Messaliáni, mesaliáni, mesalianismus

Messaliáni, mesaliáni, mesalianismus

(syrsky "modlitebníci", "modlitelé", "modlící se", "modlivci") 

- messaliáni neboli též euchyté byli sektou šířící se ve 4. století z východní Sýrie. Cílem messaliánů byla neustálá modlitba, kvůli níž však opovrhovali svátostmi či hierarchií.

[Lukáš Drexler]

- sekta, která byla známá na Středním Východě, v Řecku a Egyptě a která byla odsouzena Efezským koncilem (r. 431). Byli přesvědčeni, že v důsledku Adamova hříchu se ďábel usídlil v každé duši a že je možné ho vyhnat jedině ustavičnou modlitbou a vedením asketického života. Tvrdili, že když po křtu vodou i nadále zakoušejí pokušení, potřebují ustavičnou modlitbu neboli „křest ohněm". Takováto modlitba a askeze musí podle nich vést rovněž sama o sobě k nazírání Nejsvětější Trojice. Ve starověku tento důraz na modlitbu zapříčinil, že byli nazýváni euchyté (řec. „modlící se"). Učený jezuita Irénée Hausherr (1891‑1978) napsal, že messalianismus byl pelagianismem Východu, poněvadž učil, že k dosažení nejvyšších duchovních darů je zapotřebí jedině vytrvalé lidské úsilí. Většina děl této sekty byla připisována sv. Makariovi Egyptskému (cca 300‑390).

[Gerald OʼCollins, Edward G. Farrugia. Z OʼCollins, G. - Farrugia, E. G.: Leksykon teologiczny, Kraków 2002 (orig. A Concise Dictionary of Theology, New York - Mahwah, N. J. 2000), přeložil Lukáš Drexler.]

Související články:

Makarios Egyptský: O pravém životě dítek Božích  
Pseudo-Makarius: Budoucí život