Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Krize jako šance

Krize jako šance

Jana Šumpíková, 11.9. 2011

KNIHA - André Daigneault: Krize jako šance. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2011, 87 s., ISBN 978-80-7195-514-6.

  

Knihu Krize jako šance napsal André Daigneault, narozený v Montrealu 28.dubna 1938, 101625.jpgje členem sekulárního institutu Pia X. Vysvěcen na kněze v roce 1982. Účastnil se jako host řady setkání a vystupoval v Kanadě. Proslul jako kazatel, který umí zaujmout své posluchače a výborně s nimi komunikuje, a to jak slovem, tak písmem. Napsal několik knih s duchovní tematikou. Jeho osobní stránky můžete navštívit zde

Již samotný název dílka jasně poukazuje na téma obsahu, jímž je krize středního věku. Není lehké psát o něčem, co není lehké. A zde máme knihu, která nahlíží na toto náročné období v životě člověka velice realisticky a současně s jakousi lehkostí a hlubokým pochopením. Myslím, že právě vlastní prožití zkoušek a lidská zralost autora se pozitivně odráží ve snaze přiblížit čtenáři význam složitého životního období, jeho úskalí a možná vyústění. P. André adresuje své řádky osobám, které se zrovna ocitají v popisované prázdnotě a zápase, kteří si kladou otázky o smyslu a směru dosavadního života a snaží se posunout dále, kteří vnitřně vnímají volání po naplnění své touhy po lásce a pravých hodnotách. Současně však stojí za přečtení i mladšími nebo v jiné životní etapě nacházejícími se osobami, protože s mnoha zde uvedenými postoji a zákonitostmi se setkává každý a v neposlední řadě může pomoci pochopit chování a jednání lidí, kteří prožívají svou „temnou noc".

Abychom mop-andredaigneault.jpghli lépe proniknout do podstaty věci, jsou zde uvedeny i biblické úryvky, které se (a jak s úžasem zjistíme, velmi výstižně!) vztahují k vnitřním pocitům, reakcím a prožívání svého přerodu, znovuzrození, očištění a nalezení svého pravého já, nalezení sebe sama. Protože o to jde v krizi především. A v tom je ona šance, v tom je naděje a velká výzva. Kniha je prodchnuta tímto optimismem a pisatel nepozorovaně ve čtenáři vzbuzuje přesvědčení, že stojí za to bojovat a neutíkat před nároky současného stavu, před nepokojem, který vyzývá ke změně, k obnově, k trpělivému čekání a pokoře. Jak je zde několikrát uvedeno, od postoje „dělat" k důležitému „být", jinými slovy „vzít svůj život do náručí a obejmout ho".

Po dočtení knihy má dokonce člověk dojem, že jaksi zlehka ochutnal sladkost a pokoj, která je ovocem dobře prožité krize. Přitom samotný bolestný proces zde není zlehčován ani podceňován. Naopak, je popsán v celé syrovosti, bez příkras a se všemi náležitostmi. Stejně tak jsou odkryty naše falešné masky, pýcha, zloba, zraněná srdce, obelhávání okolí a hlavně sebe sama.

Autorovi se povedlo čtenáře přesvědčit, že krize je skutečně obdobím, kdy se může z „housenky vylíhnout motýl", že přese všechnu náročnost a tíhu, které s sebou přináší, je to doba milosti, velká příležitost a šance začít žít nově a pravdivě: jako člověk, který zná své hranice, ví, kým je a kam jde, který svým bytím obohacuje druhé a bez ohledu na věk, chyby, omezení nebo postižení je velice krásným, protože je tím, kým opravdu je.

 

[RSS]

Přečteno 314x

další články