Subordinacionismus

Subordinacionismus

- trinitární blud vyskytující se ve 2. a 3. stol. n. l., který v důsledku v té době dosud nevytříbené trojiční terminologie, ve snaze o zachování striktního monotheismus a také pod vlivem platónského učení (descendentní emanace: sestupné a odstupňované vycházení následného z předchozího, druhého z prvního, nižšího z vyššího, méně dokonalého z dokonalého) tvrdí o druhé a třetí božské osobě (tedy o Synu a Duchu), že jsou „podřízeni" (subordinatio - lat. „podřízení") Otci a v důsledku tohoto vztahu nemají plnost božské podstaty a tudíž nejsou plně a skutečně Bohem, i když na druhou stranu jsou více než stvoření.

Jedním z druhů subordinacionismu je arianismus.

Subordinacionismus byl překonán vyznáním víry o soupodstatnosti (a tudíž rovnosti) Syna s Otcem na 1. nicejském koncilu r. 325 a vyznáním víry o božství (a tudíž o rovnosti s Otcem a Synem) Ducha Svatého na 1. konstantinopolském (cařihradském) koncilu r. 381.

Související články: 

Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu (Epistula de Decrtetis Nicaenae synodi)

Použitá literatura:

• Beinert, W. a kolektiv: Slovník katolické dogmatiky, Olomouc, MCM 1994
• Dokumenty prvých dvoch ekumenických snemov, Trnava-Prešov, Petra 1999
• Rahner, K. - Vorgrimler, H.: Teologický slovník, Praha, Zvon 1996