Nacházíte se na: Theofil > Patristika > List Smyrnenským

List Smyrnenským

sv. Ignác Antiochijský, 24.10. 2012

Šestý ze sedmi dopisů mučedníka a biskupa sv. Ignáce Antiochijského (1.-2. stol.), učedníka apoštola Jana.

 

ignac-antiochijsky-008-men.jpg

  

Ignác, zvaný též Theoforos[1],

církvi Boha Otce a milovaného Ježíše Krista,

obdařené všemi milostmi, plné víry a lásky,

nepostrádající žádné milosti,

milé Bohu a bohaté na světce,

církvi v asijské Smyrně[2]

v čisté radosti a v Božím slovu co nejvíce pozdravů.

 

I.

1. Velebím Ježíše Krista, že vás učinil tak moudrými. Poznal jsem, že jste pevní ve víře, jako byste tělem i duší byli přibiti ke kříži Ježíše Krista; že skrze Kristovu krev vytrváváte v lásce; že jste pevně přesvědčeni o tom, že náš Pán opravdu[3] pochází podle těla z rodu Davidova a podle vůle a z moci Boží je Božím Synem, že se opravdu narodil z panny, byl pokřtěn, aby vyplnil veškerou spravedlnost; 2. že byl opravdu za Pontia Piláta a tetrarchy Heroda za nás ukřižován - ovocem tohoto Božího a nejblaženějšího utrpení jsme -, aby svým zmrtvýchvstáním věčně pozvedal svatým a věrným svým mezi Židy i mezi pohany v jednom těle své církve své znamení.

 

II.

1. Toto všechno, aby nás spasil, vytrpěl kvůli nám. A opravdu trpěl i opravdu vstal z mrtvých, ne jak někteří nevěřící tvrdí, že trpěl zdánlivě[4] a že i oni sami jen zdánlivě existují. Jak smýšlí, tak se jim stane. Stanou se ďábly bez těla.

 

III.

1. Vím, že i po svém zmrtvýchvstání má (Ježíš Kristus) tělo[5], a věřím, že je má i teď. 2. Když přišel k Petrově družině, pravil jim: „Vezměte, dotkněte se mne a vizte, že nejsem neviditelný duch."[6] Dotkli se jej a uvěřili. Jeho tělo a jeho duch je usvědčily. Proto i smrtí pohrdli a zvítězili nad smrtí. 3. Po zmrtvýchvstání s nimi jedl a pil jako opravdový člověk, ač duchem byl sjednocen s Otcem.

 

IV.

1. Milovaní, připomínáme vám to, ač vím, že stejně smýšlíte jako já. Jen vás varuji před zvířaty v lidské podobě. Nejen je mezi sebe nepřijímejte, nýbrž, je-li to možné, ani se s nimi nestýkejte. Modlete se za jejich obrácení, které je obtížné. Ježíš Kristus, náš pravý život, má však moc, aby je obrátil. 2. Jestliže u Pána bylo všechno jen zdánlivé, pak i já jsem zdánlivě spoután. Proč však chci zemřít, dát se upálit, stít mečem, předhodit zvěři? Kdo však čeká na meč, na toho čeká Bůh; kdo je mezi zvěří, ten je i s Bohem. Je tomu ovšem jen tehdy tak, děje-li se to ve jménu Ježíše Krista. Abych s ním mohl trpět, všechno podstoupím, poněvadž mne miluje ten, který se stal skutečným člověkem.

 

V.

1. Někteří jej z neznalosti popírají. Jen aby On je nezapřel, když obhajují spíše smrt než pravdu. Nepřesvědčili je ani proroci ani Mojžíšův zákon, ale až do dneška ani evangelium[7] a naše vlastní utrpení. 2. I o nás totiž smýšlejí stejně. Co mi pomůže, jestli mne někdo chválí a mého Pána uráží tím, že neuznává, že měl tělo? Kdo nevěří, že měl tělo, znovu jej popřel, poněvadž sám zemře. 3. Jména těch nevěřících nemíním uvádět. Kéž by změnili smýšlení o utrpení Krista, jenž je naším zmrtvýchvstáním.

 

VI.

1. Nikdo se nedej na bludnou cestu! I nebešťané, slavní andělé, knížata neviditelná i viditelná, neuvěří-li v Kristovu krev, budou odsouzeni. Kdo můžeš pochopit, pochop[8]. Ať nikdo nezpychne svým postavením. Vše záleží na víře a lásce, nad něž není nic vznešenějšího. 2. Zamyslete se nad těmi, kteří jinak smýšlejí o Kristově milosti, jíž se vám dostalo, a pochopíte, jakými jsou nepřáteli Boží nauky. Nemyslí na lásku ani na vdovu ani na sirotka ani na trpícího ani na vězně ani na volného ani na hladového a žíznícího.

 

VII.

1. Protože nevyznávají, že Eucharistie[9] je tělem našeho Spasitele Ježíše Krista, které trpělo za naše hříchy a které Otec ve své dobrotivosti vzkřísil, proto se vzdalují Eucharistii a modlitbě. Kdo tedy mluví proti tomuto Božímu daru a vedou o něm vážné spory, ti umírají. Lépe by bylo, kdyby jej milovali a mohli vstát z mrtvých. 2. Je lépe vyvarovat se takových lidí a nemluvit o nich ani soukromě ani veřejně a raději se řídit proroky, zvláště evangeliem, v němž je vylíčeno utrpení a dokonale dokázáno zmrtvýchvstání. Varujte se roztržek, jež jsou počátkem všeho zlého.

 

VIII.

1. Buďte všichni jednotní s biskupem, jako Ježíš s Otcem a jako kněží s apoštoly. Mějte v úctě jáhny, jako máte v úctě Boží zákon. Kdo patříte k církvi, nečiňte nic bez biskupa. Nechť je za pravou Eucharistii[10] považována ta, již koná biskup a koho tím pověřil. 2. Kde biskup, tam ať je i lid, jako kde je Kristus, tam je i katolická[11] církev. Bez svolení biskupa není dovoleno ani křtít ani konat hody lásky[12]. Co on schválí, to je milé i Bohu a proto i pevné a jisté.

 

IX.

1. Je rozumné, dokud máme ještě čas, vzpamatovat se a obrátit se k Bohu. Je dobré ctít Boha i biskupa. Kdo ctí biskupa, toho ctí i Bůh. Kdo něco dělá bez vědomí biskupa, ten slouží ďáblu. 2. Vše tedy konejte s nadmírou lásky. Kéž se vám dostane ve všem hodně milostí. Zasloužíte si to. Ve všem jste mne potěšili. Ježíš Kristus potěš vás. Měli jste mne rádi, ať jsem byl u vás či nikoli. Nechť vám odplatí Bůh. Skrze něho všechno vydržíte a budete patřit jemu.

 

X.

1. Dobře jste učinili, že jste přijali jako služebníky Krista Boha Filóna a Rhea Agathopoda, kteří mne pro Boží věc doprovázeli. I oni děkují za vás Pánu, poněvadž jste se snažili všemožně udělat jim radost. Nic z toho vám nebude zapomenuto. 2. Smírnou obětí za vás je můj duch a mé okovy, na které jste byli tak pyšní a za něž jste se nestyděli. Ani dokonalá víra, Ježíš Kristus se nebude za vás stydět.

 

XI.

1. Vaše modlitba se dostala k církvi v syrské Antiochii. Odtud jako nehodný jejich biskup a jako poslední z nich jsem byl odveden v okovech, které jsou také milé Bohu. Avšak toho jsem byl uznán za hodného ne za své zásluhy, ale z Boží milosti. Modlím se, aby mi byla dána milost na vaši modlitbu dosáhnout Boha. Všechny pozdravuji. 2. Aby vaše dílo bylo dokonalé na zemi i na nebi, ať vaše církev zvolí k Boží cti Božího posla a pošle jej do Sýrie, aby syrským křesťanům blahopřál k jejich vrácení klidu, k jejich početnému vzrůstu i k tomu, že jejich církev je znovu ustavena[13]. 3. Považuji za dobré, abyste s listem poslali někoho z vašich, aby spolu s antiochijskými křesťany slavil klid, jehož se jim Boží vůlí dostalo, i to, že na vaši modlitbu jejich církev šťastně doplula do přístavu. Jste dokonalí, myslete tedy na dokonalost. Budete-li chtít konat dobro, Bůh vám ochotně pomůže.

 

XII.

1. Pozdravuje vás láska[14] bratří v Troadě[15]. Odtud vám také píšu po Burrovi, kterého jste vy i vaši efezští bratři poslali, aby mne doprovázel, který mi dělá velkou radost. Kéž by jej všichni napodobili. Je vzorem, jak se má Bohu sloužit. Za všechno nechť jej odmění milost. 2. Pozdravuji u Boha zasloužilého biskupa, Bohu milé kněžstvo, své spoluslužebníky jáhny, každého zvlášť ve jménu Ježíše Krista, při jeho těle i krvi, utrpení i zmrtvýchvstání tělesném i duchovním. Zůstaňte v Boží jednotě. Všude vás doprovázej milost, požehnání, pokoj a trpělivost.

 

XIII.

1. Pozdravuji domy mých bratří, jejich ženy a děti i panny[16] zvané vdovy. Buďte mi silni v síle ducha. Pozdravuje vás Filemon, který je se mnou. 2. Pozdravuji dům Taviin a modlím se, aby sílil ve víře a tělesné i duchovní lásce. Pozdravuji Alka, mne milé jméno, nesrovnatelného Dafna, Eutekna[17] a každého zvlášť. Rosťte v Boží milosti.

 

Smyrnenským z Troady.

 

[Přeložil Josef Novák. Převzato z Druhá patristická čítanka, Česká katolická Charita, Praha 1985. Mírně upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil.]

 

Více o sv. Ignáci Antiochijském

 

Listy sv. Ignáce Antiochijského:

List Efezanům
List Magnesijským 
List Tralleským 
List Římanům 
List Filadelfským
List Smyrnenským
Ignác Polykarpovi 

 

Poznámky:


[1] Theoforos je buď druhé Ignácovo jméno, nebo jej tak pojmenovali sami křesťané pro jeho horlivost. Poněvadž slovo Theoforos, podle toho, na kterou slabiku se položí přízvuk, může znamenat někoho, kdo je zanícen pro Boha (Theofóros), nebo kdo byl Bohem seslán, přinesen (Theóforos), zavdal patrně tento druhý výraz příležitost ke vzniku legendy, podle níž Ignác byl oním dítětem, které dává Ježíš Kristus za vzor svým učedníkům (Mt 18,1‑5).

[2] Smyrna (dnešní Izmir) bylo již ve starověku velmi známé přístavní město na dnešním tureckém pobřeží Středozemního moře. Pro křesťanství bylo jedním z výchozích měst pro misijní činnost. Jedním z prvních biskupů tu měl být spolupracovník sv. Pavla Apelles. Jako přístavní město bylo místem střetávání se mnoha názorových proudů. Ani křesťanství, jak poznáváme z tohoto listu, se tomu nevyhnulo. Vedle doketů zde byla sekta tzv. patripassiánů (že trpěl Bůh Otec), přívrženci Markiona (Starý a Nový Zákon stojí proti sobě; dobrý Bůh se zjevil teprve v Ježíši Kristu a vzal na sebe zdánlivé tělo, aby zničil království příslušného starozákonního Boha; hmota je něčím špatným), montanisté (rigorózní sekta zakazující kupříkladu druhé manželství).

[3] Celá tato kapitola je obranou proti gnostikům alexandrijského ražení, tzv. ebionitům, kteří tvrdili, že Ježíš Kristus se narodil z Marie a Josefa a teprve při křtu v Jordáně do něho vstoupil eón Kristus, který při smrti na kříži od něho odstoupil; prý trpěl Ježíš, nikoli Kristus, jenž existuje jako duchová bytost.

[4] Obrana proti gnostikům syrského ražení, tzv. doketům, kteří z odporu ke hmotě přisuzovali Ježíši Kristu jen zdánlivě tělo.

[5] Řecký text je možné přeložit i takto: „...poznal jsem jej po zmrtvýchvstání...". Tak tomu rozuměl i sv. Jeroným, zřejmě s ohledem na 1Kor 15,6, kde sv. Pavel píše, že Ježíš Kristus se po svém zmrtvýchvstání zjevil více než 500 bratřím. Vzhledem ke kontextu se mi tento výklad nezdá pravděpodobným.

[6] Slova jsou z apokryfu (pravděpodobně z Petrova evangelia).

[7] Evangeliem je třeba rozumět patrně nikoli jen psané evangelium, nýbrž celé učení předávané ústním podáním.

[8] Mt 19,12.

[9] Eucharistie v užším smyslu jako Nejsvětější svátost.

[10] Eucharistie v širším významu jako oběť mše svaté.

[11] Tohoto slova je v křesťanské literatuře zde použito poprvé.

[12] Hody lásky - řecky Agapé - byla ve starokřesťanské době hostina liturgického charakteru a byla bezprostředně spojena s eucharistickou hostinou mše svaté, jež bezprostředně po agapé následovala. Měla utužovat vědomí křesťanského společenství a byla prostředkem v péči o nemajetné. Záhy však tato hostina pro různé nepřístojnosti zanikla.

[13] Pravděpodobně měl za to, že antiochijští křesťané po Ignácově zatčení byli rozprášeni.

[14] Církev v Troadě.

[15] Přístavní město na západním pobřeží egejského moře v nynějším Turecku.

[16] Poněvadž do seznamu vdov podle 1Tim 5,9 měly být zapsány jen ty ženy, které zachovaly svou vdovskou čistotu a vyznamenaly se skutky křesťanského milosrdenství, patřily mezi tyto i neprovdané ženy, které zachovávaly panenskou čistotu a věnovaly se službě bližnímu.

[17] Euteknos znamená toho, jenž má mnoho dětí. Bylo by možné toto jméno považovat za přídavné jméno k předcházejícímu vlastnímu jménu Dafnos. V tom případě by mohl znít překlad i takto: „...Dafna, který má mnoho dětí...".

 

[RSS]

Přečteno 389x

další články