Nacházíte se na: Theofil > Recenze, novinky > Edita Steinová jako žena modlitby

Edita Steinová jako žena modlitby

Ludmila Křivancová, 13.12. 2011

KNIHA - Joanne Mosleyová: Edita Steinová jako žena modlitby. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2011, 175 s., ISBN 978-80-7195-472-9.

 

Editu Steinovou (řeholním jménem Terezie Benedikta od Kříže) charakterizují tři slova - HLEDÁNÍ PRAVDY A KŘÍŽ. To jsou témata celého jejího života.

I když je knížka poměrně útlá, udělala jsem si z ní 6 stránek poznámek na papír A5.

„Co je pravda? To je špatně položená otázka. Nemůžeme se ptát, co, ale Kdo. Pravda je osoba, je to Ježíš (citát z knihy sv. Terezie od Ježíše). Právě tohle Edita hledala a nenacházela ani v knihách, ani v knihovnách, ani na seminářích. Pravda je osoba, ne myšlenkový koncept" (str. 24).

edita-steinova-jako-zena-modlitby.jpgV první části knihy je Editin stručný životopis. Byla vychována v židovském náboženství, ale hledala dál. „Pokud jednala v souladu se svým svědomím, nezajímalo ji, co si o ní myslí lidé, proto byla velmi svobodná a vyrovnaná" (str. 29). Edita vystudovala filosofii a seznámila se s Edmundem Husserlem, zakladatelem fenomenologie. Několik let pracovala jako učitelka. Konvertovala ke katolicismu a následně vstoupila k bosým karmelitkám. Edita zahynula v Osvětimi v roce 1942.

V této knize není nejdůležitější Editin životopis, ten ostatně najdete na internetu. Kniha se zaměřuje na Editinu duchovní cestu a její růst v modlitbě. Dlouhou dobu trvá, než je Edita přijata na Karmel, po kterém už tak dlouho touží. „Karmel je svět absolutních požadavků. Cílem je Bůh, ale jaká cesta k Němu vede? Aby dosáhla všeho, musela se Edita stát ničím, po všech stránkách zapřít sama sebe - den začíná o půl páté ráno v nevytopené cele. Chce-li něco napsat, musí požádat o zapůjčení pera. Musí zapřít své myšlení i svou vůli. Tohle může přežít jen skutečně vnitřně vyrovnaný člověk. Jen člověk, který je k tomu Bohem povolán, se může v takové prostředí rozvíjet a být šťastný" (str. 41). (To může být útěchou nám, kteří žijeme ve světě, spíme v měkké posteli a žijeme v dostatku.)

Editu lidé vyhledávají a řeší s ní své problémy. Podstatou vcítění je naslouchání a přijetí. Edita chce poznat mysl Kristovu. Ve svých spisech uvádí, že se s Ním lze setkat mimořádným způsobem na třech místech: v eucharistii, v evangeliu a v tiché modlitbě. Edita trávila spoustu času před svatostánkem. Vnímala Krista především jako Beránka, který byl zabit. Při slibech se stala jeho nevěstou. Z Ježíšových slov pochopila, že jedinou cestou ke skutečné svobodě je podřízení vlastní vůle vůli Boží. Zvlášť citlivě vnímala vztah lásky mezi Otcem a Synem. Velmi oblíbenou modlitbou byla pro ni 17. kapitola Janova evangelia. Edita také vybízí ke ztišení. Ticho je komunikačním kanálem, něčím jako nebeský telefon.

Dvakrát jsem se u knihy i zasmála. Edita byla velmi chytrá, vzdělaná a zbožná. Manuálně šikovná ale nebyla. Když zametala, vypadalo to spíš, že táhne na vodítku psíka, a pokud šila, měla steh nakřivo a některá ze sester musela její „dílo" předělávat. (To by ještě tak scházelo, aby někdo byl nadaný úplně ve všem. :-) )

V 6. kapitole knihy se dočteme o Editině vztahu k Marii. Cítila, že obě jsou stejné krve. Viděla Marii jako svůj vzor i jako matku. „Mateřství a panenství vnímala jako dvě paralelní a navzájem se překrývající povolání - matka plní duchovní roli ve vztahu ke svým dětem, panna ve vztahu k jiným lidem" (str. 89).

V druhé části knihy se seznámíme s osobami, které Editu v jejím životě nejvíce ovlivnily. V dětství to jistě byla maminka a pro Editu bylo velmi obtížné vyrovnat se s tím, že jí matka nemohla odpustit její konverzi ke katolictví a vstup do kláštera. Nikdo z rodiny Steinů nepřijel na Editiny sliby. Dalším, kdo Editu velmi ovlivnil, byl již zmiňovaný filosof Edmund Husserl. Byla jednou z jeho nejaktivnějších žaček. Zmiňováni jsou v knize i někteří kněží a Editini přátelé. Na Karmelu měla jako Židovka velmi blízko k proroku Eliášovi a ke královně Ester. Viděla v životě královny Ester a v životě svém mnohé paralely. Také ona se Kristu nabídla jako oběť za svůj národ. Prosila za Židy, ale zároveň i za Němce, národ, kde žila a jehož jazykem mluvila.

Velmi si vážila Terezie od Ježíše. Eliáš reprezentoval v jejím životě židovství a Terezie to katolické, přičemž se obojí mísilo a překrývalo. Sv. Jan od Kříže byl Editiným „řádovým bratrem". Slovo „kříž" si Edita dala i do svého řeholního jména, Terezii od Dítěte Ježíše pak nazývá „naše drahá sestra."

Na konci knihy nalezneme Editiny rady, jak se modlit. Kniha je opatřena bohatým poznámkovým aparátem. Škoda, že do češtiny byl přeložen jen zlomek knih o Editě a Editiných děl.

 

Od téže autorky:

Vyhnanci 
"Mám tě rád"
Buďte světlem!
Deník přátelství
Nalezli jsme milosrdenství
Kardinální ctnost - umírněnost

 

Související články:

Lenka Fričová: Život Edity Steinové 
Jan Pavel II. - Spes Aedificandi (Naděje na vybudování)

 

[RSS]

Přečteno 263x

další články