Dědičný hřích

Dědičný hřích 

Dědičný hřích je hřích našich prarodičů (Adama a Evy), který přechází jako stav spolu s lidskou přirozeností ro­zením na všechny lidi. Jeho podstata podle katolické nauky spočívá v nedostatku posvěcující milosti. K tomu přistupují následky hříchu: oslabení přiro­zených darů člověka (rozumu a vůle), zlá žádosti­vost a tělesná smrt. Kromě Kristova svatého lidství byla dědičného hříchu - v okamžiku svého početí - uchráněna pouze blahoslavená Panna Maria, protože byla Bohem vyvolena za Matku Boží (svátek Neposkvrněného početí Panny Marie se slaví 8. prosince). Dalším důsledkem dědičného hříchu je vyloučení člověka z nadpřiroze­ného patření (visio beatifica) na Boha v nebi. Dědičného hříchu je člověk zbaven svátostí křtu, mimořádně úkonem do­konalé lásky k Bohu.

Viz též heslo Prvotní hřích. 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)

Související články:

Ambrož Milánský: Kříž Kristův nám navrací ráj  
Klement Alexandrijský: Pán se sklonil, člověk povstal 
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy  
Ambrož Milánský: Jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš 
Pius IX.: Blahoslavená Panna byla počata bez poskvrny prvotního hříchu  
Basil Veliký: Je ďábel příčinou našeho hříchu?  
Mechtilda Magdeburská: Hřešit je ďábelské 
Leszek Czyż: O pokušení