U Boha a u lidí

  

Ty nejhlubší věci bývají skryty zraku a zájmu světa podobně jako křišťálová studánka v hloubi neprostupného lesa ve známé básni J.V. Sládka „Lesní studánka". Tak je tomu v českém prostředí i s osobou a dílem švýcarské mystičky Adrienne von Speyr (1902‑1967), duchovně i životně spřízněné s význačným, taktéž švýcarským teologem Hansem Urs von Balthasarem (1905‑1988).

Adrienne von Speyr byla vdanou ženou, lékařkou, konvertitkou z protestantismu ke katolicismu, člověkem hluboké duchovní zkušenosti, kontemplace i činné služby potřebným, stigmatizovanou, autorkou kolem 60ti rozličně tématicky zaměřených duchovních a teologických děl. Z nich u nás v českém překladu - nepočítáme-li několik drobných úryvků uveřejněných zejména v české verzi mezinárodního katolického revue Communio, ale i jinde - vyšlo péčí Karmelitánského nakladatelství již pět, konkrétně: Eliáš (1992; na podkladě daných pasáží z Písma úvahy o osobnosti proroka Eliáše), Služebnice Pána (1993; pohled na Marii, Matku Páně, zejména z perspektivy jejího „ano"), Slova na kříži (1994; o posledních slovech Krista na kříži ve vztahu k sedmi svátostem), Člověk před Bohem (1998; dílo, jak vystihuje název, pojednávající o postavení člověka před Bohem) a Lumina (2001; posmrtně vydaný soubor krátkých výroků a poznámek, plodů Adrienniny kontemplace). V letošním roce, tj. po deseti letech od vydání posledního českého překladu, se však k této řadě českých vydání děl Adrienne von Speyr díky péči nakladatelství Paulínky přidává nový titul v překladu Roberta Svatoně U Boha a u lidí s podtitulem Úvahy a modlitby, v originálním znění Bei Gott und bei den Menschen. Gebete.

Jak naznačuje již samotný název včetně svého podtitulu, jedná se převážně o soubor modliteb, doplněný myšlenkami o modlitbě. Kniha sestává ze čtyř částí:

1. Modlitby země,
2. Modlitby nebe,
3. Mariiny modlitby,
4. Myšlenky o modlitbě,

přičemž nejrannější originální vydání knihy obsahovalo pouze první dvě, spolu úzce související části, jež tvoří základ i českého vydání knihy.

Tyto první dvě části knihy korespondují s „církví pozemskou" (1. část) a s „církví nebeskou" (2. část), a proto pravděpodobně i onen název celé knihy: U Boha a u lidí, který zároveň odkazuje na klíčovou větu Adriennina života, již přijala krátce po své konverzi během jedné ze svých vizí: „Tu vivras au ciel et sur la terre" - „Budeš žít v nebi i na zemi". V první části Modlitby země tak nalézáme modlitby, jež se týkají situací a událostí pozemského života (např. „Ranní modlitba", „Modlitba přede mší svatou", „Modlitba pro čas únavy", „Modlitba uprostřed pozemské pouti" ad.), kdežto druhá část Modlitby nebe odkazuje na církev v nebi a je inspirována tím, co o této nebeské církvi víme na základě textů biblické knihy Zjevení apoštola Jana. Většina modliteb představených ve druhé časti knihy je proto uvedena veršem právě z knihy Zjevení a odkazuje na něj a tento verš v takovém případě zároveň tvoří i název dané modlitby. Své místo v této druhé části ale mají, aniž by opustily právě zmíněný kontext, i hluboké „modlitební výklady" Apoštolského vyznání víry nebo modlitby Otče náš.

Třetí částí knihy, přidanou ovšem až v pozdějších vydáních včetně vydání českého, jsou Mariiny modlitby, jejíž obsah by však mnohem více vystihoval název „Modlitby Marií", neboť tato část kromě modliteb Panny Marie, dotýkajících se jejího vztahu s Ježíšem a Trojjediným v jejích různých životních etapách, obsahuje také modlitby Marie Kleofášovy a Marie Magdalény.

Závěrečnou, čtvrtou část knihy tvoří, jak již napovídá její název, hluboké a nezvyklé Myšlenky o modlitbě, jež jsou výběrem úryvků na téma modlitby ze dvou ze dvanácti posmrtně vydaných děl Adrienne von Speyr, klasifikovaných jejich vydavatelem Hansem Urs von Balthasarem jako „mystická díla Adrienne von Speyr ve vlastním smyslu", konkrétně z deníků Erde und Himmel („Země a nebe") I a II.

Kniha U Boha a u lidí přináší modlitby, k nimž lze přistupovat dvojím způsobem: jednak bezprostředně jako k pomůckám a inspiracím pro naši osobní modlitbu, kdy se s nimi můžeme ztotožnit a modlit se je jako svoje vlastní modlitby, nebo jako k „materiálu" pro seznámení se s teologií Adrienne von Speyr a pro rozjímání a pronikání do jejích hlubin. Kniha nám jistě díky své kompaktní podobě může posloužit také jako první seznámení se s dílem a osobností švýcarské mystičky, podobně jako její titul Lumina, ale bude dobré nezůstat pouze u tohoto prvního kroku, nýbrž se seznámit rovněž s jejími dalšími tituly a proniknout tím do teologie i těchto jejích modliteb mnohem hlouběji a s větším „zasvěcením" díky znalosti jejích dalších děl a celkového kontextu. Jedno však je jisté: ať k této knize modliteb a úvah přistoupíme jakýmkoliv zmíněným způsobem, avšak samozřejmě s otevřeným srdcem, lačnícím po živém Bohu, slova Adrienne von Speyr nás jistě nezanechají chladnými a „nezasaženými". Texty Adrienne von Speyr obecně, a to se jistě týká i konkrétně této knihy, čtenáři odhalují hlubinu, z níž ho jímá závrať. Její díla jsou totiž plodem hluboké kontemplace a odevzdanosti, plodem podílu na „Mariině plnosti milostí", plodem intimního sdílení mezí autorkou a Trojjediným. A důsledkem takového sdílení je zjevená Touha, která v nás křísí, posiluje, zapaluje či vyvolává naši touhu, touhu být „matkou Krista", nést jeho plnost v lůně vlastního nitra a rodit jej sobě i světu. Každé Adriennino slovo v jejích textech, ač zdánlivé prosté a „normální", je totiž „obtěžkáno" Kristem a zprostředkovává nám Kristovu nevyčerpatelnou a všepřesahující milost, jak v podobném smyslu zdůrazňuje v knize i editor jejích textů: „...pro Adrienne byla jednotlivá slova, která se nám možná zdají být mělká, plná významu a důležitosti" (s. 71). Jazyk Adrienne je velmi blízký jazyku apoštola Jana, „miláčka Páně", což je důsledkem toho, že i ona stejně jako apoštol Jan spočívala na hrudi Páně, v důvěrné blízkosti, a naslouchala tepu Ježíšova srdce, hlasu, který se sdílí v intimitě, v křehkosti bytostné nahoty, v tichu lůna Otcova, v němž spočívá Kristus a spolu s ním ti, již naslouchají jeho srdci. Proto číst Adrienniny texty s otevřeným srdcem a s žízní po Bohu znamená zakoušet „theofanii", tj. zjevení Boha a božských skutečností, a být vtahován do „středu" její hluboké duchovní zkušenosti, do „Maelströmu Ducha", v jehož středu však mluví „hlas tichý a jemný" (1Kr 19,12), jenž se stává naším Chlebem života, přepodstatňujícím naše životy, naše skutky, myšlenky i naše slova. Kdo by po tom netoužil? A další vlastností Adrienniných slov, což platí i pro tuto její knihu modliteb, je schopnost ukázat nám zdánlivě dobře známé skutečnosti z nezvyklého a nečekaného úhlu pohledu, čímž nás nejen vyvede z neuvědomělých a zavádějících stereotypů, ale pomůže nám proniknout mnohem hlouběji do oněch skutečností, o nichž se „uspokojeně" a zpohodlněle domníváme, že je již velice dobře známe a že nám tudíž, dle našeho mylného úsudku, nemohou nic nového přinést a předat. Adrienne nás však stále překvapuje a „usvědčuje" a zároveň nabízí cestu plnou pokoje a milosti, milosti, která ve své plnosti v čase přebývala v lůně Mariině a od věků přebývá v lůně Trojice. Tuto „stopu milosti" lze vystopovat v celé šíři Adrienniných textů.

Kniha U Boha a u lidí je úchvatnou knihou, stejně jako - dle mého subjektivního soudu - všechny knihy od Adrienne von Speyr, které jsem doposud četl. A to se týká i českého překladu a vydavatelské péče nakladatelství Paulínky. Pokud lze vůbec něco vytknout, jedná se pouze o titěrnosti, jež ani v nejmenším nesnižují hodnotu českého vydání knihy, avšak není od věci je pro pořádek zmínit.

Předně při četbě knihy vyvstávají nejasnosti stran kurzívovaného textu, vyskytujícího se v průběhu celé knihy. Není u něj totiž jasné, kdo je jeho autorem - zda samotná autorka, nebo editor textů. Na některých místech se zdá, že pochází přímo od Adrienne (např. na s. 51), jindy zase, že naopak pochází od editora (např. na s. 71, kde navíc není ihned zřejmé, že se tato poznámka ve skutečnosti týká předcházejících poznámek pod čarou). Rozhodně by bylo dobré zdůraznit ve vydání knihy skutečný původ těchto poznámek, např. poznámkou pod čarou u prvního výskytu takového komentáře.

Mimo to přinejmenším v českém vydání chybí vysvětlení zkratky NB, vyskytující se pod úryvky úvah o modlitbě a odkazující na zdroj těchto úryvků. Jak mi však bylo dodatečně sděleno překladatelem knihy (a tímto mu zde zároveň děkuji i za další konzultování některých skutečností při psaní recenze knihy), jedná se o zkratku německého Nachlassband, jímž se označují „svazky z pozůstalosti" Adrienny von Speyr, vydané po její smrti (celkově jich vyšlo 12).

A poslední „výtka" je spíše návrhem, zda by termín „duch" na s. 54 ve větě „...přijmi milostivě naši paměť, našeho ducha a naši vůli..." nebylo vhodnější přeložit jako „rozum", a to kvůli zjevnému odkazu na tři mohutnosti lidské duše, za něž jsou považovány právě paměť, rozum a svobodná vůle. Osobně sice nemám k dispozici pro porovnání německý originál knihy, ale předpokládám, že je v něm pravděpodobně německé der Geist, jež se primárně sice překládá jako „duch", ale lze jej přeložit i jako „rozum" či „intelekt", což by více korespondovalo právě s odkazem na ony tři mohutnosti duše.

Znovu však zdůrazňuji, že tyto zmíněné „výtky" jsou skutečně „prkotinami", jež nejsou s to umenšit celkovou velkou hodnotu knihy a záslužnou práci všech zainteresovaných na ní. Nakladatelství Paulínky patří dík za tento skvělý a bez diskuzí přínosný vydavatelský počin a já sestrám paulínkám přeji, aby si našel co nejvíce otevřených a následně nadšených a zapálených čtenářů a zájemců. Tato kniha je toho bez pochyb hodna.

 

Více o Adrienne von Speyr 

 

Ukázky z knihy:

 

Modlitba za to, aby Bůh všechno použil

(úryvek)

 

Otče, dovol, aby se celý náš život stal modlitbou,

která hoří a sálá k tobě

a jejíž plameny pohltí všechno,

co je špatné a nečisté, vlastní i cizí.

Kéž bys všechno naplnil svým Duchem

a proměnil to v dobro,

aby to patřilo tobě...

 

Modlitba pro čas únavy

(úryvek)

 

Milý Bože, jsem příliš unavená na to,

abych se modlila.

A ty přece díky kříži víš,

jak velká může být únava.

 

Mariina modlitba v době, kdy očekávala narození dítěte

(úryvek)

 

Otče, (...)

První „ano" (...) jsem řekla v Duchu tvého Syna,

který bude mým synem.

Nemohla jsem ho nechat bez odpovědi,

vždyť skrze tebe se tázalo malé dítě.

 

Myšlenky o modlitbě

 

Jak má člověk dát lidem pochopit, že mají vrůstat do modlitby? - Je to jako s cizím jazykem: žákovi se vštěpuje slovo za slovem. Jazyk Boží a řeč svatých. A najednou tím jazykem plynule hovoří. To je ovšem možné pouze tehdy, když mu člověk velmi jasně vštípí základy. Ve vztahu „já-ty". Žák potom také slyší, jak učitel mluví jazykem s druhými, poslouchá a osvojuje si zručnost. Učitelem může být sám Bůh nebo Matka Boží či nějaký kněz. Nemusí to však být nezbytně člověk. Bůh může dítěti otevřít nebe.

 

Kdo by se chtěl domnívat, že je natolik chycen do sítě kontemplace, že už nemá oči pro okolní svět, vydával by o kvalitě své modlitby špatné svědectví. A jako Terezie Veliká přerušila svou extázi, aby připravila jídlo, tak musí každý v církvi, kněz i laik, přerušit svou kontemplaci kvůli úkonu lásky k bližnímu, který se od něj žádá.

 

Zkušenost, že celý všední den - bytí, mluvení a jednání - je součástí modlitby. Jako Pán; všechno, co dělal, vnímal jako část svého rozhovoru s Otcem. Poskytl nám tak nový způsob modlitby. Samozřejmě, že tato modlitba nemůže zůstat jedinou: člověk musí vedle toho ušetřit čas k tiché modlitbě a rozjímání. Obojí však, výslovná modlitba a modlitba života, tvoří dohromady modlitbu v jejím celku. Proto, když se někdo přestane výslovně modlit a rozjímat, pak i jeho rozhovor s bližními vypadne z rámce jeho modlitby ven.

 

Další ukázky z knihy: 

Skrze Marii ke Kristu 

Modlitba odevzdání toho, co nemám

Modlitba za osvobození od sebe sama 

"Já jsem alfa i omega, první i poslední" 

 

Další ukázky z knihy v knihkupectví Paulínky 

 

Více o Adrienne von Speyr  

 

Další ukázky z díla Adrienne von Speyr:

  Lumina
Maria, Služebnice Pána 
Nekonečnost v konečném 
Vzývání Nejsvětější Trojice  

 

Související články:

 Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 1/3 - Mariino rozjímání 
Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 2/3 - Maria a Letnice
Hans Urs von Balthasar: Maria, paměť církve 3/3 - Učitelka církve