Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 2 - Vymezení textové jednotky

S určením začátku perikopy se pojí otázka, zda prvních osm veršů 21. kapitoly je samostatnou jednotkou, nebo zda je součástí dalšího textu (jako je tomu v ČEP, kde je celá 21. kapitola a začátek následující až po v. 5 označen „Nové nebe a nová země").

Obsahově spolu obě části velice těsně souvisí pomocí motivu obnovy a konečného zaslíbení.

Rozdíl je ovšem v tom, že zatímco ve verších 21,1-8 se jedná o charakteristiku konečné obnovy, ve verších 9nn nacházíme popis Nového Jeruzaléma. Neboli: „zatímco 21,1-8 vyjadřuje význam nového stvoření a nového Jeruzaléma, v 21,9-22,5 bude blíže popisován zjev nového Jeruzaléma."[1] Ve v. 9 se navíc mění postavy. V první části mluvil Bůh, zde přichází na scénu anděl interpretátor. Ve v. 10 je Jan uchvácen Duchem a přenesen na velikou horu, takže se mění i místo (tento pohyb je už ale připravován předchozím veršem). Proto je vhodné určit jako začátek zkoumané textové jednotky v. 21,9.

Více názorů se vyskytuje ohledně závěru perikopy. Jako nejstarší pokus o členění můžeme považovat rozdělení na kapitoly. Začátek 22. kapitoly je zdánlivě i začátkem nového vidění. Vypadá to, že se zde také mění místo děje, objevuje se nový obraz řeky a stromu.

Bruce M. Metzger proto vyděluje perikopu 22,1-7 a nazývá ji „Řeka života".[2] Ve skutečnosti pokračuje popis Nového Jeruzaléma, ovšem ne již v termínech architektonických, ale pomocí obrazů ráje z Geneze, dále zpracovávaných v Ezechielovi. Proto je oprávněné k naší perikopě připojit i začátek 22. kapitoly.

Krom toho vyvstává otázka, zda máme verše 6n (popřípadě i 8n) považovat za součást vidění. Další oddíl by potom začínal zmínkou o Janově reakci na vidění.

Šalomounské řešení nabízí R. Bauckham. Podle něho vv. 22,6-9 patří jak k perikopě o Novém Jeruzalému, protože odpovídají veršům 19,9n v paralelní scéně pádu velké nevěstky / Říma, tak k závěru knihy, protože ujištění „tato slova jsou věrná a pravá" (řecký text - viz Obrázek 1, srov. podobnou formulaci v 19,9b) se tentokrát nevztahují jen k předchozímu vidění, ale i k celé knize.[3] Takovéto překryvy či prolnutí dvou perikop nachází R. Bauckham ve Zj častěji, například prolnutí oddílů na začátku 8. nebo 15. kapitoly (srov. struktura knihy v kapitole 4.1). Tento jev, který znesnadňuje nalezení jasné struktury knihy, můžeme vysvětlit tak, že zatímco my se snažíme knihu rozdělit, Jan dělal vše pro to, aby ji spojil.[4]

V souhrnu, vzhledem k paralele k v. 17,1 můžeme za začátek perikopy označit verš 21,9. Její součástí je i začátek 22. kapitoly, kam až, však není možné jednoznačně určit. Některé verše přináleží k více pasážím najednou. Pro naši práci se vzhledem k zaměření na Nový Jeruzalém jeví jako nejvhodnější vymezení 21,9-22,5.

Pokračování:

Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 2 - Vymezení textové jednotky
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 3 - Textová kritika
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 4 - Překlad
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 5 - Kontext
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 6 - Struktura a obsah perikopy
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 7 - Jazykově-syntaktická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 8 - Sémantická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 9 - Analýza motivů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 10 - Pragmatická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 11 - Kritika literárních druhů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 12 - Závěr

[Dominik Opatrný: Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově. Diplomová práce obhájená r. 2005 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Rukopisy od Mrtvého moře konečně česky
Bible v počítači - návod k použití
Obraz ženy v knize Přísloví
Programy pro práci s biblí
Velbloud uchem jehly 

Související články: 

Július Pavelčík: Zjevení Janovo  

Poznámky:

[1] L. Tichý, „‚Offb 21,1-8‘ unter besonderer Berücksichtigung der verwandten Traditionen", in AUPOTO 3 (2001), s. 127.

[2] Toto dělení B. Metzgera s příslušnými nadpisy je použito v programu BibleWorks 5.

[3] Podle paradigmatu literárního druhu apokalypsy stanoveného J. J. Collinsem obsahují tyto verše reakci příjemce zjevení (srov. J. J. Collins, „Towards the Morphology of a Genre", Semeia 14 (1979), s. 7). Protože se toto paradigma v Apokalypse několikrát opakuje, nemusí se reakce vztahovat k celé knize, ale může i jen k poslednímu vidění.

[4] Srov. R. Bauckham, The Climax, s. 1.