Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Subordinacionismus

Subordinacionismus

věrouka

Subordinacionismus

trinitární blud vyskytující se ve 2. a 3. stol. n. l., který v důsledku v té době dosud nevytříbené trojiční terminologie, ve snaze o zachování striktního monotheismus a také pod vlivem platónského učení (descendentní emanace - sestupné a odstupňované vycházení následného z předchozího, druhého z prvního) tvrdí o druhé a třetí božské osobě (tedy o Synu a Duchu), že jsou „podřízeni" (subordinatio - lat. „podřízení") Otci a v důsledku tohoto vztahu nemají plnost božské podstaty a tudíž nejsou plně a skutečně Bohem, i když na druhou stranu jsou více než stvoření.
Jedním z typů subordinacionismu je arianismus, dalším např. sabellianismus.
Subordinacionismus byl překonán vyznáním víry o soupodstatnosti (a tudíž rovnosti) Syna s Otcem na 1. nicejském koncilu r. 325 a vyznáním víry o božství (a tudíž o rovnosti s Otcem a Synem) Ducha svatého na 1. konstantinopolském (cařihradském) koncilu r. 381.

 

Související články: 

Athanasius Alexandrijský: List o usneseních Nicejského koncilu (Epistula de Decrtetis Nicaenae synodi)
Arianismus, ariánství

 

Použitá literatura:

  • Beinert, W. a kolektiv, Slovník katolické dogmatiky, Olomouc, MCM 1994
  • Dokumenty prvých dvoch ekumenických snemov, Trnava-Prešov, Petra 1999
  • Rahner, K., Vorgrimler, H., Teologický slovník, Praha, Zvon 1996

 

Z e-obchodu Theofil: 

Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel Ježíš Nazaretský Kristus vrchol zjevení O soupodstatnosti trojice 

 

Lukáš Drexler, 31.12. 2007

Přečteno 377x

další křesťanské pojmy