Nacházíte se na: Theofil > Věrouka > Maria a Církev

Maria a Církev

bl. Izák ze Stelly, 29.12. 2013

Panna Maria - Matka Kristova i Matka Církve, tj. celého Kristova Těla. Tajemství, které nám sděluje Duch svatý a jeho "svatopisci", nyní konkrétně blahoslavený cisterciák Izák ze Stelly (12. stol.).

 

oranta-001-upr-men-2.jpgBoží Syn je prvorozený z mnoha bratří.[1] Ačkoli byl přirozeností jediný, milostí si získal mnohé, aby s ním byli jedno. Neboť „dal moc stát se Božími dětmi"[2] těm, kdo ho přijímají.

Když se tedy stal Synem člověka, mnohé učinil syny Božími. Mnohé si tedy získal, jak bylo řečeno, svou láskou a mocí jako jedinečný. Oni, ačkoli jsou tělesným narozením sami o sobě mnozí, přece božským znovuzrozením jsou s ním jedno.

Jedním je totiž celý i jediný Kristus - hlava a tělo: jedním jednoho Boha v nebi a jedné matky na zemi; a je mnoho synů i jeden syn. Jako je totiž hlava a údy, tak je jeden syn i mnoho synů, a jako je Maria a Církev, je jedna matka i více matek, jedna panna i více panen.

Jedna i druhá je matkou, jedna i druhá je pannou; obě bez žádostivosti počínají z téhož Ducha, obě bez hříchu rodí Bohu Otci potomky. První bez jakéhokoli hříchu porodila tělu hlavu, druhá odpuštěním všech hříchů dala hlavě tělo. Obě jsou matkami Krista, ale žádná z nich nerodí celého bez druhé.

Proto co stojí v Bohem inspirovaných Písmech všeobecně o panenské matce Církvi, to se míní jednotlivě o Panně Marii. A co je tu zvlášť o panenské Matce Marii, to se po právu rozumí povšechně i o panenské matce Církvi. A když je řeč o jedné z nich, chápe se tento výrok takřka smíšeně i bez rozlišení o obou dvou.

I každá věřící duše je ze svého přiměřeného hlediska chápána za snoubenku Božího Slova, za Kristovu matku, dceru a sestru, za panenskou i za plodnou. Sama Boží Moudrost, to je Otcovo Slovo, to říká všeobecně o Církvi a zvláštním způsobem o Marii, jednotlivě i o věřící duši.

Proto též následuje: „A v Pánově dědictví budu přebývat."[3] Neboť Pánovým dědictvím je všeobecně Církev, zvláštním způsobem Maria, jednotlivě každá věřící duše. Ve stánku Mariina lůna se Kristus zdržoval devět měsíců, ve stánku víry Církve se bude zdržovat až do konce světa, v poznání a lásce věřící duše na věky věků.

 

[Sermones, LI - In Assumptione Beatae Mariae (K nanebevzetí blahoslavené Marie), in PL 194,1862-1863.1865. Český překlad převzat ze samizdatového vydání Denní modlitby Církve, 1970; upraven podle latinského originálu a doplněn poznámkami redakcí Revue Theofil.]

 

Související články:

O Církvi a věčnosti 
Cyprián: O jednotě Církve
Augustin: Jsme Jeho tělem 
Jan Zlatoústý: Moc Kristovy krve 
Jan Merell: Mystické tělo Kristovo
Lukáš Drexler: Odevzdat se Marii
Cyprián: Prvenství je dáno Petrovi
Henri de Lubac: Meditace o církvi (recenze)
Mikuláš Ďurkáň: Hlas otců církve o Panně Marii prostřednici
Lukáš Drexler: Zvěstování Panně Marii - počátek "nového stvoření"
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 1/2
Mysteriologický a eklesiologický charakter zbožštění jako předpoklad spásy v Církvi 2/2
Lukáš Drexler: Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu - mariánský mystik
Jan Evangelista Urban: Největší dar od nejsvětější Panny - Tělo Kristovo
Beda Ctihodný: Blahoslavené lůno, které tebe nosilo...
Reginald Dacík: Svatý Bernard, Pěvec Matky Boží
Frederick William Faber: Církev
Emilian Soukup: Církev Kristova

 

Poznámky:


[1] Srov. Řím 8,29.

[2] Jan 1,12.

[3] Sir 24,11.

 

[RSS]

Přečteno 187x

další články