Eón

Eón

(z řec. αιων [aión] - „čas", „věk", „věčnost", „časový úsek", „epocha", „éra", „doba", „svět")

1.) V Bibli tento řecký termín (a jeho hebrejský ekvivalent עוֹלָם‎ [olam]) označuje „dlouhý čas bez bližšího určení jeho trvání"[1]. Nejde ani tak o chronologické vyjádření času, ale spíše o označení rázu určitého údobí, zejména v oblasti morální a duchovní. Tak se zejména v Novém zákoně mluví o „tomto věku" a o „věku budoucím", kdy „tento věk" označuje tento svět a jeho trvání s jeho pomíjivostí a s jeho způsoby poznačenými hříchem a inklinujícími k hříchu, ke zlu a k bezbožnosti[2], a naopak „budoucí věk" nebo též „onen věk" znamená svět vykoupený, oproštěný od hříšnosti, porušenosti a pomíjivosti a trvající věčně coby Království Boží[3], tj. „věčnost"[4]. Pro křesťany se „budoucí věk" počíná již příchodem vtěleného Božího Syna, Ježíše Krista, do „tohoto světa" a jeho výkupným dílem, tj. smrtí na kříži a vzkříšením.

Někdy je tímto výrazem v Bibli myšlena i doba trvání „tohoto světa" od jeho počátku[5] až do jeho konce a někdy se jím jednoduše označuje „svět" jako takový (tedy ve smyslu blízkém řeckému výrazu κοσμος [kosmos] - „svět"; koneckonců výraz kosmos se v Písmu na některých místech rovněž užívá souznačně s výrazem eón pro označení „tohoto světa" v protikladu k „onomu světu"[6]).

2.) V gnózi se tohoto pojmu (aión) užívalo k označení zosobněného „věku" a zosobněné sféry nebes či nadsmyslového jsoucna - nižší božské osobnosti.

Zdroje:

Poznámky:

[1] Heriban, J.: Príručný lexikón biblických vied, Bratislava 1998, s. 353.

[2] Srov. např. Mt 13,22 („starost tohoto věku"); 13,40 („skonání tohoto věku"); Lk 16,8 a 20,34 („synové tohoto věku"); 1Kor 2,6 („moudrost tohoto světa"); Gal 1,4 („tento zlý věk").

[3] Srov. např. Lk 20,35 („dosáhnout onoho věku"); Ef 1,21 („nejen v tomto věku, ale i v budoucím"); Žd 6,5 („moc budoucího věku").

[4] Srov. např. Žid 7,24 („zůstává na věky").

[5] Srov. J 9,32: „Co je svět světem (dosl. „od věku", tj. od počátku světa), nebylo slýcháno ..."

[6] Srov. např. 1Kor 7,31: „A kdo užívají věcí tohoto světa (kosmon), jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa (kosmou) pomíjí", nebo 1J 2,17: „A svět (kosmos) pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky (eis ton aióna)."