Nacházíte se na: Theofil > Bible > Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...

Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti...

sv. Tomáš Akvinský, 28.1. 2013

Teologický výklad dalšího z Ježíšových blahoslavenství od Učitele Církve sv. Tomáše Akvinského (1225-1274). Latinsko-české znění.

 

„Beati qui esuriunt et sitiunt iustitiam quoniam ipsi saturabuntur."

„Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni."

(Matoušovo evngelium 5,6) 

 

009-men-ram.jpg

 

 

Consequenter positis beatitudinibus, quae pertinent ad remotionem mali, hic ponitur beatitudo quae pertinet ad operationem boni. Est autem duplex bonum nostrum, iustitiae scilicet, et misericordiae. Et ideo duo ponit. Quantum ad primum dicit beati qui esuriunt et sitiunt iustitiam. Iustitia tripliciter sumitur, secundum Chrysostomum et philosophum. Quandoque enim pro omni virtute: et dicitur omnis virtus iustitia legalis, quae praecipit de actibus virtutum. Unde inquantum homo obedit legi, implet opus omnium virtutum. Alio modo secundum quod est specialis virtus, de quatuor cardinalibus, quae opponitur avaritiae, vel iniustitiae, et est circa emptiones, venditiones, conductiones. Quod ergo dicit hic qui esuriunt iustitiam, potest intelligi generaliter, vel specialiter. Si intelligatur de generali, hoc dicit propter duas rationes. Prima Hieronymi, qui dicit quod non sufficit quod homo iustitiae opus operetur, nisi cum desiderio operetur; Ps. LIII,8: voluntarie sacrificabo tibi et cetera. Et alibi, Ps. XLI,3: sitivit anima mea ad Deum fontem vivum et cetera. Amos VIII,11: mittam famem in terram istam, non famem panis, neque sitim aquae, sed audiendi verbum Dei. Ergo est esuries quando cum desiderio operatur quis. Alia ratio. Iustitia est duplex, perfecta et imperfecta: perfectam in mundo habere non possumus, quia si dixerimus quia peccatum non habemus, ipsi nos seducimus, et veritas in nobis non est, I Io. I,8. Et Is. LXIV,6: omnes iustitiae nostrae quasi pannus menstruatae. Sed hanc habemus in caelo; Is. LX, v. 21: populus tuus omnes iusti in perpetuum haereditabunt terram. Sed desiderium iustitiae possumus hic habere: et ideo dicit beati qui esuriunt et sitiunt iustitiam et cetera. Et est simile illud quod Pythagoras fecit. Tempore enim Pythagorae illi qui studebant, vocabantur sophi, idest sapientes; Pythagoras autem noluit vocari sophos, idest sapiens, sed philosophus, hoc est sapientiae amator: ita vult dominus quod sui sint, et vocentur amatores iustitiae. Si autem intelligatur de iustitia speciali, quae est, quod homo reddat unicuique quod suum est, convenienter dicitur beati qui esuriunt etc.; quia esuries et sitis proprie avarorum est, quia numquam satiantur qui aliena iniuste possidere desiderant: unde ista esuries, de qua dicit dominus, opponitur huic, scilicet avarorum. Et vult dominus quod ita anhelemus ad istam iustitiam, quod numquam quasi satiemur in vita ista, sicut avarus numquam satiatur. Beati ergo qui esuriunt et sitiunt iustitiam, quoniam ipsi saturabuntur. Conveniens praemium ponitur saturabuntur, et primum in aeterna visione, videbunt enim Deum per essentiam; Ps. XVI, v. 15: satiabor cum apparuerit gloria tua: ibi enim nihil restabit ad desiderandum; Ps. CII,5: qui replet in bonis desiderium tuum; Prov. X,24: desiderium suum iustis dabitur. Secundo in praesenti. Et haec est duplex. Una est in bonis spiritualibus, hoc est in impletione mandatorum Dei; Io. IV,34: meus cibus est ut faciam voluntatem eius qui misit me, ut perficiam opus eius: et de isto exponit Augustinus. Alio modo accipitur de saturitate rerum temporalium. Homines iniusti numquam saturantur, sed homines qui habent terminum suum ipsam iustitiam, ultra non procedunt; Prov. XIII,25: iustus comedit, et replet animam suam. Ista beatitudo secundum Augustinum reducitur ad donum fortitudinis: quia quod homo iuste operetur, hoc pertinet ad fortitudinem. Item superaddit aliquid praemio supra posito, quia saturari est implere totaliter desiderium. Item nota quod primo dicit beati qui lugent: homo enim quando infirmus est, non appetit comedere, sed tunc appetere incipit, quando iam incipit sanari; et ita est in spiritualibus, quod quando homines sunt in peccato, non sentiunt famem spiritualem, sed quando dimittunt peccata, tunc sentiunt; et ideo statim subdit beati misericordes: quia iustitia sine misericordia crudelitas est, misericordia sine iustitia mater est dissolutionis. Et ideo oportet quod utrumque coniungatur, secundum illud Prov. III,3: misericordia et veritas non te deserant et cetera. Ps. LXXXIV,11: misericordia et veritas obviaverunt sibi et cetera. 

 

Když stanovil blahoslavenství, jež náležejí k odstraňování zla,[1] stanoví blahoslavenství, jež náleží ke konání dobra. Je dvojí dobro: totiž dobro spravedlnosti a milosrdenství. A proto mluví o obojím. Ohledně prvního praví: „Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti."[2]

Spravedlnost je možné brát, podle Chrysostoma[3] a Filosofa[4], trojím způsobem. Někdy jí rozumíme jakoukoli ctnost, a takto každá ctnost se nazývá spravedlnost všeobecná[5], která rozkazuje[6] úkony ctností. Proto pokud je člověk poslušný zákona, naplňuje dílo všech ctností. Jinak se bere jako zvláštní ctnost, jedna ze čtyř kardinálních, která je protikladem lakoty nebo nespravedlnosti a týká se koupí, prodeje, nájmů. To, co se zde tedy praví: „ti, kteří hladoví po spravedlnosti", je možné chápat buď všeobecně, nebo zvláštně. Chápe-li se to všeobecně, praví se to ze dvou příčin. První příčinu udává sv. Jeroným, jenž tvrdí, že nestačí, aby člověk konal dílo spravedlnosti, ale že je třeba, aby je konal s touhou; Žalm 53,8[7]: „Dobrovolně ti budu obětovat..."; a jinde, Žalm 41,3[8]: „Žíznila má duše po Bohu, živém prameni..."; Amos 8,11: „Pošlu na tuto zemi hlad, ne hlad po chlebu, ani žízeň po vodě, ale po slyšení slova Božího". Je to tedy žízeň, pracuje-li někdo s touhou. Jiný důvod. Spravedlnost je dvojí: dokonalá a nedokonalá. Dokonalou nemůžeme mít na světě, protože „řekneme-li, že nemáme hříchu, klameme sami sebe a pravdy v nás není", 1. Janův 1,8; a Izajáš 64,6[9]: „Všechny naše spravedlnosti jako poskvrněný šat". Avšak máme ji v nebi; Izajáš 60,21: „Tvůj lid, všichni spravedliví, navěky obdrží za dědictví zemi." Ale zde můžeme mít touhu po spravedlnosti, a proto praví: „Blahoslavení, kteří hladoví a žízní po spravedlnosti".

A něco podobného učinil Pýthagoras. V době Pýthagorově se totiž ti, kteří studovali, nazývali sofoi, to znamená „moudří"; Pýthagoras se však nechtěl nazývat sofos neboli moudrý, ale filosofos, to znamená „milovník moudrosti". Tak chce i Pán, aby byli jeho a aby se nazývali milovníci spravedlnosti.

Rozumíme-li tím spravedlnost zvláštní, která spočívá v tom, že člověk dá každému, co je jeho, říká se vhodně: „Blahoslavení, kteří hladoví...", protože hlad a žízeň je vlastní lakomcům, neboť nejsou nikdy dostatečně nasyceni ti, kdo touží mít nespravedlivě v držení cizí majetek, takže tento hlad, o němž mluví Pán, je protikladný lačnosti lakomců. A Pán si přeje, abychom tak dychtili po této spravedlnosti, abychom nikdy nebyli nasyceni v tomto životě, stejně jako se nikdy nenasytí lakomec. „Blahoslavení" tedy, „kteří hladoví a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni."

Je ustanovena patřičná odměna: „budou nasyceni", která předně spočívá ve věčném patření, neboť budou vidět Boha v jeho podstatě; Žalm 16,15[10]: „Nasytím se, až se zjeví tvá sláva"; tam totiž nic nebude stát v cestě naplnění touhy; Žalm 102,5[11]: „Který nasycuje dobrými věcmi touhu tvou"; Přísloví 10,24: „To, po čem touží spravedliví, jim bude dáno". Za druhé v přítomnosti. A tato odměna je dvojí: jedna spočívá v dobrech duchovních neboli v naplnění přikázání Božích; Jan 4,34: „Mým pokrmem je, abych konal vůli toho, který mne poslal, a abych dokonal jeho dílo", a tímto způsobem to vykládá Augustin. Jinak je možné to brát ve smyslu nasycení časnými statky. Nespravedliví lidé se nikdy nenasytí, kdežto lidé, kteří mají za svůj cíl samotnou spravedlnost, nepřekračují její meze; Přísloví 13,25: „Spravedlivý jí do sytosti a naplňuje duši svou".

Toto blahoslavenství je podle Augustina možné uvést zpět na dar síly, neboť aby člověk konal spravedlivě, to je úkolem síly. Také přidává něco k odměně předešlého blahoslavenství[12], neboť nasytit znamená zcela naplnit touhu.

Všimni si, že napřed praví: „Blahoslaveni plačící"[13]; člověk totiž, když je nemocen, netouží po jídle, nýbrž až tehdy začíná dostávat chuť, když už se začíná uzdravovat. A tak je tomu i v duchovních věcech: neboť když jsou lidé v hříchu, necítí duchovní hlad, avšak jakmile opustí hříchy, ihned jej pociťují, a proto ihned dodává: „Blahoslavení milosrdní"[14], neboť spravedlnost bez milosrdenství je krutostí, milosrdenství bez spravedlnosti je matkou rozvratu. Je tedy třeba, aby se obojí pojilo, podle onoho Přísloví 3,3: „Milosrdenství a pravda ať tě neopouštějí..."; Žalm 84,11[15]: „Milosrdenství a pravda si vyšly v ústrety..."

 

[Sancti Thomae de Aquino Super Evangelium S. Matthaei (neboli Lectura super Matthaeum), V,2. Přeložil Reginald Dacík OP. Český překlad převzat s laskavým svolením České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 5, 1931. Podle latinského originálu upravil a doplnil Lukáš Drexler. Biblické citáty jsou přeloženy podle znění Vulgaty, z níž sv. Tomáš Akvinský vychází.]

 

Další výklady blahoslavenství od sv. Tomáše Akvinského:

Blahoslavení chudí duchem...  

 

Od téhož autora:

Blahoslavení chudí duchem...
Drahocenná a obdivuhodná hostina
Ježíš Kristus - cesta k pravému životu
Proč Kristus vstal z mrtvých? 
Proč Kristus zemřel na kříži? 
O zvěstování blahoslavené Panny 

 

Související články:

Anselm z Laonu: Výklad na Matouše
Paschasius Radbert: Výklad na Matouše
Dominik Opatrný: Velbloud uchem jehly 
Július Pavelčík: Evangelium podle Matouše

 

Poznámky:


[1] Sv. Tomáš má na mysli tři předcházející blahoslavenství (viz Mt 5,3-5), o kterých pojednával ve svém komentáři k Matoušovu evangeliu již o něco dříve a o kterých mj. při výkladu třetího blahoslavenství („Blahoslavení plačící..." - k pořadí jednotlivých blahoslavenství u sv. Tomáše viz níže pozn. č. 13) píše: „První dvě blahoslavenství nás odlučují od zla žádostivosti a krutosti, zde máme třetí, jež nás vzdaluje od škodlivé rozkoše neboli potěšení..." Pozn. RTh.

[2] Mt 5,6. Pozn. RTh.

[3] Církevní otec sv. Jan Zlatoústý (344/354-407). Pozn. RTh.

[4] Filosof Aristotelés (384 př. Kr. - 322 př. Kr.). Pozn. RTh.

[5] Lat. legalis, což doslova znamená „zákonný", „zákonitý". Pozn. RTh.

[6] Lat. praecipit - „přikazuje", „rozkazuje", ale též „předjímá", „předem poznává". Pozn. RTh.

[7] Číslování podle Vulgaty, nyní 54,8. Pozn. RTh.

[8] Číslování podle Vulgaty, nyní 42,3. Pozn. RTh.

[9] Číslování podle Vulgaty, nyní 64,5. Pozn. RTh.

[10] Číslování podle Vulgaty, nyní 17,15. Pozn. RTh.

[11] Číslování podle Vulgaty, nyní 103,5. Pozn. RTh.

[12] Tj.: „Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni" (Mt 5,4, dle Vulgaty 5,5 - k pořadí jednotlivých blahoslavenství u sv. Tomáše viz níže pozn. č. 13). Pozn. RTh.

[13] Mt 5,4, ve Vulgatě jsou však blahoslavenství 4. a 5. verše prohozeny, proto o blahoslavenství 4. verše sv. Tomáš mluví jako o předcházejícím blahoslavenství v 6. verši. Pozn. RTh.

[14] Mt 5,7. Pozn. RTh.

[15] Číslování podle Vulgaty, nyní 85,11. Pozn. RTh.

 

[RSS]

Přečteno 521x

další články