řecké verze Evagriových děl); dostupné on-line: http://www.ldysinger.com/Evagrius/00a_start.htm
  • Ewagriusz zPontu: Pisma ascetyczne, tom 1, Kraków 2007
  • Ewagriusz z Pontu: Pisma ascetyczne, tom 2, Kraków 2008
  • Guillaumont, A.: U źródeł monastycyzmu chrześcijańskiego, tom 1, Kraków 2006 (orig. Aux orgines du monachisme chrétien. Pour une phénoménologie du monachisme, Abbaye de Bellefontaine 1979)
  • Kraft, H.: Slovník starokřesťanské literatury, Kostelní Vydří 2005
  • Louth, A.: Początki mistyki chrześcijańskiej, Kraków 1997 (orig. The Origins of the Christian Mystical Tradition. From Plato to Denys)
  • Migne, J.-P.: Patrologia latina, XX, Paris 1845; dostupné on-line: https://archive.org/details/patrologiaecurs75unkngoog/page/n2
  • Misiarczyk, L.: Osiem logismoi w pismach Ewagriusza zPontu, Kraków 2007
  • Novotný, J.: Mnišství na Blízkém východě, Olomouc 2012
  • Pružinský, Š.: Patrológia, II, Cirkevná a kresťanská literatúra 2. až 8. storočia, Prešov 2003
  • Socrates Scholasticus: Církevní dějiny, II, Praha 1990; dostupné on-line: http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_cdej2.htm#4-23
  • Sozomen Hermiasz: Historia Kościoła, Warszawa 1989; dostupné on-line vpdf: http://www.pistis.pl/biblioteka/sozomen_hermiasz_historia_kosciola.pdf
  • Szymusiak, J. M. - Starowieyski, M.: Słownik wczesnochrześcijańskiego piśmiennictwa, Poznań 1971
  • Špidlík, T.: Spiritualita křesťanského Východu, I, Systematická příručka, Olomouc - Velehrad 2002
  • Ventura, V.: Spiritualita křesťanského mnišství, 1, Od prapočátků po svatého Jana Zlatoústého, Praha 2006
  • Writings of Evagrius Ponticus, in: Kalvesmaki, J. (ed.): Guide to Evagrius Ponticus; dostupné on-line: http://evagriusponticus.net/corpus.htm

 

Další doporučená literatura:

  • Filokalie I, Olomouc 2019 („Evagrius Pontský", s. 466-536)

 

Poznámky:


[1] Ventura, V.: Spiritualita křesťanského mnišství, 1. Od prapočátků po svatého Jana Zlatoústého, Praha 2006, s. 152.

[2] Sám Evagrius je rozděluje na spisy „praktické" a na spisy „gnostického života", srov. jeho rozdělení in Praktikos, Úvod, 9.

[3] Např. Hans Urs von Balthasar (†1988) o něm výslovně napsal: „Není pochyb, že Evagriova mystika, dovedena k přesným závěrům na základě jeho premis, je svou podstatou bližší buddhismu než křesťanství" („Metaphysik und Mystik des Evagrius Ponticus", in: Zeitschrift für Aszese und Mystik, sv. 14, s. 31-34; český překlad citován dle: Aumann, J.: Křesťanská spiritualita v katolické tradici, Praha 2000, s. 54).

[4] Srov. Guillaumont, A.: U źródeł monastycyzmu chrześcijańskiego, tom 1, Kraków 2006 (orig. Aux orgines du monachisme chrétien. Pour une phénoménologie du monachisme, Abbaye de Bellefontaine 1979), s. 252-256.

[5] Evagrius Pontský: Praktikos, Úvod, 8.

[6] Evagrius Pontský: Listy 56,3.

[7] Evagrius Pontský: O modlitbě, 3; zde užité řecké slovo ομιλια [homilia] znamená jak „důvěrné společenství", „obcování", tak i „rozmluvu" nebo „přátelství" či „důvěrný vztah", dokonce až s dosahem ke „koitu". V této souvislosti nelze nevzpomenout mnohem mladší, avšak takřka totožnou „definici" modlitby od svaté karmelitky Terezie z Avily (†1582): „Vnitřní modlitba není, podle mého názoru, nic jiného než přátelský kontakt, časté přebývání o samotě s tím, od něhož víme, že nás miluje" (Kniha života, 8,5).

[8] Evagrius Pontský: O modlitbě, 35.

[9] Evagrius Pontský: Capita cognoscitiva, 26.

[10] Evagrius Pontský: O modlitbě, 114.

[11] Slova v závorce se vyskytují pouze v některých verzích Evagriova listu.

[12] Evagrius Pontský: Listy 61,3.

[13] Evagrius Pontský: Capita cognoscitiva, 27

[14] Evagrius Pontský: Capita cognoscitiva, 34.

 

Lukáš Drexler, 9.3. 2019

Přečteno 69x

další křesťanské osobnosti