Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Bůh na sebe vzal naši přirozenost

Bůh na sebe vzal naši přirozenost

sv. Maxim Vyznavač, 3.1. 2012

"Hvězda z východu je viditelná za dne, třpytí se a vede mudrce na místo, kde leží vtělené Slovo, aby ukázala, že Slovo, obsažené v Zákoně a v Prorocích, tajemně převyšuje smyslovou znalost a vede pohany k plnému světlu poznání."

 

Boží Slovo, jednou narozené v těle (v čemž je Jeho marnotratná dobrota a láska k lidem), se ze své vůle stále rodí duchovním způsobem v těch, kdo po Něm touží. Rodí se v nich jako nemluvně a je v nich utvářeno prostřednictvím jejich ctností. Zjevuje samo sebe do té míry, nakolik poznává, že je kdo schopen Ho přijmout. Neumenšuje zjevení své slávy ze sobeckosti, ale proto, že rozpoznává schopnost a možnosti těch, kdo touží Je vidět. Avšak přesto pro  nesmírnost tajemství zůstává stále všem neviditelné.

Proto božský apoštol Pavel, když moudře uvažuje o síle tajemství, říká: „Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky" (Žid 13,8). Neboť tak chápe, že tajemství je stále nové a že nikdy nezestárne tím, je-li námi uchopeno myslí.

tri-kralove-men.jpgKristus je Bůh, neboť on sám udělil věcem, aby povstaly z ničeho. Avšak vzal na sebe naši přirozenost, tělo obdařené rozumovou duší, a narodil se jako člověk. Hvězda z východu je viditelná za dne, třpytí se a vede mudrce na místo, kde leží vtělené Slovo, aby ukázala, že Slovo, obsažené v Zákoně a v Prorocích, tajemně převyšuje smyslovou znalost a vede pohany k plnému světlu poznání.

Neboť je jisté, že slovo Zákona a Proroků je jako hvězda a je-li mu skrze víru porozuměno, přivádí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou povoláni silou milosti ve shodě s Jeho úradkem.

Proto se Bůh stává dokonalým člověkem, ale nezmění nic z toho, co patří k lidské přirozenosti, s výjimkou hříchu (ale ten se ani nepočítal k přirozenosti). Učinil to, aby předhodil masitý pokrm draku, nenasytně lačnícímu s otevřenou tlamou, aby mohl být pozřen, a tím ho vydráždil. Totiž pod pláštíkem těla, které se draku mělo stát jedem, ho zcela porazil božskou mocí, ukrytou v tomto těle. Ono pak bude lékem lidské přirozenosti, protože jí vrátí někdejší milost stejnou božskou mocí.

Jako totiž onen drak vychrlil svůj jed na strom poznání a zkazil naši přirozenost jeho chutí, tak se sám opovážlivě pokusil pozřít Pánovo tělo a byl božskou mocí skrytou v onom těle zničen a zahuben.

Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Neboť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece celé existuje bytostně jako tatáž osoba u Otce? Jak je totéž Slovo celé svou přirozeností Bůh a celé se stalo přirozeností i člověkem a nepřišlo při tom ani o jednu z obou přirozeností, ani o božskou, jíž je Bohem, ani o naši, jíž se stalo člověkem?

Už jenom tato víra má v sobě ona tajemství; ona je zajisté podstatou a základem věcí, které převyšují všechno pomyšlení a všechen rozum.

 

[Maximus Confessor, Centuria, I,8-13; PG, XC,1182-1186. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve, 1970, a s ohledem k anglickému překladu upraven redakcí Revue Theofil.]

 

Od téhož autora:

O lásce 

 

vanocni-inspirace-4-c.jpg 

 

Související články:

Proč se Bůh vtělil  
CH.-V. Héris: Tajemství Vtělení 
Ladislav Pokorný: Vánoční doba 
Řehoř Naziánský: O podivuhodné výměně 
Cyril Alexandrijský: Ježíš Kristus dal své tělo za život všech lidí

 

[RSS]

Přečteno 265x

další články