Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Jahve

Jahve

biblistika, věrouka

Jahve

(hebr. יהוה, přepsáno do latinky JHVH)

 

Výsostné a specifické jméno Boží, sdělené podle textu Ex 3,14 samým Hospodinem Mojžíšovi.

jhvh-001-upr-men.jpg

Biblická etymologie vychází z hebrejského slovesa hájá - „být", tedy s významem: „Ten, který je", „Jsoucí". Jahve by svým jménem značil dokonalost bytí a původce všeho jsoucího. Vědecká etymologie je velmi obtížná. Někteří poukazují na indoevropský původ, především Madianitů v příbuzenském spojení s Mojžíšem, jiní na zvláštní fénický tvar přechodníku slovesa hájá v příčinné formě s významem: „Ten, který uvádí v život", „který oživuje" apod. Další, obzvláště v židovské tradici, toto jméno překládají jako „Budu, který budu".

Na toto jméno v souvislostí se svojí osobou často odkazuje Ježíš Kristus ve svých výrocích, takto uvedených zejména v Janově evangeliu (více viz zde).

Z důvodu úcty k tomuto jménu v židovské tradici toto jméno není vyslovováno a při čtení je nahrazováno výrazy Adonaj - „Pán" a Elohim - „Bůh". Řecký text Septuaginty toto výsostné Boží jméno překládá jako Kyrios - „Pán" a latinský text VulgatyDominus - „Pán". Naše tradiční české překlady toto Boží jméno uvádějí jako „Pán" nebo „Hospodin".

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.)   

 

Související články:

Lukáš Drexler: Ježíšovy výroky "Já jsem" v Evangeliu podle Jana
František Žák: Jméno Jahve 

 

 

František Kotalík, redakce, 26.2. 2011

Přečteno 476x

další křesťanské pojmy