Brána nebeská

U některých lidí se nám zdá, že v nich vidíme a tušíme a cítíme Boží přítomnost, že to v nich se nás dotýká Bůh.

Jsou lidé, jejichž dobrota je nám také důkazem Boží jsoucnosti, protože jejich dobrota zřetelně ukazuje na zdroj vyšší a ještě krásnější dobroty. Jsou duše, které vás svou nezištností, obětavostí, krásou prostě strhují na kolena. To jsou duše, které nemusí promluvit slova, které nemusí nic umět, jež ale do­vedou umění nejvzácnější, totiž umění svatých a ty duše zís­kávají Kristu. Přicházejí druzí, klidí jejich úspěchy, ale základ byl položen jinde, někdo jiný zde pracoval za ty, kteří dnes sklízejí do stodol Páně.

Některým lidem je třeba napřed prožít pravdy, napřed je vyzkoušet, vyšlapat jim cestu. Svatí takto chápali své po­slání, aby totiž především svým příkladem naučili lidi milovat Boha. Věděli, že bez něho je jalová veškerá práce a vše­chno sebehorlivější snažení, že první a základní horlivost apoš­tolů je oživit pravdu, dát s ní zároveň ne kousek, ale celé svoje srdce, aby apoštolská práce byla zalévána vlastní krví.

Krev má větší průkaznou cenu než slovo mluvené či psané. Proto také jeden světec více a jasněji dokázal Boha a jeho pravdám otevřel lidská srdce než deset tlustých svazků apo­logií a věrouk.

Proto toho především potřebujeme. Bez všeho ostatního se obejdeme, jenom bez svatých by bylo na světě příliš smutno, jenom bez svatých bychom byli příliš rozpačití před svatými pravdami Božími.

(Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 9, 1931. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.)

Od téhož autora:

Kristus Král   
Cesta kříže   
Kříž nad vodou  
Legenda o sv. Kevinovi