Nacházíte se na: Theofil > Bible > Mystické tělo Kristovo

Mystické tělo Kristovo

Jan Merell, 11.7. 2011

Slova sv. Pavla o Církvi jako o těle Kristově nejsou pouze obraznou řečí, nýbrž plnou skutečností a hlubokou pravdou. Vždyť tato nauka apoštola národů byla prvním slovem zjevení, které mu bylo dáno u Damašku: "Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ" (Sk 9,5).

  

obraceni-sv-pavla-002-men.jpgVe studii o bolesti v Písmu svatém[1] jsme obdivovali vysoké pojímání bolesti, ba přímou radost z utrpení u sv. Pavla. Toto vznešené pojetí bolesti dovede vysvětlit pouze hluboká nauka svatého Pavla o mystickém těle Kristově. Ta je i klíčem k problému bolesti u apoštola národů. Nauka o mystickém těle Kristově se vyskytuje téměř ve všech listech sv. Pavla, zvláště v listech z vězení. Nelze ani jinak, vždyť tato nauka byla prvním slovem zjevení, které bylo dáno Pavlovi u bran Damašku: „Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ" (Sk 9,5). Pronásledoval-li Šavel křesťany, pronásledoval současně Krista, podle pozdějších slov: „Vy však jste tělem Kristovým a jeho údy" (1Kor 12,27).

Slova sv. Pavla o Církvi jako o těle Kristově nejsou pouze obraznou řečí, nýbrž plnou skutečností a hlubokou pravdou. Církev je třetí tajuplné tělo Kristovo. První převzal z Marie Panny, druhé v zázraku Eucharistie a mluví-li sv. Pavel, že jsme spolu s Kristem ukřižováni (Řím 6,6), nebo že Kristus má mnoho údů a že my jsme těmito údy (1Kor 12,12), mluví o třetím těle Kristově, o Církvi, jíž teologové pozdější doby dali jméno „mystické tělo Kristovo". Mystický Kristus je Pán jako hlava a věřící, kteří s ním jsou spojeni v mystické tělo. Kristus je hlavou tohoto těla, od něho přichází pravda, milost a život. Kristus je spojen s věřícími, působí a žije v nich, jako je hlava spojena s tělem, takže věřící tvoří s Kristem jednu mystickou osobnost: „Všichni jsme jeden v Kristu Ježíši" (Gal 3,28).

Obrazem o těle chce sv. Pavel zdůraznit obzvláště jednotu s Kristem a tím současně také vzájemnou jednotu křesťanů v Kristu. „Tak i my (počtem) mnozí jsme jedním tělem v Kristu, každý jednotlivec však údem jeden druhého" (Řím 12,5). Včlenění v Kristovo mystické tělo se uskutečňuje svatým křtem.

Způsob, jímž jsme křtem spojeni s Kristem, vyjadřuje sv. Pavel slovy: „byli jsme pokřtěni v Krista Ježíše (εις Χριστον [eis Christon])" (Řím 6,3), „oblékli jste Krista" (Gal 3,27). Výraz „v Krista Ježíše" je výrazem vlastním téměř výlučně sv. Pavlovi, v jehož listech se (spolu se synonymním „v Pána") vyskytuje asi 164x a ve většině případech vyjadřuje nejužší životné spojení s Kristem. Je to „terminus technicus" nauky sv. Pavla o mystickém těle Kristově. Být v Kristu organicky spojen s Kristovým tělem znamená stát se živým údem tohoto Krista a být spoluúčastným života Kristova. Stává se skutečností slovo Pavlovo: „Žiji pak tedy již ne já, nýbrž žije ve mně Kristus" (Gal 2,20). A důsledek, závěr nauky apoštola národů? ... Jakým nesmírným štěstím je pro člověka, je-li svatým křtem přijat mezi děti Církve a stává se údem mystického těla Kristova.

Postupme však ještě dále. Jaký je život mystického těla Kristova? Pro život mystického těla Kristova sv. Pavel používá výraz „πληρωμα [pléróma - „plnost"]" - Církev je plností toho, který všechno naplňuje (Ef 1,23). Novější exegeze vykládá slovo Pléróma v pasivním smyslu: Církev je plností Krista, je cele naplněna Kristem, jeho duchem a životem. Život a bytí Církve je jedině z Krista. Věřící jsou na základě mystické jednoty s Kristem účastni jeho plnosti, jedině v něm jsou naplněni dary a milostmi, neboť on je hlavou (Kol 2,10). Kristus se stává jejich životem a oni žijí v něm.

Zamyslíme-li se opět nad touto vznešenou pravdou: Jsme údy těla Kristova, žijeme jeho životem, on je naším životem - k jakým hlubokým a radostným závěrům dojdeme!

Tajemství mystického těla Kristova spočívá v živém vztahu věřícího ke Kristu skrze milost. Všichni věřící, kteří jsou spojeni s Kristem, tvoří organickou jednotu: mystické tělo Kristovo - Církev. Církev, to je viditelná forma mystického Krista. Kristus je hlavou, Církev tělem, věřící údy tohoto těla: Bůh dal Krista „za hlavu nade vším Církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem napl-ňuje" (Ef 1,22-23.)

Církev je nástrojem, jímž je duchovní život hlavy vléván v ostatní údy. Poněvadž je tělem Kristovým, je i v Církvi táž plnost, která je v Kristu. Tělo Kristovo má i „πληρωμα του Χριστου [pléróma tú Christú - „plnost Krista"]", v Církvi jakožto těle Kristově působí a žijí božské síly Kristovy, je naplněna Kristem, jeho duchem, silou a mocí. Církev je „Complementum Christi" - „doplněním Krista", poněvadž je doplněním, pokračováním jeho vykupitelského díla. Proto teologové tvrdí, že Kristus by byl bez Církve neúplným.

Zamyslíme-li se nad těmito myšlenkami o mystickém těle Kristově, nelze neděkovat za velikou milost včlenění křesťana v mystické tělo Páně. Nyní také chápeme radost svatého Pavla z bolestí, které snáší jako pravý služebník evangelia, poněvadž si je vědom, že jako úd Církve, duchovního těla Kristova, doplňuje a snáší na svém těle to, co Kristus po vykonaném vykupitelském díle má podle Božího úradku ještě trpět ve svém duchovním těle, v Církvi, aby se mu Církev připodobnila také v utrpeních.

Svoji radost ze včlenění v mystické tělo Kristovo krásně vyjádřil hlubokým výkřikem sv. Augustin: „Blahořečme, děkujme, nejenom, že jsme se stali křesťany, ale Kristem. Chápete, bratři, milost Boží, hlavy v nás? Žasněte, radujte se! Kristem jsme se stali. Je-li on hlavou, jsme my údy. Celý člověk: On a my!"

 

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 9, 1934. Jazykově upraveno redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

O Církvi a věčnosti 
Cyprián: O jednotě Církve
Augustin: Jsme Jeho tělem
Izák ze Stelly: Maria a Církev 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi
Henri de Lubac: Meditace o církvi (recenze)
Jan Eudes: Pramen spásy a pravého života
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 1/2
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 2/2
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Hildegarda z Bingenu: Církev Kristova - panenská Matka křesťanů
Petr Kanisius: Koho lze nazvat křesťanem?
Pavel VI.: Jediný poklad jediné Církve
Frederick William Faber: Církev
Emilian Soukup: Církev Kristova

 

Poznámky:


[1] Na hlubinu, 1-3 (1934).

 

[RSS]

Přečteno 656x

další články