Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Andělé 4 - O čase, ve kterém byli andělé stvořeni

Andělé 4 - O čase, ve kterém byli andělé stvořeni

Josef Pospíšil, 1.10. 2012

Další věroučné zamyšlení o andělech z pera katolického dogmatického teologa Josefa Pospíšila (1845-1926)

 

Co se týká času, kdy byli andělé stvořeni, je dogmaticky jisté jen to, že byli stvořeni na počátku času (in initio temporis)[1], to znamená, že byli stvořeni v čase a s časem. Byli-li však stvořeni zároveň s hmotou (Gen 1,1), nelze tvrdit s naprostou určitostí.

Všichni svatí otcové a církevní spisovatelé učí (opačného mínění jsou pouze sv. Pulcheritis a z Židů Filón), že andělé byli stvořeni před člověkem a před dokončeným uspořádáním celého veškerenstva. Neboť v knize Jobově Bůh praví k Jobovi, chtěje ho poučit, že jeho moc a moudrost nikdy nepochopí, že již tenkrát, když počal vytvářet tento svět, nad jeho dílem plesali „synové Boží", tedy ještě dříve, než byl stvořen člověk. Že „syny Božími" je třeba rozumět anděly, je všeobecné mínění svatých otců a teologů. A proto praví sv. Augustin: „Kdo by se odvážil domnívat, že andělé byli stvořeni teprve po stvoření všech bytostí, které Genesis uvádí v mojžíšském šestidenní? A kdyby někdo byl tak nemoudrý, pak ho z bludu usvědčí ono místo z Písma svatého (Job 38,7), kde Bůh praví [podle Septuaginty]: ‚Když byly učiněny hvězdy, velebily mne mocným hlasem všichni moji andělé.‘"[2]

Starší svatí otcové, především řečtí, většinou učili, že andělé byli stvořeni před světem hmotným a viditelným. Tak píše například sv. Jeroným: „Náš svět netrvá ještě šest tisíc roků. Leč jaké věky, jaké časy (...) je třeba myslet, ve kterých andělé, trůny, panstva a ostatní mocnosti již sloužili Bohu?"[3]

Nyní je však mezi teology a v samotné svaté Církvi obecná nauka, že andělé byli stvořeni zároveň a současně s hmotným světem. A tuto nauku odůvodňují jmenovitě slovy definice IV. lateránského (De fide catholica, 1,2) a I. vatikánského sněmu (sess. III., cap. 1), kde Církev svatá praví, že Bůh „simul ab initio temporis utramque de nihilo condidit creaturam, spiritualem et corporalem, angelicam videlicet et mundanam, ac deinde humanam."[4]

Ačkoli oba tyto dekrety uvedených sněmů jsou dogmatické, přesto nelze tvrdit, že je jimi prohlášena za článek víry nauka, že andělé byli stvořeni současně a zároveň se světem hmotným.

Neboť Lateránský sněm chtěl uvedeným dekretem především zavrhnout pouze nauku sekty albigenských, kteří předpokládajíce podobně jako manichejci dvojí věčný princip, dobrý a zlý, odvozovali původ duchových bytostí - duší lidských i andělů - z principu dobrého, svět hmotný však z principu zlého. Proti těmto bludařům prohlásil sněm za článek víry, že je jen jeden věčný princip, Bůh pravý, věčný, nesmírný, nezměnitelný, subsistující ve třech Božských osobách, a že tento Bůh je jediným principem veškerenstva, který všechny bytosti - hmotné, duchové a z hmoty i ducha složené - stvořil z ničeho. Zdali bytosti hmotné a duchové stvořil zároveň hned na počátku, tuto otázku nemínil Lateránský sněm dogmaticky definitivně rozhodnout, nýbrž se o ní vyjadřuje takřka jen mimochodem, a to slovy: „...simul ab initio temporis utramque de nihilo condidit creaturam, (...) angelicam et mundanam, ac deinde humanam (...) ex spiritu et corpore constitutam."[5] Ačkoli příslovce „simul" (ab initio temporis) [„zároveň" (na počátku času)] pravděpodobně nasvědčuje výkladu nyní u theologů a v samotné Církvi obecnému, že Bůh v prvním okamžiku času stvořil zároveň a současně obojí svět: duchový i hmotný, přesto tato současnost stvoření obojího světa z pouhých slov „simul ab initio temporis" neplyne s naprostou nutností, poněvadž „simul" jako řecké „κοινη" [koiné] může mimo současnost znamenat také tolik jako „pospolu" nebo „pohromadě". Podle tohoto výkladu by smysl lateránského dekretu byl pouze ten, že Bůh na počátku času stvořil pospolu svět duchový a hmotný. Ale pospolu by obojí svět byl stvořil i tehdy, kdyby byl stvořil napřed svět duchový a po něm následně svět hmotný. V tomto případě by se příslovce „simul" nevztahovalo k současnosti vzniku obojího světa, nýbrž by vyjadřovalo pouze to, že Bůh stvořil na počátku času jak svět duchový, tak i hmotný. Ale pak by ani příslovce „deinde" [„potom"] nemělo význam časové posloupnosti, nýbrž by znamenalo pouze „a pak", „potom" ve smyslu illativním (vývodném).

Tedy z textu uvedeného dekretu současnost vzniku obojího světa s naprostou nutností nevyplývá.

Ale ani I. vatikánský sněm, jenž v dogmatické konstituci Dei Filius v první hlavě (De Deo rerum omnium Creatore) doslova opakuje lateránský dekret, nemínil dogmaticky definovat nauku, kdy byli stvořeni andělé, zdali v tomtéž okamžiku s viditelným světem, anebo dříve nebo později. Jemu šlo proti různým moderním bludům jen o definici zjevené pravdy, že Bůh z pouhé své dobroty na počátku času stvořil svět duchový a hmotný a potom člověka, a to nikoli za tím účelem, aby stvořením zvýšil a rozmnožil svou blaženost, nýbrž pouze aby dobry udělenými stvořeným bytostem dal najevo svou vlastní nekonečnou dobrotu.

Jak již bylo řečeno, je nyní obecnou naukou mezi theology, že Bůh v prvním okamžiku času, ve kterém stvořil viditelnou hmotu, stvořil také svět andělský. Tuto nauku doporučují dekrety obou uvedených sněmů, které na prvý pohled každému takřka sugerují představu o současnosti stvoření obojího světa.

 

stvoreni-andelu-vyr-vym-men.jpg
 

 

a) Písmo svaté:

I Písmo svaté zcela jasně a určitě hlásá tuto nauku. Již Genesis ji hned ve svém prvním verši: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" (Gen 1,1) doporoučí. Neboť slovem „nebe" nemůže Mojžíš rozumět nic jiného než bytosti nebeské čili bytosti duchové, andělské. Nemůže tím slovem rozumět ani oblohu, kterou Bůh vytvořil teprve druhého dne uprostřed vod, ani hvězdné nebe, které se často v protikladu k naší zemi nazývá nebem. Neboť hvězdné nebe: Slunce, Měsíc a hvězdy, jsou dílem teprve čtvrtého stvořitelského dne. Všechna ostatní místa Písma svatého Starého zákona, ve kterých je řeč o stvoření světa a všech jeho bytostí, předpokládají, jak se zdá, že Mojžíš slovy: „Na počátku stvořil Bůh nebe" nemohl mínit nic jiného než stvoření andělů. Jinak by o stvoření andělů, kteří přece do života člověka od jeho prvního počátku tak účinně, neblaze i blaze, zasahují a tím s pokolením lidským stojí v nejtěsnějším vztahu a styku, nebylo v Písmu svatém nikde alespoň přímé zmínky. Současné stvoření andělů s ostatním viditelným tvorstvem plyne alespoň nepřímo také z knihy Přísloví, ve které inspirovaný autor líčí poměr nocionální Moudrosti Božské k světu a praví: „Hospodin mnou vládl na počátku mých cest, dříve než byl co učinil od počátku. Od věčnosti jsem ustanovena, od pradávna, dříve, než byla učiněna země. Ještě nebylo propastí, a já jsem již byla počata."[6] Praví-li svatopisec, že Moudrostí vládl Hospodin dříve, než byl co učinil od počátku, pak zde míní současné stvoření všech bytostí, a proto nejen viditelného světa, o jehož stvoření zvláště v následujících verších jedná, nýbrž i andělů.

 

b) Dokazuje Tradice:

Ačkoli někteří ze svatých otců, jako sv. Basil Veliký[7], sv. Jan Zlatoústý (Chrysostom)[8] a sv. Ambrož[9], se domnívali, že andělé byli stvořeni již před hmotným světem, přece jiní zase hájili zcela rozhodně současnost jejich stvoření se světovou hmotou. Sv. Augustin stojí jaksi uprostřed mezi touto dvojí naukou, nazývaje mínění, že andělé byli stvořeni současně se světem viditelným, pravděpodobnějším, než je mínění opačné.[10] Sv. Epifanius však již zcela rozhodně tvrdí: „Zjevená nauka zcela jistě dokazuje, že Boží andělé nebyli stvořeni ani po hvězdách, ani před nebem a zemí."[11] Podobně také Theodoret: „Podle apoštola jsou všichni andělé služební duchové; ale jakou službu konali, pokud byli stvořeni dříve, když ještě nebylo nikoho, jenž by byl potřeboval jejich službu?"[12]

Někteří svatí otcové uvádějí také příčinu, proč se Mojžíš obzvlášť nezmiňuje, kdy Bůh stvořil anděly. Měl prý v úmyslu vylíčit izraelskému národu pouze vznik světa viditelného, a to jen potud, pokud byl určen k službě člověka. Tak učí sv. Atanáš[13], sv. Řehoř[14] a sv. Basil[15]. Sv. Cyril Alexandrijský, přirovnávaje Mojžíše k moudrému učiteli, jenž při vyučování svých žáků nevěnuje pozornost tomu, co přesahuje jejich chápavost, praví: „Chválíme-li učitele, jenž se snižuje k vnímavosti svých žáků a jen pozvolna je takřka za ruku vede k hlubším pravdám a zpočátku jim nepodává ničeho, co přesahuje jejich rozum a co lze poznat jen hlubším přemýšlením, proč bychom neměli na výsost chválit Mojžíše, který tak výtečně splnil úkol rozumného učitele?"[16]

Všichni svatí otcové, kteří učí současnosti stvoření andělů se světem hmotným, vidí ve slově „nebe", které Bůh podle Genesis 1,1 stvořil zároveň se zemí, stvoření andělů. A tohoto mínění jsou také scholastičtí theologové. Stačí uvést jen sv. Tomáše, který praví: „Podle sv. Augustina[17] nebyli andělé v dějepravě o prvním stvoření věcí pominuti, nýbrž jejich stvoření bylo naznačeno slovem ‚nebe‘ nebo slovem ‚světlo‘. (...) Jejich stvoření však bylo naznačeno jmény tělesných věcí, poněvadž Mojžíš mluvil k prostému lidu, který nemohl ještě chápat netělesné podstaty. Kdyby mu byl řekl, že existují bytosti povznesené nad veškerou hmotnou přírodu, byl by mu poskytl příležitost k modloslužbě, k níž byl velice nakloněn a od níž se jej Mojžíš snažil odvrátit."[18]

 

[Převzato z Josef Pospíšil: Katolická věrouka, díl III - O Bohu Stvořiteli, Velehrad 1923. Upraveno a doplněno redakcí Revue Theofil.]

 

Andělé 1 - Existence andělů  
Andělé 2 - Andělé jsou bytosti obdařené rozumem a svobodnou vůlí 
Andělé 3 - O dokonalosti andělů
Andělé 4 - O čase, ve kterém byli andělé stvořeni
Andělé 5 - O počtu andělů

 

Související články: 

Ivan Bentchev: Ikony anjelov 1/3 - Biblické učenie o anjeloch 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 2/3 - Rané kresťanstvo a apokryfy 
Ivan Bentchev: Ikony anjelov 3/3 - Hierarchia anjelov: od apoštola Pavla po Dionýza Areopagitu  

 

Poznámky:


[1] Srov. IV. lateránský koncil, De fide catholica, 1,2, a I. vatikánský koncil, sess. III, kap. 1.

[2] Srov. Augustin, De civitate Dei, XI,9.

[3] Jeroným, In epistolam ad Titum, 1.

[4] „Zároveň na počátku času založil z ničeho ten i onen druh stvoření, duchovní i tělesné, totiž andělské i pozemské, a potom lidské", IV. lateránský koncil, De fide catholica, 1,2. Pozn. RTh.

[5] „...zároveň na počátku času založil z ničeho ten i onen druh stvoření, (...) andělské i pozemské, a potom lidské, (...) utvořené z ducha i těla", IV. lateránský koncil, De fide catholica, 1,2. Pozn. RTh.

[6] 8,22-24.

[7] Basil Veliký, Hexahemeron, homilia I, in PG, XXIX,3.

[8] Jan Zlatoústý, Homilia II in Genesim, in PG, LIII,26.

[9] Ambrož Milánský, Hexahemeron, I,5,19.

[10] Augustin, De Genesi ad litteram, I,8,16.

[11] Epifanius ze Salaminy, Haereses, 65.

[12] Theodoret, srov. q. 3 a 4 in Cen. (?).

[13] Atanáš Alexandrijský, Ad Antiochenos, 1.

[14] Řehoř Veliký, Moralia, XXXII,10.

[15] Basil Veliký, Hexahemeron, homilia I.

[16] Cyril Alexandrijský, Contra Iulianum, II.

[17] Augustin, De civitate Dei, XI,9 et 33.

[18] Tomáš Akvinský, Summa theologiae, I, q. 61, art. 1, ad 1.

 

[RSS]

Přečteno 208x

další články