věrouka, duchovní život
Církevní pokání byla pokání ukládaná v křesťanském starověku za určitá těžká provinění, především za tři hlavní hříchy - modloslužbu, cizoložství a vraždu. Takovým pokáním bylo např. veřejné přiznání, vyloučení z eucharistické oběti, modlitby, posty, almužny ap. Teprve po vykonání uloženého církevního pokání mohlo dojít k opětovnému smíření a příslušný biskup dal souhlas k opětovnému přistoupení ke svatému přijímání. V Tertulliánově době (konec 2. stol.) v Africe bývalo vracejícím se odpadlíkům opětovné smíření odpíráno. Během doby se však udílení církevního pokání stávalo stále mírnějším. Dnes obvyklou formou církevního pokání je pokání, ukládané při zpovědi - svátosti smíření.
(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně mírně upraveno.)
Jaroslav Kouřil, 4.12. 2009
Přečteno 480x
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.