Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Syn člověka

Syn člověka

věrouka, biblistika, Bible, christologie, patristika

Syn člověka

  

Syn člověka se nazývá sám Ježíš Kristus ve smyslu Davidova proroctví (7,13n.) o Mesiáši. Označením Syn člověka vyznal Ježíš Kristus, že je očekávaným Mesiášem, ale zároveň odmítl nacionální a časné představy, které si současné židovstvo o Mesiáši vytvořilo. Pojem Syn člověka v ústech Ježíšových vyjadřoval jak pozemské lidství, tak Boží synovství Ježíše Krista, Vykupitele.

 

Jan Merell

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

 

Syn člověka je hebrejský, jakož i aramejský výraz vícekrát použitý v Knize Ezechiel k označení „někoho", kdo je slabý a smrtelný (tzn. proroka), a mimo to jednou v Knize Daniel k označení apokalyptické postavy z nebe (Dn 7,13-14).

Ježíš mnohokrát použil toto označení ve vztahu k sobě s ohledem na:

  1. své dílo a život na zemi (např. Mt 8,20; 1,19),
  2. svou smrt a zmrtvýchvstání (např. Mk 8,31) a
  3. svůj příchod ve slávě k Poslednímu soudu (např. Mk 8,38; 13,26-27).

Mimo synoptická evangelia se tento titul takřka nevyskytuje; ve svém prorokování a vyučování prvotní církev upřednostňovala tituly Syn Boží, Pán a Kristus. V patristickém období a později se tento titul objevil znovu pouze jako prostředek k odkazu na Ježíšovo lidství - když se tehdy tento titul užíval, tak nebyl brán v úvahu bod č. 3, a sice božské poslání Syna člověka, přicházejícího, aby uskutečnil soud všech lidí, který náleží Bohu.

 

Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia 

[Z O'Collins, G., Farrugia, E.G., Leksykon teologiczny (orig. A Concise Dictionary of Theology), Kraków 2002, přeložil Lukáš Drexler.]

 

Jan Merell, Gerald O'Collins, Edward G. Farrugia, 18.9. 2011

Přečteno 218x

další křesťanské pojmy