Gilbert Keith Chesterton: Ohromné maličkosti

Autor knihy Gilbert Keith Chesterton (1874 - 1936), jeden z nejplodnějších anglických spisovatelů začátku 20. století, je u nás znám především jako autor oblíbených příběhů detektiva otce Browna. Rozsah jeho tvorby však zabírá celé spektrum žánrů.

Kniha Ohromné maličkosti vyšla poprvé roku 1905, česky pak o dvacet let později (1925), dále roku 1994 a v roce 2011 v Karmelitánském nakladatelství v nově zpracovaném vydání.

Obsah knihy tvoří 39 nedlouhých povídek - autor sám je nazývá „příležitostné črty" a vycházely v časopisu Daily News. Hned v krátké předmluvě Chesterton představuje myšlenku, která je všem popisovaným příhodám společná. Někde okatě, někde jakoby okrajově, jinde velmi nenápadně se v knize dovídáme, že:

„Nikdo z nás nepřemýšlí dostatečně o věcech, na které se dívá."

A skutečně, při četbě knihy zažíváme milé a dobrodružné putování, jsme uváděni do velice jasného, čistého, střízlivého a pevného pohledu na (zdánlivé) maličkosti všedního dne, na běžné i docela zvláštní situace a události.

Hned v první kapitole nám autor v jednoduchém obraze odkryje svůj životní postoj, pochopíme, že je to člověk s bohatým vnitřním světem, který se nám pak čtením dalších kapitol postupně plasticky vyobrazuje.

Mistrně a čtivě psaná vyprávění vedou k zamyšlení nad zajímavými otázkami ze společenského života, z politiky, z ekonomie, k uvažování nad budoucím vývojem světa. Vůbec nevadí, že od vzniku knihy uběhlo více jak 100 let, vše je zcela aktuální pro současnost, dokonce - snad právě proto, že doba pokročila - ještě aktuálnější.

Jakkoli vážných témat a záležitostí se Chesterton dotýká, stále pociťujeme lehkost a jeho nevtíravý a laskavý humor, který celou knihou prostupuje. Někdy je připodobnění nebo slovní obrat natolik osvěžující, že náhle propukneme v hlasitý smích a pak ještě dlouho zůstaneme příjemně naladěni.

Nic není nepatrné a bezvýznamné - vše může k člověku promlouvat - a ten, je-li otevřený a hledá-li pravdu, uvidí ohromnující bohatství v nepřeberném množství „otisků" Stvořitele:

„Tento svět a všechny naše síly v něm jsou daleko úžasnější a krásnější, než si vůbec dokážeme uvědomit, dokud nám to nepřipomene nějaká nehoda."

Chesterton se zamýšlí nad všelijakými obyčejnostmi a samozřejmostmi, a tak klade otázky, které nás ani nenapadnou. Například se ptá, proč se vytratil z veřejného života kdysi všudypřítomný zpěv při práci:

„Zpívají-li si ženci při žních, proč by si neměli prozpěvovat kontroloři při revidování účtů a bankéři při práci v bance?",

jinde na obraze stromu ve větru upozorňuje na nebezpečí záměny pravých hodnot, odkrývá povrchní pohled, když se lidé na věci dívají stylem, že strom je tím, kdo vyvolává vítr...

V těchto postřezích odkrývá atmosféru ve společnosti, kde dochází ke ztrátě smyslu pro posvátno, pro opravdové životní hodnoty, čest a důstojnost, pro lidskost v pravém slova smyslu. Jemnou, ale pevnou kritikou upozorňuje na nebezpečí záměny dobra a zla a různé nešvary moderní doby.
Když mluví například o úspěchu, říká:

„...v dnešním světě existuje cosi úplně idiotského, totiž kult úspěchu, cosi, co znamená jen někoho v něčem předčit. Úspěch může spočívat v tom, že je člověk nejlepší při útěku z boje nebo že je nejúspěšnějším spáčem z celé řady spáčů...".

Do vyprávění se promítá autorova bohatá znalost historie a dějinných souvislostí a také zcestovalost, kterou shrnuje větou:

„Celým smyslem cestování není vstoupit do cizí země, ale vstoupit nakonec do vlastní země jako cizí." ;

záliba v psaní a novinařina: 

„Všechno, co v novinách není starou lidskou láskou k oltáři a vlasti, je starou lidskou láskou ke klevetění.";

víra v Boha:  

„...Byl jsem líný, poněvadž jsem byl příliš zaneprázdněný; v té době jsem se zabýval objevem, že ke svému krajnímu a trvalému údivu nejsem ateista."; 

znalost lidských náklonností a radostná moudrost:  

„...strávit hekticky čas volna je ta nejméně praktická činnost, kterou znám...".

Pokud knihu čteme pozorně a přemýšlíme (a lze i dlouze) nad jejím poselstvím, může nás napadnout, že stejně jako jsou maličkosti ohromné, jsou mnohé ohromnosti vlastně maličké, bezvýznamné. Mnozí obři jsou nepatrní a brzy se zapomene na jejich velikost, giganti hýbající světem jsou ve skutečnosti netrvanliví trpaslíci. Proč? Jednoduše proto, že jsou příliš nadutí, pohltí je vlastní velikost a především: nejsou schopni úžasu. A kdo nežasne, doopravdy nežije. 

Více o Gilbertu Keithu Chestertonovi