Ex cathedra

Ex cathedra

(z lat. ex - „z" a cathedra - doslova „křeslo", „sedadlo", odvozeně pak označení „úřadu")

Termín cathedra používali staří církevní otcové pro označení biskupského úřadu. Technický termín ex cathedra používají katoličtí teologové od doby Melchiora Cana (Loci theologici, 1562). První vatikánský sněm užívá uvedeného termínu ex cathedra pro přesné vystižení, kdy se papež těší neomylnosti. Papež je neomylný nikoli sám ze sebe jako člověk, nýbrž jedině za pomoci Ducha Svatého - papež mluvící ex cathedra jenom participuje na Boží neomylnosti. Dále když činí rozhodnutí neboli definuje nauku zjevenou Bohem ve věcech víry a mravů. Tudíž se může mýlit ve věcech světských, které s vírou nemají nic společného atd. A za třetí, když rozhoduje jako nejvyšší učitel pro celou Církev. Z uvedeného je zřejmé, že papežská neomylnost, vyhlášená jako dogma na Prvním vatikánském sněmu, je pojem velmi úzký a vymezený. Účastník Prvního vatikánského sněmu, biskup Gasser, ve svém spise o papežské neomylnosti skvěle poukázal, že výsada papežské neomylnosti je omezena:

1. stran subjektu neomylnosti,

2. stran způsobu, neboť jedině ex cathedra mluvící papež se těší charizmatu neomylnosti,

3. stran předmětu,

4. hlavně stran příčiny, totiž že Duch Svatý je zdrojem uvedené přednosti.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

Související články:

Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu