Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Habitus, habituální

Habitus, habituální

morální teologie

Habitus, habituální 

(lat. „držení /určité věci/", „stav", „postavení", „položení")

 

Habitus je jednou z deseti Aristotelo­vých kategorií, odpovídající na otázku: Co se přimyká k pod­statě jako ji obklopující?

Habitus psychologický je trvalá jakost, která zdokonaluje některou vlohu, např. ro­zum nebo vůli v jejím bytí a činnosti, stálá dispo­zice, která uschopňuje k rychlému a lehkému vykonání určitých skutků. Tato dispozice může být:

a) vzhledem k bytí (habitus entitativus), např. posvěcující mi­lost v duši,

b) vzhledem k činnosti (habitus operativus), např. ctnost,

c) intelektuální (habitus intellectualis), např. věda,

d) morální (habitus moralis), např. mravní ctnost, neřest,

e) přirozená (habitus naturalis), získaná vlastními silami,

f) nadpřirozená (habitus supernaturalis), udělená od Boha, např. posvěcující milost, teologické ctnosti.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Redakčně upraveno.)

 

Antonín Salajka, 17.5. 2009

Přečteno 633x

další křesťanské pojmy