http://revue.theofil.cz/ Revue Theofil - revue pro život z víry drexler@theofil.cz Poměrně záhy po 4. lateránském koncilu z r. 1215 byl svolán další ekumenický koncil, a to do Lyonu v roce 1245, jehož hlavním tématem bylo především sesazení císaře Bedřicha II. kvůli jeho pronásledování církve. http://revue.theofil.cz/?clanek=1088 První část pojednání o náboženství Bahá'í z pera slovenské religionistky Mgr. Andrey Polokové, jež je zároveň vyznavačkou tohoto náboženství. http://revue.theofil.cz/?clanek=1136 Čtvrtý lateránský koncil (1215) se opět jako přechozí koncil věnoval především dobovým herezím (kataři, bludná trinitologie Jáchyma de Fiore, valdenští ad.) a organizačním záležitostem. Mimoto zavedl dodnes platné nařízení o povinnosti zpovědi a přijímání eucharistie alespoň jednou za rok. http://revue.theofil.cz/?clanek=1083 Tajemství Boha může vyjádřit jen jedno Slovo, to, které se stalo tělem. Věčné Slovo, dokonale "vyslovující" Boha, se stalo tělem, abychom mohli vidět neviditelného Boha. http://revue.theofil.cz/?clanek=1127 Blahoslavená italská mystička Anděla z Foligna (cca 1248-1309) v modlitbě prožila a pochopila to, co vyjadřují slova Písma o Ježíši Kristu: "Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal..., byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni..." (Izajáš 53,4-5). http://revue.theofil.cz/?clanek=1101 Třetí lateránský koncil (1179) řešil především disciplinární záležitosti uvnitř církve (např. opatření proti případnému dalšímu papežskému rozkolu) či postup proti dobovým herezím (kataři). http://revue.theofil.cz/?clanek=1081 Následující kázání pronesl sv. Ambrož Milánský (+ 397) mezi lety 386 až 392 v milánské katedrále před začátkem postní doby, konkrétněji v předvečer postní doby, aby - inspirován postavou starozákonního proroka Eliáše - varoval věřící před výstřednostmi své doby, totiž před nestřídmostí v jídle a pití. http://revue.theofil.cz/?clanek=868 V následujícím "článku" opět nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají témat postní doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu svatopostnímu rozjímání. Nabídka článků je postupně aktualizována. http://revue.theofil.cz/?clanek=596 Spis sv. Ambrože (+ 397), milánského biskupa a učitele sv. Augustina, "O svátostech" (De sacramentis) o 6 knihách pojednává o tomtéž tématu jako další z jeho spisů "O tajemstvích" (De mysteriis), totiž o křtu, biřmování a eucharistii, a obsahuje důležité podrobnosti, týkající se liturgie. Má velmi mnoho společného s "Katechezemi" sv. Cyrila Jeruzalémského. Je to pravděpodobně stenografické zachycení katechezí, jež neměly být uveřejněny. Proto také autorství tohoto spisu nebylo dlouhou dobu připisováno sv. Ambrožovi. http://revue.theofil.cz/?clanek=867 Další z úryvků anglické mystičky a poustevnice Juliany z Norwiche (1342-1416), učitelky Boží dobroty, známé svým neustále opakovaným výrokem "Všechno skončí dobře, všechno skončí dobře," který koresponduje s podobným výrokem z následujícího textu: "Jeho dobrota objímá všechna stvoření a všechna Jeho požehnaná díla a přesahuje je bez konce." http://revue.theofil.cz/?clanek=986 Poslední díl Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca", které autor zakončuje vyprávěním o sobě samém a krátkým epilogem. http://revue.theofil.cz/?clanek=992 Redakce Revue Theofil založila stránky revue na dvou sociálních sítích: Facebooku a Signálech, na druhé z nich i vlastní blog. http://revue.theofil.cz/?clanek=659 Mnoho ateistov i agnostikov argumentuje v neprospech náboženstva, a zvlášť katolíckeho, poukazujúc na mieru kriminality a amorality v tradične katolíckych megaštátoch i štátikoch. http://revue.theofil.cz/?clanek=1059 KNIHA - David Václavík: Náboženství a moderní česká společnost, Grada Publishing, a. s., Praha 2009, 256 stran. http://revue.theofil.cz/?clanek=1060 Příběh o křivě obviněném lektorovi z Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca" je ukázkou, že každý zlý skutek má svůj zlý následek. Avšak pokání a vynesení skutku tmy na světlo je klíčem k rozvázání takovéhoto svazujícího jha. http://revue.theofil.cz/?clanek=991 KNIHA - Martin Dojčár: Mystická kontemplácia - Oblak nevedenia & Ramana Maharši, IRIS, Bratislava 2008, 136 stran. http://revue.theofil.cz/?clanek=1058 Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" zaznamenal mj. také velmi kontroverzní příběh o padlé mnišce, v němž jistě není následováníhodné modlit se za smrt dítěte počatého v hříchu (vždyť každé dítě je Božím darem a Bůh nepochybně nevyslýchá modlitbu za něčí smrt!), ale jistě dobrým příkladem je síla pokání a rozhodnost již více nehřešit. http://revue.theofil.cz/?clanek=990 Třetí hymnus karmelitánské mystičky, zakladatelky klášterů ve Svaté zemi, blahoslavené Marie od Ukřižovaného Ježíše (vl. jménem Mariam Baouardy; 1846-1878). http://revue.theofil.cz/?clanek=983 Příklad hlubokého milosrdenství přináší Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca", když vypráví o mnichovi, jenž věděl ne jen to, co je "kontemplace", ale i to, co je "akce", kterou - konanou z milosrdenství - považoval za "umění svého Učitele", které se nade všechno chtěl naučit. http://revue.theofil.cz/?clanek=989 Církevní otcové se ve své antropologii často věnovali výkladu verše z biblické knihy Genesis: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby" (Gen 1,26). Jedním z takových textů je i výňatek z díla Diadocha z Fotiké (cca 400-486), v němž pojednává o různosti významu pojmů "obraz" a "podoba". http://revue.theofil.cz/?clanek=1056 Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" zmiňuje, že mezi svaté osoby, které zasvětily svůj život službě Bohu, náleželi i ti, kteří měli aristokratický či vznešený původ, což se týká právě Vera a jeho ženy či zasvěcené panny Magny. http://revue.theofil.cz/?clanek=988 S tématem Vánoc, tj. oslavami narození vtěleného Boha, velmi úzce souvisí pravda o Božím mateřství Ježíšovy panenské matky Marie. Církev v tomto případě oslavně mluví o Marii, ale pouze proto, aby byl vyvýšen mocný Bůh, který skrze ni na věky přijal naše křehké lidství a přinesl nám tak spásu. V tomto duchu se nese i následující chvalozpěv kyperského metropolity sv. Epifania ze Salaminy (cca 310-403). http://revue.theofil.cz/?clanek=1052 Po sv. Athanasiovi Alexandrijském v předešlé části jsou v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca" zmíněny další dodnes známé osobnosti křesťanského starověku: velký teolog Origenes (cca 185-253) a autor mnoha spisů Hippolyt Římský. http://revue.theofil.cz/?clanek=987 Daniel von Czepko (1605-1660) byl slezským barokním básníkem a dramatikem a protestantským mystikem, který výrazně ovlivnil katolického mystického básníka Johanna Schefflera (1624-1677), známého spíše pod pseudonymem Angelus Silesius, jenž napsal veleznámou sbírku dvouřádkových veršů "Cherubský poutník". Od Daniela von Czepko pochází následující vánoční báseň. http://revue.theofil.cz/?clanek=1043 V následujícím "článku" nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají vánoční doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání Kristova vtělení a narození, jako i dalších témat, jež se objevují během vánoční doby. http://revue.theofil.cz/?clanek=1044 Palladios (cca 363-430?) se ve svém díle "Historia Lausiaca" zmiňuje mj. také o velkém církevním učiteli a světci Athanasiovi Alexandrijském (295-373), zapáleném bojovníkovi proti ariánské herezi, kvůli které Athanasios musel snášet mnohá příkoří, jak je také do určité míry uvedeno v následujícím Palladiově vyprávění. http://revue.theofil.cz/?clanek=901 Druhý ze tří hymnů karmelitánské mystičky, zakladatelky klášterů ve Svaté zemi, blahoslavené Marie od Ukřižovaného Ježíše (vl. jménem Mariam Baouardy; 1846-1878), pocházejících z let 1873-75. http://revue.theofil.cz/?clanek=982 Vyprávění o Melanii Mladší z Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca". Melanie Mladší, nazývaná též Římská, byla vnučkou Melanie Starší, v jejíchž stopách šla. http://revue.theofil.cz/?clanek=900 "Wiesbaden Codex", známý též mj. jako "Riesencodex", je obrovským knižním svazkem, jenž obsahuje sebrané spisy středověké mystičky Hildegardy z Bingenu (1098-1179). V nedávné době se jej podařilo kompletně digitálně zarchivovat a je volně přístupný on-line na internetových stránkách Wiesbadenské státní knihovny. http://revue.theofil.cz/?clanek=852 Pokračování Palladiova (cca 363-430?) vyprávění o svatých ženách pouště v jeho díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=896 V následujícím "článku" nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají tématu adventní doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání o Kristově příchodu. http://revue.theofil.cz/?clanek=1001 Adventní téma o druhém příchodu Ježíše Krista z komentáře světce a Učitele Církve Efréma Syrského (cca 306-373) k "Diatessaronu". http://revue.theofil.cz/?clanek=1000 O některých mužích z Antinoe, kteří "žili z lopoty svých rukou a uskutečňovali askezi ve vysokém stupni", a poustevnících, kteří "se uzavřeli ve skalnatých horách", jak svědčí Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=895 Spirituální teologie klasicky rozlišuje tři údobí či tři "cesty" duchovního života - "cestu očistnou", "cestu osvětnou" a "cestu sjednocující", jak o tom hovoří mnozí autoři již od dob Dionysia Areopagity (5.-6. stol.). http://revue.theofil.cz/?clanek=951 Další příklady svatých žen z Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=894 První ze tří hymnů karmelitánské mystičky, zakladatelky klášterů ve Svaté zemi, blahoslavené Marie od Ukřižovaného Ježíše (vl. jménem Mariam Baouardy; 1846-1878), pocházejících z let 1873-75. http://revue.theofil.cz/?clanek=981 Ačkoliv má tato kapitola z Palladiova (cca 363-430?) spisu "Historia Lausiaca" nadpis "O Silbanii", přesto je spíše dalším pokračováním vyprávění o Melanii. http://revue.theofil.cz/?clanek=893 Dopis o svobodném odvrácení se počínajícího člověka od světa k Bohu od středověkého dominikánského mystika Jindřich Suso (cca 1300-1365), žáka Mistra Eckharta. http://revue.theofil.cz/?clanek=958 Pokračování vyprávění o Melanii Starší, která mj. "po třicet sedm let ze svého vlastního majetku podporovala chrámy, kláštery, cizince i věznice", jak o ní píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=892 Dvě kapitoly z významného díla neznámého autora, ukrývajícího se pod pseudonymem Dionysios z Areopagu, který žil s největší pravděpodobností na přelomu 5.-6. století. Jeho spisy, mezi které patří i dílo "O Božích jménech", z něhož zde předkládáme ukázky, výrazně ovlivily teologii a spiritualitu jak západního, tak východního křesťanství. http://revue.theofil.cz/?clanek=950 Očistec je častým bodem věroučných kontroverzí především mezi katolickými a protestantskými křesťany. Je očistec pouhým katolickým výmyslem, z něhož v průběhu dějin katolická Církev finančně profitovala, nebo je přesvědčení o něm součástí křesťanské víry již od počátku křesťanství a křesťanské nauky? Na to se ve skromné formě snaží odpovědět následující pojednání. http://revue.theofil.cz/?clanek=952 Pokračováním v dějinách koncilů se dostáváme k období papežských generálních koncilů, v tomto případě k 1. a 2. lateránskému koncilu (1123 a 1139), kdy první z nich je spojen především se sporem o investituru a druhý z nich s řešením papežského rozkolu. http://revue.theofil.cz/?clanek=910 Čtyři krátké zmínky o dalších mužích pouště v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca", v nichž se svědčí především o zázracích v životech těchto mužů. http://revue.theofil.cz/?clanek=860 O tom, kterak Boží přátelé jsou zcela Boží a o síle jejich modliteb ze soucitné lásky v úryvku z kázání německého mystika, dominikána Jana Taulera (1300-1361). http://revue.theofil.cz/?clanek=898 Elpidios a Sisinnios, další z řady asketů, vyobrazených v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=859 Dopis církevního učitele a starověkého vyhlášeného kazatele sv. Jana Zlatoústého (Chrysostoma; 344/354-407) svému příteli Theodorovi, který po prvotním zasvěcení se Bohu v mnišském společenství z tohoto společenství odešel a chystal se - navzdory svému prvotnímu slibu - oženit. Právě do této situace vstupuje sv. Jan svým dopisem a podává rady, které mají svoji platnost i mimo tuto konkrétní událost. http://revue.theofil.cz/?clanek=869 Ne každý na poušti vydržel ve svém počátečním rozhodnutí - mnozí podlehli pýše, falešným viděním či žádostem těla. Proč k tomu docházelo? Hlubokou odpověď s jasným rozlišením na tuto otázku podává jeden z mužů pouště Pafnútios v další části díla "Historia Lausiaca" starokřesťanského spisovatele Palladia (cca 363-430?), odpověď, která je platným vodítkem pro křesťany všech životních stavů a dob. http://revue.theofil.cz/?clanek=857 "Bez bolesti nelze žít v lásce." Tuto pravdu, vyjádřenou Tomášem Kempenským v jeho knize "Následování Krista", rozvádí svým způsobem francouzská mystička a propagátorka úcty k Božskému Srdci, sv. Markéta Marie Alacoque (1647-1690). http://revue.theofil.cz/?clanek=891 Svědectví z Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca" o Melanii Starší, vdově, jež "byla dotčena božskou láskou" a vydala se mezi svaté muže pouště. http://revue.theofil.cz/?clanek=856 Pokračování věroučného pojednání o andělech od význačného českého katolického teologa počátku 20. století Josefa Pospíšila (1845-1926). http://revue.theofil.cz/?clanek=886 O žárlivé lásce Boha, jež spaluje vše, co brání v dosažení jejího cíle - milování člověka a dosažení jeho blaženosti -, z pera italské mystičky a světice Kateřiny z Janova (1447-1510). http://revue.theofil.cz/?clanek=873 Další z asketů vykreslených Palladiem (cca 363-430?) v díle "Historia Lausiaca" - Filoróm, který "ukazoval takovou šlechetnost ve svém křesťanském životě, že i ti z urozených rodů ho ctili pro jeho život a ctnost". http://revue.theofil.cz/?clanek=855 Čtvrtá homilie výkladu "Janova evangelia" od učitele církve sv. Jana Zatoústého (Chrysostoma; 344/354-407). V první části této homilie se věnuje především obraně Kristova božství oproti dobovým herezím, druhá část je výzvou k dobrému životu, "aby se líbil Bohu." http://revue.theofil.cz/?clanek=861 Pokračování Palladiova (cca 363-430?) vyprávění o svatých mužích pouště v jeho díle "Historia Lausiaca", tentokrát o Innocentovi, u něhož není vyloučeno, že se jedná o pozdějšího papeže Innocenta I. http://revue.theofil.cz/?clanek=854 Kolem roku 150 napsal sv. Justin (+165) apologii, jíž hájil křesťanství proti pohanům. V posledních kapitolách této apologie líčí obřady křtu a eucharistie, která zpravidla následovala po křtu. Při četbě takovéto prvokřesťanské památky, která patří mezi nejstarší, můžeme pozorovat, jak podivuhodně se tato liturgie zachovala v celé ryzosti. Okolnost, že je dílo určeno pohanům, vysvětluje neobvyklé nebo nečekané výrazy, jako je "Den Slunce" (tj. neděle) ap. http://revue.theofil.cz/?clanek=814 O asketovi Julianovi se ví jen pár informací, kdežto asketa Adolios je příkladem vytrvalé a věrné modlitby, jak vypovídá Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=853 "Nejužitečnější povzbuzení, které člověk může zaku­sit a pro něž je vnímavý, je nebeská slast a pekelná strast," píše v následujícím úryvku bl. Johannes Ruysbroeck (1293/94-1381), holandský mystik, který v mnohém navazuje na rýnské mystiky a je považován za zakladatele duchovního hnutí "devotio moderna". http://revue.theofil.cz/?clanek=810 Mezi prvními poustevníky byli nejen velcí mužové, ale i odvážné svaté ženy, které se zcela vydaly Pánu prostřednictvím modlitby a sebeodříkání, jak svědčí Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=809 Úryvek z jednoho z nejznámnějších děl sv. Jana Zlatoústého (řec. Chrysostoma; 344/354-407), Učitele Církve, týkajícího se důstojnosti a poslání křesťanského kněžství: "Kněžství působí na zemi, ale svým posláním patří do nebe. Vždyť žádný člověk, žádný anděl, žádný archanděl, žádná stvořená bytost, nýbrž sám Spasitel ustanovil tuto důstojnost a lidem se dostalo cti zastávat tuto andělskou službu." http://revue.theofil.cz/?clanek=850 Krátké pojednání význačného německého mystika Mistra Eckharta (1260-1327) o vztahu činnosti a kontemplace na podkladě biblického příběhu o Marii a Martě. http://revue.theofil.cz/?clanek=798 Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" podává svědectví i o takovém velikánovi křesťanského starověku, jakým byl sv. Efrém Syrský (cca 306-373), nazývaný pro svou pomazanou výřečnost "Harfa Ducha svatého". http://revue.theofil.cz/?clanek=808 Není příliš troufalé tvrdit, že Maria je Matkou božské milosti? Vždyť pramenem milosti je sám Bůh! A právě proto, že Bůh - pramen veškeré milosti - se "stal tělem" v panně Marii a ona se stala jeho matkou navěky a že Bůh - sama Milost - přišel na zem skrze Marii, tak Maria je díky tomu také Matkou této Milosti, nebo jinými slovy je Prostřednicí všech milostí, kterých pramenem a původcem je sám Bůh. http://revue.theofil.cz/?clanek=848 Výklad Janova evangelia sv. Augustina (354-430) je obsáhlá homiletická práce o 124 traktátech. Toto evangelium v něm sv. Augustin rozebírá takřka slovo za slovem, aby na něm posluchačům osvětlil především tajemství Božího vtělení a tajemství Nejsvětější Trojice, a to i např. srovnáním s tehdejšími bludnými naukami. Tyto traktáty sv. Augustin pronesl jako skutečná kázání v Hippo v letech 414-416. V následujícm úryvku přinášíme český překlad 1. traktátu, v němž rozebírá prvních 5 veršů Janova evangelia. http://revue.theofil.cz/?clanek=813 Shrnutím ve stručný přehled učení zakončíme naše putování se sv.Terezií z Avily coby učitelkou modlitby. Inspirací k sepsání této jistě krátké a nevyhnutelně neúplné studie byla slova svatého otce Pavla VI., který řekl: "Trvalým a současným poselstvím sv.Terezie je poselství modlitby." Doufáme, že toto dílo alespoň trošku pomůže čtenářům na cestě modlitby. Kéž máme stále na paměti Tereziin odkaz, že náš život se naplní ne tím, že mnoho víme, ale že mnoho milujeme. http://revue.theofil.cz/?clanek=743 Opět další z velkých asketů pospaných v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca" - Egypťan Piór. http://revue.theofil.cz/?clanek=807 FILM - Zeitgeist, 2007, 116 minut, režie: Peter Joseph. http://revue.theofil.cz/?clanek=799 Modlitba světice a Učitelky Církve Terezie od Ježíše (či též z Avily; 1515-1582) plná starostlivosti o spásu těch, kteří Boha nehledají, protože "se ženou za pozemským blahem" a namísto žárem touhy po Bohu jsou spalování "žárem touhy po těchto nicotných pozemských věcech". http://revue.theofil.cz/?clanek=811 Euagrios (nebo též Evagrios či Evagrius) Pontský (346-399) patří k nejvýznamnějším postavám starověkého mnišství a až do současnosti je díky svému dílu znám pro svou nauku o modlitbě a o duchovním boji proti špatným myšlenkám. O jeho životním příběhu nás informuje Palladios (cca 363-430?) v dalším dílu spisu "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=806 Apoštolský list Jana Pavla II. daný motu proprio k prohlášení svaté Brigity Švédské, svaté Kateřiny Sienské a svaté Terezie Benedikty od Kříže za spolupatronky Evropy. Dokument zveřejňujeme především jako doplňující text k životopisu sv. Brigity Švédské v sekci Křesťanské osobnosti. http://revue.theofil.cz/?clanek=793 Úryvek z jednoho z děl sv. Brigity Švédské (1303-1373), mystičky a zakladatelky řádu, v němž sv. Brigita nádherným způsobem opěvuje a vyvyšuje skvělost Matky Boží, Panny Marie, a které jí údajně na Kristův popud sdělil slovo od slova Kristem poslaný anděl, aby bylo čteno v jitřní hodince řeholnicím Brigitina řádu. Panna Maria je v tomto úryvku neomylně představena jako plod a dílo Nejsvětější Trojice. http://revue.theofil.cz/?clanek=797 Další z příběhů Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca", tentokráte o asketovi Sarapiónovi, který byl mj. ochoten nechat se prodat jako otrok, aby mohl přivést ke spáse své pány. http://revue.theofil.cz/?clanek=794 Několik úryvků z díla "Adversus haereses" (Proti bludům) mučedníka a biskupa Ireneje z Lyonu (cca 140/160-202/203), jež je "Odhalením a odmítnutím předstíraného, avšak falešného poznání", jak zní celý původní název, tzn. popisem a vyvrácením různých tehdejších proudů gnóse, která si oproti křesťanské ortodoxii nárokovala pravé poznání Ježíše Krista a jeho učení. http://revue.theofil.cz/?clanek=781 Německý středověký mystik Giselher ze Slatheimu (před 1300 - po 1337), pocházející z okruhu Mistra Eckharta, pojednává v následujícím úryvku o tom, "v čem záleží velikost lásky". http://revue.theofil.cz/?clanek=776 V tomto pokračování projdeme se sv. Terezií pátou, šestou a sedmou komnatou na cestě duše k plnému sjednocení s Bohem - k tzv. "duchovnímu sňatku". Duše prožívá v jednotlivých komnatách charakteristické proměny. Zakouší Boha stále blíže, a to je spojeno také s mnoha úskalími, na které Terezie upozorňuje. http://revue.theofil.cz/?clanek=742 "Panarion" (Lékárnička) je dílo sv. Epifania ze Salaminy (cca 310-403). Ačkoliv Epifanius nebyl výrazným teologem, přesto je tento jeho spis velmi důležitým jak pro teologická zkoumání, tak pro církevní historiky. Účelem spisu je obrana pravověří před dobovými herezemi. http://revue.theofil.cz/?clanek=778 Další z osobností popisovanou Palladiem (cca 363-430?) v jeho spise "Historia Lausiaca" je Poseidónios, jenž se mj. znal i s jedním z nejvýznamnějších církevních otců - sv. Jeronýmem (Hierónymem), překladatelem Bible. http://revue.theofil.cz/?clanek=779 Svědkové Jehovovi - potkáváme je často, na různých místech, v různých situacích. Nabízejí nám rozhovor a své materiály. Chtějí nás získat pro svou věc. Nikdo z nich však nepřijal Pána Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele. Proto vám zde chceme představit nový evangelizační web - www.rozcesti.org, který se zaměřuje na to, jak svědky Jehovovy a další vést ke Kristu. Na otázky odpovídá Jan Janča, jeden z tvůrců webu. http://revue.theofil.cz/?clanek=785 Anglická poustevnice a mystička Juliana z Norwiche (cca 1342-1416) jako jedna z mála psala o Božím mateřství. I v následujícím úryvku nazývá Ježíše Krista "naší pravou matkou". http://revue.theofil.cz/?clanek=621 Modlitba-báseň významného francouzského katolického básníka a dramatika Paula Claudela (1868-1955), který strávil nějaký čas rovněž jako diplomat v Praze. http://revue.theofil.cz/?clanek=774 Palladios (cca 363-430?) v dalším dílu spisu "Historia Lausiaca" popisuje vlastní setkání s jednou z nejvýznamnějších osobností egyptslého mnišského hnutí - s Janem z Lykopole, jenž žil 40-50 let svého života jako rekluz. http://revue.theofil.cz/?clanek=773 Výběr z vyučování čekatelů na křest od světce a učitele Církve Cyrila (cca 315-386), jeruzalémského biskupa, v němž probírá nejen jednotlivé svátosti - jejich význam, účinek a přípravu na ně, ale i jednotlivé body křesťanského vyznání víry - kdo je Bůh a Ježíš Kristus, význam Kristovy oběti, vztahy v Trojici, kánon Písma atd. http://revue.theofil.cz/?clanek=772 KNIHA - Monika Zaviš: Repetitórium z religionistiky 1, Univerzita Komenského v Bratislave vo Vydavateľstve UK, Bratislava 2008, 100 stran. Ukázka z knihy. http://revue.theofil.cz/?clanek=771 Nejen intenzivní vztah k Ježíši Kristu a jeho vzácné Krvi, ale také k Panně Marii, Ježíšově Matce, jsou výraznými znaky duchovnosti italské světice Kateřiny Sienské (1347-1380), učitelky Církve, což v následujícím článku dosvědčují i hojné citace z jejího díla. http://revue.theofil.cz/?clanek=769 Pokud církev právě neslaví zvláštní období liturgického roku, jako např. advent, postní dobu ap., jedná se o tzv. "liturgické mezidobí" či "dobu během roku", jež se skládá ze 33-34 týdnů a obsahuje množství jednotlivých svátků a slavností. http://revue.theofil.cz/?clanek=518 Moderní úcta k Božskému Srdci nevznikla až v 17. století ve francouzském Paray-le-Monial zásluhou světice Markéty Marie Alacoque (1647-1690), nýbrž mnohem dříve v centrech středověkého kontemplativního života. Mezi její nejvýraznější představitele pak náleží svatá Gertruda Veliká (cca 1256-1302), proslulá mystička z Helfty. http://revue.theofil.cz/?clanek=766 Naše země leží na křižovatce Západu a Východu i Severu a Jihu, zkrátka uprostřed Evropy. Proto bývá často nazývána "srdcem Evropy". Jak se to odráží v jejím přístupu k životu, okolnímu světu i sobě samé? http://revue.theofil.cz/?clanek=754 Významný francouzský dominikán a novotomista Reginald Garrigou-Lagrange (1877-1964) v následujícím textu inspirujícím způsobem vysvětluje zejména vztah mezi svátostí eucharistie, kněžstvím a Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým. http://revue.theofil.cz/?clanek=750 zvaný "Křik vysoké zvěře" či též "Lorica" (latinsky "brnění"). Název "Křik vysoké zvěře" pro hymnus svatého Patrika (5. stol.), patrona Irska, vzešel z události, kdy mu král Laoghaire nastrojil úklady, aby Patrik nemohl donést radostnou zvěst do Tary. Ti, kteří na něj a jeho druhy číhali, pak měli dojem, že Patrik, jenž údajně v takovéto situaci přednesl tento svůj hymnus, a jeho doprovod byli jako lovená vysoká zvěř. http://revue.theofil.cz/?clanek=746 Neděle týden po slavnosti Seslání Ducha svatého je v liturgickém kalendáři každoročně vyhrazena slavnosti Nejsvětější Trojice. Co nebo spíše kdo je "předmětem" tohoto slavení, může v omezené míře napomoci nahlédnout text českého katolického teologa Antonína Salajky (1901-1975), v němž podává stručný souhrn katolického učení o Trojici. http://revue.theofil.cz/?clanek=745 Kratší úryvek z homilie učitele Církve, sv. Jana Zlatoústého (344/354-407), v němž tento kazatel opěvuje krásu, velikost a úctyhodnost "prostřednice mezi Bohem a lidmi", tj. modlitby. http://revue.theofil.cz/?clanek=660 Spolu se sv. Terezií projdeme postupně všemi sedmi komnatami, máme možnost přehledně nahlédnout do jejího výkladu duchovní cesty člověka. Skončíme ve čtvrté komnatě a v následujícím pokračování "exkurzi" komnatami uzavřeme, stejně jako celé pojednání o této velké světici. http://revue.theofil.cz/?clanek=728 Třetí, závěrečná část rozjímání o Panně Marii - "paměti církve" od významného katolického teologa Hanse Urs von Balthasara (1905-1988), který v následujícím textu znovu zdůrazňuje pravý rozměr mariánské úcty: "Maria si ... nepřeje, abychom ji uctí­vali jako samostatnou osobu, nýbrž abychom poznávali hloubku lásky Boha v jeho vtělení a vykupitelském díle." http://revue.theofil.cz/?clanek=701 Český překled "Sequentia in die pentecostes" - svatodušní sekvence od blahoslaveného benediktinského mnicha Notkera (840-912), jenž byl vysmíván pro svůj hendikep (přízvisko "Balbulus" znamená v latině "koktavý"), avšak posléze povýšen pro svou pokoru, zbožnost, vzdělání a mnohá další obdarování. http://revue.theofil.cz/?clanek=729 Druhý díl rozjímání o "Marii, paměti církve" z pera významného katolického teologa Hanse Urs von Balthasara (1905-1988), v němž rozvíjí téma Mariina postupného poznávání poslání jejího syna, Ježíše Krista, tentokrát pod vlivem události seslání Ducha svatého o Letnicích. http://revue.theofil.cz/?clanek=700 Spor mezi hodnověrným učením a autoritou apoštolských církví a církví heretiků je obsahem úryvků z díla "De praescriptione hereticorum", pocházejícího od jednoho z nejplodnějších starověkých církevních spisovatelů, Tertulliána (cca 160-220). http://revue.theofil.cz/?clanek=710 První část rozjmání ze tří o Panně Marii z pera významného katolického teologa Hanse Urs von Balthasara (1905-1988), v níž se zabývá především Mariiným postupným poznáváním vnitřního smyslu událostí v jejím životě, jež jsou spjaty s tajemstvím vykoupení skrze jejího Syna. http://revue.theofil.cz/?clanek=699 Výňatek z jedné z nejvýznamnějších starověkých apologií od svatého mučedníka Justina (+165), v níž mj. vyvrací obvinění z ateismu, nepřátelství vůči státu a nemravnosti, ukazuje na naplněná starozákonní proroctví o Ježíši Kristu a podává svědectví o křesťanské bohoslužbě, v našich úryvcích především o křtu a o eucharistii. http://revue.theofil.cz/?clanek=703 Další úryvek z díla poustevníka Richarda Rolle de Hampole (1290-1349), jednoho z nejstarších anglických křesťanských mystiků a duchovních spisovatelů. Ve svém díle, z něhož je pravděpodobně nejznámější spis "Oheň lásky" (Incendium amoris), se zabývá především kontemplací a moudrostí vlitou shůry. http://revue.theofil.cz/?clanek=702 Jsou tři stupně lásky a daru Moudrosti, podle nichž je křesťan buď začátečníkem, pokročilým nebo do­konalým. Podobně jsou též tři stupně v úctě k Panně Marii. http://revue.theofil.cz/?clanek=696 Pokračování pojednání o modlitbě podle sv. Terezie se dále zaměřuje na stručný popis dvou fází v modlitebním životě, které se skládají z jednotlivých komnat. Podrobnější pohled na vrcholné dílo sv. Terezie "Hrad v nitru". http://revue.theofil.cz/?clanek=676 Tak jako židovská tradice uchovávaná ve spisech rabínů doplňovala a vysvětlovala výroky samotné­ho Písma, podobně i křesťanští spisovatelé prvních dob ve svých spisech uchovali tuto víru v posvátnost Bible. http://revue.theofil.cz/?clanek=681 Jacopone da Todi (1236-1306) byl františkánský básník a mystik, jemuž se připisuje známý hymnus "Stabat Mater dolorosa". Z jeho pera pochází i následující báseň. http://revue.theofil.cz/?clanek=635 Jedním z největších církevních otců a starověkých teologů je sv. Řehoř z Nyssy (4. stol.). Měl výrazný vliv mj. na formování nauky o Božské Trojici a vystupoval proti herezi arianismu. Spis "Contra Eunomium", z něhož přinášíme ukázku, se dotýká právě tohoto sporu mezi křesťanským pravověřím a arianismem. http://revue.theofil.cz/?clanek=675 Velikonoční báseň. http://revue.theofil.cz/?clanek=673 Roku 1054 nastává definitivní rozkol mezi západním a východním křesťanstvem. Tomu však předchází mnohé události, mezi než patří i 4. konstantinopolský (cařihradský) koncil, konaný v letech 869-870 a spojený především s osobou cařihradského patriarchy Fotia. http://revue.theofil.cz/?clanek=643 Pět důvodů, proč Kristus nepodlehl smrti, nýbrž vstal z mrtvých, z "Teologické sumy" velkého dominikánského teologa a učitele Církve, sv. Tomáše Akvinského (1225-1274). http://revue.theofil.cz/?clanek=657 V následujícím "článku" nabízíme výběr textů dosud publikovaných v Revue Theofil, jež se týkají témat velikonoční doby a mohou tak zájemce navést k hlubšímu rozjímání Kristova vzkříšení a k jeho oslavě. Odkazy budou spolu s nově zveřejněnými články na velikonoční téma postupně aktualizovány. http://revue.theofil.cz/?clanek=656 Sedm důvodů, proč Kristus zemřel právě na kříži, z "Teologické sumy" velkého dominikánského teologa a učitele Církve, sv. Tomáše Akvinského (1225-1274). http://revue.theofil.cz/?clanek=619 Anglická poustevnice a mystička Juliana z Norwiche (cca 1342-1416) popsala svá vidění v knize "Zjevení božské Lásky" (The Revelations of Divine Love). Následující úryvek z této knihy se koncentruje především kolem Kristova utrpení na kříži, zejména souvisejícího s jeho "žízní". http://revue.theofil.cz/?clanek=655 Nejznámnějším dílem bl. Jindřicha Suso (cca 1300-1365), německého dominikánského mystika a žáka Mistra Eckharta, je "Kniha o věčné Moudrosti", psaná na způsob rozhovoru Věčné Moudrosti se služebníkem. V následující úryvku se tento rozhovor dotýká především cesty k povýšení skrze ponížení: "Nikdo nemůže do­sáhnout božských výšin ani oné nevýslovné sladkosti, neprojde-li nejdříve mou hořkostí a lidským ponížením," říká Věčná Moudrost. http://revue.theofil.cz/?clanek=654 Dále pokračuje výklad života s Ježíšem jako s nejlepším Přítelem a v trvalém vědomí jeho přítomnosti v nás: "Blažená duše, která ho miluje a má ho stále sebou!" http://revue.theofil.cz/?clanek=636 Nádherná slova sv. Efréma Syrského (cca 306-373), nazývaného "Citera Ducha svatého", o primátu Petrova úřadu, velikosti a účincích eucharistie a o jednotě dvou přirozeností Ježíše Krista. http://revue.theofil.cz/?clanek=618 Již Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" podává na příkladu jedné mnišky z pachomiánského kláštera svědectví o tzv. "jurodivosti", tedy dobrovolném zakrývání svatosti a ctností dané osoby jejím "nekonvenčním jednáním", což je na křesťanském východě (pravoslaví) dodnes rozšířeným a uznávaným jevem. http://revue.theofil.cz/?clanek=617 Křížem Spasitel vykoupil svět a nikdo se nedostane k Bohu a k dokonalosti duchovního života, jenž je v této blízkosti s Bohem, kdo není zároveň učedníkem a následovníkem Krista trpícího. http://revue.theofil.cz/?clanek=620 Výběr z připravované knihy básní a obrazů výrazné olomoucké výtvarnice Dagmar Havlíčkové (*1961), která se v posledních letech věnuje především výtvarnému ztvárňování tzv. "Ježíšovy modlitby". Pro Revue Theofil do budoucna chystáme její portrét, v němž ji a její práci představíme více. http://revue.theofil.cz/?clanek=628 Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" píše, že podle Pachomiových pravidel vznikl také ženský klášter, který založila Pachomiova sestra. http://revue.theofil.cz/?clanek=616 Origenes (cca 185-253/254) byl jednou z největších křesťanských osobností starověku. Na stránkách Revue Theofil přinášíme úryvky z Origenova apologeticky zaměřeného spisu "Proti Celsovi" (Contra Celsum), v němž se systematicky ohrazuje vůči protikřesťanským výtkám filosofa Celsa, uvedeným v jeho díle "Pravdivé slovo". Origenes se tak tímto spisem řadí po bok apologetů, jako byli sv. Justin, Athenagoras, Tertullian a další. http://revue.theofil.cz/?clanek=588 Mezi největší osobnosti starověkého mnišství náleží Pachomios (+346), který prosadil nový typ společného soužití mnichů, později nazývaný "cenobitismus". O chodu těchto klášterů a o Pachomiových pravidlech nás zpravuje Palladios (cca 363-430?) ve svém spisu "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=615 Svatý biskup Ambrož Milánský (cca 340-397), učitel velkého Aurelia Augustina, napsal mimo jiné spis "O tajemstvích" (De mysteriis), jenž je určený především pro ty, kteří byli právě pokřtěni, a tak pojednává o křtu, biřmování a Eucharistii. Z něj pochází i následující malá "ochutnávka", týkající se především svátosti křtu. http://revue.theofil.cz/?clanek=623 V pojednání o modlitbě se sv. Terezií se neobejdeme bez skutečnosti přátelství: A věřte mi, všemožně se usilujte být stále s tímto dobrým Přítelem... bude vám pomáhat ve všech vašich trápeních a všude bude s vámi. Myslíte si, že je to maličkost mít vždy pohotově takového dobrého Přítele? http://revue.theofil.cz/?clanek=622 Alexandr Vladimirovič Meň (1935-1990) byl ruský pravoslavný kněz židovského původu, který po celý svůj život intenzivně a mnoha způsoby šířil evangelium, v důsledku čehož byl neznámým útočníkem zavražděn. Na stránkách Revue Theofil přinášíme výňatek z interview s protestantským pastorem Markem Makarovem (Grosmanem), v němž s námi Alexandr V. Meň sdílí svůj pohled na vyjímečnost křesťanství ve srovnání s jinými světovými náboženstvími. http://revue.theofil.cz/?clanek=587 Spis "O jednotě církve" (De unitate ecclesiae), nejobsáhlejší dílo sv. kartágijského biskupa Cypriána (+ 258), je reakcí na Novatianovo schisma. Z tohoto díla pochází i známý výrok: "Nemůže mít Boha jako Otce, kdo nemá církev jako matku." http://revue.theofil.cz/?clanek=614 Svědectvím o tom, jak "velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého" (Jk 5,16), je příběh panny Piamun v díle "Historia Lausiaca" spisovatele Palladia (cca 363-430?). http://revue.theofil.cz/?clanek=606 Spis sv. biskupa Cypriána (+ 258) "O dobročinnosti" (De opere et eleemosynis), napsaný krátce po r. 252, je výzvou k pomoci potřebným. Odráží se v něm starostlivá duše biskupa, majícího na srdci nejen věčnou spásu, ale i starost o hmotné potřeby strádajících. Z něho pochází následující ukázka. http://revue.theofil.cz/?clanek=612 Asketa Eliáš zbudoval na jihu delty Nilu velký klášter pro několik set asketicky žijících žen a staral se o jeho chod i o fungování samotného společenství. Jeho nástupcem v této službě byl Dorotheos, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém spise "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=605 V tomto dílu vidíme sv. Terezii, jak prožívá před sochou "Ecce homo" své "druhé obrácení", které je stěžejní událostí jejího života. Dále navazuje podrobnější pojednání o modlitbě jako setkání s Láskou a Tím, který nás sám modlitbě učí. http://revue.theofil.cz/?clanek=611 Tři úryvky z kázání sv. Jana Zlatoústého (344/354-407), učitele Církve, k tématu almužny a našeho vztahu k chudým: "Proč zdobit zlatými nádobami stůl Kristův, když on sám umírá hladem? Nasyť nejprve jeho, když má hlad, a pak můžeš zbytečnostmi zdobit jeho stůl..." http://revue.theofil.cz/?clanek=609 "Jsou mnozí i velcí mužové a ženy, kteří zpočátku dosáhli ctnostného způsobu života askeze, a později byli odpůrcem všech lidí vykořeněni," píše Palladios (cca 363-430?) v díle "Historia Lausiaca". To je případ i Ptolemaia a jeruzalémské panny. http://revue.theofil.cz/?clanek=604 Dalším, kdo z mužů pouště podlehl vlastní ješitnosti a upadl do záhuby a hříchu, byl Heron. Před svým skonem se však ještě stihl včas vrátit "k Božímu smýšlení", jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=603 Můžu říci, že můj život byl nejtrapnější, jaký si jen lze představit, protože jsem neměla potěšení z Boha a ani svět mě neuspokojoval. Když jsem se věnovala světským zábavám, tak mě po celý čas trápila myšlenka na to, co dlužím Bohu, když jsem však byla s Bohem, tak mě vytrhovaly světské náklonnosti. Byl to tak trýznivý boj, že nevím, jak jsem to dokázala snést jediný měsíc, natož tolik let. http://revue.theofil.cz/?clanek=608 V 8. století došlo uvnitř církve ke sporu o úctě k náboženským obrazům. Na jedné straně stáli ikonoklasté, stavějící se proti této úctě, a proti nim byli ikonodulové, zastánci uctívání náboženských vyobrazení. K tomuto sporu se r. 787 věroučně vyjádřil 2. nicejský koncil. http://revue.theofil.cz/?clanek=509 Stručné odkazy na nejstarší církevní otce, liturgie a koncily, jež jsou potvrzením původní a katolickou církví dodnes zachovávané křesťanské víry v obětní charakter mše, totiž že mešní oběť je zpřítomněním věčné a dokonalé golgotské oběti Ježíše Krista, na níž mají věřící podíl přijímáním proměněných eucharistických způsob. http://revue.theofil.cz/?clanek=595 Starokřesťanští poustevníci znali nejen spásu, dokonalost a úzké společenství s Bohem, ale i pýchu, která vede k osobnímu pádu a k "naběhnutí" satanovi, jak svědčí příběh Valenta v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=594 Tato ctnost a jí příbuzné a blízké, totiž všechna tělesná sužování a útrapy, nás činí nejpodobnějšími Kristu, jedinému vzoru a zrcadlu vší dokona­losti. Neboť Kristův život, jak je všem známo, byl od jesliček až ke kříži jedním ustavičným křížem. http://revue.theofil.cz/?clanek=592 Krátký, avšak poučný příběh z Palladiova (cca 363-430?) díla "Historia Lausiaca" o Štěpánovi, jenž ani ve chvílích tělených útrap nepropadl zoufalství či zlořečení Bohu, ale svůj úděl přijímal s pochopením a trpělivostí. http://revue.theofil.cz/?clanek=593 Zamysleme se nad velmi aktuální otázkou, jak se máme dnes my křesťané stavět k islámu a k muslimům. http://revue.theofil.cz/?clanek=589 Terezie byla z vlastní zkušenosti přesvědčena, že modlitba je lékem na každé zlo a radila všem, kteří ji již začali pěstovat, aby si ani nepomysleli zanechat jí, i kdyby třeba upadli do hříchu. Pomocí modlitby budou moci dříve povstat, ale bez ní to bude velmi těžké. http://revue.theofil.cz/?clanek=581 Když na Palladia (cca 363-430?), autora spisu "Historia Lausiaca", přišlo sexuální pokušení, svěřil se se svým trápením otci Pachonovi, jenž mu vypověděl, jak sám s tímto pokušením bojoval a jak nad ním zvítězil. http://revue.theofil.cz/?clanek=569 Až v pokročilém věku se Pavel rozhodl stát se mnichem a šel proto za velkým Antonínem. Ten jej však neustále odmítal a posléze mu ukládal těžké zkoušky a úkoly. Pavlova vytrvalost jej však přesvědčila, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=568 "Člověk má najít Boha ve všem a jeho touha si má vždy uvědomit, že má Boha vždycky přítomné­ho v touze, v mysli a v lásce." Krátký úryvek z díla rýnského mystika Mistra Eckharta (1260-1327). http://revue.theofil.cz/?clanek=580 Po Chalcedonském koncilu (451) se objevují nové teologické spory a nové christologické bludy - monotheletismus a monoenergismus. K jejich řešení byly svolány další dva ekumenické koncily: 2. a 3. konstantinopolský, konané v letech 553 a 680-681. http://revue.theofil.cz/?clanek=502 Eulogios přijal do svého domu mrzáka, aby se o něj do své smrti staral a aby si tak vzájemně byli cestou ke spáse. Do mrzáka však po 15ti letech vstoupil démon, který skrze něj útočil na Eulogia. Proto se společně vydali ke sv. Antonínovi Velikému pro pomoc, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=504 Modlit se 100, 300 nebo 700 modliteb denně? V rozsouzení této otázky pomáhá poustevníku Pavlovi sv. Makarios Alexandrijský, jak píše Palladios (cca 363-430?) v díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=503 La Mano Poderosa - španělsky "Mocná ruka" - je častým námětem mexického lidového umění, který znázorňuje otevřenou, hřebem zraněnou dlaň Ježíše Krista... http://revue.theofil.cz/?clanek=500 Vrah, zloděj, smilník, ale i poustevník, asketa, kněz a učitel - to byl Mojžíš Egyptský, zachycený v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=499 Druhý ze dvou významných poustevníků jména Makarios byl Makarios Alexandrijský, který činil nemalé divy a skutky askeze, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=496 Výňatek ze středověkého německého dominikánského mystika, zvaného Johann von Sterngasse, jenž patřil k Eckhartovu okruhu. Jmenoval se Korning a byl r. 1316 převorem a lektorem teologie ve Štrasburku. http://revue.theofil.cz/?clanek=498 Inkviziční proces proti Terezii. Tereziin spis na Indexu. Jak vše prožívá sv. Terezie, která "byla cele ochotná raději podstoupit tisíckrát smrt, než porušit nejmenší církevní předpis..."? Vznik slavného spisu "Cesta k dokonalosti". http://revue.theofil.cz/?clanek=497 V poušti žili dva významní poustevníci, kteří nesli jméno Makarios - jeden s přívlastek Egyptský, druhý Alexandrijský. O prvním z nich píše Palladios (cca 363-430?) v dalším dílu svého spisu "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=495 Neuhnout démonovi ani o píď - to bylo rozhodnutí poustevníka Natanaela, jemuž zůstal věrný mnoho let svého života, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=491 Český překlad první encykliky současného papeže Benedikta XVI., která byla zveřejněna ve Vatikánu 25.1.2006 a jež se zabývá tématem lásky. http://revue.theofil.cz/?clanek=493 O tom, kdy je možné děkovat za zabití svého přítele, píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca" na podkladě příběhu poustevníka Makaria mladšího. http://revue.theofil.cz/?clanek=484 Český překlad nádherného apologetického starokřesťanského dopisu anonymního autora, jenž byl napsán pravděpodobně mezi 2.-3. stoletím. Jedná se o nejstarší dochované křesťanské apologetické dílo, jež místy až poetickým jazykem vyjadřuje, kdo jsou křesťané oproti nevěřícím a jaký je jejich Bůh oproti ostatním, tehdy uctívaným bohům. http://revue.theofil.cz/?clanek=490 Pro snadnější pochopení života, díla i učení o modlitbě sv. Terezie, si v tomto díle přiblížíme situaci církve a duchovní proudy tehdejší doby, prostředí a osobnosti, které ji ovlivnili. http://revue.theofil.cz/?clanek=489 Dva bratři - Paisios a Izaiáš - po smrti svého otce zdědili nemalý majetek a každý ho použil jinak. Který z nich zvolil Bohu milejší cestu? To sděluje spisovatel Palladios (cca 363-430?) v dalším dílu svého spisu "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=483 Apollonios - další z řady poustevníků v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=481 Je nad každou pochybnost jisté, že křesťané od prvních počátků věřili, že Tělo Páně je v Eucharistii skutečně přítomné nejen ve chvíli proměňování nebo přijímání, nýbrž i nadále, dokud jsou způsoby chleba neporušené. Hned z prvních staletí jsou psaná svědectví, že po eucharistické oběti roznášeli Eucharistii nemocným, že si ji brali do příbytků a přijímali v těch dnech, v nichž nebyla mše svatá. Nastává tedy otázka, jak křesťané od počátku uchovávali Eucharistii. Řekneme svatostánek prvních křesťanů, avšak budeme mluvit obecně o způsobu, jakým se první křesťané chovali k Eucharistii mimo oběť mše svaté a jak povstal náš svatostánek. http://revue.theofil.cz/?clanek=476 Sv. Terezie je nám představena jako spisovatelka a krátkým popisem se seznámíme s jejími díly. http://revue.theofil.cz/?clanek=477 Za prokonzula Saturnina vypuklo první pronásledování křesťanů v severní Africe, jak dosvědčuje Tertullian. V českém překladu přinášíme líčení procesu s křesťany z roku 180 v severoafrickém městě Scilli (bývalá římská část Numidie), jak je zapsalo úřední pero křesťanské obce. Tento zápis procesu je považován za nejstarší křesťanský spis v latinském jazyce. http://revue.theofil.cz/?clanek=479 Ačkoliv byl poustevník Benjamín obdarován darem uzdravování, přesto sám trpěl vážnou nemocí, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=473 Krátký příběh ze života irského světce Kevina (498-618), patrona Dublinu, kterak důvěrný vztah člověka s Bohem způsobuje důvěrný vztah člověka s ostatními tvory. http://revue.theofil.cz/?clanek=472 Poustevník Ammonios, Pambův učedník, si vysloužil tato Evagriova slova: "Nikdy jsem neviděl více umrtveného člověka", jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=465 Terezie objevila živý pramen duchovního života. Byla to modlitba, které se věnovala celou duší a celým srdcem. V modlitbě pociťuje velkou sladkost, která se nedá popsat, ale současně i cosi tvrdého jakoby mučednictví, které ji nabádá k ochotě zemřít všem světským radovánkám a nacházet radost jedině v Bohu. http://revue.theofil.cz/?clanek=466 Po odsouzení Nestoriova bludu na ekumenickém koncilu v Efezu r. 431 se objevil nový christologický blud nazvaný monofyzitismus, jehož vyvrácení se věnoval koncil v Chalcedonu r. 451. http://revue.theofil.cz/?clanek=463 Další dva z řady svatých mužů starkřesťanského mnišství, které ve svém díle "Historia Lausiaca" popisuje Palladios (cca 363-430?). Tentokrát Or - asketa a zakladatel mnoha kláštěrů, a Pambo, mj. učitel Melánie Starší. http://revue.theofil.cz/?clanek=464 V Marii se věčný Bůh stal ve svém Synu navždy člověkem, jedním z nás. "Proto je kacířské popírat, že svatá Panna je Matkou Boží." (sv. Tomáš Akvinský) Maria je Matkou vtěleného Boha, je Bohorodičkou (Theotokos). http://revue.theofil.cz/?clanek=461 Ani sňatek, který se uskutečnil proti vůli ženicha, nemusí být překážkou k panenskému způsobu života naplněného modlitbou a službou Bohu, jak svědčí příběh Amúna a jeho ženy v díle "Historia Lausiaca" spisovatele Palladia (cca 363-430?). http://revue.theofil.cz/?clanek=462 Následující úryvek pochází z latinského díla "Malogranatum" (Granátové jablko), jež vzniklo v Čechách v období vrcholné gotiky a řadí se k nejznámějším českým spisům vůbec. Ovlivnilo mnoho dalších autorů, mj. Tomáše ze Štítného ad. http://revue.theofil.cz/?clanek=459 Vánoční báseň. http://revue.theofil.cz/?clanek=443 Terezie v době nemoci objevuje rozjímavou modlitbu, po náhlém uzdravení jí však zanechá a prožívá dlouhé období bojů a duchovní průměrnosti, které vrcholí v události jejího "druhého obrácení". Stane se tak před sochou "Ecce", kdy se radikálně mění její život - Terezie se s důvěrou a naplno odevzdá Pánu, a tak začníná žít novým životem... http://revue.theofil.cz/?clanek=457 Výklad jezuity Jaroslava Ovečky (1882-1953), překladatele nejen karmelitánských mystiků, 6.-9. sloky "Duchovní písně" sv. Jana od Kříže (1542-1591). http://revue.theofil.cz/?clanek=454 Úryvek z adventního kázání sv. Bernarda z Clairvaux (1090-1152) o trojím příchodu Pána. http://revue.theofil.cz/?clanek=458 Koncil v Efezu z r. 431 se řadí k těm nejvýznamnějším ekumenickým koncilům, neboť na něm došlo k další distinkci stran osoby Ježíše Krista, díky níž lze jeho matku Marii nazývat Bohorodičkou (Theotokos). http://revue.theofil.cz/?clanek=452 V pátém století svatý Augustin vyslovil myšlenku, ze které se v dalších pěti staletích vyvinul úkon horlivých duší, nazývaný "duchovní přijímání Eucharistie". http://revue.theofil.cz/?clanek=448 Druhý díl pojednání o sv. Terezii z Avily, kde ji poznáváme v době dospívání a mládí, její těžkosti v duchovním životě před vstupem do kláštera až po záhadnou nemoc, kterou trpěla v noviciátu. http://revue.theofil.cz/?clanek=447 Sv. Marie Magdalena de´Pazzi (1566-1607) byla italská světice a mystička z karmelitánského řádu, jež je známá svými mimořádnými vytrženími, která jsou projevem úžasu nad krásou Milovaného. Co takovému úžasu může bránit, nám světice předává v následujícím textu. http://revue.theofil.cz/?clanek=442 První díl z obsáhlejšího pojednání o jedné z největších světic katolické církve, Terezii od Ježíše (či též z Avily; 1515-1582), učitelky Církve, v němž se po představení jejího života zaměříme na její nauku o modlitbě, která je spolehlivou vůdkyní k nejužšímu vztahu s Bohem. http://revue.theofil.cz/?clanek=439 Úryvek z Palladiova (cca 363-430?) "Historia Lausiaca" popisující něco z chodu klášterů a podoby života mnichů v pohoří Nitria i návštevníků těchto společenství. http://revue.theofil.cz/?clanek=438 Ne tvořit, ale být tvořen, ne patřit, ale být "spatřen" a rozezvučen Tónem "k chvále jeho slávy". http://revue.theofil.cz/?clanek=434 FILM - Ivetka a hora, 2008, 84 min, režie: Vít Janeček. http://revue.theofil.cz/?clanek=435 Rozhodování mezi následováním Krista a pokušením majetku a bohatství může skončit ve "prospěch" majetku a službě jemu, jak dokazuje následující vyprávění Palladia (cca 363-430?) v jeho díle "Historia Lausiaca". I v takovém případě je však možnost pokání a odvrácení se od prázdného způsobu života i smýšlení. http://revue.theofil.cz/?clanek=429 Poněkud netradiční, avšak radikální způsob askeze představuje v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca" dívka Alexandra. http://revue.theofil.cz/?clanek=428 Eucharistická modlitba z gnosticky ovlivněného apokryfního spisu "Skutky Tomášovy" (pravděp. 3. stol.), jež se může stát i naší osobní modlitbou. http://revue.theofil.cz/?clanek=421 Didymos byl slepý poustevník, který se osobně znal se sv. Antonínem Poustevníkem. Neviděl tělesně, ale Bůh mu otevřel jiný zrak pro světlo Božího poznání, jak píše Palladios (cca 363-430?) ve svém díle "Historia Lausiaca". http://revue.theofil.cz/?clanek=426 Úryvek z další knihy představeného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos, archimandrity Georgia (Kapsanise), jež pojednává o modlitbě, kterou nám daroval Ježíš Kristus. Hloubka myšlenek arch. Georgia je v textu umocňována mnoha citacemi církevních otců a svatých o Modlitbě Páně. http://revue.theofil.cz/?clanek=425 "Je to skutečně krásná žena," řekl polohlasem starý rybář. "Ale když...," ozval se ten mladší. Větu nedokončil, protože se za bílou skálou objevil králův průvod... http://revue.theofil.cz/?clanek=422 Vyprávění poustevníka Isidora, zaznamenané v Palladiově (cca 363-430?) díle "Historia Lausiaca", o mučednici pro Krista Potamiene. http://revue.theofil.cz/?clanek=415 Lidský život je členěn různými časovými rytmy, dnem, týdnem, rokem. Liturgie, protože posvěcuje člověka, posvěcuje i jeho čas: denní a noční hodiny bohoslužbou hodin, týden nedělním eucharistickým shromážděním, rok liturgickými dobami a památkami svatých. Tyto časové úseky se v životě člověka pravidelně opakují, proto má liturgie možnost pravidelně mu nabízet užitky z Kristova vykupitelského díla. http://revue.theofil.cz/?clanek=413 Asketa Dorotheos - k němu byl Palladios (cca 363-430?) poslán Isidorem, aby u něj po tři léta krotil své vášně, než bude připraven k přijetí duchovní nauky od Isidora. http://revue.theofil.cz/?clanek=410 Další úryvek z díla "Pojednání o lásce k Bohu" (Traité de l' Amour de Dieu) učitele církve a svatého ženevského biskupa Františka Saleského (1567-1622), v němž velice prostým, neboť hlubokým způsobem uvádí do hlubin "jednoduchého pohledu" na Dárce života. Jeho slova jsou pozváním ke spočívání před Boží tváří. http://revue.theofil.cz/?clanek=404 Palladios (cca 363-430?) v portrétu mnicha Isidora popisuje "podivuhodného muže, kultivovaného v každém ohledu, v mravech i v poznání", pro jehož "dobromyslnost ctili jeho stín dokonce jeho nevěřící nepřátelé". http://revue.theofil.cz/?clanek=402 Strongova čísla se používají ve speciálních vydáních bible se slovníkem a konkordancí nebo v programech pro práci s biblí (Theophilos, BibleTime atd). Umožňují čtenáři bible dělat řadu věcí, ke kterým by jinak potřeboval znalost originálních jazyků: hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny. http://revue.theofil.cz/?clanek=399 Rozjímání anglického ctihodného kardinála Johna Henry Newmana (1801-1890) z jeho díla "Rozjímání a pobožnosti" (Meditations and Devotions, 1848) o jedinečnosti povolání pro Boží úradky i cestě k jejich naplnění. http://revue.theofil.cz/?clanek=398 Svědectví paní Marie Jančevové (1922-2004), členky karmelitánského třetího řádu ve společenství v Olomouci - Hejčíně, o její službě dlouhodobě nemocným a o zakoušení Kristovy blízkosti. http://revue.theofil.cz/?clanek=397 Bezprostřední úvod Palladia k jednotlivým příběhům jeho vyprávění Lausovi, v němž mu Palladios mimo jiné uděluje mnohé rady pro duchovní život a varuje ho před různými nebezpečími. http://revue.theofil.cz/?clanek=396 Křesťané měli od začátku z Písma svatého zcela jasně dvě věci: 1. Eucharistie je pro duchovní život tím, čím je pro tělesný život chléb. 2. Je zapotřebí nejuctivější opatrnosti, aby si člověk místo nasycení duše nezpůsobil odsouzení. První křesťané o své víře přemýšleli, proto jim neušla myšlenka, že Pán Ježíš při poslední večeři řekl: Kdykoli to budete konat, konejte to na mou památku. Je tedy třeba tělo Páně přijímat často a vždycky, když se koná eucharistická oběť? To byl první eucharistický problém. Nás vede k otázce přijímání těla Páně. http://revue.theofil.cz/?clanek=387 Kromě viditelného světa Bůh stvořil také anděly čili bytosti zcela duchové, které jsou jako tvorové sice nižší než Bůh, avšak dokonalejší než člověk, nad něhož vynikají jak jasnějším rozumem, tak i mocnější vůlí. http://revue.theofil.cz/?clanek=386 Předmluva k významnému spisu ranného mnišství, sepsaného mnichem Palladiem (cca 363-430?), spolu s dopisem napsaným adresátovi celého spisu, Lausovi. http://revue.theofil.cz/?clanek=381 Krátký úvod k původnímu českému překladu významného díla ranného mnišství, které bude následně na pokračování zveřejňováno na stránkách Revue Theofil. http://revue.theofil.cz/?clanek=379 Vybraná popisná hesla vysvětlující některé pojmy související s hnutím New Age, pocházející z dokumentu Papežské rady pro mezináboženský dialog "Ježíš Kristus, nositel živé vody" (2003), která nám mohou pomoci se orientovat v některých bodech nauky tohoto různorodého hnutí a pochopit jeho východiska. http://revue.theofil.cz/?clanek=376 Kněz stojí na místě Krista a jako se On láme jako chléb života pro druhé, tak má činit i Kristův služebník. Jak říká v následujícím textu bl. Antoine Chévrier (1826-1879), přítel svatého arského faráře Jana Marie Viannye: "Kněz má být člověkem požívaným..." http://revue.theofil.cz/?clanek=374 Ukázka z kázání nad biblickou epištolou apoštola Pavla Efezským od výřečného kazatele sv. Jana Zlatoústého (Chrysostoma) o kráse omilostněného křesťana. http://revue.theofil.cz/?clanek=371 Začátek systematického shrnujícího výkladu mystické básně "Duchovní píseň" sv. Jana od Kříže (1542-1591) od českého překladatele jeho děl Jaroslava Ovečky (1882-1953), sloky 1-5. http://revue.theofil.cz/?clanek=367 Sv. Ambrož Milánský (cca 340-397) byl milánský biskup, který měl mj. výrazný vliv na sv. Augustina, jenž byl pokřtěn právě od Ambrože. Byl také významným teologem, o čemž se lze alespoň v krátkosti seznámit v následujícím úryvku o proměnění chleba v tělo Kristovo. http://revue.theofil.cz/?clanek=358 Kabala - někteří ji chápou jako druh židovské mystiky, jiní zase jako tajné židovské učení v rámci esoterního judaismu či jako židovský proud plně akceptovatelný ve skupinách zabývajících se okultismem a magií. http://revue.theofil.cz/?clanek=350 Ctihodný benediktinský opat Ludvík Blosius (1506-1566) napsal mnoho významných spisů o duchovním životě. Nejznámnějším z nich jsou "Základy duchovního života", z něhož pochází následující úryvek. http://revue.theofil.cz/?clanek=349 Krátké úryvky z díla významného starověkého autora, biskupa a askety Diadocha z Fotiké (cca 400-486) o působení a účincích Boží lásky a světla v člověku, který "miluje Boha v hlubinách svého srdce". http://revue.theofil.cz/?clanek=346 Velký duchovní vůdce a učitel církve, svatý biskup František Saleský (1567-1622), napsal mj. dvě obecně známá díla: "Uvedení do zbožného života" a na ně navazující "Pojednání o lásce k Bohu", které je určeno již pokročilým na duchovní cestě. Právě z něho pochází následující úryvek. http://revue.theofil.cz/?clanek=345 Úvodní kapitola z významného spisu "Výklad Božské liturgie" od jednoho z nejznámnějších pravoslavných teologů středověku, Mikuláše Kabasily (1300/1320-1371). http://revue.theofil.cz/?clanek=343 V závěrečné části o mariánském učení sv. Antonína Paduánského (1195-1231) jsou představeny hlavní črty mariánské úcty tohoto světce, obzvláště ve vztahu k liturgickému slavení církve. http://revue.theofil.cz/?clanek=339 "Didaché" neboli "Učení Pána, hlásané národům dvanácti apoštoly" je jedním z nejstarších křesťanských spisů z poapoštolské doby, jehož vznik se klade do přelomu 1.-2. století. Obsahuje významné informace nejen o tehdejším liturgickém slavení či zřízení církevního společenství, ale i cenné podněty pro osobní duchovní život. http://revue.theofil.cz/?clanek=338 Jsou tři věci, které působí, že se lidé zdržují neřestí: buď totiž bázeň, ať už před peklem nebo před pozemskými tresty, nebo naděje a touha po nebeském království a nebo sklon k dobru samému čili láska ke ctnostem. http://revue.theofil.cz/?clanek=336 Kapitola z knihy Jana Lipšanského "Na obranu katolíků" (2008) představující stručný historický a obsahový přehled filmového ztvárnění kněze a faráře v českém filmu. http://revue.theofil.cz/?clanek=335 Inspirativní rozšíření modlitby Otče náš od jednoho z největších katolických světců, sv. Františka z Assisi (1181/82-1226). http://revue.theofil.cz/?clanek=334 Úryvek z kázání španělského dominikánského teologa, spisovatele a kazatele, ctih. Ludvíka Granadského (1505-1588), o nutnosti přípravy vlastního nitra pro přijetí a následné působení Božího slova. http://revue.theofil.cz/?clanek=333 V nově otevřené sekci Revue Theofil představujeme dlouholetý mezinárodní křesťanský projekt - Portál sv. Isidora, který se snaží zlepšovat informovanost o křesťanství na internetu, především v oblasti zpravodajství a publicistiky. Na otázky nám odpovídal Jakub Sowinski, zástupce šéfredaktora projektu. http://revue.theofil.cz/?clanek=323 Malý úryvek pojednávající o Slovu Otce, který pochází z obsáhlé práce sv. Hippolyta Římského (2.-3. stol.) "Philosophumena" ("Filosofické úvahy"), samotným autorem nazvané "Vyvrácení všech herezí" ("Refutatio omnium haeresum" nebo "Elenchos"). http://revue.theofil.cz/?clanek=322 Kněz Jacques Verlinde (nar. 1947), zakladatel společenství "Rodina sv. Josefa", prožil hlubokou zkušenost se světem okultismu a jeho praktikami. Zažil však také ještě mnohem hlubší uzdravující a osvobozující zkušenost s Ježíšem Kristem, o čemž vydává svědectví v následujícím textu, který jsme doplnili o malý slovník pojmů a krátký dodatek. http://revue.theofil.cz/?clanek=320 Velmi často platí, že teprve cestováním člověk objeví to, co má doma. Před časem jsem měl možnost se podívat na smaragdový ostrov, jak bývá přezdíváno Irsko. Společně s Bretaní zde nejvíce přetrval odkaz Keltů, kteří se v současnosti u nás v Čechách těší velké popularitě. http://revue.theofil.cz/?clanek=319 Krátké návštěvy nejsvětější Svátosti oltářní pro každý den od ctihodného kardinála Johna Henry Newmana (1801-1890). http://revue.theofil.cz/?clanek=318 Další z básní současné ostravské autorky Hany Rakusové. http://revue.theofil.cz/?clanek=317 List sv. Kateřiny Sienské (1347-1380) dominikánskému knězi z italského San Quirico o mocné Kristově Krvi. http://revue.theofil.cz/?clanek=315 Daniel Mitsui (*1982) je mladý americký výtvarník, který ve svých dílech originálně kombinuje hlavní prvky svého zájmu - středověké umění a comix. http://revue.theofil.cz/?clanek=313 Krátký úryvek z třetí promluvy o umučení Páně svatého Bernarda z Clairvaux (1090-1152), v němž promlouvá o darovaném "intimissimu" Boha - o Nejsvětějším Srdci Páně, jež nám Kristus dobrovolně a zcela otevírá: bez podmínek, bez mezí, navzdory kopí našeho hříchu. Dává nám vše, co má: sebe. http://revue.theofil.cz/?clanek=311 Mariánský hymnus světce a učitele církve Bonaventury z Bagnoreggia (cca 1221-1274). Ač v něm Boží Matku nazývá zdánlivě "odvážnými" tituly, přesto tímto hymnem oslavuje na prvním místě Boha a Kristovo spásné dílo. http://revue.theofil.cz/?clanek=309 Třetí dopis francouzské světice a učitelky církve Terezie z Lisieux (1873-1897) je napsán přibližně dva a půl měsíce před její smrtí (30. září 1897), ke které se vlivem vážné nemoci postupně schylovalo, což se odráží i v samotném textu. http://revue.theofil.cz/?clanek=308 V dalším pokračování seriálu o mariologii sv. Antonína Paduánského (1195-1231) je probírano, zda světec měl poznání o neposkvrněném početí Panny Marie či ne a zda o této skutečnosti učil, ať výslovně či alespoň v náznacích. http://revue.theofil.cz/?clanek=307 Básnická a fotografická sbírka současného severomoravského autora Martina Kučery, sestávající z krátkých, avšak na hlubinu mířících sentencí a z většinou meditativně laděných fotografií. http://revue.theofil.cz/?clanek=293 Spis "O Trojici" o 15 knihách je Augustinovým hlavním dogmatickým dílem. Pracoval na něm plných 20 let (399-419) a jak sám poznamenává, málo čtenářů plně pochopi jeho vývody. Spis je vlastně uzavřením patristické spekulace o tajemství Nejsvětější Trojice. V následujícím článku z něho přinášíme vybrané úryvky v českém překladu. http://revue.theofil.cz/?clanek=304 Krátké střelné modlitby či "povzdechy" sv. Filipa Neri (1515-1595), jež světec pronesl nesčetněkrát a nabádal k nim i druhé. Tyto "povzdechy" shromáždil jeho žák P. Francesco Zazzara. http://revue.theofil.cz/?clanek=301 Pokračování rozboru spisu "Duchovní píseň" španělského mystika sv. Jana od Kříže (1542-1591) z pera českého jezuity, v němž autor tentokrát ukazuje, která část Janova díla popisuje daný stupeň duchovního vývoje duše. http://revue.theofil.cz/?clanek=295 Nejrozsáhlejší a zároveň jedna z nejznámnějších básní jednoho z nejvýznamnějších západních mystiků, učitele církve a španělského básníka sv. Jana od Kříže (1542-1591), v níž poetickou řečí popisuje nejvyšší stupně duchovního života. http://revue.theofil.cz/?clanek=294 Měsíc květen je se svým mariánským důrazem příležitostí poznat Ženu, skrze niž si Bůh vyvolil přijít na tento svět. Je ženou vyvolenou, vyvolenou sloužit světu pro své "Bohonosičství". K poznání této Ženy nám může posloužit úryvek z díla kartuziánského mnicha Denise Kartuziána (1402-1471). http://revue.theofil.cz/?clanek=292 Sv. Basil Veliký (z Cesareje, 330-379) patří k nejvýznamnějším církevním otcům a starověkým teologům. Jedním z jeho úsilí byla obhajoba božství Ducha svatého ve spise "De Spiritu Sancto" (O Duchu svatém), z něhož nyní přinášíme úryvky. http://revue.theofil.cz/?clanek=291 Další z dopisů známé francouzské světice a učitelky církve sv. Terezie z Lisieux (1873-1897) svému duchovnímu bratru - misionáři. "Nemů­žete být svatým napolo, musíte jím být zcela, nebo jím nebudete vůbec..." http://revue.theofil.cz/?clanek=289 S radostí a vděčností Bohu předkládáme krátké teologické pojednání o víře v Nejsvětější Trojici od ctihodného kardinála, význačného anglického konvertity a autora mnoha teologických děl Johna Henry Newmana (1801-1890). http://revue.theofil.cz/?clanek=287 Pevná víra, chápající láska, úsilí rozumu vůči tajemství nejsvětější Eucharistie u prvních křesťanů dosud neukazují to, co bychom tak rádi poznali, totiž jejich zkušenosti s takovou vírou, láskou a s takovým tajemstvím. Nebylo to však možné zatajit, protože bohaté srdce musí promluvit také o svém bohatství. A tak další památky prozrazují eucharistické zkušenosti. http://revue.theofil.cz/?clanek=285 Úryvek z Chvalořeči na Jméno Ježíš od Richarda Rolle de Hampole, anglického eremity, jenž žil na přelomu 13. a 14. století. Toto jeho dílo je z počátku 14. stol. a řadí se k nejkrásnější anglické mystické literatuře. http://revue.theofil.cz/?clanek=284 Kázání na Píseň písní sv. Bernarda z Clairvaux jsou řazena k dílům velikánů jako jsou Origenes, Ambrož a Řehoř z Nyssy. Tento spis měl velký vliv na křesťanskou spiritualitu následujících staletí a mnohé osobnosti, a to nejen z katolické církve, se dodnes odvolávají k jeho autoritě. http://revue.theofil.cz/?clanek=283 Další pokračování z dějin ekumenických koncilů, tentokrát o 1. konstantinopolském koncilu (381), na němž byla vyznána především víra v božství Ducha svatého. http://revue.theofil.cz/?clanek=282 V anglickém originále a českém překladu jedna z mnoha básní významného anglického básníka G. M. Hopkinse (1844-1889), jenž bývá považován za zakladatele moderní anglické poezie. http://revue.theofil.cz/?clanek=281 Jedním ze čtyř autoritativních vyznání víry katolické církve je tzv. "Athanášské vyznání víry" neboli "Quicumque", jež jasným a výstižným způsobem vyznává víru v jednoho Boha ve třech osobách a ve spásné vtělení a pozemské působení druhé Boží osoby - Syna. http://revue.theofil.cz/?clanek=280 Krátký úryvek z díla německého mystika a člena dominikánského řádu Jana Taulera (cca 1300-1361), žáka Mistra Eckharta, o potřebě zřeknutí se světské lásky pro lásku Boží. http://revue.theofil.cz/?clanek=278 Přestože se bibličtí autoři věnují ženám méně, než je obvyklé v dnešním světě, zůstávají ženy důležitým námětem mudroslovné literatury. Podrobněji se pokusím ukázat obraz ženy v knize Přísloví, předtím ale připomenu ještě situaci v ostatních knihách. http://revue.theofil.cz/?clanek=277 Ve čtvrtém dílu o mariologii sv. Antonína Paduánského (1195-1231) se tentokráte zaměřujeme na vztah Panny Marie k lidem, kdy jedním z ústředních bodů je skutečnost Vtělení a jeho vztah k Marii, "poněvadž ona znovu sjednocuje Boha a lidi, když do světa lidí porodí samotného Boha". http://revue.theofil.cz/?clanek=271 Optinská poustevna je až dodnes významným centrem ruské pravoslavné duchovnosti. V následujícím článku přinášíme historii tohoto místa včetně mnoha citací optinských starců, které jsou plodem jejich duchovního života. http://revue.theofil.cz/?clanek=270 Úryvek z dopisu velké francouzské světice římskokatolické církve Terezie z Lisieux (1873-1897) jednomu z jejích duchovních bratrů-misionářů, napsaného v posledním roce jejího pozemského života. http://revue.theofil.cz/?clanek=269 Úchvatná modlitba velké světice a učitelky katolické církve, mystičky Kateřiny Sienské (1347-1380) z dubna 1379, v níž jakoby shrnuje celé dějiny spásy: stvoření člověka, jeho pád, vtělení Boha, utrpení kříže a vzkříšení a skrze tyto Boží skutky spása člověka. Bůh zve opět člověka do rajské zahrady, kterou je samotná božská Trojice. Vtělený Syn je Strážcem této zahrady a dává do ní člověku opět vejít. http://revue.theofil.cz/?clanek=268 V předešlém příspěvku (viz Zamyšlení ke smyslu křesťanských Velikonoc) se na mnoha místech v textu objevil pojem "peklo", který není cizí ani literárnímu vyjádření Svatého Písma, ani duchovním poučením svatých Otců, které byly později zahrnuty i do bohoslužebných textů Církve. Abychom správně pochopili problematiku sestoupení Krista do pekla, a v této souvislosti i existenci podsvětí (řec. hádes), je třeba, abychom ji hned na počátku odlišili od reality věčného utrpení (řec. kolasis aionion), která bude spojena s druhým slavným příchodem Pána Ježíše Krista a všeobecným soudem. http://revue.theofil.cz/?clanek=267 "Dnes nastalo spasení světa, světa viditelného i neviditelného. Kristus vstal z mrtvých, vstaňte s ním i vy!" (sv. Řehoř Teolog) Krátká zamyšlení nad velikonoční událostí od východních i západních světců (sv. Simeon Nový Teolog, ctih. Theodor Studita, sv. Řehoř Teolog, sv. Ambrož, sv. Jan Zlatoústý). http://revue.theofil.cz/?clanek=266 Krátké velkopáteční rozjímání sv. Bernarda z Clairvaux (1090-1152) z jeho kázání o utrpení Páně. http://revue.theofil.cz/?clanek=265 Velikonoční neděle je ohniskem, v němž se spojuje postní doba a liturgie Velkého pátku se svatým padesátidenním velikonoční doby, v níž se nepřetržitě slaví vzkříšení Páně. Proto je velikonoční neděle jako v prvních staletích opět posledním dnem třídenní a současně prvním dnem velikonoční doby. Liturgicky se slaví Neděle zmrtvýchvstání Páně vigilií a mší ve dne. http://revue.theofil.cz/?clanek=264 Rozjímání nad dvanáctým zastavením křížové cesty od dvou význačných osobností západního křesťanství: zakladatele komunity v Taizé bratra Rogera Schütze (1915-2005) a zakladatelky kongregace Misionářek lásky Matky Terezy (1910-1997). http://revue.theofil.cz/?clanek=263 Velký pátek je dnem hlubokého mystéria pro toho, kdo nedrží sklenici duše dnem vzhůru. Rozhodl jsem se loni s přáteli vyhledat v okolí křížovou cestu v přírodě a vzpomněl jsem si, že by měla být nějaká v Kvasicích u Otrokovic. A tak jsme se tam vypravili. http://revue.theofil.cz/?clanek=261 Vrcholem celého liturgického roku a nejstarším svátkem křesťanů je velikonoční neděle. Nestojí osamocena, dovršuje se v ní tzv. "velikonoční třídenní", které stojí přibližně uprostřed mezi přípravnou dobou čtyřicetidenního postu a slavením velikonoční doby prodlouženým na padesát dní. Velikonoční třídenní, doba postní a velikonoční tvoří velikonoční okruh liturgického roku. http://revue.theofil.cz/?clanek=260 Ukázkový výňatek z jednoho listu sv. Athanasia Alexandrijského (295-373), v němž, podporujíc závěry nicejského koncilu z r. 325, proti ariánské herezi brání a obhajuje pravou víru v božství Syna a jeho soupodstatnost s Otcem. V úryvku velice srozumitelně vysvětluje rozdíl mezi ariánským učením o stvořenosti Syna a naopak pravověrným učením o nestvořenosti a věčnosti Syna-Slova, skrze které Bůh vše stvořil. http://revue.theofil.cz/?clanek=244 Jedna z nejstarších křesťanských památek je takzvaný list svatého apoštola Barnabáše, jenž je ovocem alexandrijské katechetické školy. V ní čteme mnoho o vztahu kříže a vody světa a hříchu. "Blahoslavení ti, kteří doufajíce v kříž sestupují do vody." http://revue.theofil.cz/?clanek=243 Hymnus od středověkého autora Theodulpha (750-821), který se dodnes zpívá při průvodu na Květnou neděli. http://revue.theofil.cz/?clanek=242 Postní povzbuzení svatého alexandrijského biskupa Athanasia (295-373), který je znám především jako velký protivník christologického bludu arianismu. http://revue.theofil.cz/?clanek=241 Druhý díl pojednání o theosis (zbožštění) od otce archimandrity Georgia (Kapsanise), představeného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos v Řecku, z jeho knihy "Theosis - jako smysl života člověka", ve kterém rozebírá vztah vtělení Boha a zbožštění člověka. http://revue.theofil.cz/?clanek=240 Klement Alexandrijský (cca 150-211/216) - teolog, exegeta, křesťanský gnostik, spisovatel - patří k výrazným osobnostem prvních staletí křesťanských dějin. Neboť byl ve své činnosti bezpochyby inspirován Duchem Kristovým, jeho slova mohou inspirovat i nás dnes, navzdory velké časové vzdálenosti, a vtahovat nás do věčnosti, k "poznání" (gnósi) a nazírání Logu, seslaného Otcem pro naši spásu. http://revue.theofil.cz/?clanek=238 Jsou u nás ještě místa bez billboardů! Jedním z nich je krajina nízkého Jeseníku, kterou mnozí lidé jen projedou na cestě do rušných sportovních středisek položených severněji. A přece si tato větrná krajina režné krásy zasluhuje pozornost. Můžete v ní najít místa, kde se zastavil čas. Leží na ní tíha sudetské minulosti, ale pomalu se již uzdravuje. Noví obyvatelé se pomalu stávají starousedlíky a jejich vztah se vzájemně upevňuje. http://revue.theofil.cz/?clanek=232 Před nedávnem jsme na stránkách Revue Theofil uveřejnili výňatky z knihy o theosi (zbožštění) od představeného monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos archimandrity Georgia (Kapsanise). Osobnost otce Georgia a známost jeho děl v pravoslavném světě překračuje již dnes pomyslné hranice Sv. Hory a Řecka, odkud autor pochází, a proto dnes předkládáme i čtenářům naší Revue stručnou prezentaci jeho osoby a vlastních slov o nevšedním místě, kde otec Georgios působí. http://revue.theofil.cz/?clanek=231 Úryvek z "Knížky lásky" (Das Minnebüchlein) připisované dominikánskému mystikovi bl. Jindřichu Susovi (cca 1300-1365). Kniha byla nalezena r. 1896 a do té doby byla úplně neznámá. Susovo autorství knihy je však sporné a dosud není zcela prokázané. Toto drobné dílo, jež čítá sotva několik stran, obsahuje hymnus ke cti Ukřižovaného a jeho Matky. http://revue.theofil.cz/?clanek=229 V následujících dvou dílech nabízíme na stránkách Revue Theofil možnost seznámit se s pravoslavným učením o theosi (zbožštění) člověka tak, jak je ve své knize "Theosis - jako smysl života člověka" předkládá představený monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos Archimandrita Georgios. http://revue.theofil.cz/?clanek=227 Největším křesťanským svátkem jsou Velikonoce. K jejich hlubšímu prožití slouží přípravná doba - doba postní, která má kající ráz. Věřící vycházejí spolu s Kristem na poušť a připravují se na ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení. http://revue.theofil.cz/?clanek=226 KNIHA - Karol Wojtyła: Znamení odporu, Křesťanská akademie, Řím 1981, 215 stran, přeložila T. B. http://revue.theofil.cz/?clanek=225 "Výroky 'Já jsem' patří ke zvláštním prvkům Janova evangelia." (F. Porsch) Navazují na starozákonní výroky Hospodinova sebezjevení v knize Exodus a u proroků, a z úst Ježíše Krista vypovídají o jeho vlastní identitě. http://revue.theofil.cz/?clanek=224 Krátké pojednání německého středověkého mystika Mistra Eckharta (1260-1327) o cestě k "vidoucímu životu": "Chceme-li kdy dosáhnout vi­doucího života, pak je nutné, abychom vzplanuli nejžhavější láskou v Duchu svatém. Raději podstoupit všechna muka, než vědomě spáchat hřích. A kdyby bylo možné jedním jediným hříchem z pe­kla vykoupit nespočet duší: lépe to nečinit. Tolik musíme milovat Boha, chceme-li Mu důvěrně hledět tváří v tvář!" (úryvek) http://revue.theofil.cz/?clanek=223 Pokračování pojednání o zbožštění podle sv. Řehoře Palamy, tentokrát ve vztahu ke svaté tajině Eucharistie a ke skutečnosti Církve, jež je díky Kristovu vtělení "novým stvořením". http://revue.theofil.cz/?clanek=222 Sv. Jan od Kříže (1542-1591) je jedním z nejvýznamnějších duchovních autorů křesťanského západu a jeho díla nabízejí neutuchající inspiraci všem, kdo touží po hlubokém vztahu s Bohem. Jedním z těchto děl je jeho Duchovní píseň. Souhrn Janovy nauky obsažené v tomto spisu nám v následujících dílech na pokračování předkládá překladatel Janových děl, jezuita Jaroslav Ovečka. http://revue.theofil.cz/?clanek=211 Nicejský koncil je první z velkých "ekumenických" koncilů, uznávaných východním i západním křesťanstvem. Jeho význam spočívá v definování "soupodstatnosti" Syna s Otcem, tedy té skutečnosti, že věčný Syn, který se stal v čase v Ježíši Kristu člověkem, je "Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zplozený, ne stvořený, stejné podstaty s Otcem" (nicejské vyznání víry). Tímto vyznáním se tak upevnilo a potvrdilo křesťanské pravověří oproti tehdejší ariánské herezi. http://revue.theofil.cz/?clanek=209 K Janovi přišel Ježíš a přijal od něho křest. Věc nanejvýš hodná obdivu! Nekonečná řeka, která obveseluje Boží město, je omyta nepatrnou vodou! Neobsáhlý pramen, který rodí život pro všechny lidi a je bez konce, je přeplněn nepatrnými vodami tohoto času. http://revue.theofil.cz/?clanek=206 V tomto listu, k němuž dal sv. Ignác nepochybně hlavní myšlenky, řádový tajemník P. Polanco utěšuje sebe a padovské jezuity stran svaté chudoby. Ona je Boží dar. Kristus byl chudý a za nejpřednější přátele si zvolil chudé. Chudí před Bohem jsou velicí a zjednávají jiným přátelství Boží, jsou králové a zjednávají jiným účast na království. Chudoba nám získává Krista a jeho dary, chrání před hříchy. Plní mužností, je záštitou řehole, dává spokojenost a radost. Nechť ji tedy ti, kdo se k ní zavázali řeholním slibem, přijímají a milují, a to i s jejími praktickými důsledky. http://revue.theofil.cz/?clanek=205 Každé dílo velmi vysoké inteligence zpočátku ohromí, pak je zasypáno malichernými námitkami, potom se stane předmětem studia a soustavného pronásledování. To se muselo osvědčit na křesťanství, díle Boží moudrosti. Prvotní úžas pohanství byl křesťanům pohnutkou k ještě větší věrnosti, malicherné pomluvy v nich vzbuzovaly jen větší vroucnost vůči svatým tajemstvím a nejvíce k tajemství Eucharistie, soustavný útok pohanské vědy pak shledal, že je prozřetelností Boží připraven první eucharistický učenec - sv. Justin. http://revue.theofil.cz/?clanek=201 KNIHA - Rukopisy od Mrtvého moře, Oikoymenh, Praha 2007, 964 stran, překlad Stanislav Segert, Robert Řehák, Šárka Bažantová. http://revue.theofil.cz/?clanek=200 S pomocí osvícených svatých Otců a blahodatí Svatého Ducha člověk vítězí v Kristu nad hříchem, překonává moc pomíjivosti, tlení a smrti a vchází do života Těla Kristova, to znamená, že vstupuje do Církve. Hlavními dvěma svatými tajinami jsou Křest a Eucharistie (sv. Přijímání), v nich se projevuje zvláštní plán spásy Syna Božího nejplněji. Podle své přirozenosti a cíle představuje Církev sama o sobě skutečnou "účast na zbožštění". http://revue.theofil.cz/?clanek=195 Tvrzení, že Panna Maria je matka Boží, je jedním ze stěžejních vyjádření křesťanského pravověří. Tento výrok však není, jak by se na první pohled mohlo zdát, ani tak vyznáním o Marii, matce Ježíše z Nazareta, jako spíše o samotném Ježíši, o tom, kým on je, o jeho osobě. Proto je toto vyjádření pro křesťanství tolik důležité a proto se na sněmu v Efezu r. 431 stalo i dogmatickým vyjádřením křesťanské víry. Středem tohoto vyznání je tedy Ježíš Kristus, dle křesťanské víry Syn Boží a Spasitel světa. http://revue.theofil.cz/?clanek=194 Vážení čtenáři. Rád bych Vás pozval na procházku po plátně obrazu, které svými rozměry nepřesahuje rám okna, avšak právě jako je možné spatřit z této "výseče reality" mnoho, podobě je tomu u obrazu. Plátno, kterému bych se chtěl věnovat, dokonce zobrazuje celé dějiny spásy. http://revue.theofil.cz/?clanek=192 V církevním roce je zvláštní slavnost: Slavnost betlémských neviňátek (28.12. - pozn. red.), která byla usmrcena kvůli Kristu (Matoušovo evangelium 1,13-18 - pozn. red.)... Církev slaví památku těchto dětí a nazývá je svatými. Dokonce v litaniích ke všem svatým je vzývá prosbou: "Svatá neviňátka, orodujte za nás." http://revue.theofil.cz/?clanek=191 Laskavý Theotime, nechť Svatý Duch a věrná láska Otce i Syna jsou milostivy mé prostotě! Náš duch uzří Boha, laskavý Theotime, ale říkám ti, že uvidí Boha samého "tváří v tvář" tehdy, když v na­zírání pravdivé a skutečné přítomnosti pozná vlastní božskou podstatu v její nekonečné kráse, všemohoucnosti, všedobrotě, vševědoucnosti, nejvyšší spra­vedlnosti a ve všech ostatních bezedných dokona­lostech. http://revue.theofil.cz/?clanek=190 Po velikonocích jsou vánoce nejstarším křesťanským svátkem, který byl v Římě slaven už kolem roku 330. Zde také vznikl. Jaké pro to byly důvody? http://revue.theofil.cz/?clanek=189 Malá pohádka o tom, co se stane, když králi času dojde čas a nepomůže mu ani Albert Einstein, ani víla... http://revue.theofil.cz/?clanek=188 "Církev je bezpočátečná, nekonečná, věčná, jakož i její Zakladatel, Trojjediný Bůh, je bezpočátečný, nekonečný, věčný. Církev je nestvořená, jako i Bůh je nestvořený. Existovala před věky, před anděly, před stvořením světa..." Těmito slovy se vyjadřuje o Církvi blahé paměti zesnulý archimandrita Porfýrios (Bairaktaris), starec kavsokalyvitský (+1991), jeden z nejautoritativnějších řeckých starců posledních desetiletí. Srbský vladyka Athanasij (Jevtič) podává k tomuto učení následující teologický komentář. http://revue.theofil.cz/?clanek=187 Hrst poetických básní s vůní podzimu a s doteky Boha od ostravské autorky Hany Rakusové s fotografickým doprovodem Marka Bělského. http://revue.theofil.cz/?clanek=186 Přirovnáme-li biblický text ke krajině, kterou člověk může buď projít pěšky a poznávat při tom všechny její krásy i stinné stránky, anebo se přes ni jen co nejrychleji přemístit k cíli, pak nám nyní půjde spíše o druhý způsob - zběžně projít zvolený text a všimnout si víceméně jen ukazatelů stojících při cestě. Výsledkem tedy nebude znalost krajiny, ale jejích hlavních rysů, které můžeme označit jako poselství biblického textu. http://revue.theofil.cz/?clanek=185 I když středem liturgického roku jsou velikonoce, liturgický rok začíná okruhem vánočním, který obsahuje dvě liturgické doby: dobu adventní a dobu narození. Advent začíná čtyři neděle před vánocemi a končí před prvními nešporami slavnosti Narození Páně. Od nich běží doba narození (vánoční) až do první neděle po Zjevení Páně, tedy do svátku Křtu Páně. http://revue.theofil.cz/?clanek=183 ADVENT (z lat. "adventus" - příchod, "adventare" - přicházet, blížit se), jenž předchází vánoční oslavě Božího narození, je očekáváním příchodu Mesiáše ve dvou rovinách: 1. tak jako Židé očekávali příchod Mesiáše, jenž se dle křesťanské víry uskutečnil Vtělením Božího Syna a jeho narozením jako Ježíše Krista, 2. příchod Mesiáše - nanebevstoupeného Ježíše Krista ve své slávě k završení jeho spásného díla. Toto dvojí očekávání věřících a dvojí příchod Mesiáše krásně vystihuje následující úryvek z "Katechezí" sv. Cyrila Jeruzalémského. http://revue.theofil.cz/?clanek=182 VÝSTAVA - Daniel Reynek / Bohuslav Reynek, Městské muzeum v Rýmařově, 3.-28. listopadu 2007 http://revue.theofil.cz/?clanek=181 Osm ekumenických koncilů, které svolány od římských, později východořímských císařů, se konaly na území východořímské říše v Nicei, Cařihradě, Efezu a Chalcedonu, se liší od všech následujících, svolaných papeži a na Západě proslavených tak, že je oprávněno o nich pojednat jako o historické jednotě, ačkoliv zasahují do raného středověku a ačkoliv čtyři z nich, "staré koncily" v přísném smyslu, se podle svého významu zřetelně odlišují od následujících. http://revue.theofil.cz/?clanek=179 Ve vysokých kopcích nad Mariborem, po jejichž strmých svazích šplhá vinná réva, se nachází malá vesnička Šmartno na Pohorju. V Česku bychom ji asi zvali Martínkov, neboť její název ukrývá zdrobnělé jméno světce, kterému je zasvěcen i místní kostelík. A právě tento kostelík odlišuje Šmartno ode všech okolních vesniček. http://revue.theofil.cz/?clanek=176 Programů pro práci s Biblí neustále přibývá a mnoho jich je i zdarma. Existují pro různé operační systémy i pro mobily. Většinou také obsahují návod - ten nám ale poradí hlavně s tím, jak se program ovládá. Zůstává ale otázka, zda se dají tyto "bible v počítači" či v mobilu použít i na něco jiného, než čtení Písma na obrazovce či v mobilu po cestě do práce. Nebudeme se tedy věnovat žádnému konkrétnímu programu, ale obecně použitelnosti tohoto softwaru. http://revue.theofil.cz/?clanek=175 CD - Hukl: Reynkarnace, Indies Scope, 2007. http://revue.theofil.cz/?clanek=174 "Někdy duše žije ve velkém klidu. V jejím nitru je ticho. Okouší jen duchovní radost, nekonečnou slast a svatost. Jindy je poučována milostí v nepochopitelném důmyslu, moudrosti a vyšším duchovním poznání o věcech, jichž lidská ústa a jazyk nemohou ani vyslovit. Jindy je jako zcela obyčejný člověk..." http://revue.theofil.cz/?clanek=173 Letos o prázdninách jsem si splnil svůj velký sen podívat se do Litvy na Horu křížů - nádherné duchovní místo v krajině bez billboardů, kde má doprava daleko k zácpám. Toto návrší tisíců křížů bývá někdy nazýváno "litevskou Mekkou"... http://revue.theofil.cz/?clanek=171 Rozhovor s Petrem Hudcem, členem hudební skupiny Hukl, o jejich nové desce, Bohuslavu Reynkovi a mnohém dalším. http://revue.theofil.cz/?clanek=160 Píseň písní - jedna z knih kánonu židovského i křesťanského Písma, která se stala častou inspirací k pojednáním o duchovním životě, o vztahu duše a Boha. Dříve než dáme nahlédnout do několika kázání Komentáře Písně písní od sv. Bernarda z Clairvaux, předestíráme zde stručný dějinný přehled křesťanských výkladů Písně písní právě až do sv. Bernarda z Clairvaux. http://revue.theofil.cz/?clanek=159 Požívání Eucharistie bylo prvním křesťanům již na začátku hostinou na­děje, důvěry, že Pán opravdu přemohl všechno ne­přátelství světa, že přijde dokonat uskutečnění své­ho vítězství, dříve nebo později na konci světa. Eucharistická hostina naznačovala i uskutečňovala bratrskou jednotu Kristova duchovního těla, spojujíc všechny členy Církve jedním způsobem s jedinou Hlavou Církve - s Kristem. http://revue.theofil.cz/?clanek=147 Ve třetím pokračování o mariánském aspektu učení sv. Antonína Paduánského se dotýkáme tajemného a hlubokého vztahu Marie s třetí božskou osobou - Duchem svatým, a to především na podkladě události Zvěstování. http://revue.theofil.cz/?clanek=145 Církevní koncily - a především tzv. "ekumenické" - jsou vždy významným mezníkem v životě církve i jednotlivého křesťana. Jsou odpovědí církve na její aktuální problémy a potřeby, která však má nadčasovou platnost a je stálou inspirací pro každého, kdo má zájem "zpřesňovat" a prohlubovat svoji "orthopraxi" "orthodoxií". http://revue.theofil.cz/?clanek=144 "Víra bez skutků a skutky bez víry budou zavrženy stejně. Je nutné, aby věřící podal Pánu víru, která se ukazuje ve skutcích. ... Kdo miluje Boha a opravdově věří, uskutečňuje svaté skutky víry. Kdo ale jenom věří bez lásky, nemá ani víru, o níž si myslí, že ji má." http://revue.theofil.cz/?clanek=142 "Krev má větší průkaznou cenu než slovo mluvené či psané. Proto také jeden světec více a jasněji dokázal Boha a jeho pravdám otevřel lidská srdce než deset tlustých svazků apo­logií a věrouk..." http://revue.theofil.cz/?clanek=141 Mariánská litanie irského původu pocházející z osmého století. http://revue.theofil.cz/?clanek=140 Druhá, závěrečná část přednášky anglického františkánského kněze o problematice New Age, v níž probírá hlavní rysy tohoto hnutí a některé z konkrétních proudů uvnitř něho, např. čarodějnictví a alternativní medicínu. Upozorňuje také na vztah známých osobností k myšlenkám a aktivitám New Age a v závěru se dotýká katolické odpovědi na fenomén tohoto hnutí. http://revue.theofil.cz/?clanek=139 Následujícími úryvky z knihy Lindy Schubert "Hodina zázraků" uvádíme první příspěvek v kategorii "E-knihy" e-obchodu Theofil, kde si případní zájemci mohou celou publikaci stáhnout zdarma. Linda Schubert, představitelka katolické charismatické obnovy ve Spojených státech, nás v této knize vede k modlitbě, která očišťuje, osvobozuje a uvádí do hlubšího obecenství s Bohem a skrze něj i se sebou samými. http://revue.theofil.cz/?clanek=138 V dnešní době se můžeme setkat s mnoha programy pro práci s biblí, ať už profesionálními a draze placenými, nebo s těmi volně ke stažení. Tento článek má pomoci při výběru vhodného programu, proto je spíše technický. Jistě ale po něm bude následovat jiný, zaměřený na to, k čemu jsou tyto programy dobré a co se s nimi kromě čtení bible v počítači dá dělat. http://revue.theofil.cz/?clanek=134 Druhá část seriálu o mariánském učení sv. Antonína Paduánského probírá vztah Boží Matky k Bohu. Sv. Antonín se mj. "soustředí na Mariinu úlohu v tom, co Otcové nazývají 'podivuhodnou výměnou' (commercium admirabile) boží a lidské přirozenosti, počínajíc okamžikem vtělení". http://revue.theofil.cz/?clanek=133 KNIHA - Heinrich Kraft: Slovník starokřesťanské literatury - Život, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, 320 stran, překlad Jiří Kaplan. http://revue.theofil.cz/?clanek=131 Petr Damiani (1006-1072) byl výraznou osobností středověkého mnišství a coby kardinál i obnovy středověké církve. O hluboké zkušenosti jeho poustevnického života svědčí právě zde předkládaný chvalozpěv na mnišskou celu a na "život pouště" - tedy život "opuštění" všeho pro Pána. http://revue.theofil.cz/?clanek=130 Sv. Antonín Paduánský není jen "světec sladkých vyobrazení" a "patron ztracených věcí", nýbrž především zanícený učedník a hlasatel Ježíše Krista a světec hlubokých duchovních zkušeností. V následujících týdnech jsme se rozhodli vám na pokračování představit jeden aspekt ze spirituality a teologie sv. Antonína - aspekt mariánský. http://revue.theofil.cz/?clanek=127 Magen David neboli hvězda Davidova je nejznámějším symbolem židovství, který se až teprve ve velmi nedávné době stal symbolem Židovského národa. V současnosti se objevuje na všech typech kultovních předmětů od Evropy až po nejvzdálenější hranice Ruska. http://revue.theofil.cz/?clanek=125 Chceš-li pochopit, co to je Kristovo Tělo, poslechni si Apoštola, který říká věřícím: "Vy jste Tělem Krista a Jeho údy." Jestliže jste tedy Tělem Krista a Jeho údy, vaše tajemství se uskutečnilo na stole Páně; vaše tajemství přijímáte. Na to, čím jste, odpovídáte "Amen". http://revue.theofil.cz/?clanek=124 Evangelium je jeden ze základních pojmů křesťanské víry, který navazuje jak na úzus v řeckém prostředí, tak především na starozákonní židovskou tradici. V křesťanství však skutečnost "evangelia" získává nový rozměr, a to především díky osobě Ježíše Krista. http://revue.theofil.cz/?clanek=123 Mezi oblasti, do kterých Hildegarda z Bingenu zasáhla svou nadobyčejnou kreativitou, patřila též hudba. Písňová poetika a melodika odhaluje výraznou autoritu a inteligenci této ženy, i pozoruhodnou originalitu jejího génia. Psala v takové intenzitě jako žádná žena před ní. Ačkoliv se jí nedostalo metodického vzdělání v hudbě, díky svému talentu a motivaci napsala na sedmdesát sedm chvalozpěvů a první hudební drama v historii vůbec... http://revue.theofil.cz/?clanek=111 Stručný vhled do pojmu a skutečnosti epikleze, jeho historie a významu. Epikleze je liturgická modlitba starobylého původu, prosba o seslání Ducha svatého na obětované dary - na jejich proměnění, jakož i na účastníky eucharistické bohoslužby s cílem sjednocení a posvěcení. http://revue.theofil.cz/?clanek=109 První část přednášky anglického františkánského kněze o problematice New Age, v níž kromě základních aspektů tohoto hnutí popisuje i vzájemný vztah křesťanství a New Age. Vyzdvihuje ne vždy známá fakta, na jejichž základě vychází najevo původ a podstata tohoto celosvětově rozšířeného hnutí. http://revue.theofil.cz/?clanek=108 V návaznosti na zveřejnění dokumentu "Ježíš Kristus, nositel živé vody" (2003) na stránkách Revue Theofil (v sekci Církevní dokumenty) vám předkládáme úryvek z tohoto dokumentu, kterým je shrnutí hlavních myšlenek New Age několika krátkými formulacemi a pojmy v Dodatcích tohoto dokumentu. http://revue.theofil.cz/?clanek=107 Dokument Papežských rad pro kulturu a pro mezináboženský dialog z roku 2003, který se zabývá problematikou New Age a jeho srovnáním s křesťanskou vírou. http://revue.theofil.cz/?clanek=106 "Neboť tak Bůh miloval svět, že nám dal svého jednorozeného Syna." (Jan 3,16) - toto je samotná podstata křesťanství. A právě tato pravda, pravda o Ježíši Kristu, je prvním a hlavním předmětem křesťanské víry. Všechny ostatní články víry jsou vůči této základní pravdě služebné: vysvětlují ji a brání. Takový je rovněž význam mariánských dogmat: objasňovat a chránit pravdu o Ježíši Kristu. http://revue.theofil.cz/?clanek=104 Ikonostas živě představuje trojí službu Ježíše Krista a poslání apoštolů a proroků, ukazuje nám celou historii Starého a Nového Zákona a je takříkajíc otevřenou knihou, v které si každý člověk může přečíst nejdůležitější příběhy a hlavně učení křesťanské víry. http://revue.theofil.cz/?clanek=95 Úryvek z díla francouzské autorky Elisabeth Leseur (1866-1914), již více, včetně dalších ukázek z jejích děl, představujeme v sekci Křesťanské osobnosti. Zde se jedná o výňatek z "Myšlenek", který lze do jisté míry chápat jako osobní "vyznání víry" této služebnice Boží. http://revue.theofil.cz/?clanek=94 O významu světla pro pochopení tóry v židovském náboženském myšlení. První kapitola z knihy "Malá zamyšlení - Několik pohledů židovské filosofie a poesie". http://revue.theofil.cz/?clanek=88 Zneklidňující kázání svatého arského faráře Jana Maria Vianneyho (1786-1859) na 18. neděli po Letnicích. http://revue.theofil.cz/?clanek=87 Překlad části výkladu Matoušova evangelia od sv. Paschasia Radberta, který se vztahuje k článku "Velbloud uchem jehly" v sekci Bible. http://revue.theofil.cz/?clanek=86 Překlad části výkladu Matoušova evangelia od Anselma z Laonu, který se vztahuje k článku "Velbloud uchem jehly" v sekci Bible. http://revue.theofil.cz/?clanek=85 Po představení osobnosti Bohuslava Reynka (1892-1971), významného českého katolického básníka a výtvarníka, Vám nabízíme výběr z Reynkova básnického díla. http://revue.theofil.cz/?clanek=81 Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z nejzvláštnějších prvků křesťanství. Žádné jiné náboženství toto tajemství nepředkládá k věření. Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry. Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této pravdě, zjevil nám ji Kristus. http://revue.theofil.cz/?clanek=63 Bohuslav Reynek patří k nejvýraznějším českým osobnostem katolické kultury 20. století. Na stránkách Revue Theofil vám přinášíme jeho krátký životopis a ukázky z literárního i výtvarného díla. http://revue.theofil.cz/?clanek=61 Záměrem tohoto pojednání je podat stručné seznámení s osobou Martina Bubera, s hnutím chasidismu, se vztahem M. Bubera k chasidismu a s Buberovou prezentací chasidismu v knize "Život chasidů". http://revue.theofil.cz/?clanek=60 KNIHA - Gabriele Amorth: Exorcisté a psychiatři, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006, 256 stran, překlad C. V. Pospíšil. http://revue.theofil.cz/?clanek=59 V pravoslaví je nejvíce rozšířeným kříž s osmi konci, který se též nazývá krucifix. http://revue.theofil.cz/?clanek=58 Svatý Cyprián se narodil v severoafrickém městě Kartágu, kde se stal po svém obrácení na křesťanství biskupem. Zemřel mučednickou smrtí za Valeriánova pronásledování v roce 258 po Kristu. V době, která byla pro křesťany tak nepříznivá, projevoval velikou statečnost a neohroženost... http://revue.theofil.cz/?clanek=57 Zamyšlení sv. Cypriána, afrického biskupa z Kartága žijícího ve 3. stol. po Kristu, nad ctností trpělivosti a její nezbytností v životě křesťana. http://revue.theofil.cz/?clanek=56 Přepis modlitby k chvále Nejsvětější Trojice ze starého tisku. http://revue.theofil.cz/?clanek=54 Ukázka několika liturgických zpěvů Hildegardy z Bingenu. http://revue.theofil.cz/?clanek=53 Bolest světa praví: "Běda, že jsem stvořena! Běda, že žiji! Kdo mi pomůže? Kdo mě osvobodí? Kdyby Bůh o mně věděl..." http://revue.theofil.cz/?clanek=52 Nejsladší Lásko, nejsladší Objetí, pomoz nám střežit panenství našeho. V prachu jsme, běda, zrozeny a žel, žel, v hříchu Adamově. Jest velmi tvrdé odpírati tomu, co má chuť jablka... http://revue.theofil.cz/?clanek=51 V jakém smyslu je Duch svatý nejvyšší hybnou silou duchovního života? V tom smyslu, že jako Ježíš Kristus je hlavou a snoubencem církve, tak Duch svatý v ní je srdcem, neboť Duch svatý uvádí v činnost nadpřirozený život, jehož základem a zdrojem je Ježíš Kristus. http://revue.theofil.cz/?clanek=50 Apoštolské vyznání víry, podle legendy, která se objevila koncem 4. století, údajně složili apoštolové před svým rozchodem z Jeruzaléma, kdy každý z apoštolů přidal jeden článek víry z konečného znění vyznání. Toto přesvědčení však historicky neobstojí... http://revue.theofil.cz/?clanek=49 Ježíšův výrok o velbloudovi, který se protáhne snáze uchem jehly než bohatý do Božího království, zná snad každý. Nalezneme ho ostatně i ve všech třech synoptických evangeliích (Mt 19,24; Mk 10,25; Lk 18,25). Často můžeme slyšet i jeho vysvětlení o malé bráně v jeruzalémském opevnění, kterou mohl velbloud projít, jen když z něj pán složil všechen náklad, a i tak se protáhl jen po kolenou. http://revue.theofil.cz/?clanek=44