Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 3 - Textová kritika

Rukopisná tradice ke knize Zjevení se v mnohém liší od tradic ostatních novozákonních spisů. Jednou zvláštní charakteristikou je rozdělení byzantského většinového textu [text - viz obrázek 1] do dvou odlišných textových tradic. [Text - viz obrázek 2] reprezentuje velký počet manuskriptů společně s komentářem ke Zjevení od Ondřeje z Cézareje. [Text - viz obrázek 3] reprezentuje vlastní tradici koiné.[1]

Celkově se dá říci, že se text dochoval s velkým množstvím variant. Neporušené zůstaly pouze verše 22 a 25 z 21. kapitoly.

 Hned v devátém verši máme několik míst zajímavých z hledisky textové kritiky. Obrat [text - viz obrázek 4] („těch plných"), který je vlastně vyšinutím z větné vazby, dělal problémy už starověkým opisovačům. Proto ho některé rukopisy, tradice [text - viz obrázek 3] i latinské a syrské překlady nahrazují akuzativem [text - viz obrázek 5]. Další místo, do kterého opisovači zasahovali, je v přímé řeči anděla. O městu se tu mluví zároveň jako o nevěstě i jako o ženě. Navíc je přívlastkem neshodným „Beránkova" rozvinuto slovo „žena", přičemž jazykově by bylo logičtější rozvinout slovo „nevěsta", které vždy předpokládá i ženicha. Proto má tradice [text - viz obrázek 2] „nevěstu beránkovu, ženu", tradice [text - viz obrázek 3] „ženu, nevěstu beránkovu" a minuskule 2053 a 2062 slovo „nevěstu" úplně vynechávají. Přejatý text je ale potvrzen [text - viz obrázek 6] a A a navíc logicky odpovídá situaci, protože Nový Jeruzalém je krásný jako nevěsta (srov. 21,2) a je ženou Beránka v protikladu k ženě sedící na dravé šelmě (17,3).

V 10. verši tradice [text - viz obrázek 2] a některé další rukopisy vynechávají jednak spojku [text - viz obrázek 7] („a") mezi [text - viz obrázek 8] („velkou") a [text - viz obrázek 9] („vysokou"), takže mluví poněkud uhlazenějším jazykem o velmi vysoké hoře,[2] jednak doplňují přídavné jméno [text - viz obrázek 8] („velký") před [text - viz obrázek 10] („Jeruzalém") a mluví tak o velikém a svatém městě Jeruzalému. Zde dáme přednost kratšímu čtení.

Tradice [text - viz obrázek 3] nahrazuje ve v. 10 předložku [text - viz obrázek 11] („od") předložkou [text - viz obrázek 12] („z"). Město pak sestupuje „z Boha". Alexandrijský kodex vynechává [text - viz obrázek 13] („mající slávu Boží), jedná se o homoioteleuton (předchozí text končí také slovem [text - viz obrázek 14]).

Ve v. 13 kodex A a překlad sahidický prohazují [text - viz obrázek 15] („od jihu") a [text - viz obrázek 16] („od západu"), aby šlo jmenování světových stran dokola (východ - sever - západ - jih).

V 15. verši vynechává tradice [text - viz obrázek 2] a bohairická tradice slovo [text - viz obrázek 17] („měřidlo"). Toto slovo se totiž jeví jako nadbytečné, stačilo by „zlatý prut".

Ve v. 16 vynechává minuskule 2329 a mnohé kodexy Vulgáty [text - viz obrázek 18] („a výška"), čímž uvádějí text do souladu s první polovinou verše a odstraňují tak zvláštní představu, že by město mělo tvar krychle.

Ve v. 18 má dodatek majuskule 051 a tradice [text - viz obrázek 2] [text - viz obrázek 19] místo [text - viz obrázek 20]. Díky této změně se místo toho, aby bylo ke křišťálu přirovnáno zlato, přirovnává samo město.

Ve v. 23 mění tradice [text - viz obrázek 3] pořadí slov na [text - viz obrázek 21] (čímž se změní i diakritika). Text pak zní „To město nepotřebuje (...) ani slunce, aby svítilo. Sama totiž sláva Boží ho ozářila..."

Tradice a některé minuskule (1611.1854.2329) přidávají do verše 26. vysvětlení [text - viz obrázek 22] („aby vešli") a podmiňuje tak těmito dary vstup národů do města.

Pouze kodex Sinajský ([text - viz obrázek 6]) nahrazuje ve v. 27 knihu Beránkovu knihou nebe [text - viz obrázek 23]. To je jeden z příkladů, na kterých se dá ukázat, že tento kodex nemá u knihy Zjevení takovou kvalitu textu, jak u ostatních částí bible.

Podle minuskule 2329 a dodatku k minuskuli 1611 nevytéká ve v. 22,1 řeka zpod trůnu Boha, ale poněkud podivně z jeho úst [text - viz obrázek 24].

V 2. verši 22. kapitoly se objevují různé varianty v umístění stromu. Dodatek majuskule 051 a tradice [text - viz obrázek 2] mají zvláštní umístění „z té a z té strany" [text - viz obrázek 25]. V 5. verši se v těch samých rukopisech objevuje [text - viz obrázek 26] („tam") místo [text - viz obrázek 27] („již"), čímž se text harmonizuje s v. 21,25. Naproti tomu tradice [text - viz obrázek 3] neuvádí upřesnění ani místa ani času.

V souhrnu, přes velké množství variant neobsahuje zkoumaná textová jednotka místo, které by bylo kvůli porušení textu nejasné.

Pokračování:

Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 2 - Vymezení textové jednotky
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 3 - Textová kritika
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 4 - Překlad
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 5 - Kontext
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 6 - Struktura a obsah perikopy
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 7 - Jazykově-syntaktická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 8 - Sémantická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 9 - Analýza motivů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 10 - Pragmatická analýza
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 11 - Kritika literárních druhů
Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově 12 - Závěr

[Dominik Opatrný: Nový Jeruzalém ve Zjevení Janově. Diplomová práce obhájená r. 2005 na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Mírně upraveno redakcí Revue Theofil.]

Od téhož autora:

Rukopisy od Mrtvého moře konečně česky
Bible v počítači - návod k použití
Obraz ženy v knize Přísloví
Programy pro práci s biblí
Velbloud uchem jehly 

Související články: 

Július Pavelčík: Zjevení Janovo  

Poznámky:

[1] Srov. NA²⁷, s. 20*.

[2] V překladu sice také uvádím „velmi vysokou horu", ale nikoliv proto, že bych se přidržoval této varianty textu. Vycházím z významu obratu a přidržuji se překladatelského úzu.