Nacházíte se na: Theofil > Patristika > O těle a krvi Kristově

O těle a krvi Kristově

sv. Cyril Jeruzalémský, 18.3. 2013

Sv. Cyril, jeruzalémský biskup (4. stol.), je významným svědkem jak křesťanské věrouky, tak liturgické praxe, a to zejména v díle "Katecheze", které zaznamenává jeho promluvy především ke katechumenům, ale v závěru i k již pokřtěným. A právě z nich pochází i "mystagogická" promluva o svátosti eucharistie, která je věrným svědkem křesťanské, apoštolské víry o skutečné přítomnosti těla a krve Krista pod způsobami chleba a vína.

 

O těle a krvi Kristově. A o čtení z Pavlova listu Korintským: „Já zajisté jsem přijal od Pána, co jsem též odevzdal vám"[1] a tak dále.  

 

chleb-a-vino.jpg
 

 

1. Již toto naučení blaženého Pavla dostačí, aby nás přesvědčilo o božských tajemstvích[2], jichž jste se stali hodni, když jste byli učiněni jedním tělem a jednou krví s Kristem.[3] Neboť on právě zvolal: „V té noci, ve které byl zrazen Pán náš Ježíš Kristus, vzal chléb, vzdal díky[4] lámal a dával svým učedníkům řka: ‚Vezměte, jezte: Toto je mé tělo.‘ A vzal kalich a vzdal[5] díky a řekl: ‚Vezměte, pijte: Toto je má krev.‘"[6] Poněvadž tedy on sám zřejmě prohlásil a řekl o chlebu: „Toto je mé tělo", kdo se ještě odváží pochybovat? A poněvadž on sám ujistil a řekl: „Toto je má krev", kdo se bude pozastavovat a říkat, že to není jeho krev?

2. Jindy proměnil v Káni Galilejské vodu ve víno, jež je příbuzné krvi[7]: cožpak nezasluhuje víru, když proměnil[8] víno v krev? Byl pozván na tělesnou svatbu a učinil tento úžasný zázrak: a že průvodcům Ženichovým[9] tím spíše dal požívat své tělo a svou krev, toto nebudeme vyznávat?

3. Požívejme je tedy s plným přesvědčením jako tělo a krev Kristovu. Neboť ve způsobě[10] chleba se ti podává tělo a ve způsobě[11] vína se ti podává krev, abys přijetím těla a krve Kristovy byl s ním jedním tělem a jednou krví. Tak se totiž stáváme i nositeli Kristovými, poněvadž jeho tělo i jeho krev se rozděluje do našich údů. Tak se podle blaženého Petra stáváme „účastnými božské přirozenosti"[12].

4. Kristus, když kdysi rozmlouval s Židy, řekl: „Nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebudete mít v sobě život."[13] Avšak oni, nechápajíce tato slova duchovně, se pohoršovali a odešli domnívajíce se, že vybízí k (surovému) jedení masa.[14]

5. Také ve staré smlouvě[15] byly předloženy chleby[16]: ty však ustaly, poněvadž náležely ke staré smlouvě. Avšak v nové smlouvě[17] je chléb nebeský a kalich spásy[18], který posvěcuje duši i tělo. Neboť jako chléb je přiměřený tělu, tak Slovo[19] přísluší duši.

6. Nehleď tedy na onen chléb a ono víno jako na obyčejné (živly). Vždyť podle výpovědi Pána je to tělo a krev Krista. Neboť ačkoli smysly ti to předstírají, přece víra nechť tě utvrdí. Neposuzuj to podle chuti, nýbrž z víry buď nad veškerou pochybnost jist, že jsi se stal hodným těla a krve Krista.

7. Také blažený David tě poučí o moci tohoto řka: „Připravil jsi stůl před tváří mou proti těm, kteří mne sužují."[20] Tím chce říci toto: Před tvým příchodem připravili ďáblové lidem stůl poskvrněný, nečistý a plný ďábelské moci,[21] avšak po tvém příchodu, Pane, jsi připravil stůl před tváří mou. Když člověk praví Bohu: „Připravil jsi stůl před tváří mou", co jiného tím naznačuje než mystický a duchovní stůl, který nám Bůh připravil proti, tj. směrem proti protivníkovi a proti démonům? A to zcela právem. Neboť tamten (stůl) měl společenství s démony, tento však má společenství s Bohem. „Pomazal jsi olejem hlavu mou."[22] Olejem pomazal tvou hlavu na čele znamením[23] Božím, které máš, aby ses stal obtiskem znamení[24],[25] svatyní Boží. „A kalich tvůj mě opájí, jak je znamenitý."[26] Pozoruješ, že tu je řeč o kalichu, který Ježíš vzav do svých rukou a učiniv díky[27] pravil: „Toto je má krev, která se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů."[28]

8. Proto i Šalomoun, když naznačuje tuto milost, praví v Kazateli[29]: „Pojď, jez s radostí chléb svůj", tj. chléb duchovní. „Pojď", volá hlasem spasitelným a oblažujícím, „a pij víno své se srdcem dobrým", tj. víno duchovní. „A olej nechť se rozleje na hlavu tvou." Vidíš, jak on naznačuje dokonce i duchovní[30] pomazání? „A každého času nechť jsou tvá roucha bílá, poněvadž Pán má zalíbení ve tvých skutcích." Neboť dříve, než jsi přistoupil k milosti, byly tvé skutky „marnost nad marnost"[31], avšak když jsi odložil staré roucho a obléknul se v roucho duchovně bílé, máš být vždycky oblečen bíle.[32] Tím se však nijak netvrdí, že bys měl vždycky oblékat bílá roucha, ale že je nutné se odít tím, co je vskutku bílé a skvělé a duchovní, abys mohl říci s blaženým Izajášem: „Raduj se, duše má, v Pánu; neboť mě oblékl rouchem spasitelným a oděvem radosti mě přikryl."[33]

9. Poněvadž jsi se naučil tomuto a zcela se přesvědčil, že co se zdá být chlebem, chléb není, ačkoli chuti tak připadá, nýbrž tělo Kristovo, a co se zdá být vínem, že víno není, ačkoli chuť to tak chce, nýbrž krev Kristova, a poněvadž před věky o tom zpíval David: „A chléb posilňuje srdce člověka", „aby vyjasnil tvář olejem"[34]: posilni své srdce, přijímaje jej jako duchovní, a vyjasni tvář své duše. Ty však ji měj odhalenou v čistém svědomím, zrcadlící slávu Páně, postupující od slávy k slávě,[35] v Kristu Ježíši Pánu našem, jemuž čest a moc a sláva na věky věků. Amen.

 

[Sv. Cyril Jeruzalémský: Čtvrtá mystagógická katecheze, in Katecheze. Přeložil a poznámkami opatřil Jan Ladislav Sýkora, podle řeckého originálu upravil a dalšími poznámkami doplnil Lukáš Drexler. Původní překlad převzat z Katechese sv. Cyrilla Jerusalemského, G. Francl, Praha 1892, s. 348-352.]

 

Od téhož autora:

Katecheze
Živá voda Ducha svatého
O dvojím příchodu Ježíše Krista

 

Související články:

Sv. Augustin o eucharistii
Ambrož Milánský: O Tajemstvích
Justin: To čiňte na mou památku 
Elias Vella: Já v tobě a ty ve mně
Eucharistie - dar ukřižované Lásky
Ambrož Milánský: Svatá Eucharistie
Hilarius z Poitiers: Takto jsi připravil zemi
Irenej z Lyonu: Eucharistie, záruka vzkříšení
Gaudentius z Brescie: Eucharistie, Pascha Pána
Antonín Čala: Svědectví tradice o eucharistické oběti
Tomáš Akvinský: Drahocenná a obdivuhodná hostina
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (1/2) 
Hilarin Felder: Sv. František z Assisi a Eucharistie (2/2) 
Emilián Soukup: Eucharistie prvních křesťanů 1 - Nejstarší svědectví
Jan Zlatoústý (Chrysostom): Slovo proměňuje chleba a víno v tělo a krev Krista 
Hilarius z Poitiers: Jako Syn žije z Otce, tak my žijeme ze Syna skrze jeho tělo
Marie-Vincent Bernadot: Podstata křesťanského života: zůstávat v Ježíši
Karel Říha: "Tajemství víry"

  

Poznámky:


[1] 1Kor 11,23.

[2] Řec. θειων μυστεριων [theión mysterión] - výraz označující svátosti. Pozn. RTh.

[3] Řec. συσσωμοι και συναιμοι του Χριστου [syssómoi kai synaimoi tú Christú], lat. concorporei et consanques Christi. Tato slova naznačují účinky Nejsvětější svátosti pro tělo i pro duši. Užívají je i jiní otcové (Jan Zlatoústý, Homilia 6 in Epistola ad Hebraeos; Isidor z Pelusia, Epistolarium, lib. III., epist. 195.; Cyril Alexandrijský na různých místech).

[4] Řec. ευχαριστησας [eucharistésas], odtud název eucharistia - „díkůvzdání". Pozn. RTh.

[5] Viz předchozí poznámku. Pozn. RTh.

[6] Srov. 1Kor 11,23-25; nejedná se zde o doslovnou citaci z Pavlova dopisu Korintským, ale spíše o kombinaci Pavlova textu a textu synoptiků (srov. Mt 26,26-28). Pozn. RTh.

[7] Příbuznost vína s krví se shledává dvojí - přirozená a mystická: mají tutéž barvu (v Palestině měli červené víno) a týmž způsobem se vyvozují: víno vytlačením (poraněním hroznů), krev poraněním těla. V Písmu svatém se pak mnohdy jeden výraz klade místo druhého: víno se nazývá krví hroznovou, krev lidská a zvláště pak krev Kristova se nazývá vínem. A takto svatí otcové vykládají slovo víno na některých místech ve vztahu ke krvi Kristově v Nejsvětější svátosti. Tak to platí konkrétně o slovech: „Prát bude ve víně roucho své" (Gen 49,11) a o slovech: „Kdo je ten, který přichází z Edómu v rouše zbroceném?" (Iz 63,1).

V některých rukopisech je: οικειω νευματι [oikeió neumati] - „vlastním pokynem" namísto οικειον αιματι [oikeion aimati] - „příbuzné krvi", a to za slovy: εν Κανα της Γαλιλαιας [en Kana tés Galilaias] - „v Káni Galilejské". Toto čtení se v dané souvislosti hodí méně, neboť sv. Cyrilovi jde o to, aby co nejvíce utvrdil víru, že ve svátosti oltářní je skutečně přítomna krev Kristova, a to přepodstatněním či proměněním podstaty vína v podstatu krve. S tím se však lépe shoduje čtení οικειον αιματι než οικειω νευματι, poněvadž zázrak v Káni se pak jeví jako stupeň k zázraku druhému: k proměnění vína v krev Kristovu. Kromě toho Kristus neučinil tento zázrak ani tak na vlastní popud jako spíše na prosbu Panny Marie. Proto i kdyby bylo správným čtení νευματι, hodilo by se k tomu lépe μονω [monó] („pouhým to pokynem") než οικειω.

[8] Řec. μεταβαλων [metabalón]. Pozn. RTh.

[9] Mt 9,15; řec. τοις υιοις του νυμφωνος [tois hyiois tú nymfónos] = dosl. „synům svatebního pokoje" či „synům svatební síně" = průvodcům Ženichovým, tj. učedníkům Kristovým a vůbec údům Církve (řec. υιος [hyios] má kromě hlavního významu „syn" rovněž význam „následovník", „učedník", „žák" či „/svatební/ host"; pozn. RTh.).

[10] Řec. εν τυπω [en typó] - dosl. „v podobě". Pozn. RTh.

[11] Viz předchozí poznámku. Pozn. RTh.

[12] 2Pt 1,4.

[13] J 6,54.

[14] J 6,61; řec. σαρκοφαγιαν [sarkofagian] - masožroutství = surové požívání masa. Sv. Cyril tvrdí, že ve svatém přijímání se požívá pravé a skutečně tělo a krev Kristova (odst. 6), avšak že toto požívání je tajemné - pod způsobou chleba a vína.

[15] Tj. ve starém zákoně (řecky παλαια διαθηκη [palaia diathéké]), podobně i dále. Pozn. RTh.

[16] Řec. αρτοι προθεσεως [artoi protheseós] - „chleby předkladné"; srov. např. Ex 35,13; 39,36 ad. Pozn. RTh.

[17] Tj. v novém zákoně (řec. καινη διαθηκη [kainé diathéké]). Pozn. RTh.

[18] Srov. Ž 116,13.

[19] Výrazem „Slovo" - ο λογος [ho logos] rozumí sv. Cyril druhou božskou osobu, Krista samého, jenž sám sebe nazývá nebeským chlebem.

[20] Ž 22,5 (znění podle Septuaginty; číslování v nynějším značení: Ž 23,5).

[21] Rozumí se zde věci obětované modlám a poskvrnění, jež pocházejí z jejich požívání.

[22] Ž 22,5 (znění podle Septuaginty; číslování v nynějším značení: Ž 23,5).

[23] Řec. σφραγιδα [sfragida] - σφραγις [sfragis] - „pečeť", „znamení". V křesťanském kontextu se tento pojem používá pro „svátostnou pečeť", „svátostný charakter", „nezrušitelné znamení", které vtiskává duši svátost křtu, biřmování a kněžství, v tomto konkrétním úryvku pak má sv. Cyril na mysli „pečeť" svátosti biřmování. Viz i dále pozn. 25. Pozn. RTh.

[24] Viz předchozí poznámku. Pozn. RTh.

[25] Sv. Cyril zde připomíná svátost biřmování, při němž bylo čelo poznačeno svatým křižmem a duše nezrušitelným Božím znamením (viz i výše pozn. 23; pozn. RTh.). Narážeje pak na ozdobu, kterou měl na čele velekněz Starého zákona - zlatou ozdobu se slovy: „Svaté Hospodinu" (srov. Ex 28,36) -, povzbuzuje novokřtěnce, aby se osvědčovali svými svatými mravy a svým svatým životem tak, jako ona ozdoba obsahovala slova: „Svaté Hospodinu" (dle sv. Cyrila: „svatyně Boží").

[26] Ž 22,5 (znění podle Septuaginty; číslování v nynějším značení: Ž 23,5).

[27] Viz výše pozn. 4. Pozn. RTh.

[28] Mt 26,28.

[29] Kaz 9,7-8 (znění podle Septuaginty).

[30] Řec. μυστικον [mystikon] - dosl. „mystické", avšak ve smyslu „svátostné", tzn. odkazující na svátost „pomazání", „křižma", tj. biřmování, o kterém sv. Cyril pojednával v předchozí mystagógické katechezi. Pozn. RTh.

[31] Kaz 1,2.

[32] Sv. Cyril zde má na mysli „křestní roucho", člověka ospravedlněného a oblečeného v „bílý šat" Boží milosti (srov. Mt 22,11-12). Pozn. RTh.

[33] Iz 61,10 (znění podle Septuaginty).

[34] Ž 103,15 (znění podle Septuaginty; číslování v nynějším značení: Ž 104,15).

[35] Srov. 2Kor 3,18.

[RSS]

Přečteno 210x

další články