V "communiu" s kardinálem J. H. Newmanem

Není to tak dávno, co jsem v jedné z recenzí v Revue Theofil zmínil zvyšující se zájem o osobu a dílo kardinála Johna Henry Newmana (1801-1890), způsobený kardinálovou beatifikací roku  2010. Od té doby vyšly v českém překladu další Newmanovy tituly: výběr z kázání Rizika víry (Krystal OP, 2011) a soubor tématických kázání Čas Antikrista (Refugium, 2011), v přípravě k českému vydání jsou snad již i další (Idea univerzity v Refugiu). Mimo to však svůj prostor této velké osobnosti moderní Církve mezitím věnovala i Mezinárodní katolická revue Communio (http://www.mkrcommunio.cz/, resp. http://www.kna.cz/mkr-communio/), v českém prostředí stálice v distribuci hodnotných teologických textů, a to rovnou dvojčíslo 2/3 roku 2011. Alespoň v rámci svého omezeného prostoru tak do určité míry zaplnila díru v současné knižní nabídce, kdy se snažila představit nejen kardinálovo dílo, ale zároveň i jeho osobní životní cestu.

Obsah tohoto dvojčísla tak tvoří přibližně čtyři skupiny textů:

1. životní cesta kardinála Newmana (Stručná chronologie Newmanova života a Ex umbris et imaginibus ad veritatem - skvělé a čtivé nastínění životní cesty J.H. Newmana z pera Tomáše Machuly),

2. vlastní texty kardinála Newmana (Víra ve svatou Trojici, což je o malinko kratší verze i v Revue Theofil uveřejněného Traktátu o Nejsvětější Trojici, tentokrát v překladu T. Machuly; Přísnost Kristova zákona - úryvek z výše zmíněné knihy kázání Rizika víry; Maria jest „Virgo purissima", Panna nejčistší - ukázka z roku 1946 vydané knihy Maria v litaniích; Svědomí - 5. kapitola z díla List vévodovi z Norfolku, zabývající se vztahem svědomí a poslušnosti papeži, a Úvod ke Traktátu 90 - text ze závěru Newmanova anglikánského období),

3. rozbor některých významných aspektů nauky kardinála Newmana (Martin Bruske: Je Newmanův „Essay on the Development of Christian Doctrine" teorií vývoje dogmatu?; Jaroslav Vokoun: Via media; Ian Ker: Newman, koncily a Druhý vatikánský koncil a František Štěch: John Henry Newman o víře a rozumu) a

4. texty mimo hlavní téma (sv. Augustin: O víře a vyznání víry a Yves Congar: Církev je svatá).

K newmanovskému okruhu však ještě náleží kázání kardinála Henryho Edwarda Manninga, dalšího konvertity z anglikanismu ke katolictví a do velké míry Newmanova souputníka, pronesené při slavnostním rekviem za kardinála Newmana.

Jak je vidět, toto dvojčíslo nabízí zdařilý a vyvážený soubor textů zejména právě k osobě a dílu kardinála Newmana. Je pravděpodobné, že po něm sáhnou spíše lidé „intelektuálně lační", neboť z větší míry předkládá teologické „promýšlení" kardinálova teologického odkazu. Bylo by ale zavádějícím a na škodu tento soubor textů takto vymezit a omezit. Dílo kardinála Newmana má totiž „tah" ke křesťanské praxi, neboť - jak říká kardinál Newman v traktátu o Nejsvětější Trojici - ve výrocích, z nichž se skládá dogma, kterým se zabývá teologie, náboženství „nalézá inspiraci pro zbožnost a věřící poslušnost" a „žije a vyrůstá díky jejich kontemplaci" (s. 39).

Doufejme, že se v dohledné době objeví důstojná monografie o osobě blahoslaveného kardinála Newmana (poslední a dosud jediná, od Aloise Langa, vyšla ve 2. vydání roku 1946), do té doby nám však jako první a hodnotné seznámení s ním, jako takové vstoupení do „communia", do „společenství" s ním, může posloužit právě představené dvojčíslo Mezinárodní teologické revue Communio.

Více o bl. Johnu Henrym Newmanovi 

Související články:

John Henry Newman - životopis
 John Henry Newman: Bůh - Stvořitel
John Henry Newman: Před rozjímáním
John Henry Newman: De Profundis - Z hlubin 
John Henry Newman: Modlitba za světlo pravdy  
John Henry Newman: Traktát o Nejsvětější Trojici
Lukáš Drexler: John Henry Newman: I pokus se počítá  
John Henry Newman: O víře, Ježíšovu Srdci a andělích  
John Henry Newman: Zkreslené křesťanství 
Július Pavelčík: Blondel, Newman, Tradícia 
John Henry Newman: Bůh a já 1