Hildegarda z Bingenu - Soulad nebeské harmonie

Hildegardina hudba

Mezi oblasti, do kterých Hildegarda z Bingenu zasáhla svou nadobyčejnou kreativitou, patřila též hudba. Písňová poetika a melodika odhaluje výraznou autoritu a inteligenci této ženy, i pozoruhodnou originalitu jejího génia. Psala v takové intenzitě jako žádná žena před ní. Ačkoliv se jí nedostalo metodického vzdělání v hudbě, díky svému talentu a motivaci napsala na sedmdesát sedm chvalozpěvů a první hudební drama v historii vůbec, Ordo Virtutum (Řád ctností). V životopisných pasážích svého díla píše: „Skládala a zpívala jsem jednoduché písně ke chvále Boha a svatých, aniž bych kdy předtím studovala notaci a zpěv." Narozdíl od tehdy obecně přijímané zjemnělé hudby se Hildegardin lyrický jazyk láme v rapsodických emocích; její lyrické melodie stoupají nahoru přes jednu a půl až dvě oktávy, poskakují a kroutí se, a vytvářejí tak bující girlandy, pro které zpěvák sotva popadá dech. Poetická vize a námětová témata jejích hymnů zabírají v celku jejího díla velký prostor.

Široké rozpětí  Hildegardina chápání hudby

Hildegardině hudbě lze plně porozumět pouze se zřetelem k celému jejímu dílu. Krásu a hloubku témat, která nacházíme v její teologii, filosofii, kosmologii a medicíně, nalézáme též v její hudbě, jako drahokam. Pro Hildegardu znamenala hudba, stejně jako pro celý středověk, všezahrnující pojem. Hudba, to bylo souznění andělů chválících Boha, vyvážené proporce otáčejících se nebeských sfér, dokonalé propojení duše a těla, neviditelný plán stvoření přírody. Hudbou byl prokazatelný proces lidského pohybu, rozšiřování se, prorůstání směrem k radosti z nejhlubší lidské seberealizace a naprosté jednoty hlasů pějících zde na zemi Boží chvály. Hudba znamenala krásu, zvuk, vůni a rozkvět lidského umění. Hildegarda ve svém díle používá více než třistakrát hudbu k vysvětlování spirituálních pravd.

Symfonie

Hildegarda shrnula všechnu svou hudební tvorbu do jednoho cyklu s názvem Symphonia armoniae celestium revelationum (Soulad harmonie nebeských zjevení). Titul díla neodkazuje jen ke své nebeské inspiraci, ale též k postavení hudby v Hildegardině systému. Hudba je nejvyšší formou chválení Boha. Věřila, že několikrát denně odpadáme od řádu, ztrácíme cestu nebo zjišťujeme, že se nacházíme mimo centrum. Hudba byla pro Hildegardu posvátnou technologií, která mohla nejlépe vyladit naši humanitu, namířit naše srdce směrem k nebi a přimět naše nohy k opětovnému vykročení po zdraví prospěšných cestách Božích.

„Symfonie" byla klíčovým pojmem Hildegardina myšlení a neznamenala pouze veselou harmonii, které lze dosáhnout prolínáním zvuku hlasů a nástrojů, ale též spirituální oblast jednoty, po níž všichni toužíme při zpěvu. Při zpěvu a hře na hudební nástroje soustředíme svou mysl, srdce a tělo, uzdravujeme neshody mezi sebou a oslavujeme tak zde na zemi nebeskou harmonii. Podle Hildegardy je tato činnost naším „opusem" - ztělesněním dobré práce ve službách Bohu.

Hildegarda - skladatelka

Nejdůležitějším hudebním okamžikem Hildegardina dětství byla příležitost zpívat v klášteře hlas ve Svatém oficiu. Mniši zpívali oficium podle benediktinského řádu osmkrát denně, začínali ve chvíli, kdy umírá noc - ve dvě hodiny ráno, a uzavírali zpěvy kolem deváté hodiny večerní. Každé tři hodiny naslouchala Hildegarda souhře slov a tónů. Hudebník a vědec Christopher Page výstižně říká: „Den za dnem zpívala slova liturgie a četla slova z latinské Bible, a její paměť se tak pomalu zabarvovala nejhlubšími odstíny, které nešly odstranit." Vidíme, že Hildegarda byla od počátku do hudby zcela ponořena.

V ženském klášteře byly pokoje o dvou oknech, jedno vedlo ven, druhé, s malým kůrem, se otevíralo do kostela. Zde sestry sedávaly a účastnily se liturgie přes liturgické okno. Skrze toto okno rozeznávala Hildegarda hudební formy, rozluštila osm modů a vstřebávala důvtipný souboj textu a zvuku. Zpěváci zpívali z jednoho velkého zpěvníku, v němž byly ručně zaznamenány noty. Tato kniha byla nazývána „Graduale".

Sestry každý den zpívaly v průběhu Svatého oficia a obřadu eucharistie. Setry tedy zpívaly téměř čtyři hodiny denně. Hildegardě jakožto skladatelce klášter poskytoval ideální situaci. Byla v něm písařská dílna, v níž mohli zkušení opisovači zapisovat její díla; odborně školený a ve vystupování vycvičený sbor, který mohl její díla zpívat; a příležitosti k provádění její hudby - liturgie.

Hildegardou užívané hudební formy

Většina Hildegardiny hudby byla napsána pro Svaté oficium, liturgický prosebník, který sestával z osmi kanonických hodin. Osmkrát za den dávala řehole příležitost setkat se s Bohem v určité náladě či časové periodě. Hodiny sestávaly ze čtení Písma, zpěvu žalmů a hymnů.

Existovaly čtyři druhy hudebních forem používaných v liturgii:

1. Antifona - největší skupina Hildegardina díla jsou antifony. Antifony jsou skladby obvykle jednořádkové (někdy delší), jde o volnou kompozicí textu a melodie, zpívané před a po verších žalmu.
2. Responsorium - druhý nejvyšší počet Hildegardiných chvalozpěvů náleží responsoriím. Jedná se o volnou kompozici textu a hudby, zpívanou po čtení z Písma. V tomto chvalozpěvu se často střídá sólo se sborovou odpovědí.
3. Sekvence - hudba zpívaná v průběhu mše mezi Alleluia a evangeliem. Jde o dramatické skladby nebo básně plné obrazů. Hildegardiny sekvence se nepřizpůsobují rýmu.
4. Hymnus - náboženské skladby komponované s nebo bez melodické repetice.   

Základní prvky středověkého chorálu

Jednoduchý chorál obsahuje jednohlasou melodii zpívanou sólistou nebo sborem. Často se při jeho provádění nepoužívají žádné nástroje. Jednohlasý chorál vznikl ze starších židovských zpěvů. Papež Řehoř I. (590 - 604) sesbíral a uchoval některé z nejstarších chorálů a zapsal je pomocí tehdejšího notačního stylu, pomocí tzv. „neum". V počátcích neumy jednoduše zaznamenávaly pohyb stoupající či klesající melodie.

Na následujících řádcích stručně popíši tvář, kterou si hudba zachovávala před devíti sty lety, tedy v době Hildegardina skladatelského působení:

• Melodie - jednoduché vedení hlasu
• Harmonie - podpora; použití bordunového hlasu, příp. použití paralelní melodie ve spodní kvartě či kvintě, někdy však také nad melodickou linkou. Tento typ harmonie paralelního vedení zpěvních hlasů byl nazýván organum.
• Rytmus - spodní vrstva; založen na počtu slabik, akcentech, dlouhých a krátkých samohláskách.
• Hudební nástroje - chápány jako prostředek pro rozšiřování hlasového rozsahu a podporu či zdvojování lidského hlasu.
• Notace - velmi primitivní. Byla vynalezena více než sto let před působením Hildegardy. Noty byly pouhými tečkami, čárkami a obloučky nad slovy, které naznačovaly pohyb melodie nahoru či dolů. Také snad udávaly pokyny pro držení, uvolnění či vibrování zvuku.
• Notová osnova - měla čtyři linky, které přibližně naznačovaly tóninu.
• Stupnice - sestávaly z osmi modů. Hildegarda používala pouze dva až tři mody, které jsou podobné našim durovým a mollovým stupnicím.

Hildegardin hudební styl

Hildegarda byla velmi působivá osobnost. Zbožňovala krásné oblečení a znamenitý zvuk, sladkou vůni a zářivě barevné klenoty. Jakožto skladatelka se ve své hudbě vyjadřovala velmi intenzivně jak ve zvuku, tak ve slovech. V jejím hudebním díle můžeme nalézt určité rysy. Uvedená stylová charakteristika pramení z mých vlastních pozorování a z pečlivých analýz muzikoložky Marianne Pfau.

Stoupání

V kontrastu s omezeným rozsahem chorálů tehdejší doby měla hudba, kterou skládala Hildegarda, rozsah velmi široký. Používá extrémní polohy rejstříků, aby dosáhla spojení nebe a země. M. Pfau píše, že Hildegarda přidáváním a ubíráním výšky v repeticích melodických frází roztahuje a zkracuje melodické fráze tak, že vznikají „stoupající oblouky", které v její hudbě důvěrně známe.

Skoky

V jednoduchém chorálu obvykle nebylo užíváno intervalů větších než sekund a tercií. Hildegardina hudba se klene směrem nahoru a dolů pomocí rozlehlých intervalů jako jsou kvinty a kvarty. Hildegarda křižuje po stupnici nahoru a dolů se stejnou lehkostí, s jakou se pohybovala mezi světem mystickým a světem pozemských záležitostí.

Kontura

Na rozdíl od románské zaoblenosti většiny chorálových melodií jsou Hildegardiny melodie více „hranaté". Často slyšíme v melodii rapidní vzestupy s pomalu klesajícím sestupem. Výška jejích písní je jako věže gotických katedrál mířících nahoru k obloze.

Dramatické rozkvétání   

V Hildegardiných chorálech kontrastují neumatické pasáže s melismatickými. Neumatické pasáže jsou uspořádány tak, aby v nich vycházely dvě až tři noty na jednu slabiku. V melismatických pasážích používá Hildegarda rozložení tří a více not na jednu slabiku. Hildegarda používá melismatické nebo dekorativní pasáže k vyjádření formy, k oživení melodické linky, k vytvoření hbité a pružné melodie a k oddělení jednotlivých částí skladby. V kombinaci se stoupajícími pasážemi na konci skladby používá Hildegarda melisma k anticipaci radosti, kterou budeme zakoušet při příchodu našeho posledního nebeského osudu.

Nástroje

Nevíme, zda-li Hildegarda používala nástroje k provádění chorálů v klášteře či ne. Víme však, že odsouhlasila používání hudebních nástrojů a považovala je za prostředky k obměkčování srdce a jeho nasměrování směrem k Bohu. Některým nástrojům určila speciální funkci a význam.

• Tamburína - inspiruje k disciplíně. Kůže tamburíny je těsně natažená na rámu stejně jako kůže postícího se těla.
• Flétna - svým lákavým, důvěrným zvukem připomíná závan Ducha.
• Trumpeta - jasná, silná, bdělá jako hlas proroků.
• Smyčce - odpovídají pozemským podmínkám duše, která bojuje za návrat zpět do světla. Zvuk smyčců rozněcuje emoce našeho srdce a vede nás k pokání.
• Harfa - nástroj nebeské blaženosti. Navrací myšlenky zpět k našemu svatému původu. Pomáhá nám vzpomenout si, kdo jsme a kým jsme povoláni být.
• Psalterium - odvážný nástroj se strunami napnutými přes zvučící desku, na nějž se hraje jedním či dvěma trsátky. Od doby, kdy se začalo hrát na vrchní i spodní část nástroje, představoval tento nástroj jednotu nebes a země.
• Varhany - od té doby, co je na tento nástroj možné hrát harmonicky, pomáhají varhany vytvářet společenství.

Hildegardin hudební podpis

Thomas Moore, autor knihy Starost o duši, řekl, že máme-li odvahu být sami sebou, zanecháme po sobě ve světě znaménko. Necháme-li působit své vlohy, „poznamenáme" tak vnější svět svou vizí, apelujeme na něj novými způsoby existence. Hildegarda zanechala znaménko v malém hudebním motivu, který umístila do pozadí svých chorálů De Spiritu Sancto a O Virtus Sapientiae. Budeme-li naslouchat tomuto hudebnímu znaménku, můžeme si uvědomit vlastní vlohy a talent a vyslat je, inspirováni Hildegardinou velkomyslností, do okolního světa.

Vybraná diskografie Hildegardy z Bingenu:

1. "Abbess Hildegard of Bingen: A Feather on the Breath of God."
   Sequences and Hymns. Gothic Voices. Hyperion CDA66039.
2. "Hildegard von Bingen: Ordo Virtutum" Sequentia. Sada dvou CD.
   Harmonia Mundi. 77051-2-ng.
3. "Hildegard von Bingen: Symphoniae: Spiritual Songs" Sequentia
   Deutsche Harmonia Mundi.
4. "Hildegard's Lauds of St. Ursula" Focus. Indiana University
   Press Recording.
5. "Hildegard von Bingen Und lhre Zeit" Christophorus Digital.
   Včetně hudby Hildegardina současníka Petra Abelarda.
6. "Columbia Aspexit" Gothic Voices. Hyperion.
7. "Hildegard von Bingen: Canticles of Ecstasy" DHM 05472
   77320 2.
8. "Voices of Blood" hudba Hildegardy z Bingen. Sequentia.
   Deutsche Harmonia Mundi.
9. "Vox de Nube" obsahuje Hildegardiny chorály a několik gregoriánských chorálů. Zpívají mniši z Glenstal Abbey a Noirin Ni Riain (irská zpěvačka). Dostupné v Sounds True Audio.
10. "Hildegard of Bingen Meditations Chants" zpívá Norma Gentile.
    SKR Classical CD.
11. "Unfurling Love's Creation" Norma Gentile, soprán. Lyrichord
    LEMS 8027.
12. "Hildegard von Bingen: Heavenly Revelations." Early Music.
    Naxos 8.550998.

(Převzato z Hildegard.org. Z angličtiny přeložila Irena Dopitová.)

Ukázky skladeb Hildegardy z Bingenu si můžřete poslechnout zde.

Více o sv. Hildegardě z Bingenu

Související články:

Hildegarda z Bingenu - životopis
Hildegarda z Bingenu: Chor panen
Obrazy z rukopisů Hildegardy z Bingenu 
Hildegarda z Bingenu: Liturgické hymny
Hildegarda z Bingenu: Touha po zjevení Božím
Wiesbaden Codex - "kodex Hildegardy z Bingenu"
Nancy Fierro: Hildegarda z Bingenu - Soulad nebeské harmonie
Wiesbaden Codex - "kodex Hildegardy z Bingenu" - na internetu
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů  
Hildegarda z Bingenu: Duch Boží pozvedá ducha člověka k nazírání děl Božích  
Hildegarda z Bingenu: O tom, že pět ran Kristových zahlazuje lidské hříchy  
Hildegarda z Bingenu: Muž a žena jedním tělem ve spojení lásky  
Hildegarda z Bingenu: Hymnus ke svaté Marii