Dopisy Markétě 2

Úvod k dopisům 

D 89

[30. srpna 1901]

J. M. + J. T.[1]

Dijonský karmel v pátek

Moje hodná Markétko,

dovedeš si představit, jak jsem byla zarmoucená, když jsem se dozvěděla o vašich peripetiích. Chudák naše maminka, dobře se o ni starej... Nepíšeš mi, co říkal doktor před vaším odjezdem. Svatá Magdaléna ji uzdraví. Všechny detaily mě velmi zajímaly; děkuju za obrázky, potěšily. Ten svůj jsem si dala do našeho[2] Manuálu[3], který každý den používám. Tak ráda se na něj dívám, ta drahá světice u Mistrových nohou je dobrým příkladem pro karmelitku. Ach, je tak dobré být v tichu u Jeho[4] nohou, jako malé dítě v náručí své matky, a nevidět, neslyšet než Jeho. Tam, jak víš, vždycky najdeš svoji Bětku, pak už není žádné odloučení, naše trio[5] se setkává na Jeho Srdci!

Protože máte rády, když vám o všem vypravuju, tady máte něco velmi zajímavého: měly jsme praní. Pro tuto příležitost jsem si oblékla noční čepec, pořádně jsem si vykasala hnědé šaty, přes ně velkou zástěru, a k tomu ještě naše dřeváky. Takto jsem přišla dolů do prádelny, kde se drhlo ze všech sil, a pokusila jsem se to dělat jako ostatní. Šplíchala jsem a nemálo jsem se přitom postříkala, ale to nic, byla jsem nadšená. Ach! Vidíš, na karmelu je všechno tak rozkošné, nacházíme Boha při praní jako při modlitbě. Všude je jenom On. Žijeme Ho, dýcháme Ho. Kdybyste věděly, jak jsem šťastná, mé obzory rostou den co den.

Dnes je tomu čtyři týdny, co jsem vás opustila, moje drahé, ale ještě nikdy jsem vás tolik nemilovala. Ještě jednou děkuju milé mamince, že mě darovala Pánu Bohu. Děkuju svojí maličké za její velkorysost, nezapomenu na to všechno, co pro mě udělala, ale ví to především On. Ach! Kéž vám dá to, co dává mně, kéž si vás vezme a učiní vás svými!

Těším se stále vynikajícímu zdraví. Myslím, že byste mě teď ani neuživily, tolik toho spořádám. Spím, hned jak se má hlava octne na polštáři; v tyto dny je to kolem desáté hodiny, protože mi naše ctihodná Matka[6] dovoluje, abych chodila na matutinum[7]. Jenom večer po praní mě můj hodný Anděl[8] poslal se předtím vyspat; tak jsem se natáhla na naši postel, aniž bych se bála, že ji rozhodím (výhoda slamníku), a spala jsem dobře půl hodiny před modlitbou matutina v chóru. Vždyť víš, v té chvíli, kdy je Bůh tak sám, je velmi dobré spojit se s Nebem a zpívat Mu chvály. Tehdy se zdá, že Nebe i země už splynuly vjedno a zpívají tentýž chvalozpěv.

Naše drahá Matka přichází každý den do noviciátu od půl třetí do tří. Kdybys věděla, jak je to dobré... Chtěla bych, aby moje Markétka tu byla se mnou někde v koutku a mohla se také vzdělávat! ... V těchto dnech také chodím na modlitbu[9]. Vstávám tedy o tři čtvrtě na pět. Spěchám, jak jen to jde, téměř vždy dorazím do chóru jako první; tušíš, jak jsem spokojená! ... Ach! Je dobré mít Pána Boha pod jednou střechou, tak blízko! ...

S Bohem, má drahá Markétko, starej se dobře o naši drahou maminku, posílej mi o ní zprávy. Dej jí pořádnou pusu a řekni jí, že se za ni moc modlím, že ji mám z celého srdce ráda. Myslím, že jí to nezpůsobí bolest, že píšu tobě, dovolila to. Pořád často přijímejte Ježíše![10]

Alžběta od Trojice

Dostala jsem dlouhý dopis od paní de Montleau, od Anny-Marie a od paní de Vathaire, která je pořád nemocná; posílá mi knihu, kterou mi slíbila.

Pokud si pan farář schoval tu vánoční skladbu, co jsem pro něho složila, přines mi ji!

Naše Matka tě má ráda, mluvíme spolu o tobě; můj dobrý Anděl ti děkuje za obrázek a Matka podpřevorka byla velmi dojata, že jí maminka připsala vzkaz na obrázek, který teď má ve svém breviáři.

Myslíš na tu celku[11]? Každý den v osm hodin se tam potkáme.

[Z francouzského originálu přeložila Alžběta Dřímalová.]  

Více o bl. Alžbětě od Trojice 

Související články:

Raoul Plus: Jsme nebem  
Alžběta od Trojice - životopis
Lukáš Drexler: Alžběta od Trojice - recenze 
Alžběta od Trojice: Můj Bože, Trojice  

Poznámky:

[1] Značka J. M. + J. T. znamená Josef, Maria, Ukřižovaný, Jan od Kříže a Terezie od Ježíše, hlavní patroni karmelitánského řádu.

[2] „Našeho" - karmelitky měly ve zvyku nazývat všechny předměty přivlastňovacím zájmenem „náš", protože nesměly mít žádné vlastnictví a složily slib chudoby.

[3] Manuál je kniha, v níž jsou sepsány modlitby karmelitek.

[4] „Jeho, On..." odkazuje na Boha, na Ježíše.

[5] Trio zahrnuje Alžbětu, Markétu a Ježíše.

[6] Ctihodná Matka je titul představené karmelu, které se říká také převorka, její zástupkyně je podpřevorka.

[7] Matutinum je modlitba tzv. liturgie hodin, první ranní modlitba, kterou se ale karmelitky v době Alžbětině modlily před spaním.

[8] Anděl byla funkce zkušenější řeholnice, která dbala na novou uchazečku o řeholní život a ukazovala jí, co a jak je třeba.

[9] Prière versus oraison, první je jakákoli modlitba, druhá znamená tichou vnitřní modlitbu.

[10] Alžběta vyzývá sestru a matku k častému svatému přijímání.

[11] Celka = malá cela. Alžběta připomíná Markétě nutnost modlitby, používá odkaz sv. Kateřiny Sienské o „cele" v srdci, kde je možno se setkat s Bohem.