Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Půst, postní

Půst, postní

Bible, liturgie, duchovní život

Půst, postní

 

Křesťanský půst vychází ze starozákonní tradice, ale překračuje ji v následování příkladu a slov Ježíše Krista.

Důvodem k půstu lidí ve Starém zákoně je bázeň před Bohem, lítost nad svými hříchy, vědomí vlastní smrtelnosti a nepatrnosti. Dávají najevo oddanost Bohu a Zákonu, vyjadřují smutek, předkládají své prosby. Lidé Nového zákona se postí také proto, že se chtějí zpodobnit s Ježíšem, mít účast na jeho životě a utrpení, chtějí projevit svou lásku k Bohu.

Křesťanský půst je spojen s modlitbou a almužnou. Tyto tři prvky jsou základními skutky náboženství a souvisí spolu tak úzce, že jeden bez druhého nemají žádnou sílu. Modlitba není modlitbou, půst půstem a almužna almužnou, pokud nejsou ve vzájemném spojení. Tato trojice je základní povinností křesťana: modlit se k Bohu, pomáhat bližním a napravovat vlastní přirozenost zdrženlivostí.[1] Správným plněním těchto náboženských povinností uskutečňujeme i tři náboženské ctnosti: „Modli se k Bohu s vírou, konej dobro lidem s láskou a přemáhej svoji přirozenost v naději na budoucí vzkříšení!"[2]

Tato slova potvrzuje Katechismus katolické církve. Vnitřní pokání křesťana se projevuje také půstem, modlitbou a almužnou a tyto způsoby vyjadřují obrácení ve vztahu k sobě samému, ve vztahu k Bohu a ve vztahu k druhým.[3]

Pokání je velmi důležité, neboť Církev je zároveň svatá i stále potřebuje očišťování, jsou v ní hříšníci. Proto je Církev trvale na cestě pokání a obnovy a členové Církve musejí uznávat, že jsou hříšníky.[4] Boží lid může rozšířit Boží království, jen když bude bez ustání dělat pokání a obnovu a „kráčet úzkou cestou kříže".[5] Skutky pokání a kajícnosti mají mířit především na vnitřní pokání, na „obrácení srdce". Bez toho jsou tyto skutky neplodné a lživé, naopak vnitřní obrácení pomůže k tomu, že se pravé pokání projeví i ve vnějších skutcích. Vnitřní pokání je novým a radikálním zaměřením života, je to rozchod s hříchem a odvrácení se od zla, je to touha a předsevzetí změnit život s nadějí v milosrdenství Boží, jedná se o návrat k Bohu celým srdcem.[6]

Kodex kanonického práva věnuje půstu 5 kánonů (kánon 1249 - 1253). Určuje, že křesťané jsou povinni činit pokání mimo jiné i zdrženlivostí od jídla a stanovuje dny pokání. Toto pokání věřící spojuje, konají skutky zbožnosti a lásky. Každý pátek je bezmasý půst, postní doba je před Velikonocemi, přísný půst se zachovává na Popeleční středu a Velký pátek. Vymezuje se věk osob, které jsou povinny předepsaná pokání dodržovat, a také se říká, že biskupská konference může blíže určit způsob pokání či jeho náhradu (zvláště skutky lásky a úkony zbožnosti).[7]

 

Související články:

 
postni-inspirace-13.jpg
 

Poznámky:

[1] Srov. SOLOVJOV, Vladimír Sergejevič. Duchovní základy života. Vydání 1. Velehrad: Refugium Velehrad Roma, 1996. 142 s. Studie; 2. ISBN 80-901957-8-4. Str. 66 - 67.

[2] Tamtéž. Str. 67.

[3] Srov. Katechismus katolické církve. Vydání 2. [dopl. a opr.], V Karmelitánském nakladatelství 1. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 793 s. ISBN 80-7192-473-3. Str. 367. Čl. 1434.

[4] Srov. tamtéž. Str. 221. Čl. 827.

[5] Srov. tamtéž. Str. 227. Čl. 853.

[6] Srov. tamtéž. Str. 366 - 367. Čl. 1430 a 1431.

[7] Srov. Codex iuris canonici = Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny: latinsko-české vydání s věcným rejstříkem. 1. vydání. Praha: Zvon, 1994. XXIII, 812 s. ISBN 80-7113-082-6. Str. 176.

 

Luboš Bližňák, 16.10. 2014

Přečteno 348x

další křesťanské pojmy