Nacházíte se na: Theofil > Patristika > Falešní křesťané

Falešní křesťané

sv. Řehoř z Nyssy, 25.4. 2012

Úryvek z asketického spisu "O křesťanském vyznání Harmoniovi" ("De Professione Christiana ad Harmonium") od jednoho z kappadockých otců, sv. Řehoře z Nyssy (4. stol.) o tom, co znamená být křesťanem, "kristovcem".

 

rehor-z-nyssy-002-upr-men.jpgVypravují, že jakýsi kejklíř ve městě Alexandrie vycvičil a vyučil opici, takže se obratně vžila do chování tanečnice. ... Diváci byli uchváceni novotou věci, avšak byl tam kdosi chytřejší než ostatní, jenž žertem ukázal civějícím na podívanou, že opice je opice. Když totiž všichni tleskali a vychvalovali obratnost opice, která se pěkně podle hudby a zpěvu pohybovala a obcházela, hodil prý na jeviště pochoutky, které přitahují a vábí hltavost těchto zvířat. Jakmile opice před sebou spatřila rozházené mandle, okamžitě zapomněla na tanec, na potlesk a na ozdobené šaty, přiběhla k nim a prsty rukou sbírala ty, které nalezla; rychle strhla z obličeje masku, aby jí nepřekážela, a drápy poškodila a rozdrásala přijatou podobu, a tak místo pochvaly a obdivu utržila od diváků mnoho smíchu, poněvadž ve zbytcích masky poskytovala ošklivou a směšnou podívanou.

Jako tedy oné nestačila nepravá, napodobená a přivlastněná podoba k tomu, aby byla pokládána za člověka, neboť její přirozenost byla přistižena v hltání pochoutek, právě tak ti, kteří svou přirozenost nepravdivě přistrojili vírou, jsou snadno usvědčeni ďáblovým pokrmem a hltavostí, že jsou něčím jiným a že v sobě ukrývají jiné věci, než jak ukazují. Místo fíků, mandlí nebo podobného pokrmu, vychloubání, ctižádost, dychtění po zisku a po rozkoši a všechna jiná zla tohoto druhu, ďáblova to potrava, předložená nenasytným lidem jako pochoutky, lehce vyzradí duše podobné opicím, které strojeným napodobováním předstírají křesťanství[1], strhujíce ze sebe a odhazujíce v čas neštěstí a pohromy masku mírnosti, tichosti nebo nějaké jiné ctnosti.

Přijme-li tedy sice někdo jméno Kristovo, avšak to, co se jím zároveň míní, nevyjádří a nepředvede životem, ten lživě předstírá jméno, bera na sebe podle námi daného příkladu bezduchou masku, podobnou osobě lidské, ale danou opici. Když není Kristus leč spravedlnost, čistota, pravda a vzdálení se od jakéhokoliv zla, nemůže být ani křesťana (totiž křesťana opravdového), který by na sobě neukazoval účinnost a přítomnost oněch slov. Proto řekneme, jak to kdosi vyjádřil definováním pojmu křesťanství, že křesťanství je napodobením Boží přirozenosti.

 

[O křesťanském vyznání Harmoniovi, 371. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1934. Podle řeckého originálu upravil Lukáš Drexler.]

 

Od téhož autora:

Proti Eunomiovi (Contra Eunomium)  
Řehoř z Nyssy: Poznání Boha 

 

Související články:

Basil Veliký: O Duchu svatém (De Spiritu Sancto)
Basil Veliký: Z díla sv. Basila Velikého
Řehoř Naziánský: Kristus je pokřtěn

 

Poznámky:


[1] Řecky χριστιανισμός [christianismos] - dosl. „kristovství", označení Ježíšových učedníků odkazující na Krista, Pomazaného Páně. Proto stát se křesťanem, „kristovcem", znamenalo na sebe vzít Jméno Páně, jak dále poznamenává sv. Řehoř. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 198x

další články