Poznání Boha

Svatý Řehoř z Nyssy, mladší bratr svatého Basila, se narodil v Kapadocii kolem roku 335. Vychován byl v rodině, pravděpodobně starším bratrem. Vystoupil jako učitel řečnictví, brzy se však uchýlil do samoty a r. 371 přijal biskupské svěcení. Po čtyřech letech jej ariánští biskupové sesadili. Ve správě biskupství neprojevil velkou obratnost, zato však jeho hluboké vědecké práce došly všeobecného uznání. Theologickou zdatnost prokázal zejména na cařihradském koncilu (r. 381) v boji s bludaři. Přesné datum úmrtí není známo, odhaduje se někdy po roce 394.

Jeho nejvýznačnějším dogmatickým spisem je Velká katechetická řeč. Nejčetnější jsou exegetické spisy. Pod vlivem Origena se přidržuje alegorického výkladu. Sem patří dvě knihy o nadpisech žalmů, homilie k Velepísni (15), na Modlitbu Páně (5) a o blahoslavenstvích (8). Znamenitými asketickými spisy jsou O panenství a O dokonalosti.

Poznání Boha

162. ... Opravdu, čím více lidská mysl uvažuje o Bohu, stále postupujíc k vyšším a dokonalejším věcem, tím více poznává, že Božská přirozenost je neviditelná a nepochopitelná. 163. Neboť tehdy, když (Mojžíš) opouští nejen vše, co se poznává smysly, nýbrž i to, na co se patří rozumem, a když jde stále více dovnitř, obklopen ze všech stran neviditelným a nepochopitelným oblakem, vidí Boha. Pravé poznání Boha totiž spočívá v tom, v čemž je i pravé jeho vidění, abys viděl, že ho nelze vidět, že poznání jeho se každému poznání vymyká, jsouc nepochopitelně na všech stranách zahaleno jakousi temnotou. Proto také svatý Jan, jenž se dostal do této přejasné temnoty, bez váhání zvolal: „Boha nikdy nikdo neviděl"[1], naznačiv tímto popřením nemožnost poznání Božské podstaty nejen pro lidi, nýbrž pro jakoukoliv rozumovou přirozenost. 164. Proto Mojžíš tehdy, když mu bylo dáno větší poznání, vyznává, že viděl Boha v oblaku, to znamená, že teprve tehdy poznal, že božské se vymyká veškerému poznání a pochopení. Mojžíš tedy vstoupil, jak je řečeno, do oblaku[2], v němž byl Bůh. Jaký Bůh? „Ten, jenž si učinil z temnoty skrýš"[3], jak zpíval David, který byl týmž oblakem poučen o skrytých věcech. 165. Ten však, jenž se v něm ocitl, je oblakem znovu poučován o těch věcech, o nichž byl skrze oblak zpraven, jak se domnívám, aby toto ustanovení bylo pevnější, schválené Božským hlasem a vážností. Boží slovo totiž především zakazuje, aby sis myslel, že Bůh je podoben nějaké poznatelné věci, neboť každá myšlenka, jež vzniká z nějaké postižitelné představy díky uvažování a odhadování Boží přirozenosti, vede k vytvoření nějakého vyobrazení Boha, avšak ne k jeho poznání. 166. Poněvadž ve skutečnosti náboženská ctnost sestává ze dvou částí, a to jednak z té, jež se týká Boha, a pak z té, jež se týká čistého způsobu života (čistota života je zajisté nemalou částí zbožnosti), především se dověděl, co je třeba o Bohu znát, že totiž poznat Boha není nic jiného, než poznat, že Bůh není nic z toho, co může lidská mysl poznat. Potom se důkladně poučuje o druhé části ctnosti, učí se totiž, čím se dosáhne čistého způsobu života. 167. Konečně vstupuje do stánku, který nebyl zhotoven lidskou rukou.

(Život Mojžíšův, 162-167)

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha."[4] Nezdá se mi však, že se tomu, kdo bude mít oko duše pročištěné, dovoluje bezprostřední patření na Boha, nýbrž velkolepý výrok nám chce asi říci - máme-li učit tomu, co Slovo zjevněji vyjadřuje i o ostatních, když praví: „Boží království je mezi vámi"[5] - že ten, kdo očistil své srdce ode všeho stvoření a od neřestné touhy, ve své vlastní kráse vidí obraz Božské přirozenosti. A mám za to, že málo slov, jež Slovo proneslo, obsahuje tuto radu: Ó, vy lidé, kteří alespoň trochu toužíte patřit na to, co je skutečně dobrem, když slyšíte, že je Boží velebnost vynesena a vyvýšena nad nebesa, jeho sláva nevyslovitelná, krása nevyjádřitelná, přirozenost neuchopitelná, neupadejte v zoufalství, že nemůžete vidět to, po čem toužíte! Neboť v tobě je způsob patření na Boha, tobě srozumitelný a pochopitelný, poněvadž ten, jenž tě stvořil, zároveň ono dobro jakoby vložil do přirozenosti. Bůh vtiskl do tvé přirozenosti nápodoby dobrých věcí jeho vlastní přirozenosti, jako by tvaroval vosk předem vytvořenou formou. Neřest však, jež zahaluje charakter Boží podoby, učinila dobro, skryté pod přikrývkou hanebnosti, pro tebe neužitečným. Jestliže tedy svědomitým a řádným životem opět smyješ nepohodlnou špínu pokrývající srdce, znovu v tobě zazáří Božská krása. Tak jako je tomu se železem: to totiž, ještě před chvílí černé, jakmile byla brouskem setřena rez, se třpytí jako slunce, odráží zvláštní jas a září, právě tak vnitřní člověk, který je tím, co Pán nazývá srdcem, otřev špínu rezu, jež se v přirozenosti nahromadila nenáležitým tlením, nabude opět původního a prvotního tvaru a podoby a bude dobrým. Co je totiž dobru podobné, je prostě dobré. Kdo tedy vidí sebe, v sobě vidí to, po čem touží; proto je blahoslavený, kdo je čistého srdce, vždyť patřením na svou čistotu vidí skrze obraz počáteční vzor. ... Čistota totiž, apathie a vzdálení se ode všeho zla je božskost. Jsou-li tyto věci v tobě, je v tobě bezpochyby Bůh.

(Osm řečí o blahoslavenstvích, VI)

[Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1934. Podle řeckého originálu a u druhého úryvku také s přihlédnutím k anglickému překladu (Gregory of Nyssa, Homilies on the Beatitudes. An English Version with Commentary & Supporting Studies. Proceeding of the Eight International Colloquium on Gregory of Nyssa /Paderborn, 14-18 September 1998/, edited by Hubertus R. Drobner & Albert Viciano, Brill 2000) upravil Lukáš Drexler.]

Od téhož autora:

Proti Eunomiovi (Contra Eunomium) 
Prvorozený nového stvoření  
Falešní křesťané

Související články:

Řehoř Naziánský: Kristus je pokřtěn
Basil Veliký: Z díla sv. Basila Velikého
Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)  
René Laurentin: Temný a zároveň zářivý oblak víry  
Irenej z Lyonu: Zjevení Syna se rovná poznání Otce  
Origenes: Jak je možné poznat Boha a obdržet od něho spásu?  
Hans Urs von Balthasar: Počátek kontemplace tkví ne v naší, ale v Boží lásce  
Irenej z Lyonu: Slávou Boží je živý člověk, životem člověka je patření na Boha  
Yves Congar: Nehledat ve světě svůj vlastní prospěch, ale spatřovat v něm Boha 
Michael Špaček: Poznání všech věcí a Boha v nich podle Tomáše Špidlíka (1/4)  
Basil Veliký: Kdo přijímá Ducha, přijímá zároveň Otce i Syna  
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha  
Jean Daniélou: Mystické poznání Boha  

Poznámky:

[1] J 1,18.

[2] Ex 24,18.

[3] Ž 18,12.

[4] Mt 5,8.

[5] Lk 17,21.