Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Z řeči na Proměnění Páně

Z řeči na Proměnění Páně

sv. Anastasius Sinajský, 1.8. 2011

Úryvek z kázání sv. Anastasia Sinajského (7.-8. stol.) u příležitosti slavnosti Proměnění Páně.

 

promeneni-pane-002-upr-men.jpg
 

 

„Je dobré, že jsme zde."

(Matoušovo evangelium 17,4)

 

Toto tajemství zjevil Ježíš svým učedníkům na hoře Tábor. Když chodil mezi nimi, hovořil o království a o svém druhém příchodu ve slávě. Poté, aby ti, kteří snad neměli dostatečnou jistotu o tom, co jim o království předpověděl, byli konečně v hloubi srdce co nejpevněji přesvědčeni a také aby z přítomných věcí uvěřili v budoucí, předvedl jim podivuhodně na hoře Tábor božské zjevení jako předobraz nebeského království. Zrovna tak, jako kdyby říkal: Aby časová vzdálenost nevedla u vás k nevěře, proto hned v této době „vpravdě vám říkám, že jsou někteří mezi vámi, kteří neokusí smrti, dokud neuzří Syna člověka přicházet v Otcově slávě."[1]

Evangelista pak ukazuje, že se Kristova moc shoduje s jeho vůlí, a dodává: „Po šesti dnech vzal Ježíš s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A proměnil se před nimi: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šat zbělel jako světlo. V tom se jim ukázali Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají."[2]

To jsou divy dnešní slavnosti, nyní se na hoře naplnilo tajemství, které pro nás znamená spásu. Shromažďuje nás teď totiž současně i smrt Kristova i jeho svátek. Abychom tedy vnikli do hlubin těchto nevýslovných a posvátných tajemství spolu s těmi, kteří byli vyvoleni z Bohem inspirovaných učedníků, slyšme posvátný božský hlas, který nás z výše, z vrcholu hory naléhavě svolává.

Tam máme spěchat - říkám to směle - jako Ježíš, který je zde v nebi naším vůdcem a předchůdcem. S ním tam budou zářit naše duchovní oči, rysy naší duše budou jistým způsobem obnoveny, budeme mu podobni a jako on budeme nepřetržitě proměňováni, budeme mít účast na božství a připraveni pro vznešené věci.

Běžme tam nadšeně a radostně, vstupme do vnitřního oblaku, staňme jako Mojžíš a Eliáš, nebo jako Jakub a Jan! Buď jako Petr, uchvácený k božskému vidění a zjevení, proměněný tímto krásným proměněním, odloučený od světa, odpoutaný od země! Zanech tělo, opusť stvoření a obrať se ke Stvořiteli, kterému řekl Petr, když byl bez sebe: „Pane, je nám tu dobře!"[3]

Věru, Petře, opravdu „je nám dobře být tu" s Ježíšem a zůstat zde navěky. Co je šťastnější, co vznešenější, co znamenitější, nežli být s Bohem, připodobnit se mu, nalézat se ve světle? Jistě, každý z nás, když má v sobě Boha a je proměněn k jeho podobě, může radostně zvolat: „Je nám tu dobře", zde, kde je všechno světlé, kde je radost, blaženost a veselost, kde všechno v srdci je klidné, jasné a lahodné, kde se nechá vidět (Kristus) Bůh, kde si on sám dělá příbytek s Otcem a když přijde, řekne: „Dnes se dostalo spásy tomuto domu."[4] Tam, kde s Kristem jsou a hromadí se pokladly věčných dober, kde jsou prvotiny a obrazy budoucích věků zachyceny jako v zrcadle.

 

[Nn. 6-10: Mélanges ďarchéologie et ďhistoire 67 (1955), s. 241-244. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve. Upraven a doplněn poznámkami redakcí Revue Theofil.]

 

Poznámky:


[1] Srov. např. Mt 16,28.

[2] Srov. Mt 17,1-3.

[3] Srov. Mt 17,4.

[4] Srov. Lk 19,9.

 

[RSS]

Přečteno 373x

další články