Svatokrádež

Svatokrádež

Svatokrádež je zneuctění posvátné věci. Zneuctě­ním je každé takové zacházení s posvátnou věcí, které je neslučitelné s úctou povinnou posvátným věcem. Věc, která se stala posvátnou, stává se jakýmsi způsobem nedotknutelnou.

Posvátnost, svatost je v růz­ných věcech různě, podle jejich povahy: buď je v nich formálně nebo příčinně nebo vztahově. Po­dle toho rozeznáváme trojí druh svatokrádeže:

• osobní,
• místní a
• věcnou.

Posvátnými osobami jsou ty, které jsou určeny k Božímu kultu svěcením nebo veřejným slibem čistoty; posvátným místem se rozumí jen taková místa, která byla konsekro­vána nebo posvěcena podle liturgických knih za místa určená k Božímu kultu. Jsou to chrámy a církevní hřbitovy. Posvátnými věcmi v užším smyslu jsou všechny věci, které jsou prostřed­kem k vykonávání Božího kultu buď svou povahou, jako svátosti, ostatky svatých, slova Písma svatého, nebo z určení Církve. Toto určení se projevuje svě­cením nebo konsekrací věcí (kalichy apod.) nebo i pouhým vlastnictvím Církve. Nehodné sv. přijímání náleží ke svatokrádeži věcné, ne osobní; rovněž k této svatokrádeži náleží svatokupectví. Zneuctění posvátné doby nepůsobí sva­tokrádež, protože posvátná doba není posvátnou ani svěcením ani jinak, leč jen nepřímo.

Svatokrá­dež je svou povahou těžký hřích; všedním se může stát pro nepatrnost látky.

(Převzato z Jan Merell, Malý bohovědný slovník, Česká katolická charita, Praha 1963. Upraveno redakcí Revue Theofil.)