Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Ďábel

Ďábel

věrouka, démonologie, angelologie

Ďábel

(z lat. diabolus, jež pochází z řec. διαβολος [diabolos] - „pomlouvačný", „nactiutrhačný"; „pomlouvač", „nactiutrhač", „žalobník")

 

Ďábel je vlastní jméno vůdce zlých duchů, Lucifera, obecně se však tak označují od Boha zavržení, padlí andělé v pekle (jiné názvy jsou: satan, démon), kde jsou ve stavu věčného odloučení od Boha, utvrzení ve zlém a dokonale nešťastní. Až do posledního soudu jim Bůh ponechává určitou moc nad lidmi, které buď bezprostředním vlivem, nebo prostřednictvím zlých lidí svádějí ke hříchu. Církev proti ďábelskému působení užívá exorcismus (vymítání).

Antonín Salajka

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

 

Ďábel znamená především vůdce hříšných andělů, ale i vůbec jakéhokoliv padlého anděla. Bůh při stvoření udělil všem andělům posvěcující milost a podrobil je zkoušce. Ti, kteří ve zkoušce obstáli, obdrželi světlo slávy, nazírají Boha a zakoušejí věčnou blaženost. Avšak ti, kteří ve zkoušce neobstáli a těžce zhřešili, nejen že neobdrželi světlo slávy, ale ztratili i posvěcující milost a jsou navěky zatraceni. Bůh jim dovoluje pokoušet lidi, aby tito tím jasněji poznali, že jsou slabí a odkázáni na Boží pomoc. Máme bdít a modlit se, abychom nepřišli do pokušení (Mt 26,41) a abychom pokušení s Boží pomocí přemohli, osvědčili svoji věrnost a oddanost Bohu a získali vítěznou korunu.

Štefan Dubravec

[Pro Revue Theofil přeloženo z Mikuláš Višňovský - Silvester Šoka a kol.: Malý teologický lexikon, Spolok svätého Vojtecha Trnava, Bratislava 1977. Ze slovenštiny přeložil a upravil Lukáš Drexler.]

 

Antonín Salajka, Štefan Dubravec 1.10. 2016

Přečteno 190x

další křesťanské pojmy