Angelus Silesius, 17.1. 2011
Angelus Silesius, vlastním jménem Johannes Scheffler (1624-1677), byl katolický konvertita z protestantismu a posléze františkánský kněz, který proslul zejména díky sbírce mystických dvojveršů pod názvem "Cherubínský poutník", z níž přinášíme drobný výběr v překladu O. F. Bablera.
Pevný, jak skála je, ryzí jak zlata třpyt,
tvrdý, jak krystal je, má duch tvůj vždycky být.
¤
Bůh ve mně ohněm je, a já zas jasem v něm:
Což nejsme horoucně si spjati navzájem?
¤
Člověče, vzneseš-li se nad místo i čas,
pak můžeš kdykoli být ve věčnosti zas.
¤
Já sám jsem věčností, když z času vyjít mohu,
když Boha v sobě mám a sebe poznám v Bohu.
¤
Člověče, blaženost svou můžeš sám si vzít -
jen musíš hoden být a musíš vážně chtít.
¤
Smrt je věc blažená - a čím je silnější,
tím život krásnější se zrodit může z ní.
¤
Já ve smrt nevěřím: Byť zmíral bych den ze dne,
vždy v život lepší se má duše při tom zvedne.
¤
Jen smrt mne oprostí, a proto o ní dím,
že ona ze všeho tu je tím nejlepším.
¤
Nic tebou nehýbe; tvůj duch to kolo je,
jež samo točí se a nemá pokoje.
¤
Kdo nezná rozdílu v podstatě věcí všech,
ten bývá stejně tich v lásce i v bolestech.
¤
Čas jako věčnost je a věčnost jako čas -
ty sám jen, člověče, v tom rozdíl děláš as.
¤
Ty křížem z Golgaty neujdeš pekla zlobě,
není-li tento kříž pozdvihnut také v tobě.
¤
Stůj - kam to spěcháš tak? Vždyť nebe v sobě máš.
Na cizích cestách, věř, se s Bohem nesetkáš.
¤
Ta růže, kterou tu zří zevnější tvůj zrak,
ta od vší věčnosti už v Bohu kvetla tak.
¤
Bůh jenom dobrý je: Smrt, prokletí a klam
a co se zove zlem, vše máš jen v sobě sám.
¤
I nebe v každém je i muka pekelná:
Co si kdo vyvolí, to vždy a všude má.
¤
Ty věru pravdu máš, že lidí nemáš rád:
Je třeba v člověku jen lidstvo milovat.
¤
Bůh sám je koncem mým, já jeho počátkem.
On ze mne vyrůstá, a já se ztrácím v něm.
¤
Člověče, můžeš přec, jen chceš-li stůj co stůj,
být svat a spravedliv, jak Bůh je, tvůrce tvůj.
¤
Nebe se snižuje a zemi dává sebe:
Kdy země vystoupí, by stalo se z ní nebe?
¤
Andělem na zemi už tady můžeš být,
necháš-li srdce své jen samou Láskou žít.
¤
Dvé očí duše má: z nich jedno vidí čas
a druhé upřeno je do věčnosti zas.
¤
Tré škůdců člověk má: sám sebe, ďábla, svět.
A zvlášť ten prvý z nich se nezdolá tak hned.
¤
Muž moudrý hledá klid a vřavy chrání sebe:
Neštěstím jeho svět a vlastí jeho nebe.
¤
Zde potok jenom jsem, jejž k Bohu žene čas -
tam blaha věčného však mořem budu as.
¤
Modlitba pravá je a šlechetná, když ten,
jenž modlí se, je v to, co ctí tak, proměněn.
¤
Zda v celé věčnosti zvuk líbezně tak zní,
jak lidské srdce, když je s Bohem v souznění.
¤
Ni prášek nejmenší mu není malým dost,
by moudrý neviděl v něm Boží velikost.
¤
Co malý prášek je, byv světu přirovnán?
A co jsem zase já, když přede mnou je Pán?
¤
Bůh prohlubinou je, však ten, kdo chce Jej zřít,
musí až na vrchy hor věčných vystoupit.
¤
Blažení nemají snad nikdy Boha dost.
Jak sladká žízeň to, jak milá hladovost!
¤
Učenost povznáší, však ten buď chválen spíš,
kdo Krista v duši má a Jeho svatý kříž.
¤
Vše moudrým stejné je, jsou pokorni a tiši:
A co jim není vhod, za vůli mají vyšší.
¤
Mně blahem největším po Bohu zdá se být,
že prostě do srdce si v nebi budem zřít.
(Přeložil O. F. Babler. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1938.)
Duše si přeje zemřít s Ježíšem
Daniel von Czepko: U jesliček Kristových
4. 2. 2023 - Přidána nová hesla v sekci "Křesťanské pojmy":
Stvoření - Stvořitel - Nestvořenost, nestvořený - Ex nihilo - Svět - Baptiserium - Novaciáni - Nejsvětější svatyně - Slavnost Ježíše Krista Krále - Velekněz - Katolická akce - Exercicie - Agere contra - Sláva - Sláva Boží - Glosolálie, glossolalie - Nečistý duch, nečistí duchové - Lucifer.