Nacházíte se na: Theofil > Duchovní život > O stvořeném a nestvořeném duchu

O stvořeném a nestvořeném duchu

Henry Hane, 1.6. 2014

Svatodušně laděné kázání anglického karmelitána Henryho Hanea (+ 1299), společníka svatého Šimona Stocka, které se původně spolu s dalšími dvěma od téhož autora nacházelo ve středověkém souboru kázání zejména německých dominikánských mystiků vč. Mistra Eckharta "Paradisus anime intelligentis".

 

„Sešli svého Ducha a budou stvořeny všechny věci."[1]

 

110-men-2.jpg
 

  

Jeden mistr praví: Je jeden nestvořený duch, to je Bůh, a je stvořený duch, který z nestvořeného ducha vychází: anděl a duše.

Otec obrací své oko na své bytí, jež je jeho přirozeností, a patří na sebe. A když tak patří sám na sebe, vidí všechny věci najednou. A tvoří[2] Slovo a mluví se do Slova a všech věcí, a Slovo mluví nazpět do Otce. V tomto skvělém patření, v němž se vidí Otec ve svém Synu a Syn se tak skvěle vidí v Otci, v tom mají tak velikou blaženost, že všechna rozkoš, kterou si kdy všichni duchové, i sama Maria, získali, není nic proti nezměrné blaženosti, kterou mají ve zjevení božské přirozenosti.

Chceme-li nyní přijmout Ducha svatého, musíme si počínat tak jako Duch Boží. Musíme obrátit oči rozumu na sebe a nahlížet vznešenost našeho duchovního bytí, jak jsme podle Boha utvořeni a stvořeni k tomu, abychom byli sjednoceni s duchem Božím. Když pak vidíme skvělost sebe samých, jak s ním máme požívat jeho skvělosti, měla by nám z toho vzejít tak veliká radost, že bychom již mimo ni nehledali jinou. Tedy musíme jednat jako nestvořený duch.

Druhý je duch stvořený. To je anděl. Také jako on si musíme počínat, chceme-li denně přijímat Ducha svatého. Neboť anděl nepřetržitě upřeně hledí do zrcadla božství, a každý přijímá z božského světla více nebo méně, podle své hodnosti, v níž je k Bohu seřazen. Každý přijímá a dává dále dalšímu. Tak bychom museli také stále hledět do zrcadla božství, a co by nám bylo od Boha zjeveno, to bychom museli sdílet s těmi, kteří nepřijímají bezprostředně a kteří jsou téže přirozenosti.

 

[Přeložil P. A. Svatoš OP. Převzato s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 4, 1939. Upraveno a doplněno poznámkami redakcí Revue Theofil. Německé znění zde.]

 

Více o Henrym Haneovi 

 

Od téhož autora:

Jak přicházíme k Bohu

 

Související články:

Reginald Dacík: Německá mystika 14. století  
Johannes Ruysbroeck: Kniha dvanácti bekyň 
Johann von Sterngasse: O spočinutí duše 
Mistr Eckhart: Boží přítomnost v člověku 
Mistr Eckhart: Prýští z Boží milosti...
Giselher ze Slatheimu: O lásce 
Gerlach Peters: Jen Boha chci!
Mistr Eckhart: Marie a Marta 
Mistr Eckhart - životopis
Jan od Kříže: Duchovní píseň
Terezie z Avily - učitelka modlitby 1
Terezie od Ježíše: Výkřiky za bloudící 
Jan od Kříže: Jak dobře znám já zdroj
Lukáš Drexler, Arnold der Rote: Přijetí Boha
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Moc Panny Marie
Jaroslav Ovečka: Duchovní píseň sv. Jana od Kříže 1 
Terezie z Lisieux: Dopisy duchovnímu bratru-misionáři 1 
Marie Magdaleny de‘Pazzi: Překážky Duchu svatému v nás 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Pravá zbožnost k Duchu svatému 
Marie od Ukřižovaného Ježíše: Hymny, jež zpívala ve vytrženích (1/3)
Terezie z Lisieux: Sebeodevzdání v zápalnou oběť milosrdné Lásce Boží
Johannes Franke: Synovství Boží
Johannes Franke: O blahoslavené Panně

Johannes Franke: Nad čím se můžeme rmoutit

 

Poznámky:


[1] Ž 104,30.

[2] Autor zde nemá na mysli stvořitelskou činnost, jako kdyby Slovo, tj. druhá božská Osoba - Syn, bylo stvořením, ale má na mysli původ Slova-Syna v Otci. V němčině je zde slovo formet. Pozn. RTh.

[RSS]

Přečteno 156x

další články