Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > Bůh a já 4

Bůh a já 4

bl. John Henry Newman, 16.12. 2011

Kdo mi poskytne blaženost mimo Tebe? Zlom mé okovy! Patření na Boha jako na nejvyšší a jediné Dobro, a tím se vynořující nekonečná touha po tomto neodolatelném a ničím nepřekonatelném zdroji jistoty a blaha, která je shrnuta do upřímného vyznání v úkonu lásky.

III.

Bůh a duše

1.

Bůh, štěstí duše

Tebe mít, milovníku duší, je jediným blahem duše. Těšit se tvým pohledem je veškeré štěstí věčnosti. V tomto životě si lze povyrazit pošetilostmi doby i smyslů, ale dlouho to nepotrvá. Jakmile se rozloučíme s tímto světem, to vše ztrácíme. Jednoho dne zmizí všechna temnota. Co si pak počnu? Nic mi pak nezbude než jen - Všemohoucí Bůh! Jestliže nenacházím potěšení a radosti v myšlenkách o Něm nyní, pak mi nezbude ani v celé věčnosti nic, v čem bych mohl mít potěšení. Z celého světa pro mě zbude jen Bůh a má duše. Bůh bude vše ve všem, ať chci či nechci. Co ze mne bude, nebudu-li Jej milovati, když nebude nic jiného, co bych mohl milovat; budu-li proti Němu, ač na mne bude hledět po celou věčnost?

Ó Pane, jak vyslovím, že Ty jsi vše ve všem, ať chci nebo nechci? Zda si to nemám přát celým srdcem? Kdo mi poskytne blaženost mimo Tebe? Kdybych měl všechny radosti tohoto světa, všechna vyražení smyslů, zda by mne během let a věků neznavily, neunudily? Kdyby tento svět trval věčně, zda by mi mohl dát potravu pro duši na věky? Je něco stvořeného na zemi, co by mne nakonec neomrzelo? Milují i staří lidé ještě ve stáří to, co milovali za mladých let? Není ve světě ustavičná proměna? Jsem si jist, Pane Bože, že by nadešla doba - a třebas velice pozdě - kdy by všechny časné radosti byly vyčerpány a já bych dychtil po nových a jiných. Ty jedině, Pane, jsi věčný pokrm mé duše! Jedině Ty můžeš naplnit a upokojit lidskou duši! Bez Tebe by byla věčnost nudná a ubohá, i kdybys mne netrestal. Na Tebe patřit, Tebe vidět, Tebe pozorovat - to je nevyčerpatelná blaženost věčnosti! Ty jsi vpravdě bez jakékoli změny, ale skrýváš v sobě stále nové podivuhodné hlubiny a stále nové stránky, které je možné do kořenů pozorovat a sledovat! Stále znovu Tě začínáme pozorovat, tak jako bychom Tě nikdy nespatřili. Ve tvé přítomnosti máme věčné zdroje radosti, kterou saje do sebe stále hlouběji ten, kdo Tě okusil. To je, Pane, můj podíl provždy, na věky! Ale jak jsem dalek toho, abych jednal podle tohoto nepatrného poznání! Musím sám vyznat : mé srdce se honí za stíny. Dává přednost všemu jinému, než tvé společnosti! Mám vždy tolik naspěch, abych od Tebe odešel. Cítím tak často, jak je mi obtížné konat své modlitby! Není snad zaměstnání nebo povyražení, jemuž bych se neoddával raději než vážným myšlenkám o Tobě. Propůjč mi, Bože, milost, abych pocítil hluboké zahanbení nad touto vlažností a nedbalostí! Vytrhni mne z této lhostejnosti a chladnosti a dej, abych toužil jedině po Tobě celým srdcem! Nauč mne milovat rozjímání, modlitbu a zbožnou, duchovní četbu! Nauč mne vážit si všeho, co kdysi bude zaměstnávat mého ducha na věky!

2.

Bůh týž včera, dnes i navěky

Zde na zemi se vše mění. Cítím to, Pane, víc a více, čím déle jsem živ. Celá má budoucnost leží před tvýma očima. Ty víš zcela přesně, co na mne čeká každý rok, každý den, až k mé poslední hodince. Já to nevím. Ale vím, že vidíš v mém životě ustavičné změny. Neuplyne jediný rok, který by mne zanechal tak, jak mne nalezl, ani zevně ani vnitřně. V žádném období nebudu stejný. Kolik snad těžkých, neočekávaných, tvrdých ran mne ještě stihne? Nevím. Ani nevím, jak dlouho ještě budu živ. Jsem zmítán ustavičnou změnou, ať chci či nechci. Pane Bože můj, na koho se mohu spolehnout? Není na světě nic bezpečného, nic trvalého, v co bych mohl doufat. A kdybych tak činil, Ty bys mi to právě proto odňal, jen z lásky ke mně bys mi odňal všelikou oporu, abych se spolehl jen na Tebe jediného!

Vše mimo Tebe, Bože, se mění, jen Ty zůstáváš. Jsi stále týž pravý Bůh a proto nezměnitelný. Jsi nejvzácnější, nejdražší, jediné Dobro, neboť Ty sám jsi týž, Ty sám trváš věčně. Stvoření se mění, Stvořitel se nemění. A pouze když se stvoření opírá o Tebe, unikne změně. Andělé, patřící na Tebe, požívají míru a proto je jejich blaženost dokonalá. Nemohou ztratit Tebe, nemohou ztratit ani ji. Neznají úzkost ni starost, protože milovali Stvořitele. Ne cosi časného a smyslového, ale „Ježíše Krista, který je stejný včera, dnes i navěky".

Pane můj, jediný Bože, mé všechno! Nedopusť, abych se ještě honil za věcmi pomíjejícími! Zde na světě je vše nicotné jako stín, který přejde. Kéž bych neoddal své srdce ničemu pozemskému, kéž by mne nic na světě neodvrátilo od Tebe! Vezmi toto slabé srdce a tohoto lehkého ducha pod svou božskou stráž! Přitáhni mne k sobě, abych nalezl veškerou útěchu v Tobě ráno i v poledne i večer! Bud sám jasným Světlem, k němuž bych vzhlížel jako ke svému vůdci a dárci pokoje! Učiň, ať Tě, Pane Ježíši, miluji láskou vroucí a čistou! Učiň, ať Tě miluji tak horoucně a snad ještě vroucněji, než lidé milují tvory této země! Učiň, aby touto láskou rostla ona něha a ona stálost, kterou lidé velebí na lásce pozemské! Učiň, abych Tě nalezl a pociťoval jako jedinou pravou rozkoš duše, jako své útočiště, jako všechnu svou sílu, jedinou útěchu, svou poslední naději, nejvyšší bázní a dokonalou láskou!

(Úkon lásky.) Pane, věřím, vím a cítím, že jsi nejvyšší Dobro. Nejen nejvyšší Dobrota, nejvyšší Laskavost, ale i nejvyšší, vše přesahující Krása! Věřím, že jakkoli je krásné tvé tvorstvo, v porovnání s Tebou, zdrojem a tvůrcem veškeré krásy, je jen prach a popel a nicota, jež nezaslouží pozornosti. Vím, že dokonalá radost a blaženost andělů a svatých spočívá v tom, že patří na Tebe, Krásu věčnou. Již zde na zemi uvádí jediný paprsek tvé slávy svaté duše u vytržení. A pravdu toho všeho cítím i při své ubohosti, protože jsi vzal na sebe z nekonečného slitování naši přirozenost a k nám sestoupil jako člověk. „A viděli jsme Jeho slávu, jako slávu Jednorozeného z Otce." Ó nejdražší Spasiteli, čím více rozjímám o tvých slovech i skutcích, i o tvém utrpení, jak nám o nich mluví evangelium, tím hlouběji poznávám tvou podivuhodnou slávu a krásu!

A pro tuto krásu miluji Tě, Spasiteli a žádám, abych Tě miloval víc a více. K Tobě, v celém vesmíru jediné kráse a rozkoši, které není rovno, a která je nekonečně skvělejší a podivuhodnější, než je rozkoš a krása i nejkrásnějších tvorů, planu láskou nevýslovnou a nezadržitelnou. Když na Tebe vzpomenu, Pane, zdá se mi vše temné a smutné. Nic na světě, ani co je mi přirozeně nejmilejší, nemohl bych milovat tak jako Tebe. Vše bych spíše ztratil než Tebe, neboť Tys můj nejvyšší Pán, má láska jediná!

Pane Bože, Ty víš nekonečně lépe než já, jak málo Tě opravdu miluji! Kdybys mi nedal svou milost, sám bych nebyl s to Tě milovat. Teprve tato milost otevřela zrak mého ducha, aby spatřil tvou slávu; ta uchvátila mé srdce a učinila je citlivým pro rozkoš tvé podivuhodné krásy. A jen strašlivé porušení smyslů by mi bránilo, abych Tě, Pane, miloval a na Tebe nevzpomínal. Ale, Pane Bože, vše se mi zdá bližší než Ty. Věci pozemské, vše, co mne přirozeně blaží, snaží se zase uloupit patření na Tebe. Jedině Tvá milost mi může pomoci. Opatruj tedy sám, Pane, mé oči i mé uši i mé srdce, aby nepropadly bídnému zevnějšímu otroctví! Zlom mé okovy, pozvedni mé srdce, učiň, aby se celá má bytost obrátila k Tobě, abych Tě nikdy nespustil z očí, a pomoz mi, aby má láska, v rozjímají o Tobě, stále více, den po dni, rostla a hořela.
Amen.

 

[Převzato z John Henry Newman: Bůh a já, Krystal, Olomouc 1930. Z anglického originálu  Meditations and Devotions, III, přeložil Prokop Holý. Jazykově upraveno.]

 

Více o bl. Johnu Henrym Newmanovi 

 

Související články:

Bůh a já 3
Bůh a já 2

Bůh a já 1
John Henry Newman
- životopis
Modlitba za jednotu
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
John Henry Newman: Bůh - Stvořitel 
John Henry Newman: De Profundis - Z hlubin 
John Henry Newman: Před rozjímáním
John Henry Newman: Modlitba za světlo pravdy 
Lukáš Drexler: John Henry Newman: I pokus se počítá  
Lukáš Drexler: V "communiu" s kardinálem J.H. Newmanem

 

[RSS]

Přečteno 247x

další články