Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Soukromá zjevení

Soukromá zjevení

věrouka, duchovní život

Soukromá zjevení

Boží zjevení určené lidstvu bylo uzavřeno smrtí posledního apoštola. Toto zjevení se nazývá veřejným. Dostává-li se některým omilostněným duším nějakého osvícení nebo zjevení od Boha, je to vždy zjevení rázu soukromého, zjevení soukromé. Toto soukromé zjevení se nikdy nemůže stát oficiálním vodítkem pro Církev a také nemůže přidat nic nového k učení Církve. Rovněž nemůže striktně zavazovat, kromě toho, komu se zjevení dostalo. Soukromá zjevení většinou Církev nezkoumá ani se jimi nezabývá, ledaže jsou zde mimořádně vážné důvody, jak tomu bylo např. v Lurdech. Některá zjevení se stala i popudem k znovuzavedení nebo oživení některé pobožnosti, jako např. pobožnosti k Srdci Páně. Tato pobožnost nevznikla ze zjevení Srdce Páně sv. Markétě Alacoque (zjevení se jí dostalo 16. 6. 1675), pouze přispělo k jejímu rozmachu.

U soukromých zjevení je třeba být vždy co nejopatrnějším a zdrženlivým.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.)   

 

František Panuška, 11.3. 2010

Přečteno 185x

další křesťanské pojmy