Půst, modlitbu a almužnu za každých okolností

...V Písmu svatém čteme, jak Pán promluvil ke svému lidu. Rozmlouval o nezbytnosti konání dobrých skutků, abychom se mu zalíbili a připojili se tak k zástupu svatých: „To, co od vás žádám, není nad vaše síly, nemusíte vystoupat až k oblakům, ani procházet moři. Vše, co od vás žádám, je takříkajíc na dosah ruky, ve vašem srdci a kolem vás." Já mohu jen zopakovat to samé. Je to pravda. Nikdy se nám nedostane štěstí přijít do nebe, pokud nebudeme konat dobré skutky. Ale nelekejme se. To, co Bůh od nás žádá, není nic výjimečného, ani nad naše síly či schopnosti. Nežádá od nás, abychom seděli celý den v kostele, nechce od nás ani těžké skutky pokání, které by nám zničily zdraví. Nechce od nás, abychom rozdali všechen svůj majetek chudým (i když jsme ve skutečnosti povinni dát chudému tolik, kolik můžeme, abychom se zalíbili Bohu, který nám přikázal, abychom tím odčinili svoje hříchy). Je také pravda, že se máme v mnoha věcech umrtvovat, přemáhat naše sklony... Možná mi řeknete, že je mnoho těch, kteří se nemohou postit, další, kteří nemohou dávat almužnu, jiní jsou zase tak zaneprázdněni, že se často jen s námahou ráno a večer pomodlí. Jak se tedy budeme moci zachránit, když se musíme stále modlit a neustále konat dobré skutky, abychom získali nebe? Jestliže se naše dobré skutky promění na modlitbu, půst a almužnu, uvidíte, jak lehce to všechno budeme moci činit.

Ano, i kdybychom měli chatrné zdraví, anebo kdybychom dokonce byli nemocní, existuje jeden způsob, jak se můžeme lehce postit. I kdybychom byli zcela chudí, ještě stále můžeme dát almužnu. Jakkoli bychom byli zaneprázdněni, můžeme se modlit k dobrému Bohu ráno a večer, ba i celý den bez toho, abychom se nechali vyrušit v naší činnosti. Můžeme se postit způsobem, který se velmi Bohu líbí: vždy se zřekneme něčeho, z čeho bychom měli mít potěšení, neboť půst není jen zříkání se jídla a pití, ale i toho, co nám způsobuje radost či potěšení. Jedni se mohou umrtvovat tím způsobem, že se stanou lepšími. Druzí se zase zřeknou návštěv svých přátel, které by tak rádi viděli, další oblíbených řečí a rozhovorů. Toto je skutečně velký půst, a Bohu se velmi líbí, když bojujeme proti lásce k sobě samému, proti svojí pýše, proti svojí nechuti konat to, co neradi konáme; anebo když žijeme s lidmi, jejichž povaha a způsob konání nám velmi nevyhovují...

Naskytla se vám příležitost, aby jste uspokojili svoji mlsnost? Nikoho na nic neupozorňujte a raději si vezměte to, co vám chutná nejméně... Ano, kdybychom chtěli konat dobro, zjistili bychom, že se musíme postit nejen každý den, ale v každém okamžiku dne.

Ale řekněte mi, existuje vůbec půst, který by se líbil Bohu více jako trpělivé snášení anebo konání jistých věcí, které vám jsou často nepříjemné? Nemluvě o stonáních, nemocech a mnoha dalších trápeních, jež se z našeho bídného života nedají vyloučit - kolikrát máme příležitost k umrtvování, když přijímáme to, co nás obtěžuje a co se nám protiví? Dnes to může být práce, která nás nudí, jindy zase nesympatická osoba či ponížení, které těžko snášíme. Nuže tedy, jestliže přijmeme toto všechno kvůli dobrému Bohu jen proto, abychom se mu zalíbili, Bůh přijme tato odříkání nejvděčněji...

Můžeme říci, že existuje druh almužny, již můžeme dávat všichni. Dobře víte, že almužna nespočívá pouze v tom, abychom nasytili někoho, kdo je hladový, anebo darovali oděv tomu, kdo jej nemá. Almužnou jsou všechna dobrodiní, jež v duchu lásky prokazujeme svému bližnímu, ať už jeho tělu, nebo duši. Když máme málo, tak tedy dáme málo; když nemáme, tak alespoň půjčíme, můžeme-li. Ten, kdo se nemůže postarat o potřeby chudých, může je alespoň navštívit, povědět jim nějaké slovo útěchy, pomodlit se za ně, aby svoji nemoc využili co nejlépe. Ano, v Božích očích je všechno velké a cenné, když to konáme v duchu víry a pro lásku k bližnímu, protože Ježíš Kristus nám říká, že ani sklenice vody nezůstane bez odměny[1]. Vidíš tedy, že i když jsme velmi chudí, můžeme snadno dávat almužnu.

A ještě dodám, že existuje jedna modlitba, již se můžeme modlit neustále, jakkoliv jsme zaneprázdnění, a nemusíme ani přerušit svoji práci. Spočívá v tom, abychom ve všem, co činíme, plnili pouze Boží vůli. Řekněte mi, je těžké snažit se plnit jen Boží vůli ve všech našich skutcích, ať jsou jakkoliv malé? ...

[Úryvek z Kázání na 7. neděli po Letnicích. Z knihy Gérard Rossé: Ján Mária Vianney, farár z Arsu, Lúč, Bratislava 2001, přeložil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Vlažná duše
Svaté přijímání  
Jak krásná je duše!  
Myšlenky o Panně Marii
Vedeni Duchem svatým 
Panna Maria, prostřednice
Nechejte se vést Duchem svatým
Krásný úkol a povinnost člověka: modlit se a milovat 

Související články: 

Antonín Paduánský: O postu  
Ambrož Milánský: Eliáš a půst  
Athanasius Alexandrijský: Chvála postu
Lev Veliký: Zbožné očištění postem a milosrdenstvím  
Luboš Bližňák: Význam křesťanského půstu pro současného člověka 
Petr Chrysolog: Modlitba, půst a milosrdenství jsou základem zbožnosti
 Ignác z Loyoly, Jan de Polanco: List o ctnosti chudoby 
 Jan Zlatoústý: Kristus chudý v chudých
Cyprián: Dobré skutky a dobročinnost
Luboš Bližňák: Půst v Písmu svatém
Hermas: O pravém postu a čistotě  
Ladislav Pokorný: Postní doba   
  Ludvík Granadský: Půst  

Poznámky: 

[1] Srov. Mt 10,42.