Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské osobnosti > Bernard z Clairvaux

Bernard z Clairvaux

1090/91-1152 / řeholník - cisterciák, kněz, mystik, spisovatel / svatý, Učitel Církve

   

Důležité události světcova života

Svatý Bernard z Clairvaux, poslední církevní otec[1], se narodil v rodině burgundských šlechticů na konci 11. století v městečku Fontaines-les-Dijon. Přesný rok narození kolísá mezi 1090 a 1091[2]. Jako sedmiletý nastupuje do kanovnické školy v Châtillon-sur-Seine. bernard-z-clairvaux-ikona-vz.jpgNa rozdíl od svých bratrů,  kteří se rozhodli vydat v otcových šlépějích na vojenskou dráhu, Bernard už od dětství směřuje k duchovní cestě[3]. V období dospívání mu zemřela matka a „před mladíkem se otevřelo období hluboké životní krize..."[4] Následně se rozhoduje, že se stane konkrétně mnichem a úspěšně oslovuje i další[5]. Společně se nejprve několik měsíců připravují na řeholní život a někdy okolo let 1112-13 jich asi třicet překračuje brány[6] na tehdejší dobu obzvlášť přísného cisterciáckého kláštera v Cîteaux. „Ve své apologii nám odůvodňuje tuto svoji překvapivou volbu, když přiznává, že i když velmi obdivoval obvyklý benediktinský způsob života, jeho vlastní přirozenost byla tak vášnivá, že potřebovala silnější lék, a nic, co o něm víme, neprotiřečí tomuto názoru, který o sobě měl."[7] V mateřském klášteře stráví rok noviciátu a už po dalším roku je r. 1115 poslán spolu s několika spolubratry založit do Clairvaux nové opatství[8].

Neměl ještě ani třicet roků, když jeho zesláblé tělo vyčerpané askezí a intenzivním duchovním životem, při němž ignoroval i svoje základní tělesné potřeby, postihla těžká žaludeční choroba, která se mu opakovaně vracela až do konce života.[9] V důsledku nemoci a celkového vyčerpání se musel za účelem zotavení na žádost Viléma z Champeaux - biskupa z nedalekého Chalons‑sur‑Marne, učence a Bernardova přítele - uchýlit do samoty. Tato významná osobnost XII. století[10] měla na světce přinejmenším stejný vliv, ne-li větší, jako opat v Cîteaux Étienne Harding[11]. Pobyt mu pomohl fyzicky a Bernard rostl i duchovně: „Modlil se a rozjímal Písmo... Napsal Traktát o stupních pokory a pýchy - dílo, které bylo uveřejněné  jako první."[12]

Opat z Clairvaux vedl velmi bohatou korespondenci a byl vyhledávaný nejen prostými lidmi, ale i významnými osobnostmi. Svatému Norbertovi poskytl důležitou pomoc při zakládání nového opatství v Premontrè.[13] Jemu samému se podařilo do konce života založit 68 nových klášterů.[14] Mnohokrát zasahoval v záležitostech církve či státu u králů či papežů. Kvůli tomu však musel i mnoho cestovat, což bylo v té době velmi vyčerpávající.

bernard-z-clairvaux-11-vz.jpgRoku 1128 se účastnil církevního sněmu v Troyes, kde výraznou měrou přispěl ke schválení nového rytířského Řádu templářů, kterým věnoval své dílo De laude novae militiae.[15] Po smrti papeže Honoria II.  roku 1130 byli na Petrův stolec krátce po sobě zvoleni hned dva nástupci - Innocent II. a Anaklet II. Vzniklo tak papežské schizma, které trvalo až do smrti druhého z nich v roce 1138. „Bernard se angažuje ve prospěch Innocenta II. a skrze intenzivní korespondenci se snaží, aby byla legitimita jeho volby všeobecne uznána."[16] Byl taktéž důležitou postavou lateránského koncilu, který se konal roku 1139.

Svatý Bernard se však významným způsobem zasadil i o odsouzení spisů Petra Abelarda[17], představitele nastupujícího nového způsobu teologického myšlení.[18] Rovněž se snažil pomoci těm, kteří se nechali zmást různými katarskými naukami.

V letech 1146-1147 byl opat z Clairvaux oficiálně pověřený nabádat k účasti na druhé křížové výpravě.[19] Jak víme, skončila neúspěchem. Dodnes mu tento přehmat mnozí vyčítají.

Na sklonku života se kromě nemocí a tělesných útrap potýkal i se zradou svého sekretáře, který způsobil falešnými dopisy mnoho škody. Před smrtí si svolal opaty a preláty, poděkoval jim a rozloučil se.[20] Zemřel ráno 20. srpna 1153.

Kanonizovaný byl Alexandrem III. v únoru 1174 a prohlášen za Učitele církve byl Piem VIII. r. 1830.

 

Několik slov o osobnosti a charakterových vlastnostech světce

Současníci svatého Bernarda z Clairvaux svědčí o duchovním kouzle, které z něho vyzařovalo, o vyjímečné kombináci jeho přirozených darů, o životě v souladu s tím, co kázal a v neposlední řadě o jeho charismatických milostech.[21] Na druhou stranu je ale třeba vzpomenout, že jsou známé i případy, kdy svojí nepatřičnou vznětlivostí a impulzivním chováním vzbudil skutečné pohoršení.[22] Díky svému horlivému nadšení vždy rychle zakročil, když postřehl, že by mohla být ohrožena neporušenost víry. Taktéž až s přílišnou lehkostí, vlastní impulzivním temperamentům, přijímal důkazy bez toho, aby je náležitě zvážil.[23]

„Navzdory všemu však Bernardův život zůstává příkladem křesťanského ideálu, uskutečněného v duchu naprosté služby a sebeobětování, bez egoismu a projevů osobní moci. Obtížnost zápasu, kterému musel čelit kvůli svému temperamentu, a pokora, se kterou uznával své vlastní slabosti, by neměli zůstat nedoceněné."[24]

 

Dílo[25]

Obecně můžeme dílo svatého Bernarda rozdělit do 3 kategorií:

 

1. Dopisy

Ačkoliv se z rozsáhlé korespondence značná část ztratila, zachovalo se více než 500 dopisů, které mají velkou výpovědní hodnotu, zejména z historického hlediska, ale také z dogmatického a asketického.

 

2. Pojednání:

Zpravidla se rozdělujî na spisy:[26]

a) dogmatické a polemické: De gratia et libero arbitrio, napsaný okolo r. 1127 (česky: Bernard z Clairvaux, O milosti a a svobodném rozhodování, Praha 2004); De baptismo aliisque quaestionibus ad mag. Hugonem de S. Victore; Contra quaedam capitala errorum Abaelardi ad Innocentem II. (na obhajobu rozhodnutí synody v Sens),

b) asketické a mystické: De gradibus humilitatis et superbiae, jeho již vzpomínané první dílo z r. 1121 (česky: Bernard z Clairvaux, O stupních pokory a pýchy, Chvály panenské Matky, Praha 1999); De diligendo Deo (okolo r. 1126; česky: Bernard z Clairvaux, Kniha o lásce Boží, in: Na hlubinu, č. 1-10, Olomouc 1927, a týž, O lásce k Bohu, in: Jan Sokol, Mistr Eckhart a středověká mystika, Praha 2009); De conversione ad clericos, adresované kandidátům na kněžství; De Consideratione, Bernardova poslední práce, napsaná asi v roce 1148 na žádost papeže Evžena III. pro poučení a vzdělání,

c) mnišské - o řeholním životě: Apologia ad Guilelmum, sepsaná přibližně r. 1127 opatu Vilémovi ze Saint-Thierry; De laude novae militiae ad milites templi (1132-1136) adresovaný prvnímu velmistru rytířského Řádu templářů; De precepto et dispensatione, odpovědi na různé otázky ohledně vedení a disciplíny řeholníků, které mu položili členové kláštera sv. Petra v Chartres (někdy před r. 1143),

d) určené k řízení církve: De moribus et officio episcoporum, sestavený někdy okolo r. 1126 pro Jindřicha, biskupa ze Sens; De Consideratione zmíněné výše,

e) biografie: De vita et rebus gestis S. Malachiae, Hiberniae episcopi, napsaná na žádost irského opata Congana, který mu obstaral potřebné materiály; má velký význam pro historii církve irského ostrova ve 12. stol.

f) kázání - rozdělené na Sermones de tempore; de sanctis; de diversis; a 86 in Cantica Canticorum - alegorický a mystický výklad Písně písní.

 

3. Hymny

Bernardovi je kromě dodatku k Salve regina připisované i autorství vícera dodnes zachovaných hymnů, z nichž tři (Jesu dulcis memoria, Jesus rex admirabilis, Jesu decus angelicum) jsou zahrnuty i v Liturgii hodin (Breviář). Další byly přeloženy a používají je taktéž protestantské denominace.

 

bernard-z-clairvaux-4-vz-upr.jpg

 

 

Použitá literatura:

  • DACHOVSKÝ, K., Sv. Bernard z Clairvaux, Praha: Řád, 1997
  • KAMENÍK, M., Burgundsko kraj mnichů, Praha: Vyšehrad, 2002
  • New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge, sv. 2, Grand Rapids, MI: Baker Book House, 1952
  • POSPÍŠIL, C., V., Bernard z Clairvaux a jeho spis, in: BERNARD Z CLAIRVAUX, sv., O milosti a svobodném rozhodování, Praha: Karolinum, 2004
  • Storia della teologia. Dalle origini a Bernardo di Chiaravalle, sv. 1, Roma: Edizioni Dehoniane, 1995
  • ZERBI, P., Bernard of Cairvaux, St., in: New Catholic Encyclopedia, sv. 2, 2. vyd., Farmington Hills, MI: Gale, 2003

 

(Ze slovenštiny přeložil L. Drexler.)

 

Z díla:

 

A jméno té panny bylo Maria

Dopis Bernarda z Clairvaux Hildegardě z Bingen

O Božském Srdci Páně

O činnosti

Pod křížem

Přijde k nám Boží slovo

 

Související články:

Peter Markovič: Všeobecný úvod ke Kázáním na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux 
Peter Markovič: Stručné dějiny křesťanského výkladu Písně písní do sv. Bernarda z Clairvaux
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
L. Drexler: Tajemství Kristova probodeného boku a Srdce ve středověké benediktinské tradici

 

Poznámky:


[1] Sám papež PIUS XII. jej tímto způsobom tituluje hned v úvodních slovech své encykliky věnované výlučně sv. Bernardovi. Její název je „Doctor Mellifluus" a byla vydána k 800. výročí prohlášení světce za Učitele církve.

[2] Srov. Storia della teologia, Dalle origini a Bernardo di Chiaravalle, s. 496; Dachovský, K., Sv. Bernard z Clairvaux, s. 9; http://www.britannica.com/eb/article-9078832/Saint-Bernard-de-Clairvaux (18.4.2007); http://www.bartleby.com/65/be/BernardCSt.html (14.3.2007).

[3] Srov. KAMENÍK, M., Burgundsko, kraj mnichů, s. 161-163.

[4] POSPÍŠIL, C. V., Bernard z Clairvaux a jeho spis, in: BERNARD Z CLAIRVAUX, sv., O milosti a svobodném rozhodování, s. 5.

[5] Doslova s sebou strhává postupně všechny své bratry, další příbuzné a přátele; srov. The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge, s. 62. Více o pozoruhodných událostech, které jeho sourozence přivedli k následování sv. Bernarda, viz in: KAMENÍK, M., Burgundsko, kraj mnichů, s. 164-167.

[6] Srov. KAMENÍK, M., Burgundsko, kraj mnichů, s. 166; DACHOVSKÝ, K., Sv.Bernard z Clairvaux, s. 9-10; http://www.cin.org/saints/bernclai.html (14.3.2007); The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge, s.62.

[7] Přel. z http://www.cin.org/saints/bernclai.html (14.3.2007).

[8] Srov. Storia della teologia. Dalle origini a Bernardo di Chiaravalle, s. 498.

[9] Srov. POSPÍŠIL, C. V., Bernard z Clairvaux a jeho spis, s. 6; též srov. KAMENÍK M., Burgundsko, kraj mnichů, s. 174.

[10] Srov. Storia della teologia. Dalle origini a Bernardo di Chiaravalle, s. 502.

[11] KAMENÍK, M., Burgundsko, kraj mnichů, s. 186.

[12] DACHOVSKÝ, K., Sv. Bernard z Clairvaux, s. 13.

[13] Srov. POSPÍŠIL, C. V., Bernard z Clairvaux a jeho spis, in: BERNARD Z CLAIRVAUX, sv., O milosti a svobodném rozhodování,  s. 6.

[14] Srov. ZERBI, P. Bernard of Clairvaux, St. in: New Catholic Encyclopedia. sv. 2, s. 308.

[15] Srov. tamtéž a DACHOVSKÝ, K., Sv. Bernard z Clairvaux, s. 15.

[16] Přel. ze Storia della teologia. Dalle origini a Bernardo di Chiaravalle, s. 504.

[17] Ponechávám na čtenáři, jak se k této záležitosti postaví.

[18] Srov. POSPÍŠIL, C. V., Bernard z Clairvaux a jeho spis,  s. 8.

[19] Srov. ZERBI, P. Bernard of Clairvaux, St., s. 309.

[20] Srov. DACHOVSKÝ, K., Sv. Bernard z Clairvaux, s. 40.

[21] Srov. ZERBI, P. Bernard of Clairvaux, St., s. 309.

[22] Srov. POSPÍŠIL, C. V., Bernard z Clairvaux a jeho spis, s. 11.

[23] Srov. ZERBI, P. Bernard of Clairvaux, St., s. 309.

[24] ZERBI, P. Bernard of Clairvaux, St., s. 309.

[25] Celé dílo sv. Bernarda,  tj. PL 182-185, je možné nalézt na adrese http://www.binetti.ru/bernardus/ .

[26] Srov. http://www.1911encyclopedia.org/Saint_Bernard (14.3.2007).

 

Peter Markovič, 5.2. 2009

Přečteno 573x

další křesťanské osobnosti