Nacházíte se na: Theofil > Křesťanské pojmy > Svatokrádež

Svatokrádež

církevní právo, morální teologie

Svatokrádež

 

Svatokrádež je zneuctění posvátné věci. Zneuctě­ním je každé takové zacházení s posvátnou věcí, které je neslučitelné s úctou povinnou posvátným věcem. Věc, která se stala posvátnou, stává se jakýmsi způsobem nedotknutelnou.

Posvátnost, svatost je v růz­ných věcech různě, podle jejich povahy: buď je v nich formálně nebo příčinně nebo vztahově. Po­dle toho rozeznáváme trojí druh svatokrádeže:

  • osobní,
  • místní a
  • věcnou.

Posvátnými osobami jsou ty, které jsou určeny k Božímu kultu svěcením nebo veřejným slibem čistoty; posvátným místem se rozumí jen taková místa, která byla konsekro­vána nebo posvěcena podle liturgických knih za místa určená k Božímu kultu. Jsou to chrámy a církevní hřbitovy. Posvátnými věcmi v užším smyslu jsou všechny věci, které jsou prostřed­kem k vykonávání Božího kultu buď svou povahou, jako svátosti, ostatky svatých, slova Písma svatého, nebo z určení Církve. Toto určení se projevuje svě­cením nebo konsekrací věcí (kalichy apod.) nebo i pouhým vlastnictvím Církve. Nehodné sv. přijímání náleží ke svatokrádeži věcné, ne osobní; rovněž k této svatokrádeži náleží svatokupectví. Zneuctění posvátné doby nepůsobí sva­tokrádež, protože posvátná doba není posvátnou ani svěcením ani jinak, leč jen nepřímo.

Svatokrá­dež je svou povahou těžký hřích; všedním se může stát pro nepatrnost látky.

 

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)   

  

František Panuška, 21.8. 2009

Přečteno 788x

další křesťanské pojmy