Trichotomismus

Trichotomismus

(z řec. τριχα [tricha] - "na tři díly" a τομος [tomos] - "část")

- nesprávné učení o člověku, jež se stále znovu objevuje v průběhu dějin křesťanské víry a teologie. Toto učení tvrdí, že člověk sestává ze tří různých, reálně odlišených složek: těla, duše a ducha, jež jsou od sebe skutečně rozdílné, a tak nastoluje reálné rozdělení mezi lidskou tělesností a lidským duchem, kdy "duch" je nepřítelem "těla" a naopak (jako např. v platónismu). Takovýto trichotomismus tak zamezuje chápání důležitosti spásy vtělením, ale i vnímání celistvosti člověka a tělesnosti jako dobré, stvořené a chtěné Bohem.

V Písmu se sice mluví o "duchu" člověka (πνευμα [pneuma]; srov. např. 1Tes 5,23), ale tím je zde v antropologickém kontextu míněno především "ono nejvnitřnější" v člověku, to nejintimnější v něm, tj. jeho nitro, jeho vnitřní smýšlení, mysl nebo až takřka jeho srdce coby střed lidské osoby.

Pokud se náznak trichotomismu nachází u církevních otců nebo patristických autorů, tito pak duchem míní buď nús [νους] - mysl, tj. vyšší část duše (alexandrijští autoři Klement a Origenes), nebo Ducha Svatého a účast na něm u pokřtěných (sv. Irenej z Lyonu).

Nesprávné učení trichotomismu bylo katolickou církví opakovaně odmítnuto, neboť církev považuje člověka za osobní jednotu dvou složek: rozumové duše a těla, kdy duše je, řečeno scholastickým jazykem, formou těla.