Pentateuch

Pentateuch

(z řec. πεντε [pente] - „pět" a τευχος [teuchos] - mj. „(hliněná) nádoba/váza (na svitky)", odtud odvozeně „kniha" /„svitek"/)

Pentateuch - pět knih Mojžíšových, z řeckého pente teuche - „pět nádob", obsahujících svitky Mojžíšovy Tóry. Křesťanská i židovská tradice připisovala Pentateuch přímo Mojžíšovi. Moderní kritika především od dob J. Wellhausena na konci 19. století roztrhala jednotu Pěti knih a vytvořila z nich nezávislé, samostatné literární prameny, které v pozdní době královské, zajetí a především po babylónském zajetí neznámí redaktoři doplnili a spojili v dnešní útvar Pentateuchu. Hlavní byly čtyři prameny: Jahvistický (J), Elohistický (E) (podle hebrejského názvu jména Božího Jahve a Elohim, které se ve velké míře vyskytovaly ve jmenovaných pramenech), Kněžský kodex, Priesterkodex (P) především v knize Leviticus a Deuteronomistický pramen z podstaty knihy Deuteronomium. Tento kritický postoj, dříve u nekatolických exegetů zcela ústřední, je dnes již hodně zmírněný a blíží se k tradičnímu pojetí. Jádro a podstata zákonů a událostí v Pentateuchu patří celkem do doby Mojžíšovy, ba je ještě staršího data, viz první kapitoly Genesis [1]. Tyto zprávy vycházejí jednak z ústního podání, jednak z písemných pramenů. První redakce těchto knih patří Mojžíšovi, jeho pomocníkům a žáku a nástupci Jozuemu. K této první sbírce zákonů a historických událostí se později připojovaly nové důležitější zákony i dějepisné poznámky, takže je velmi obtížné říci, kdy byla jejich poslední redakce i stylizace. Velmi důležitou roli zde jistě hrála doba babylónského zajetí a především doba po zajetí za Ezdráše a Nehemjáše, kdy se organizoval náboženský, civilní i společenský život izraelského národa.

[Převzato z Jan Merell: Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963; upraveno redakcí Revue Theofil.]

[1] Např. podle sv. Basila Velikého (+379) je ovšem Mojžíš autorem i knihy Genesis, kdy podle Basila, a zřejmě i podle celé přechozí tradice, kterou Basil přebírá a předává dál, zjevení o stvoření světa, obsažené v prvních kapitolách knihy Genesis, Mojžíš přijal přímo od Hospodina během jejich setkání „tváří v tvář" na hoře Sinaj při putování pouští do Země zaslíbené; srov. Basil Veliký: Hexaemeron, I, 1. Pozn. RTh.