Cenzury teologické

Cenzury teologické

Cenzury teologické je název pro označení nějakého učení, týkajícího se náboženství, a to z hlediska víry a mravů.

Pozitivní teologické cenzury se udělují pravdám, negativní teologické cenzury omylům. Někteří autoři nazývají teologickými cenzurami pouze negativní.

Cenzury teologické pozitivní:

1. De fide divina (pravda víry, božské víry) je pravda zjevená Bohem.
2. De fide divina et catholica (pravda božské a katolické víry) je pravda zjevená Bohem a Církví dostatečně předložená k věření.
3. De fide definita (pravda víry prohlášená) je pravda zjevená a od Církve jako taková slavnostně prohlášená, a to buď papežem ex cathedra nebo ekumenickým koncilem.
4. Dogma (článek víry) je pravda zjevená a od Církve k věření předložená ať již řádným učitelským úřadem nebo slavnostním prohlášením.
5. Fidei proxima (pravda velmi blízká víře) - zjevená pravda, která dosud nebyla od Církve všem předložena k věření.
6. Theologice certa (pravda teologicky jistá) je teologický závěr vyvozený z podkladu víry pravdou filosoficky jistou.
7. Sententia libera (svobodné mínění) je domněnka, o které se mezi teologickými školami svobodně disputuje.
8. Sententia tolerata (mínění trpěné) - mínění, které se dosud hájí, poněvadž Církev je nezavrhla.
9. Sententia communis vel fere communis (mínění společné nebo skoro společné) je to, které hájí všichni nebo skoro všichni teologové.
10. V morálce se užívá termínů: sententia probabilis, minus probabilis, aequiprobabilis, probabilior (mínění důvodné, méně důvodné, stejně důvodné, důvodnější) podle síly důkazů pro nejisté mínění.
11. Sententia tuta (mínění bezpečné), je-li příznivé Božímu zjevení nebo zákonu.
12. Sententia non tuta (mínění, které není bezpečné) se teoreticky nezavrhuje, ale vzhledem k okolnostem se nepřipouští do praxe.

Cenzury teologické negativní:

I. kategorie obsahuje označení pro nauky zavržené pro jejich předmět či obsah:

1. Blud (haeresis - hereze) je učení zřejmě odporující článku víry, zastávané s tvrdošíjností.
2. Učení blízké bludu (haeresi proxima) - odporuje-li pravdě, která je všeobecně téměř s jistotou pokládána za zjevenou.
3. Bludem zavánějící (haeresim sapiens) - má-li ono učení více bludný než správný smysl.
4. Učení podezřelé z bludu (suspecta de haeresi) - není-li smysl učení sice s jistotou bludný, ale je víceméně bludný vzhledem k okolnostem.
5. Omyl ve víře (error in fide) - odporuje-li závěru teologicky jistému, předloženému jako náboženská pravda. Učení blízké omylu, podezřelé z omylu a zavánějící omylem je učení, které by mohlo být správné, ale ve skutečnosti se zdá, že obsahuje blud.
6. Učení opovážlivé (s. temeraria) odporuje bez dostatečného důvodu buď církevnímu zvyku nebo obecnému souhlasu teologů.

Dále sem ještě náleží: učení nepravděpodobné, méně pravděpodobné, věrolomné, nezdravé, pošetilé, falešné, nesmyslné, odvolané, zastaralé, odsouzené, vyvozené z cenzurovaného, apokryfní, nové, protivící se Božímu slovu, špatně užívající slov Písma svatého.

II. kategorie obsahuje označení pro nauky zavržené pouze pro závadný způsob vyjádření:

učení mnohoznačné, kolísavé, dvojsmyslné, nečisté, pochybné, úzkostlivé, smělé, úskočné, špatně znějící, podezřelé, urážející zbožnost.

III. kategorie obsahuje označení pro nauky odmítnuté pro špatné účinky z nich vyplývající:

učení pohoršlivé, potupné, schizmatické, pobuřující, zahanbující Církev, podvracející hierarchický řád, skrupulózní, svůdné, odvracející od víry, rouhačské, pověrčivé, zámlkové atd.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)