Pokušení

Pokušení

Pokušení je všechno to, co přímo navádí vůli ke hříchu (příležitost navádí vůli ke hříchu nepřímo).

Vnitřním pramenem pokušení je žádostivost, vnějším svět a ďábel. Člověk sám si může rovněž zavinit nebo způsobit pokušení. Každé pokušení znamená nebezpečí hříchu a toto je vážné nebo lehké podle síly a povahy pokušení. Lehkého pokušení si není třeba všímat, zato nemůžeme být lhostejní k pokušení nebezpečně lákajícímu vůli.

Proti pokušení se bráníme jednak přímo obnovou předsevzetí nehřešit, modlitbou, bdělostí atd., ale také úvahou; tato se doporučuje zvláště u pokušení k nenávisti (ne však k člověku), duchovní lenosti a hněvu; úvahou lze dobře poznat zhoubnost těchto vášní i to, jak jsou v rozporu s rozumným jednáním; nebo nepřímo odvrácením pozornosti na jiné věci nebo věnováním se jiné práci; nepřímý odpor se doporučuje u pokušení k pýše, nečistotě a jiným svůdným pokušením. Chovat se v pokušení pasivně, jedná-li se o vážné pokušení, tj. nic proti pokušení nepodnikat, není dovoleno. Tím spíše není dovoleno vyvolávat si pošetile pokušení. Kdo by takto jednal a přivodil si blízké nebezpečí těžkého hříchu, hřešil by těžce, i kdyby v pokušení nesvolil. Jinak pokušení samo o sobě není hříchem. Může být i zkouškou od Boha.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

Související články:

Nicolaus von Strassburg: K čemu je užitečné pokušení 
Basil Veliký: Je ďábel příčinou našeho hříchu?
Mechtilda Magdeburská: Hřešit je ďábelské  
Pseudo-Makarius: Budoucí život 
Řehoř Veliký: Požár za požár  
Leszek Czyż: O pokušení