Velká výstava v malém městě - Bohuslav a Daniel Reynkovi

Když jsem po delší době opět zavítal do malého severomoravského města Rýmařov, jež pro svoji polohu na důležité dopravní tepně bývá označováno jako „brána Jeseníků", jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že v jeho Městském muzeu, jehož součástí je i galerie Octopus s dlouholetou tradicí kvalitních výstav nadregionálního významu, se právě koná výstava originálních grafik Bohuslava Reynka a fotografií jeho syna Daniela. Neváhal jsem ani na okamžik a v údivu, že se ve zdánlivě bezvýznamném městě koná tak významná výstava, jsem se rozhodl této jedinečné příležitosti využít a výstavu navštívit.

O Bohuslavu Reynkovi jsme na stránkách Revue Theofil psali již mnohokrát (případný zájemce nechť využije odkazů pod článkem), včetně prezentace ukázek z jeho výtvarného díla. I přes to jsem dosud neměl tu čest osobně vidět originály jeho děl. Fotografie jeho syna Daniela Reynka však pro mne byly naprosté novum, a to i přesto, že před nedávnem vyšla obrazová kniha doprovázená jeho fotografiemi Z vln, které zkameněly (Karmelitánské nakladatelství, 2007).

Samotná výstava byla rozmístěna do dvou místností, kdy každému z vystavujících autorů byla vyčleněna jedna z nich, ta větší kupodivu Danieli Reynkovi, ale jak jsem později viděl, tak zcela právem.

Bohuslav Reynek (1892-1971) zde byl představen několika desítkami nepojmenovaných grafických listů, z nichž některé spolu s ním tiskl i jeho syn Daniel. Střídaly se na nich přírodní motivy s biblickými výjevy a lze na nich vidět, jak Bohuslav Reynek vnímal propojenost těchto dvou zdánlivě odlišných světů - v přírodě vidí Boha a naopak „Boží věci" se „dějí" ve stvoření. I příroda prožívá „liturgický rok" se svým ukřižováním a vzkříšením, s „bílou sobotou" zimy, kdy Kristus sestupuje do podsvětí, a s očekáváním zmrtvýchvstání, jež přemáhá moc smrti a zmaru. Prosté věci nejsou zapomenuty, nýbrž i jich se dotýká prst milostivého a ke stvoření sklánějícího se Boha, vždyť „ani jeden z vrabců není před Bohem zapomenut"[1]. Obzor krajiny vyzývá k vyhlížení Božího království s jeho věčností a nekonečností, ptačí stopy ve sněhu jsou znamením lidské cesty k Bohu přes „krajinu chladu" tohoto světa. Bůh se rodí ve chlévě, v nejprostším zákoutí světa, uprostřed dobytka, daleko od slávy světa a jeho pozornosti. A ptáci v korunách stromů chválí východ Slunce, jeho povstání z temnoty noci a prozáření celého světa. Ano, takový je Bohuslav Reynek a jeho (i náš) Bůh, jenž sídlí „na výsostech" a zároveň se dotýká i těch nejnepatrnějších věcí ve stvoření. Reynkovy grafiky obsahují zdánlivě prosté motivy, avšak s hlubokými významy a v excelentním výtvarném ztvárnění. Jak lze při setkání tváří v tvář s Reynkovými obrazy neslyšet ono „výmluvné ticho" a nebýt jím osloven? Jak lze neslyšet ono šumění větru v zasněžené krajině, větru, jenž podkresluje Boží majestát procházející se krajinou?

Jako bychom v Reynkově výtvarném i literárním díle slyšeli chvalozpěv sv. Františka z Assisi: „Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil, zvláště pak bratr slunce.../ Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy.../ Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr a vzduch i oblaka, jasná obloha a každé počasí...", nebo slova Písma v Žalmech: „Chvalte Hospodina ... slunce s měsícem, chvalte ho všechny jasné hvězdy... Ze země ať chválí Hospodina ... oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo, horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry, zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo..."[2]

Kromě těchto „chvalozpěvů přírody" a biblických motivů (Noe, starozákonní proroci ad.) však lze v Reynkových obrazech (i básních) vnímat rovněž motivy utrpení a samoty, především prostřednictvím ztvárnění Kristova ukřižování, jež je silným vyjádřením Reynkových pocitů a prožívání. I ty jsou však plné naděje a očekávání Božího spásného působení a prozářeny světlem Naslouchajícího, který vyslýchá volání pokorného člověka.

Na rýmařovské výstavě byly obrazy Bohuslava Reynka vhodně doplněny výběrem z jeho básní, které dokreslovaly a odkazovaly na jeho obrazy a naopak.

Daniel Reynek (*1928), syn Bohuslava Reynka, v druhé výstavní místnosti představoval svoje fotografie, jež jsou výsledkem techniky překrývání dvou diapozitivů na sebe. Zdánlivě jednoduchá technika, avšak takového znamenitého výsledku, který přináší díla Daniela Reynka, může dosáhnout jen citlivá, hluboce vnímavá a vyzrálá lidská duše.

Člověk by mohl očekávat, že jeho dílo jde v závěsu za dílem a osobou jeho otce Bohuslava. V případě Daniela Reynka však toto vůbec neplatí, neboť co se týče jeho výtvarného díla, jedná se o silnou a svébytnou osobnost, která má vlastní vnímání světa a vlastní umělecké vyjádření s vlastními výtvarnými technikami.

Avšak i zde, a naproti právě řečenému, je vidět vztah a kontinuita mezi otcem a synem. Jak otec Bohuslav, tak i syn Daniel nachází inspiraci v krajině a mezi jejími živočišnými i rostlinnými „obyvateli", uprostřed úsečky jejich existence. Kromě toho se v dílech obou objevují motivy jejich domu v Petrkově s jeho detaily a zákoutími. Oba dva se také dotýkají téže především přírodní symboliky a snaží se nás vtáhnout do krajiny pokoje, krajiny dialogu člověka s Bohem.

Fotografie Daniela Reynka v sobě obsahují, nesou a nabízejí bez jakékoliv vtíravé agrese a povrchního podbízení (jak to naopak bývá zvykem v současné multimediální době zahlcené reklamní zkratkou a hulvátským vnucováním) podmanivou krásu. Většinou sestávají z kombinování makrozáběrů s krajinou, „mikrokosmu" s „makrokosmem", které vyjadřují naše „mikrosvěty" v „makrosvětě", naše vnitřní krajiny uvnitř nesmírnosti vesmíru. Uchopení těchto motivů je na hranici působivé abstrakce a konkrétního vyobrazení, mnohdy v „provokující kombinaci" (květ šípkové růže s jinovatkou či sněžením, letní krajina zkrášlená okenní námrazou apod.) či uskutečněné pomocí rozostření, které stírá ostré kontury stvořeného a pomáhá nahlédat „to", „co" je za tím a „co" nemá stvořeností omezené hranice, „co" nemá člověkem uchopitelné kontury. Jindy se jedná o „pouhé" makrozáběry či detaily zátiší, které svojí barevností a kompoziční jednoduchostí vtahují pozorovatele do pokojné meditace, neřku-li až nazírání „toho", „co" je za oním výtvarným vyjádřením, neboť "zjednodušují" pohled pozorovatele na danou skutečnost, až snad zahlédne "Jednoduchého".

Daniel Reynek nám svým dílem ukazuje svět, po kterém toužíme a na který tak často v dnešní době zapomínáme - svět pokoje a souladu, svět prostoty, jež je cestou k hloubce, svět hlubokého naslouchání onomu nikdy nekončícímu prostoru, kterým je dialog člověka s Bohem, svět spočinutí v náruči Boží. Ukazuje nám „kosmos" (což je řecky ne jen „svět" či „veškerenstvo", nýbrž i „ozdoba", „okrasa") - „ozdobenou krásu světa", krajinu naší duše, v níž se můžeme procházet v pokoji a v ustavičném rozhovoru s jejím Stvořitelem, tak jako Adam v ráji před svým pádem.

Fotografie Daniela Reynka v sobě nesou tak hutnou krásu, že není možné ji strávit pouhou půldenní prohlídkou výstavy jeho děl. Každá z jeho fotografií je hodna našeho dlouhého prodlévání před ní, aby nám zprostředkovala průchod do krásy naší duše, jejíž je pouhým odrazem, ale i vybídnutí ke vstoupení do této krásy, která je naším domovem.

Jsem velice vděčný, že jsem tuto výstavu mohl shlédnout a vidět tak na vlastní oči originály děl Bohuslava Reynka a seznámit se také s krásou fotografií jeho syna Daniela. Můj dík, a věřím, že i dalších návštěvníků, kteří tuto výstavu navštívili,  patří rýmařovskému muzeu za uspořádání této skvělé výstavy a také známému fotografovi Jindřichu Štreitovi, který tuto výstavu mezi Danielem Reynkem a Městským muzeem zprostředkoval. Je to skutečně velká událost.

Těm, kteří dosud neměli tu čest setkat se s díly Bohuslava a Daniela Reynkových, doporučuji navštívit naši Galerii Theofil zde v Revue Theofil, v níž mohou shlédnou reprodukce děl obou těchto významných umělců.

(Fotografie: Lukáš Drexler a propagační materiály Městského muzea Rýmařov.)

Obrazová galerie výtvarného díla Bohuslava Reynka

Obrazová galerie výtvarného díla Daniela Reynka 

Související články:

Hukl: Reynkarnace
Bohuslav Reynek: Básně
Bohuslav Reynek (1892-1971)
Hukl a Reynkarnace aneb Když Reynek zpívá

Poznámky:

[1] Srov. Lukášovo evangelium 12,6.

[2] Žalm 148.