Andělé 3 - O dokonalosti andělů

Andělé jakožto osobní bytosti jsou:

a) níže než Bůh a

b) výše a dokonalejší než člověk.

ad a) Andělé jsou níže než Bůh

Tato pravda již a priori vyplývá ze samotného pojmu Bůh. Bůh je bytostí nekonečně dokonalou, a nemůže tudíž mít ani nad sebou ani vedle sebe jiné bytosti, rovnocenně nekonečně dokonalé. A proto pokud existují mimo Boha také ještě jiné bytosti, pak mohly vzniknout pouze Boží stvořitelskou mocí, a proto jsou bytostmi podřízenými Bohu.

Ale tuto pravdu přímo i nepřímo hlásá také Boží Zjevení. To již plyne ze všech míst Písma svatého, jež praví, že andělé slouží Bohu a plní jeho rozkazy nebo že se klanějí Bohu. Královský pěvec líčí v Žalmu 97 důstojnost a slávu Božího království, které si Bůh založil a zřídil v tomto viditelném světě, a vyzývá ke chvále všechny Boží tvory: zemi, ostrovy, oblaka, oheň, blesk, atd. a nakonec se obrací k andělům slovy: „Klaňte se mu všichni jeho andělé!" (Ž 97,7)[1] Bytosti, které slouží Bohu a klanějí se mu, musí být od něj nižší, a proto jemu ve všem podřízeny.

ad b) Andělé jsou však výše a dokonalejší než člověk

Když královský prorok rozjímá v Žalmu 8 o Boží všemohoucnosti, moudrosti a dobrotivosti, jež Bůh člověku neustále dává najevo, a když chce přiměřeně vylíčit důstojnost a vyvýšenost člověka nad veškerým viditelným tvorstvem, přirovnává ho k andělům. Ačkoli člověk podle své tělesné stránky takřka mizí před velikostí nebes, před sluncem, měsícem a hvězdami, přece na něj Bůh pamatoval přede všemi tvory, neboť „ho učinil jen o málo menšího než anděly, korunoval ho slávou a ctí a ustanovil ho nad dílem svých rukou" (Ž 8,6), jak pravil již Mojžíš v Genesi (Gen 1,28). Ale pokud byl člověk učiněn jen o málo menším než andělé, pak andělé jsou bytostmi vyššími a dokonalejšími, než jsou lidé.

Avšak Písmo nepraví pouze všeobecně, že andělé jsou bytosti vyšší, než je člověk, nýbrž ještě zvlášť připomíná, že vynikají nad člověka věděním a moudrostí. Tak ve 2. knize Samuelově praví žena z Tekóje ke králi Davidovi, když ho chce naklonit k radě Jóabově, aby odpustil svému synu Abšalómovi, že zabil svého bratra Amnóna: „Neboť můj pán a král je jako Boží anděl" (2Sam 14,17). Ačkoliv tento výrok pronáší jen pouhá žena z lidu, přece jím podává vyjádření víry izraelského lidu, že andělé jsou bytostmi, které moudrostí převyšují všechny lidi.

To, že andělé vynikají nad lidmi i větší mocí, dokazuje kniha Jób, jež praví o ďáblovi: „Na zemi není žádná moc, jež by se k němu přirovnala" (Jb 41,25). Převyšují-li zlí duchové svou mocí lidi, pak zajisté i duchové dobří, poněvadž hříchem, kterého se dopustila jedna část andělů, se jejich přirozenost nezměnila.

V Novém zákoně jak Božský Spasitel, tak i svatí apoštolové jednoduše u věřících předpokládají víru v anděly jako bytosti převyšující člověka jak přirozeností, tak i schopnostmi, a proto se o nich a o jejich poměru k nám lidem zmiňují jen příležitostně a jejich existenci zvlášť nedokazují. Tak praví Božský Spasitel k Petrovi, jenž z přílišné horlivosti vytasil meč a uťal ucho jednomu ze zástupu doprovázejícího Jidáše do Getsemanské zahrady, který se chtěl chopit Ježíše: „Vlož svůj meč na jeho místo... Copak myslíš, že nemohu prosit svého Otce a dal by mi nyní více než dvanáct pluků andělů?" (Mt 26,52-53) A k saduceům, nevěřícím v nesmrtelnost duše a v budoucí vstání z mrtvých, na jejich otázku, čí bude při vzkříšení žena, která měla sedm mužů, praví: „Mýlíte se, neznáte ani Písma ani moc Boží. Neboť při vzkříšení se (lidé) nebudou ani ženit ani vdávat, nýbrž budou jako Boží andělé v nebi." (Mt 22,29-30) Pokud se lidé budou teprve po vzkříšení, kterým dosáhnou své nejvyšší dokonalosti, podobat Božím andělům, pak andělé jsou jak svou přirozeností, tak i svými činnostmi bytostmi vyššími a dokonalejšími než lidé.

Podobně praví evangelista Lukáš o sv. Štěpánovi, že „pohleděli na něj všichni, kteří zasedali ve veleradě, a uzřeli, že jeho tvář je jako tvář anděla" (Sk 6,15). A apoštol Pavel, když vytýká Galatským, že se tak brzo po jeho odchodu nechávají odvracet od pravého evangelia, varuje je před každým nepravým učitelem hlásajícím jim jiné evangelium, než které jim hlásal on, a říká: „Kdybychom vám my nebo anděl z nebe kázal proti tomu, co jste přijali, budiž proklet" (Gal 1,8). Těmito slovy apoštol Pavel předpokládá všeobecnou víru Galatských v anděly jakožto bytosti opatřené větší znalostí Božích věcí, než jaké se zvláštním Božím zjevením dostalo jemu. A apoštol Petr ve svém druhém listu varuje věřící v Malé Asii před bludaři, kteří chodí v poskvrňující žádosti a pohrdají nadvládou a nebojí se tupit mocnosti, ačkoliv ani andělé, kteří jsou silou a mocí větší než lidé, proti nim nevynášejí u Boha potupného soudu (srov. 2Pt 2,10-11).

Z míst, která zde uvádíme pouze pro příklad, je zcela patrné, že je pravdou jasně obsaženou v Písmu svatém jak Starého, tak i Nového zákona to, že existují Boží andělé obdaření dokonalejším rozumem a mocnější vůlí než my lidé.

3. Že existují andělé, bytosti dokonalejší, než jsou lidé, prohlašuje také posvátná Tradice. Tuto pravdu potvrzují jak apoštolští, tak i pozdější otcové.

Tak píše Hermas, že Církev vítěznou vzdělává šest z nejpřednějších andělů za pomoci mnoha jiných, sobě podřízených nebeských duchů[2].

Sv. Klement Římský ve svém Prvním listu Korintským píše: „Pohleďme na veškeré množství andělů, jakým způsobem přisluhují Bohu a konají jeho vůli!"[3] A pak uvádí výrok proroka Daniela, jenž říká: „Tisíce tisíců mu sloužili a desetitisíce desetitisíců stáli před ním" (srov. Dan 7,10). A sv. Justin ve své první apologii, v níž obhajuje křesťany před nařčením z atheismu, které zcela bezdůvodně přicházelo od pohanů, mimo jiné praví: „My ctíme Otce a Syna, jenž od něho přišel a této pravdě nás vyučil, a zástup dobrých andělů, kteří mu slouží a jsou mu podobní, a prorockého Ducha."[4] Sv. Irenej ve svém díle Adversus haereses dokazuje, že jsou lidé svobodní, kteří mají schopnost volit dobré či zlé, právě jako Boží andělé, a říká: „Bůh opatřil člověka schopností volby, právě jako anděly (neboť i andělé jsou bytostmi rozumnými), aby ti, kteří jsou ho poslušni, dosáhli spravedlivé odměny."[5] A Dionysios Areopagita ve svém díle De coelesti hierarchia tvrdí: „Různé chóry svatých nebeských duchů vznešeností a mírou své účasti na Boží přirozenosti vysoko převyšují všechny bytosti: neživé, živé, avšak nerozumné, a nakonec bytosti opatřené lidským rozumem."[6]

A protože ani v pozdější době křesťanského starověku nebylo mezi svatými otci a církevními spisovateli v nauce o andělech sporu, uvedeme z latinských svatých otců jakožto svědky církevní tradice v této otázce jen sv. Ambrože a sv. Augustina.

Sv. Ambrož ve svém díle De fide píše: „Člověk není jedinou rozumovou bytostí. Víme, že jsou také nebeské bytosti, a vyznáváme, že andělé a archandělé jsou bytostmi obdařenými rozumem."[7]

Sv. Augustin bere všechny výroky Písma svatého, jež pojednávají o andělech, v doslovném smyslu a svou víru v tyto duchové bytosti vyjadřuje sice krátkými, ale zcela jasnými a určitými slovy, když říká: „Ačkoliv anděly nevidíme, přesto víme ze Zjevení, že existují, neboť čteme (v Písmu svatém), že se mnohým lidem zjevili."[8] A na jiném místě: „Bůh ve světě nestvořil nic lepšího jako čiré duchy, jež obdařil rozumem a učinil je schopnými toho, že mohou na něj patřit a jeho požívat."[9]

O scholastických teolozích je třeba poznamenat pouze tolik, že o andělech jednomyslně hlásali nauku Církve tak, jak je jasně obsažena a vyjádřena v Písmu a v Tradici.[10]

Pokračování.

(Převzato z Josef Pospíšil, Katolická věrouka, díl III - O Bohu Stvořiteli, Velehrad 1923. Jazykově upraveno a doplněno redakcí RTh.)

Andělé 1 - Existence andělů  
Andělé 2 - Andělé jsou bytosti obdařené rozumem a svobodnou vůlí 
Andělé 3 - O dokonalosti andělů
Andělé 4 - O čase, ve kterém byli andělé stvořeni
Andělé 5 - O počtu andělů

Související články: 

Ivan Bentchev: Ikony anjelov 1/3 - Biblické učenie o anjeloch 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 2/3 - Rané kresťanstvo a apokryfy 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 3/3 - Hierarchia anjelov: od apoštola Pavla po Dionýza Areopagitu  
Étienne Gilson: Učení sv. Bonaventury o devateru andělských kůrů  
Řehoř Veliký: Výklad jmen hlavních andělů  

Poznámky:

[1] V hebrejské originále je doslova elohim, tj. „bohové". Pozn. RTh.

[2] Hermův pastýř, I. část, 3. vidění, IV.

[3] První list Korintským, XXXIV,5-6.

[4] První apologie, I,6.

[5] Adversus haereses, IV,37,1.

[6] De coelesti hierarchia, 4.

[7] De fide, V,2.

[8] Enarrationes in psalmos, 103,1,15.

[9] De civitate Dei, XXII,1,2.

[10] Srov. Petr Lombardský, Libri Quatuor Sententiarum, II,2; Tomáš Akvinský, Suma theologická, I,50.